OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 11

22.09.2011 (18:00) • Texie • • komentováno 5× • zobrazeno 2477×

11. Piknik

Profesor biologie dneska zaručeně lezl z postele zadnicí napřed, protože měl náladu pod psa a stačilo pár minut a přenesl ji i na zbytek třídy. Po jeho odchodu se strhla vlna nadávání na nesmyslně dlouhou seminárku, co jim zadal. Sendy by s nimi nadávala taky, kdyby mohla. Takhle se jen protáhla okolo hloučků rozohněných studentů a stejně jako oni zamířila ven.

Úplně při tom zapomněla na Reye a ostatní.

„Nazdar! Tak jdeme?“ zamávala na ni Vera.

„Shodli jsme se na mléčným baru. Dělají tam naprosto fantastickej koktejl s kusy banánu,“ zazubil se Max.

A sakra!

„No, já...“ Sevřela ruce v kapsách v pěst, až se jí zaryly nehty do kůže. Úplně se jí to vykouřilo z hlavy. „Slíbila jsem Meggie, že jí dneska pomůžu.“ Za tohle by si zasloužila alespoň nominaci na Oscara. „Úplně mi to předtím vypadlo, sorry.“

„A nedalo by se to přesunout?“ zkusil to Rey.

Sendy až zarazilo, jak byl on i ostatní zklamaní.

„Ne, mrzí mě to.“ Tak tahle lítost už byla pravá, jen z jinýho důvodu. Pitomý svědomí.

„Aha. Tak snad příště.“

Přikývla. Rozloučili se u brány a rozešli se na opačné strany. Sendy cestou nakopávala kamínky na chodníku. A to si před chvílí myslela, že mizernější náladu už mít nebude.

Ráno vstala a vlasy měla rozcuchané, že jí trčely do všech stran. Než usnula, tak se převalovala a pořád se obhajovala, že přece dělá to nejlepší, co může. Je hezky zalezlá, nedělá rozruch a k nikomu a ničemu se tu neváže. Tak proč měla, kruci, pořád tak blbý pocit?

Natáhla na sebe dlouhý teplý svetr a manžestrové kalhoty. Vlasy jen prohrábla prsty a sepnula do gumičky. No alespoň jednu výhodu tahle šaškárna měla. Mohla naprosto kašlat na to, že vypadá jak strašidlo.

Její špatná nálada nikoho ve škole netrápila. Ignorovali ji jako každý jiný den. První kdo na ni ten den vlastně promluvil byla až Sam u oběda.

„Ahoj, hezký vlasy.“

„Ehm, díky.“ V první chvíli měla chuť něco odseknout, ale zarazila se včas. Měla na hlavě něco podobného, jenže ona tohle nespoutané číro měla permanentně.

„Nazdar,“ hlesla Vera, jen co dorazila s tácem ke stolu. Rey a Max jí byli v závěsu. „Tos měla vidět včera! Max se tak přecpal, že mu to teklo skoro i nosem.“

Jo, fakt lákavá představa.

Max si jen odfrkl a raději změnil téma. Jen při té vzpomínce totiž ztrácel trochu barvu. Asi to mělo pak ještě dohru.

„Byla tam i Lena s holkama. Vidět je, tak sjedeš normálně pod stůl. Ty krávy chtěly po obsluze vědět co má kolik kalorií a nakonec si daly minerálku.“

Tohle si Sendy dokázala představit až velmi živě. V její partě pár takových maniaček taky měli. Tedy v její bývalé partě. Dobrou náladu jí vrátilo hlavně to, že se nezlobí. Byli v pohodě jako vždycky.

Nálada se jí držela i při další hodině. Hned po obědě měli laborky z chemie. Vytáhla si knížku a penál na stůl a nalistovala na dnešní látku. Mezi tím se dovnitř trousili i další. Chtě nechtě musela vnímat i Michaela, který měl stůl šikmo před ní.

Viděla jeho výraz, který se při pohledu na dnešní zadání měnil stále v zoufalejší. Ten neměl snad ani ponětí, co tam čte. Když se ale otočil k ní, dál hleděla do vlastní učebnice. Ani se po něm neohlídla. Nehodlala si ho všímat. A jeho to brzo určitě omrzí. V zájmu solidarity se alespoň ale snažila dělat, že nevidí tu pohromu, co za ním zůstávala.

Na pár okamžiků ji i napadlo, že to dělá schválně. Michael nebyl pitomej, v ostatních předmětech problémy neměl, ale tady si skoro lil kyselinu do rukávu. To byl evidentně i důvod, proč mu učitel přidělil stůl tak vzadu. Jediným svědkem jeho skoro dechberoucího představení, se tak stala jen Sendy. A že bylo na co se koukat!

Když na konci hodiny konečně jeho roztok získal vytouženou narezlou barvu, skoro mu dojetím ukápla i slzička. Co na tom, že zbývající dva pokusy nestihl ani začít. Pro něj to byl zřejmě dostatečný výkon.

Sendy si sbalila věci do batohu a obešla laboratorní stůl. Michael právě vylíval zbytky do umyvadla a oplachoval sklo. Zaregistroval ji tedy až byla na úrovni jeho stolu. Koutkem oka zahlédla, jak se k ní otočil a otevřel pusu.

Přidala do kroku a ze třídy skoro vyběhla. Jo, byla srab. Ale proč mu pořád opakovat dokola to samý?

„Ahoj, zlatíčko!“ ozvala se Meggie z kuchyně, jen co vešla do domu.

„Ahoj,“ zakřičela na ni a jen co skopla boty, vydala se za ní.

Meggie v kuchyni stála u linky a pokládala na toastový chléb šunku, sýry, plátky salátu a dresing.

„Dělám sendviče, uděláme si piknik,“ mrkla na ni spiklenecky, když zahlédla, jak jí Sendy zvědavě hledí pod ruce.

Myslela, že si prostě vezmou svačinu a půjdou si ji sníst na zahradu. Jenže to by nebyla Meggie. Když něco dělala, tak to propracovala do detailu. Každý sendvič zabalila do ubrousku a vložila je do krabičky. Na židli u okna pak už stál obrovský koš.

O půl hodinky později seděly obě na dece a sledovaly z kopce za domem okolí.

„Dáš si čaj?“

Sendy přikývla. Meggie byla neskutečná. Otočila se ke koši položenému na dece za nimi a vytáhla remosku a pak i dva šálky a podšálky se vzorkem fialek. Nalévala jim oběma čaj, jako by seděly někde v salonku a ne na kopci, kde je okolo posekaná louka a vítr jim cuchá vlasy.

„Jako malá jsem sem ráda chodívala. Je odtud vidět celé město.“ Upírala dojatě pohled dolů a pak vztáhla ruku. „Vidíš ten kostelík? Tam mě křtili a brali se moji rodiče. A támhle,“ ukázala kousek od náměstí, „tam jsem chodívala na kurz vaření a stolování.“

Rozesmála se.

„Nikdy jsem neměla tendence ke studiu, nebylo to pro mě. Chtěla jsem dům, rodinu. Už tenkrát to byl docela přežitý názor, ale mě to nevadilo.“

„Takže tys byla vlastně rebel?“ rozesmála se Sendy.

Meggie se usmála a přikývla.

„Ženám bylo konečně umožněno volně studovat a já byla v okolí snad jediná, která o to nestála.“

Nedokázala si to ani představit. Vlastně měla problém si Meggie vůbec představit jako malou holku. Malé copaté třeštidlo s rozbitými koleny.

Náhlé ticho a Sendin zadunaný pohled k městu si Meggie vyložila po svém.

„Ty jsi taky jiná, ale to neznamená horší.“ Povzbudivě se na ni usmála. „Dej tomu čas a ostatní zjistí, jak úžasná ve skutečnosti jsi. Najdeš si přátelé, neboj.“

Sendy se na ni vděčně usmála. Ani si přitom nevšimla, že se jí v očích zaleskly slzy. Meggie to ale neuniklo. Okamžitě ji sevřela ve svých šlachovitých pažích, které ale krásně hřály.

> Záhada Michael rozluštěna >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 11: