OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 17

10.11.2011 (11:00) • Texie • • komentováno 9× • zobrazeno 2792×

Vzhlédla na Michaela. Sedl si na druhý konec gauče čelem k ní a nohy si složil před sebe. Byl tu jako pěst na oko. Vyšisované ošoupané ryfle a černé tričko se šedivým potiskem dokonale ladili k jeho sportovní postavě a rozcuchu. K tomuhle luxusu okolo ale tvořili maximální kontrast.

„Tak čím začneme?“ zeptala se po chvíli naprostého ticha.

„No,“ pokývl hlavou. „Tak to je záludná otázka.“

17. Lev v jámě králičí

Sendy protočila oči.

„No, tak jestli je záludný tohle, tak to bude pěkná fuška.“ Zafuněla a odhodila si tak pramen neposlušných vlasů z čela. „Tak to vezmeme od začátku.“ Na podporu svých slov zabouchla prudce učebnici, až se ozvala tupá rána i kus za gaučem. Následně to tam vyčítavě zakňučelo.

„Takže,“ zamumlala a přejela očima po řádcích. „Prvky trochu znáš?“

„Jo to docela jo.“

Zdálo se jí to, nebo z jeho hlasu zaslechla špetku hrdosti. Oh můj Bože!

„A co vázací schopnost jednotlivých prvků?“

„Částečně?“

Chtěla jít dál, ale jeho tón ji zarazil. Vážně se na to ptal? Varovně se na něj podívala.

„Ok, v tom už mám taky salát.“

Super, tak už mají odkud se odpíchnout – od látky pro základní školu.

„Tak podej papír,“povzdechla si.

Její prvotní naděje se rozplynuly během prvních pěti minut. Ten mamlas v tom měl vážně naprostý chaos. V té hlavě něco rozhodně měl, ale smotané do jedné kupy, takže tomu v závěru nevěděl hlavy ani paty.

To rozmotávání ale stálo pak zato. Občas v té jeho palici našli i hotový poklad, co tam zřejmě uvízl nějak omylem.

„A vzorec kyseliny methanové?“

Snaživě pár okamžiků čmáral po papíru.

„Cé há dva ó dva?“

„Uhm,“ přikývla. Bylo to jako odměnit psa kostí. Ten borec to evidentně myslel s tím doučením vážně. Z každého úspěchu, kdy zase v dalším kousku uviděl smysl a logiku, byl nadšený.

„A co hydroxid...“ Nedopověděla to. Přerušil ji táhlé zabručení. Tentokrát v tom byl ale Con nevině.

„Sakra,“ hlesl Michael.

Zdálo se jí to, nebo chytil nějak sytější odstín?

„Kolik je hodin?“ zašvidrala po pokoji. „Ksakru!“ Tři hodiny v tahu! Nebylo divu, že už se mu hlady kroutil žaludek. Vlastně i ona už byla docela vyhládlá. Ani jí to předtím ale nepřišlo.

„Dáš si...“

„Ne.“

Nenechala ho ani domluvit. Vyskočila na nohy. Učebnici chemie prudce položila na stolek, až to bouchlo. Jí osobně bylo jedno kolik je a i tu trochu hladu by překousla. Ona jo, ale byl tu někdo, komu to jedno nebylo.

Con vyletěl z poza gauče a skoro ji srazil k zemi, jak se jí zapletl pod nohy. Její raketový start z obýváku ho zdivočil. V poslední chvíli to vybrala a plavmo prolétla dveřmi.

„Cone!“ zavrčel Michael. Snažil se ho chytit. Zůstal s ním stát u dveří a držel ho za obojek. Ne tedy, že by je Sendy nějak více vnímala. Zrovna si rvala botu na nohu, zatím co po té druhé noze poskakovala halou sem a tam.

„Hele, Sendy a budeš...“

„Jo, třeba zítra?“

Ohlídla se po něm.

Stihl už jen přikývnout. Víc nepotřebovala. O dvě vteřiny později už bouchly dveře a překvapený Michael konečně pustil Conův obojek. Ohař se zdivočele rozběh po prázdné hale.

Sendy běžela po chodníku. Bylo už před jednou, když konečně dorazila ke svému dočasnému domovu. Za včerejšek už měla u Meggie dost hluboký vroubek. Nechtěla k němu přidávat další.

Vpadla zadýchaně do domu. Okolo se linula vůně pečeného masa. Skopla okamžitě boty a vřítila se do kuchyně. Sotva popadala dech a funěla, že by se i parní lokomotiva mohla jít zahrabat.

„Pro-promiň,“ vyhekla na dvakrát. „Nevšimla jsem si, že je, uff, že je už tolik.“

„Tak si pojď sednout.“

Pokorně zajela na svoje místo u stolu a během chvíle už před ní stál talíř. Hladově se začala ládovat.

„To maso jsem moc vysušila,“ zamumlala Meggie po pár soustech a nespokojeně dloubla do dalšího kousku masa na svém talíři. Ani zmínka o tom, že to bylo způsobeno skoro hodinovým ohříváním v troubě.

„Podle mě je výborný, jako vlastně vždycky,“ ozvala se hned Sendy a na důkaz toho si narvala další plnou vidličku do pusy.

Meggie pochybovačně vzhlédla od talíře. Možná by i něco namítla, jenže pohled na Sendy s pusou nacpanou k prasknutí ji umlčel. Pobaveně se usmála.

> Vůl >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 17: