OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 18

13.05.2012 (18:00) • Texie • • komentováno 4× • zobrazeno 2402×

18. Vůl

Další den dorazila k jejich domu a už se ani neobtěžovala se zvoněním. Stačilo hvízdnout a během pár okamžiků už slyšela, jak se něco velkého a těžkého řítí ke dveřím, kde to s tupým žuchnutím zastavilo. Con seděl za dveřmi a jeho kňučení přerušovaly jen pravidelné údery jeho ocasu o podlahu.

Když pak Michael otevřel dveře, vyřítil se jako neřízená střela. Několikrát oběhl Sendy dokola, než jí konečně dovolil vejít dovnitř.

„Ahoj,“ usmál se na ni. Ona jen přikývla a rovnou se začala zouvat. „Nemělas včera průšvih?“ ošil se.

„Ne, Meggie je v pohodě,“ okamžitě zavrtěla hlavou. Víc o tom nemluvili a přesunuli se do obývacího pokoje. Sendy Michaela podezírala, že se včera ještě učil, protože tam v té kebuli toho rozhodně měl více, než včera po poledni.

Zahleděla se na něj. Musela uznat, že na něm je toho víc, než hezký tělo a tvářička. Když si něco umanul, dokázal za tím jít. Spousta kluků, co dřív znala, by se na tohle vykašlali, zkoušeli to nějak obejít.

„Sendy,“ ozval se a podle toho jeho tónu to vyznělo, jako by to nebyl jeho první pokus.

„Hm?“ zahučela a uhnula pohledem dolů do knížky.

„Děje se něco?“

Bylo jí jasný, jak to muselo vypadat. Nepřítomně na něj celou tu dobu asi zírala.

„Jen jsem si říkala, že nejsi takový vůl, jak jsem si o tobě myslela,“ odpověděla mu popravdě.

Překvapeně heknul.

„No...“ dostal ze sebe. „Od tebe to zní skoro jako poklona.“

„Tak nějak,“ zamumlala a přelítla pár stránek v učebnici pohledem.

„Vlastně,“ začal a Sendy k němu vzhlédla, „napadlo mě, co za to budeš chtít, za to doučování. Mám docela slušný kapesný.“

Znovu vnořila pohled do učebnice.

„Ten svůj poslední postřeh beru zpátky, jseš vůl. Nemusíš si všechno kupovat.“

Na něj se sice nepodívala, ale na jeho ruku výhled měla. Podle toho, jak ji zatnul, tak se mu ta její poznámka moc nelíbila. Chvíli byl i zticha.

„To sice ne, ale měl bych lepší pocit, když bych ti to mohla nějak oplatit.“

To už tak pitomě neznělo. Vzhlédla. Vypadal, že mu na tom docela záleží. Kdo ví, co za tím vězelo. Možná dobrý charakter, možná nechť dlužit jí nějakou laskavost.

„Dobře, tak pokud mě něco napadne, dám vědět,“ ukončila tuhle jejich debatu.

Mořili se s kyselinami ještě tak půl hodiny, než Sendy uznala, že už toho mají oba až nad hlavu. I na něm bylo poznat, že by to nejraději pro dnešek odpískal.

Vyprovodil ji do haly a pozoroval, jak se obouvá.

„Jedu mamce vyzvednout nějaký balík na poštu, jestli chceš, tak tě hodím domů,“ nabídl se.

„Dobře,“ pokrčila rameny.

V momentě byl zpátky i s klíčema. Nejzdlouhavější bylo nastrkal Cona zpátky do domu, protože se snažil jít mermomoci s nimi.

Pak už zamířili ke garáži vedle domu. Michael vyjel ven a zastavil, aby mohla nasednout.

„Hezký.“ Pohledem přejela po interieru Audi.

„Patří mámě, ale umím řídit líp jak ona, takže když něco potřebuje tak jí většinou dělám řidiče.“

Docela chápala proč. Proplétal se úzkou uličkou mezi zaparkovanými auty, s takovou plynulostí, jako by byli na rovné dálnici. Během chvilky už stáli před domem. Přesto Sendy zůstala sedět.

Zamyšleně se k němu otočila.

Její očka za skly brýlí se ještě více přimhouřila, takže vypadala nepřirozeně malá.

„Co?“ nevydržel Michael.

„Naučíš mě řídit?“

Bylo vidět, že ho tím zarazila.

„Jo, klidně,“ přikývl.

„Bezva, já tě budu učit Chemii a ty mě řídit. Budeme si kvit.“

„No, když myslíš,“ uculil se pochybovačně.

„Ještě jsi mě neviděl řídit,“ odfkrla si takovým tónem, že mu to zmrazilo úsměv na rtech.

V pondělí se doploužila do třídy a pohodila batoh na zem. Vůbec se na dnešek netěšila. Dokonce ani příchod Michaela, který ji obdařil úsměvem přes půlku třídy jí nemohl zlepšit náladu. Zajela ještě hlouběji do lavice.

Jak den pokračoval, tak se to pořád zhoršovalo. Snažila se to svalovat na tenhle blbej život, hnusný počasí, podrážděný učitele... Pravdou ale bylo to, že na vině bylo jen a pouze její svědomí. Lhala všem z jejich party odpadlíků. Nezasloužili si to. Slíbila, že s nima půjde a pak se prostě schovala a donutila Meggie lhát.

Jakmile odzvonilo poslední hodině před polední přestávkou. Povzdechla si a vydala se do jídelny. U pultu si vzala jen bagetu a podívala se jejich směrem.

Nešli přehlédnout. To na tom snad bylo to nejhorší. Usmívali se a nadšeně mávali, aby si jí všimli a ona je zbytečně nemusela hledat.

„Ahoj,“ zahalekal na ni Max. „Teda vážně o moc jsi přišla. Reyův táta má novou reprosoustavu, takže když zpustili varp, tak mi hučelo až mezi očima. Vážně!“

„Neboj, pouštěli jsem si i normální filmy,“ protočila Vera oči. S klukama jejich nadšení pro Star Trek rozhodně nesdílela. „Škoda žes nemohla.“

„Jo, taky mě to mrzí.“ V tomhle rozhodně nelhala. Ti čtyři se zbytek oběda dohadovali o filmech a když společně odnášeli tácy, tak se přistihla, že už se zase usmívá.

Po škole se rozloučili a Sendy se vydala domů. Kráčela s hlavou sklopenou a ignorovala okolí. Šlo jí to až do okamžiku, než za sebou uslyšela auto. Ustoupila bokem, protože tady chyběl chodník, takže šla po okraji silnice.

To auto ji ale neminulo. Vyděšeně se ohlédla, když zjistila, že je pořád za ní. Zpomalilo sotva na rychlost jejího kroku. Škubnutím se otočila.

Oči měla vytřeštěné a srdce jí bušilo až v uších. Nejraději bych v jeho tempu zabušila i na tu jeho palici. Ten idiot měl štěstí, že se lekla, až ze sebe nemohla dostat hlásku. Jinak by se asi dost poučil, jaký nadávky na jihu frčí.

„Ahoj,“ zazubil se na ni Michael. „Napadlo mě, že ti vlastně už dlužím dvě lekce, tak proč s tím splácením nezačít rovnou.“

Ještě jednou se zhluboka nadechla a obešla auto. Naskočila na místo spolujezdce.

„Nevšimla jsem si, že bys ráno přijel autem,“ neodpustila si jemné zavrčení. Evidentně už na tenhle tón byl u ní zvyklý, protože to s ním ani nehnulo.

„Asi ses nedívala.“

„Asi,“ hlesla.

> První jízdy >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 18: