OurStories.cz ~ naše povídky » Šedá myška 4

20.08.2011 (20:00) • Texie • • komentováno 6× • zobrazeno 3460×

4. Sportem ku invaliditě a šílenství

První noc měla štěstí. Byla tak unavená, že se jí i sny vyhnuly. To pro tuhle ale neplatilo.

Prudce se posadila a otevřela dokořán oči. Zírala do tmy pokoje. Před očima ale pořád viděla jeho tvář. Krutý škleb upřený přímo k ní. Posměšné cenění zubů...

Sevřela peřinu do hrstí. Srdce jí pořád ještě divoce bušilo a dech se jen pomalu zklidňoval. Ztěžka dopadla zpátky hlavou na polštář. Hleděla na strop.

Znovu už neusnula a byla za to vděčná.

Z postele vylezla jen co se začalo rozednívat. Hodila na sebe další za skvostů svého šatníku, na nos nasadila brýle a ze stolku sebrala rovnátka.

Byla připravená na další úděsný den.

„Jsi vzhůru nějak brzy,“ přivítala ji Meggie v kuchyni. Ona sama už byla v plné práci a pobíhala všude okolo.

Sendy si raději sedla ke stolu, ať nezavazí. Připadala si tu navíc. Nepatřila sem. Tohle bylo Meggiino království. Zručně chystala konvici a sypaný čaj, zatím co na plotně z plechové konvice stoupal proud páry, jen začít pískat. Z trouby se ozývalo tiché vrnění.

Pokud si všimla tmavých kruhů táhnoucích se Sendy pod očima, nekomentovala to.

„Nachystáš zatím marmeládu a máslo?“ pokývla k lednici, zatím co vracela malovanou dózu s čajem nazpět a začala si natahovat na ruce chňapky.

Sendy ji bez řečí poslechla a sotva je položila na stůl vedle už připraveného nože, rozlinula se po kuchyni božská vůně.

Vedle sklenice marmelády se objevil košík s čerstvě rozpečenými bagetkami.

„Dobrou chuť,“ usmála se na Sendy ještě Meggie a začal jim oběma zručně nalévat čaj.

Sendy tiše přežvykovala a měla pocit, že se probudila do jiného století. Celá tahle kuchyň, to jídlo, Meggie... Kupodivu jí to ale nevadilo. Všechno okolo bylo tak poklidné a to právě teď potřebovala. Alespoň jediný kousek něčeho přívětivého.

To škola byla naprosto něco jiného. Nikdy neokusila roli outsidera. Netušila, proč jsou někteří oblíbení a jiní prostě ne. Teď jí došlo, že k tomu stačí málo. Prostě vypadat jinak. Každý se na vás podíval a když jste ho nezaujali pohlednou tvářičkou, nenamáhal se vás ani poznat blíž. Prostě jste neodpovídali tomu, jaké přátele chtěl mít.

Tady těm okolo stačil jediný pohled na ni a odsunuli ji na druhou kolej. Uvědomovala si, že je to tak vlastně i lepší, ale přesto se nemohla zbavit toho nepříjemného tísnivého pocitu. Neměla tu nikoho. Vlastně jen Meggie, ale co ta mohla vědět.

Jedna hodina jí utíkala za druhou. Ostatní si ji zvykli ignorovat a tak je měla možnost alespoň nenápadně sledovat. Ujasnit si kdo je kdo.

Ten blonďák, co si k němu prve přisedla se jmenoval Jason. Povznesenej frajer, co po něm holky šílely, ale on si ještě pořád s žádnou více méně nezačal. Nechával si otevřené pole působnosti. Blbec.

Vedle něj seděl Patrik. Postavou a ani vzhledem nic moc, ale ve videohrách a na skatu byl machr. K Sendinu štěstí ho taky nic jiného už nezajímalo.

To Lena byla jiný případ. Většinu uštěpačných poznámek a urážek měla na svědomí ona. Občas si hrála na královnu tohodle úlu a málokdo jí odporoval. Raději to překousli, než aby se od ní nechali seřvat.

A v závěsu za ní většinou poletovala Vinie. Neduživá bledule, která se jí prozřetelně včas naučila přitakávat a teď se nechala táhnout v jejím stínu. Dobrá strategie, pokud ovšem naprosto postrádáte vlastní názory.

Tak tohle byla hlavní skvadra, od které pocházela většina urážek a naschválů na Sendinu adresu.

Nejhorším peklem se ale stal tělocvik. Milovala sport a tohle byl jeden z mála předmětů, na který se těšila a dokonce ani ty šedivé tepláky s gumou okolo kotníků a trikem XXXL jí to nemohly zkazit. Tuhle výsadu si vybojoval někdo jiný.

„My ji do týmu nechceme,“ zavrčela Lena hned po rozcvičce, když se týmy rozřazovaly do skupina na volejbal. „Vždyť to máme větší šance hrát v oslabení, než s ní!“

„Už jsem řekla,“ utnula její protesty učitelka tělocviku a hlasitě hvízdla.

Sendy se postavila k síti. Brýle jí sice zhoršovaly rozhled, ale i tak byla rozhodně lepší než většina těch holek okolo. Na pláži hráli v jednom kuse. Jen ten teploučký písek pod nohama jí chyběl.

Ozval se hvizd k prvnímu vhozu. Lena balon vyhodila do vzduchu a odrazila ho druhou rukou přímo do hřiště soupeřek. Měla páru, to se jí muselo nechat, ale technika mizerná. Během okamžiku letěl balon zase zpátky. Sendy napnutě sledovala dění za sebou, kde si dvakrát přihrály a balon letěl zase zpátky, kde dopadl kousek před bílou čáru.

Lena se spokojeně zazubila a popadla další balon. Ještě nedozněl hvizd a už ho odrážela znovu k soupeřkám. Vybraly to okamžitě a nahrály zpátky přes síť k okraji hřiště. Sendy koutkem oka zahlédla, jak to holčina vybrala jen tak tak a balon odrazila nešikovně přímo pod síť.

Sklouzla se teniskama po parketách a na poslední chvíli balon odrazila vzhůru, takže plavmým obloučkem přelétl síť a holky za sítí už nestačily zareagovat.

„Pěkný!“ pochválila ji učitelka.

Sendy ji za to oblažila širokým drátěným úsměvem. Jedno slovo chvály a ona měla najednou pocit, že je den hned o něco hezčí. Další hvizd oznámil třetí vhoz. Lena vyhodila balon do vzduchu a poslala ho znovu plavmo do vzduchu. Tentokrát však síť nepřeletěl.

Všichni vyděšeně hekli, když zahlédli kam míří. Tedy na koho. Sendy byla obrácená tváří k soupeřkám, aby viděla kam míč odrazí. Nestihla ani zareagovat. Balon ji praštil přímo do spánku a ona ještě dopadla na síť a pak k zemi.

Všichni se seběhli okolo. Jen Lena zůstala stát na místě, vlastně byla v šoku ještě víc než ostatní.

„Nic mi není,“ zamumlala Sendy, aby přehlučila to hučení okolo.

Namáhavě se zvedla. Okolo paže se jí semkl pevný stisk učitelky. Odvedla ji přímo k lavičce u zdi.

„Vážně jsi v pořádku?“ ujišťovala se.

Sendy prudce přikývla. Hned toho litovala. Ne, vůbec nebyla v pořádku. V uchu jí pískalo a na spáncích tepalo jako o život. Své vlastní nohy viděla dvojmo. Zuřivě zamrkala. Hned to bylo lepší. Jen ty černé puntíky zůstaly a putovaly všude okolo. Spousta puntíků jako hvězdiček na nebi a pár čárek táhnoucích se mezi nimi. Ty se ale na rozdíl od nich nehýbaly. Zůstávaly na místě, ať točila hlavou jak chtěla.

Se špatným tušeným zvedla ruku v tváři a sundala si brýle. Jedno sklo bylo popraskané.

„Lepší už to být nemohlo,“ zaúpěla tiše.

Svůj omyl objevila o chvíli později, když se šla převléknout do šatny. Zůstala na sebe zírat do zrcadla. Přes spánek a lícní kost se jí táhla zatím ještě červená modřina a u kořene nosu měla další, jak se jí tam zaryly brýle.

Když dorazily i ostatní, zůstaly rozpačitě stát u dveří. Sendy právě totiž předváděla pravý smích psychopata. Naprosto neřízený, bez špetky pobavení a zabodávající se do uší. Ignorovala přitom ostatní a narvala se do svého oblečení. Tohle byla jejich poslední dnešní hodina a její „pobavená“ nálada ji vydržela až domů.

„Ahoj, jakpak ses... Probůh!“ Meggie na ni zůstala vyděšeně zírat.

„Jen malá nehoda při těláku,“ uchechtla se Sendy. Neměla chuť cokoliv dál vysvětlovat, tak prostě vyrazila ke schodům. Sotva pohodila batoh na zem, sundala si rozbité brýle a položila je na prádelník. Z hrdla se jí začal drát nový hysterický smích. Klokotal jí krkem, zatím co sledovala tu trosku v zrcadle.

Došla tak až k posteli a lehla si na vonící duchnu. Tvář do ní celou zabořila. V hrdle jí to začalo znovu rezonovat, tentokrát ale už ne hysterickým smíchem, ale vzlyky. Slzy se jí řinuly jako nezastavitelný proud z očí a vsakovaly se do povlečení.

Jak ona to tu nenávidí. Tu zimu, ponurost a ty lidi co u žili. Muselo jim to už vlézt na mozek, jinak si to nedokázala vysvětlit.

Meggie starostlivě postával na chodbě a žmoulala v rukách cíp zástěry. I přes zavřené dveře slyšela její pláč. Neutichal. Chtěla jít dovnitř. Utěšit ji. Říct, že to zase bude dobrý...

Nikdy si na tohle nezvykla. Začátky bývaly vždycky zlé. Žádné z dětí neneslo takovéhle změny snadno, ať mu bylo pět nebo sedmnáct.

> Balík >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 4: