12.02.2014 (20:00) • KatarinaMFS • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 2× • zobrazeno 1194×
Seděla jsem na molu u naší chaty a snažila se vzpomenout, kdy jsem tu seděla naposledy. Rozhlédla jsem se kolem sebe a kromě malé loďky byly vidět jen vlny, jak tančí po hladině jezera, a sem tam nějakou tu rybu. Usmála jsem se při vzpomínce, jak jsme tu s tátou chytali ryby. No, chytali, snažili jsme se chytit nějakou rybu, ale nakonec jsem spadla do jezera a táta mě musel vylovit.
Tahle chata byla jako můj druhý domov, měli jsme všechno, co jsme potřebovali, ale stejně nám teď něco schází... Před rokem rodiče zemřeli a ani já a ani Jeremy nemáme s kým tu trávit léto. Chtěla bych vrátit zpátky všechny ty šťastné i smutné chvíle, které jsme tu prožívali, a ukázat, že dokážu být lepší dcera. Nevážila jsem si toho, co jsem měla, a vše pochopila, až když jsem ztratila rodiče kvůli mé chybě.
Vzpomínat chodím právě sem, protože rodiče to tu milovali a vždy věděli, kam mě mají vzít, když jsem byla smutná. Byla jsem hloupá, když jsem tehdy vyměnila návštěvu tety Jenny za pitomý večírek u vodopádů, který později mohl za úmrtí mých rodičů. Všichni měli za zázrak, že jsem přežila, ale jak k tomu přijde Jeremy? Vyčítal mi smrt rodičů, a já se mu ani nedivím. Kvůli mně se musela Jenna všeho pustit a přestěhovat se zpátky do Mystic Falls a musela se starat o dva puberťáky.
Když jsem se ohlédla a viděla naši chatu, musela jsem se usmát. Maminka na ní tolik pracovala a snažila se v ní vybudovat náš druhý domov. Pamatuju si, jak si táta každý večer oblékl kostkovanou bundu a šel nařezat dříví, nebo jak táta vařil a já s mamkou jsme ho jen tiše pozorovaly a hihňaly jsme se, jak mu to blbě jde s nožem. Přála bych si vrátit všechno zpátky, nejít na ten hloupý věčírek a raději sedět doma s rodiči, Jeremym a Jennou. Kdysi to byl bezstarostný život, ale teď?
Město je zamořené upíry, vodovodní trubky plné železníku, Jeremy se učí bojovat jako lovec upírů, já jsem dvojnice, můj přítel je upír a jeho bratr je psychopat. Nemůžu se zbavit dojmu, že ani moji rodiči nebyli v tomto slepí. Šerifka Forbesová mi i vyčetla, že bych měla vést radu jako moji rodiče a ne se s upíry paktovat. Myslím si, že moji rodiče věděli více než já a že i Jenna o tomto ví. Myslím si, že jí máma všechno řekla, protože se někdy chová divně, když je u nás Stefan s Damonem. Nevím, co si o tom mám myslet, ale raději zaženu spekulace a vrátím se zpátky k vzpomínání.
Někdy mám pocit, jako by tu se mnou byli, jako by maminka seděla vedle mě a usmívala se na všechny kolem sebe a snažila se mi i tak být výbornou matkou. Měla jsme nádherné dětství, ale rodiče si zasloužili více než jen to, aby je jejich nepovedená adoptivní dcera přivedla na smrt. Přála bych si vrátit čas, abych se zase mohla smát s maminkou a tajně pít kafe s tátou.
Když jsem byla menší, vždy jsme vyšli do jediného zamčeného pokoje v chatě a prohlíželi jsme si fotky nebo skládali puzzle. Rodiče tu pro mě vždy budou a dokud na ně budu myslet, budu mít pocit, že jsou všude se mnou. Zvedla jsem se z mola, upravila si pramínek vlasů za ucho a řekla jsem si větu, kterou mi vždy říkával táta: Velké holky nikdy nepláčou.
Autor: KatarinaMFS, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní
Sdílet
Diskuse pro článek Big Girls Don't Cry:
Elena se znovu ponořila do svých vzpomínek, na co bude vzpomínat a za jakých okolností? Je Elena opravdu tak šťastná, jak ji všichni vidí?
Sdílet
Tak to bylo krásné! :-) 
Škod, že to nemá pokračování. :-) máš fakt talent. ;-) 
Krásné :) 