OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Good bye my love

Klaus odjel z Mystic Falls, aby dopřál Caroline její vysněný život. Je to pro něj těžké, ale jak zareaguje na špatnou zprávu, kterou mu oznámí jeho mladší sestra Rebekah?

05.07.2013 (19:00) • KatarinaMFS • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 2× • zobrazeno 1291×

Už je to sto let, co jsem odešel z Mystic Falls, co jsem dovolil tomu hybridovi, aby se vrátil do města. Udělal jsem to jen kvůli Caroline, kvůli jedinému světlému bodu v mé existenci. Jestli je šťastná s ním, pochopím to, i když se mi to příčí. Nejraději bych Caroline sevřel v objetí a řekl jí, co k ní cítím. Řekl bych jí všechno, co by chtěla vědět, jen proto, aby se objevila.

Přišla Rebekah, usmála se, ale bylo vidět, že úsměv je falešný. I ona našla svou lásku a jsou šťastní společně s Mattem.

„Niku, mám pro tebe špatné zprávy. Je mi to líto, ale Caroline je mrtvá. Nejen ona, ale taky ten její hybrid a dalších pár upírů. Nahnali je všechny do hrobky a zapálili ji. Je mi to moc líto," řekla moje sestra a celý svět se v tu ránu rozpadl. Moje láska je mrtvá!

Rebeka mi dala ruku na rameno, jako jediná mě chápala a dalo by se říct, že i podporovala, když zjistila, že jsem se do Caroline zamiloval.

 

„Musím do Mystic Falls," prohlásil jsem po několika minutách ticha a tím pádem jsem prolomil hrobové ticho, které v celém domě vládlo už dlouhou dobu.

 

Rebekah se pousmála a řekla: „Mám jet s tebou?"

„Ne, jeď za Mattem, nevím, za jak dlouho se vrátím," ohlásil jsem své mladší sestře, zastavila mě a řekla:

 

„Hlavně se vrať, Niku." Přikývl jsem, bez váhání jsem nasedl do auta a jel jsem zpátky do Mystic Falls. Měl jsem na ni dávat pozor, měl jsem ovlivnit nějakého upíra, aby na ni dával pozor. Neměla zůstávat sama. Všude byly vyvěšené plakáty s fotkami mrtvých. Jeden jsem sundal z lampy a prohlédl jsem si ho. Byl to klasický bílý leták, ale uprostřed mu dominovala fotka mojí malé Caroline.

Byla nevinná, čistá a nezasloužila si to. Caroline byla anděl, ona mi dokázala zlepšit náladu. Viděl jsem, co z hrobky zbylo, no, dá se říct, že z ní nic nezůstalo. Sluneční paprsky dopadají na ruiny hrobky, v trávě se něco lesklo. Neváhal jsem a šel jsem se tam podívat. V trávě ležel náramek, znal jsem ho moc dobře, sám jsem ho kupoval.

Dal jsem ho Caroline k narozeninám. Její úsměv mi vždy dokázal zvednout náladu, zvedl jsem ho, byl od krve, od Carolininy krve. Takže vážně zemřela. Nezasloužila si zemřít, Caroline byla anděl. Šel jsem městem, v květinářství jsem zahlédl rudé růže, Caroline je milovala. Koupil jsem dvě růže a vydal jsem se na hřbitov. Najít Carolinin náhrobek nebylo těžké, podlomila se mi kolena, když jsem viděl její fotku. Po tváři mi steklo pár zbloudilých slz.

Položil jsem růže na zem, pozorně jsem si prohlédl Carolininu fotku, byla na ní šťastná. Prsty jsem přejel po vyrytém písmu a všiml jsem si, že do na jejím náhrobku bylo napsané: Vždy a navždy. To jsem naučil Caroline já, musel jsem se usmát nad vzpomínkou, jak se mě ptala, proč se tato slova stala mottem naší rodiny.

Zvedl jsem se, oprášil jsem si hlínu z kalhot a řekl: „Sbohem, Caroline, vždycky tě budu milovat." S touto větou jsem odešel ze hřbitova, z města, a dokonce ani doma jsem nemohl být. Bez Caroline nejsem nic.

Autor: KatarinaMFS, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní



Sdílet

Diskuse pro článek Good bye my love:

Ako nápad dobrý, ale... prišlo mi to hrozne krátke, silené a niečo mi v tom chýbalo. Neber to prosím v zlom, ale mala som z toho celého dojem, akoby si mala päť minút na to, aby si to celé "zbúchala" a toť vše. Nápad chválim, ale štýl akým si to napísala sa mi nepáčil. Je mi ľúto.

Tohle se ti vážně povedlo a nutno říct, že to bylo překvapení, protože z perexu bych vymyslela úplně něco jiného, já si to představila úplně jinak a pak jsem to začala číst a řekla jsem si, že překvapení vždy nejsou špatná... Nejsou. :)
Já bych ale stejně měla jednu výtku. Já bych to víc rozepsala, být tebou. Přijde mi to... Já nevím, jako bys na to moc spěchala. neříkám, že to nikdy nedělám, ale sama vím, že pak to nestojí za nic. Jasně, když píšeš kapitolovku, jsi u šestnácté kapitoly a má to padesát stránek, když si pak řekneš "je to už nějaké zdlouhavé, musím to nějak ukončit" tak se to chápe jinak, ale také to není tak super, jako kdyby sis řekla: "Koho zajímá, že je to dlouhé? Prostě píšeme dál" tak je to pak super, protože to prostě má volný spád a není to urychlené. Tohle mi přišlo, fakt, jako bys to chtěla dopsat co nejdříve. Neříkám, víc popsat třeba náramek už ani nejde, navíc ho všichni znají, ale co třeba místo, na kterém byla hrobka? "Když jsem dorazil na to místo a viděl, co se stalo... Viděl jsem to a šlo to poznat na první pohled, protože kromě krve obětí tam nezůstalo vůbec nic, věděl jsem, že se mi právě zhroutil svět. Co na tom, že je tu má rodina? Co na tom, když tu není ona? Poklekl jsem do zaschlé krve, s hlavou sklopenou, a vzal jsem do dlaně stříbrný náramek, který jsem tak dobře znal..." a tak dále. :) Prostě bych si s tím pohrála trochu více. :) Ale stejně to bylo super, líbilo se mi to, už jen kvůli tomu překvapení. Já si myslela, že on jako odejde a že se dozví, že Caroline ho třeba hledala a tak... prostě jsem čekala něco takového... a on uslyší, že ona ho hledala a bude se chtít vrátit, ale on se vrátí a zjistí, že ji třeba zavbil lovec nebo tak... takže by to taky končilo smrtí Caroline, ale jak říkám, já čekala něco jiného a proto jsem ráda, že nemám vždy pravdu. :D
Hodně štěstí v další tvorbě! :)

Přidat komentář:

Nick:

Text: