Katherine nabídla Eleně pomoc, ale jakou pomoc jí nabídla? Co za to Katherine bude chtít?Katherine mi pomohla na nohy, hodila ven lahev a řekla: „Hodila by se nám další."
„Bože, ty taky, Eleno," řekla Bonnie, Damon to pořád nechápal, byl totálně mimo.
„Jo, jsem upír. Dostanete nás odsud?" řekla jsem a Katherine jen kývla hlavou. Není taková, jak jsem si myslela, je jiná. Po tom, co mi řekla, mi jí bylo líto. Chtěla jen svobodu, a tu jí dát můžeme. Šla jsme dozadu hrobky a sedla si tam. Katherine byla vepředu.
„Kde je Elena? Co si jí udělala, Katherine?" řekl Stefan, Stefan přišel. Šla jsem dopředu a řekla:
„Jsem v pořádku, Stefane."
„Pojď ke mně, zlato," řekl, Katherine se zašklebila. Koukla jsme se na ni a řekla:
„Hele, nech si ty pohledy, Katherine."
„Jasně, Eleno, sorry," zasmála se Katherine a všichni na nás čuměli.
„Jste nějaké kamarádky. Tak pojď ven, Eleno."
„Já nemůžu, Stefane, ani jedna z nás nemůže ven. Pomůžeš nám ven? Prosím," řekla jsem mu, kývl a mluvil s Bonnie. Pomůže nám ven. Když zlomili to kouzlo, vyšly jsme ven a bylo nám fajn.
„Jo, Eleno, tady máš. Budeš to potřebovat," řekla Katherine a dala mi měsíční kámen.
„Děkuju, ale jak se teď dostanu ven? Bez prstenu a na sluníčko. Nechci se spálit," řekla jsem a oni to pochopili. Alaric si sundal bundu a řekl:
„Tady, do auta ti to bude stačit." Vzala jsme si ji a mohli jsme jít.
Katherine mi držela bundu dole na jedné straně a Jenna na druhé. Sedla jsem do Rickova auta, má kouřová skla a snadno se tam dá schovat. Katherine jela taky. Takže jsme v Rickově autě byli čtyři: Já, Rick, Jenna a Katherine. Dojeli jsme ke Stefanovi a byla tam i Bonnie. Šli jsme dovnitř a Damon zatáhl závěsy. Byla tu i Rose, ale kde asi je.
„Hele, Damone, byla jsem u..." nedokončila větu Rose a zírala na Katherine. „Ahoj, Elenu, zatáhli jste?"
„Jo, zatáhli. Kvůli mně, dokud nebudu mít prsten na ruce, jsem mimo sluníčko," řekla jsme jí, bylo to jiné.
„Katarino," řekla Rose, Katharine se na ni koukla a řekla:
„Teď jsem Katherine Piercová, Rose."
„Jo, já vím," řekla, no jo, no. Prsten asi nikdy mít nebudu.
„Eleno, tady máš. Není to prsten, ale bude ti to stačit," řekl Damon a podal mi řetízek, podobný má Katherine.
„Děkuju, Damone," řekla jsem a on mi řetízek připnul. Rose dostala prsten na denní světlo, aby tu nemusela být zavřená, a Katherine bude s námi. Katherine byla městu utajená, zatím. Byly jsme u Jenny na zahradě, pily jsme krev a povídali sy.
„Ahoj, ty musíš být Jenna, jsem Elenina matka," řekl hlas, hned jsem tam stála a dívala se přímo na ni.
„Isobel," řekla jsem a šla ke dveřím. Jenna ví, že Isobel je upírka.
„Ahoj, Eleno, ráda tě opět vidím. Potřebuju s Elenou mluvit, mohu dovnitř?"
„Jenno, ne," řekla jsem, ale ona ji pozvala dál.
Tohle nedopadne dobře. „No tak, Eleno, kde to vázne," řekla Katherine a šla za mnou. Zastavila se koukat na Isobel a řekla: „Co ty tu děláš?"
„Já? To bych se měla ptát já tebe."
„Je ovlivněná, Eleno, možná to tak nevypadá, ale ty jí nic neříkej," řekla Katherine a já kývla. Nebude vědět, že jsem upírka. Vyslechly jsme si ji a ona odešla. Usnula jsem brzo, Katherine spala v ložnici rodičů. Najednou mě někdo chytil, dělala jsem, že mě omráčil, protože mám vypadat jako člověk. Naložili mě do auta a někam mě odvezli. V autě jsme byla já a ještě někdo. Isobel! Zvonil jí telefon.
„Ano, mám ji. Dobře, přivezu ji a měsíční kámen taky," řekla a potom někde zastavila. Vystoupila z auta a otevřela mi dveře. „To, že tě nemůžu ovlivnit, nezmanemá, že na to nemám lidi," řekla a šla dál, tiše jsem ji následovala a řekla:
„Jsi ve spojení s Klausem? Ví, kde jsem, a ty mě za ním potom odvezeš."
„I kdyby, nemohla bych ti to říct, Eleno," řekla, zastavila jsem se a řekla:
„Mě Klausovi nedáš." Znovu jí zvonil telefon.
„Jsem volná? Mám ji pustit? Jsem volná," řekla, bože můj.
Koukla se na mě a řekla: „Moc se omlouvám, Eleno, že jsem pro tebe takovým zklamáním." Chtěla si strhnout řetízek.
„Ani to nezkoušej, budu u tebe dřív, než řekneš co," řekla jsme jí, překvapeně na mě koukala a nevěděla, co říct. „Víš, nejsi sama, kdo nosí na krku tu parádu," řekla jsem jí a ukázala jí ten můj. Udělala pár kroků ke mně a řekla:
„Jak dlouho jsi upírka?"
„Je to den, Isobel, to Katherine. Řekla, že mi pomůže, a já k ní šla. Proměnila mě a jsem jí za to vděčná," řekla jsem jí a ona kývla. Šly jsme k autu a nasedly.
„Hele, omlouvám se za ten únos. Vážně jsem pro tebe takové zklamání?"
„Isobel, co jsi čekala? Nedala jsi mi příležitost tě poznat. Jediné, co si pamatuju, je tvé vyhrožování. I Damon se ke mně chová lépe," řekla jsem jí, koukla se na mě a řekla:
„Damon, a chovat se slušně? Ten ne."
„Miluje mě, ale já miluju je oba. Jako Katherine. Víš, možná, že kdyby ses tehdy nechovala tak hnusně, byli by i oni jiného názoru. Jenna tě pustila dovnitř jen kvůli tomu, že jsi byla s Rickem. Jinak by tě dovnitř nikdy nepustila. Ukaž mi, že nejsi zlá, a já tě budu mít ráda. Jen mi to dokaž," řekla jsem jí, usmála se a řekla:
„Nejsem zlá, Eleno, dokážu ti, že ti za to stojím. O Katherine toho vím hodně."
„Já vím to, co ty. Byli jsme i s Rickem a Damonem v institutu. Potřebovali jsme informace, ale ta tvoje studentka se mě pokusila zabít. Potvora, ale Damon si stoupl přede mě a schytal šíp za mě. Rick jí tehdy strašně vynadal," řekla jsem a ona kývla.
Jela se mnou k Jenně, všechno jsem jim tam vysvětlila a bylo to v klidu. Katherine si s Isobel hodně rozumí, přišla Jenna a řekla: „Dnes bude velká večeře, Eleno, pomůžeš mi, prosím tě."
„Jistě, teto, Jenno, už jdu," řekla jsem a šla jí pomoct. Vaříme pro šest lidí: já, Jenna, Rick, Katherine, Isobel a Jeremy. To bude jídla.
„Tady, Eleno, nakrájej tu mrkev, pálí se mi maso. Kde je vlastně John? Myslela jsem, že jsi měl jen něco vyřídit."
„Nevím, kde je, a je mi to jedno. Pokud zase někde nekuje plán, jak zničit Salvatorovi," řekla jsme jí, Isobel určitě poslouchá a tohle se jí týká. Takže sedm jídel, no super. Přišla Isobel a řekla:
„Pomůžu vám." Katherine se taky zapojila, všichni jsme tam vařili jako pro smečku vlků. Jídlo bylo na stole, Isobel si šla pro skleničku na zahradu a zrovna přišel John.
„Páni, toho jídla," řekl, Isobel okolo něj prošla a sedla si ke stolu vedle mě a Katherine. John na nás zůstal zírat.
„Sedni, Johne, nebo ti vystydne jídlo," řekla Jenna a on ji poslechl jako pejsek. S Isobel jsme se tomu zasmály a daly se do jídla.
„Eleno, jak dlouho jsi byla v hrobce s Katherine?"
„Moc dlouho ne, asi dvě hodiny, než nás Jenna a Rick našli. Všichni chtěli, abych od Katherine šla dál, ale jak jsem mohla jít dál, když mě hrobka nepustila ven," odpověděla jsem Isobel slušně a Johnovi to došlo.
„Jsi upír," řekl a já kývla. To se mu moc nelíbilo, on nesnáší upíry a teď, když nemá ani ten vynález a ani ortoklaz, je prakticky nahranej. Všechny tyhle věci máme my a nehodláme je nikomu dát.
„Máš měsíční kámen?" zeptal se mě, usmála jsem se a řekla:
„Mám ho, ale nedám. Nikomu ho nedám, a tobě už vůbec ne."
„No, když myslíš, Eleno," řekl kysele, z jeho hlasu bylo zjevné, že ho chce pro vlastní účely. Isobel to taky poznala, v jeho hlase bylo i trochu vyhrožování. No dobře, hodně vyhrožování.
„Ještě jednou budeš Eleně vyhrožovat, spočítám ti to," řekla Katherine a Isobel s ní jen souhlasila.
„Klid, tohle je rodinná večeře," uklidňovala nás Jenna a všichni kývli. Najedli jsme se a já potom šla do pokoje. Měla jsem otevřené okno, a to asi byla chyba. Odešla jsem se umýt, a když jsem se vrátila, byl tam Damon.
„Hezký pýžo," řekl, koukla jsem se na sebe, měla jsem kostkované kraťasy a tričko na ramínka.
„Díky, Damone, ale co tu děláš? Kde je Stefan?"
„Stefan loví, ale doslechl jsem se, že John chtěl měsíční kámen, ale ten nikdo nemá," řekl Damon, usmála jsem se a řekla:
„Mám ho, Damone, já mám měsíční kámen a nikomu ho nedám."
„Dala ti ho Katherine, viď?" řekl a já kývla. „Jdi spát, Eleno, půjdu," řekl a odešel. Lehla jsem si do postele, ale někdo klepal.
„Dále," řekla jsem, byla to Isobel.
„Ahoj, Eleno, nevzbudila jsem tě?" řekla, poklepala jsem na postel a ona si šla sednout ke mně.
„Nevzbudila jsi mě, Isobel, neboj."
„Omlouvám se, jak jsem se chovala, Eleno, bylo to neomluvitelné," řekla mi a šla k zrcadlu. Zvedla jsem se a šla k ní.
„Nech toho, Isobel. Jednali se mnou i hůř, věř mi."
„To není omluva, Eleno, tak jsem se chovat neměla," řekla a koukla se na mou fotku. V tu dobu jsem byla ještě roztleskávačka. Měla jsem tam fotky mých adoptivních rodičů, Jenny, mě a Jeremyho. „Vážně máš měsíční kámen?" zeptala se mě, proč to všechny zajímá.
„Ano, mám ho, Katherine mi ho dala. Mám i vynález, dýku a ještě něco. Sebrala jsem to Elijahovi. Už mě taky několikrát unesli, chtěli mě obětovat, použít jako jídlo, brali mi krev a podobně. Na to dá zvyknout," řekla jsem jí, byla překvapená a pozdě do noci jsme si povídaly. Potom jsem usnula a Isobel mě přikryla dekou. Ráno, když jsem se vzbudila, bylo dole rušno. Seběhla jsem schody a řekla:
„Co se tu děje?"
„To Isobel, kousl ji vlkodlak," řekl Stefan, ne!
„Kde je?"
„V ložnici tvých rodičů," řekla Jenna, šla jsem nahoru za ní. Ona nesmí umřít. Namočila jsem ručník a sedla si k ní. Koukla se na mě a řekla:
„Jdi pryč, než tu ublížím."
„Nejdu, nikam nepůjdu," řekla jsem jí.
Přišla Katherine, koukla se na mě a řekla: „Co chceš, Eleno?"
„Sežeň mi Klause," řekla jsem jí, vzala si mě stranou a řekla:
„Co?"
„Řekni mu, že mám kámen, dvojnici, dýku. To všechno mu dám, když ji zachrání," řekla jsme jí, ve dveřích se objevil John a řekl:
„Já mu to řeknu, vím, za jaké nitky zatahat."
„Tak rychle, prosím tě, Johne. Pomoz mi ji zachránit," řekla jsem mu, usmál se a řekl:
„Pro tebe ano." Potom odešel a Katherine jela s ním, bude na něj dohlížet. Sedla jsme si k ní, musí trpět.
„Omlouvám se, Eleno, nechci, aby sis myslela, že tě nemám ráda," řekla mi, dala jsem jí ručník na čelo a snažila se ji uklidnit.
„Bude dobře, taky tě mám ráda, Isobel. Klaus ti pomůže, pomohl Damonovi. Dám mu všechno, co bude chtít," řekla jsem jí a ona kývla.
„Moje holčičko, chci, aby toho John nechal. On tam stejně nepůjde, nechá mě umřít."
„Ale já tě nenechám umřít, i kdyby mi řekl, abych se zabila, tak to udělám. Ty neumřeš, jasné?" řekla jsem jí a ona kývla. Měla bolesti, kde se ten John toulá. Přišel John a řekl:
„Přivedl jsem ho, Eleno." Přišel Klaus, viděl mou matku v bolestech.
„Dvojnice. Ty existuješ."
„Prosím, pomoz jí, Klausi, nejsem sice člověk, ale možná mám něco, co bys chtěl," řekla jsem mu a otřela jí čelo.
„Pochybuju, že máš to, co chci," řekl, ale bylo na něm vidět, že je mu Isobel líto.
„Co teda chceš, seženu ti to."
„Měsíční kámen a dýku," řekl, zavolala jsem Jennu, aby mi přinesla černou krabici. Přinesla mi ji a já řekla:
„Když ti to dám, zachráníš ji?"
„Jistě, dvojnici nepotřebuju, mám tvou krev. Když mi to dáš, zachráním ji. Proč je pro tebe tak důležitá?" zeptal se mě, koukla jsme se na něj a řekla:
„Je to moje máma. Tady máš dýku, kámen a pomoz jí, prosím tě."
„Jistě, ustup trošku. Jak se tvá matka jemenuje?"
„Isobel," řeka jsem mu, koukl se na ni a řekl:
„Isobel, máš odvážnou a milující dceru. Normálně bych na to nepřistoupil, ale kvůli vám ano. Jestli chceš žít, tak se napij mé krve." Natáhl k ní ruku a Isobel ho poslechla. Pila jeho krev jako vodu. Potom bylo vidět, že jí je lépe.
„Děkuju," řekla jsem mu, usmál se a řekl:
„Nemáš za co, to já děkuju tobě." Potom odešel a mámě se dělalo lépe.
„Eleno, nevzdala jsi to se mnou."
„Nevzdala, mami," řekla jsem jí a objala ji. Bude v pořádku, po hodině se na mě koukla a řekla:
„Děkuju."
„Nemáš za co, jen si na Klause teď musíme dávat pozor," řekla jsem jí a vstala. Potom jsme šly dolů a Katherine padla Isobel kolem krku. Ještě že tu není Rick, asi by mě zabil.
„Jsem ráda, že jsi zase v pořádku, Isobel," řekla nadšeně a potom objala i mě.
„Už jsem si myslela, že vy dvě se snad nikdy neusmíříte," pošeptala mi a potom i s ostatními odešla. Byla jsme tam jen já a má matka. Sedly jsme si a ona řekla: „Chci s tebou mluvit." Jen jsme kývla a čekala, co mi řekne. Mohla jsem čekat snad všechno, to, že se mě znovu zřekne, to, že se přidala na temnou stranu, a nebo to, že mě chce zabít. Koukla se na mě a řekla: „Tenkrát jsem udělala chybu. Vzdala jsem se tě a to jsem němal dělat. Kdybych to neudělala, mohla bych být člověk a ty bys mě měla ráda a říkala mi mami. Nikdy mi takhle nikdo neřekl. Potom, když se tě ujal Grayson, byla jsem ráda, protože jsem věděla, že se u nich budeš mít dobře. Nějakou dobu jsem sice ještě byla v Mystic Fall's, ale nešla jsem za tebou. Potom jsem se seznámila s Rickem, po nějaké době jsme se i vzali. Potom jsem se jednou vrátila do Mystic Falls, šla sem kolem školy a viděla Mirandu s Graysonem. Seděli u domu a z domu vyběhly děti. Byla jsi to ty a tvůj bratr. Byla jsi tak krásná a šťastná, ani jsi netušila, co ve městě je. Že upíři existují. Potom jsem se dozvěděla, že jste sjeli autem z mostu, myslela jsem si, že asi zešílím. Jela jsem do Mystic Falls, ale když jsem přišla do nemocnice za tebou, byla jsem v šoku. Vypadala jsi jako Katherine, potom mě načapala sestra a já odešla. Klaus mě ovlivnil a řekl, že mám jít do tohoto města a vzít od dvojnice vynález. Došlo mi to až tady. Nikdy jsem neměla v úmyslu ti ublížit, mám tě ráda."
Usmála jsem se a řekla: „Víš, Isobel, dokud mi Stefan neřekl, že jsem adoptovaná, nikdy by mě to nenapadlo. Začala jsem pátrat a Jenna mi pomohla. Rick mi nechtěl nic říct, ale dostala jsem to z něj. Bála jsem se tě, ale teď už vím, že mi nechceš ublížit. Jsi moje máma a já tě mám ráda. Mám tě ráda." Objala jsem ji, pevně mě objala a řekla:
„Eleno, zlato." Katherinina pomoc mi zachránila rodinu a dala nás všechny dohromady. Děkuju, Katherine!
Sdílet