OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Králova krev - 12. kapitola

01.06.2016 (11:00) • TerezaJ • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 3× • zobrazeno 2038×

Můj mrtvolně bledý obličej vypadal jako z hororu a kruhy pod očima jenom umocňovaly dojem nemoci. Nebylo mi dobře, už několik dnů jsem se necítila ve své kůži. Vlastně jsem se tak necítila od té doby, co jsem se vrátila zpátky ke své rodině. Téměř jsem poslední měsíc nevycházela z pokoje, nechtěla jsem se s nikým vidět, nebyla jsem připravená vrátit se do normálu.

A dnes jsem měla být svědkem toho, jak otec předá sílu své krve Amandě a potom zabije Christiana. Vedla jsem s ním o tomhle boje, které neměly konce, ale on si stál za svým. Ten zelenooký ďábel byl hrozbou, kterou nemohl tolerovat.

Zahalila jsem se do černého svetru, který na mé štíhlé postavě sotva znatelně plandal, ale byl volnější, pohubla jsem a nelíbilo se mi to. Ale nemohla jsem ovlivnit svou nechuť ke všemu, k jídlu, k pohybu, k jakémukoliv kontaktu s okolím.

Ozvalo se tiché klepání a do místnosti vešla Beth. Naše vysoká královna působila, jako by měla dost síly poprat se s celým světem.

„Pojď, zlato. Wrath čeká a oni za chvíli dorazí.“ Vztáhla ke mně ruku.

V jejích modrých očích se leskl nesouhlas, když se na mě dívala, ale neřekla ani slovo. Na rozdíl od mého otce jeho žena na mě netlačila, abych řekla, co se děje. Byla vedle mě, tichá, chápavá společnice.

Vydala jsem se ke dveřím, ale Beth mě zastavila, chytila mě za ruku a na chvíli mi nedovolila, abych se pohnula.

„Nedovol jim, aby si mysleli, že vyhráli, Savannah. Máš dost síly na to, abys s tím bojovala, tvoje srdce na to má dost síly. Nemusíš mluvit, ale nenech oči ani gesta, aby tě prozradila,“ řekla klidně.

Neodpověděla jsem jí. Jenom jsem přikývla a musela jí dát za pravdu. Nebyla jsem tu, abych se klonila parazitům, kteří se rozhodli ponížit mě, aby se dostali ke králi.

Spolu s Beth jsem scházela schody ve chvíli, když už Christian stál dole se svou sestrou, Serenou a Dimitrim. A vzadu stál ještě někdo, koho jsem neznala, pohlcen stíny.

Zastavila jsem se a nechala Beth sejít dolů samotnou. Dívala jsem se dolů na tu scénku. Bratrstvo výhružně rozestoupené všude po místnosti a skupina pěti vetřelců, kteří se ale necítili v ohrožení.

Otec něco říkal ve staré řeči, rozuměla jsem jenom útržky, ale dost na to, abych pochopila, že se Amandě svým způsobem omlouval. Jako král by neměl, ale jako čestnému muži mu to velelo svědomí. Amanda za těch několik týdnů hodně zhubla a téměř se ztrácela před očima, měla papírovou kůži, smrtelně bledou. Ještě pár dní a nepřežila by.

Najednou promluvil Christian a já se přikrčila, jak mě prudce zasáhla bolest. Rhage se otočil a zamračil se, když mě uviděl. Kývl na iAma a ten byl u mě během vteřiny. Zajel mi pravou rukou do vlasů a pozvedl moji hlavu nahoru. Ty černé tůně mě uklidňovaly.

„To nic, podívej se na mě,“ vybízel mě. „Bude po všem dřív, než se naděješ, a potom za to zaplatí.“

„Já vím,“ zašeptala jsem.

Chytil mě za ruku a já pod jeho vedením zdolávala jeden schod za druhým. Cítila jsem na sobě pohledy všech, ale dívala jsem se jenom na Wratha.

Když jsem stála po otcově boku, celé Bratrstvo se semknulo do půlkruhu. Chránili nás vlastními těly, připraveni kdykoliv zaútočit.

Vzhlédla jsem k Sereně a provokativně se ušklíbla. Viděla jsem na ní, jak vibruje vzteky, jak moc se snaží nedat najevo nenávist.

„Na ceremoniály se teď zvou už i děvky?“ promluvila jsem jasně.

Věděla jsem, že moje reakce byla nepřiměřená a nedůstojná. Ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem otevřeně vyhlásit válku, dát jí najevo, že se nebojím.

Serena semkla rty do rudé linky a ruce zaťala v pěst. „Máš štěstí, že jsi obklopena Bratrstvem a chráněna králem!“

„Tak dost!“ zahřměl Wrath.

Položila jsem mu ruku na rameno a stoupla si před něj. „A kdyby ne?“

Serena začala něco mumlat a najednou mě zasáhla ostrá bolest. Vykřikla jsem a svezla se do podřepu. Najednou ta bolest přestala a Serena šokovaně zírala na mé klečící tělo.

„To není možné, krev se nesmísila, Amanda v sobě nemá královu krev. Magie nemůže fungovat!“ Hlas ženy, která doteď stála tiše v rohu, mě probudil.

Vyšla ze stínů a přiklekla ke mně. Vypadala jako jestřáb, jako lovec. Byla stará, ale i tak z ní inteligence prýštila v jiskrách, které kolem sebe šířila aurou. Sevřela mi bradu v dlouhých prstech a nadechla se nosem.

A potom se místností rozlehl skřehotavý smích. Ta žena se postavila na nohy, zaklonila hlavu a smála se na celé kolo. Otec ani Bratrstvo se nepohnuli, z čehož jsem soudila, že není nebezpečná a že ji otec z nějakého důvodu uznává.

„Adele!“ Otec byl netrpělivý, nelíbilo se mu, že je vynechán z něčeho, co tu ženu přimělo k takové reakci.

„Svázal se s tvojí dcerou, Wrathe. Chtěl jsi za to mého vnuka popravit?“ přešla Adele klidně k Wrathovi.

Takže tohle ze mě cítila. Jeho pach, který ani po týdnech nezmizel. To ji přimělo k takové reakci?

„Unesl člena královské rodiny, mého následníka,“ zatvrdil se Wrath.

„Vrátil ti mnohem víc,“ štěkla Adele.

Nebylo zvykem, že by takhle někdo mluvil s králem, ale jí se to tolerovalo. Byla extravagantní a zajímavá, byla výstřední. Žena, jakou jsem nikdy nepoznala.

„Kvůli tomuhle tady nejsme,“ ozval se Christian, a když kolem mě procházel, jako by zaváhal. Ale nakonec nic neudělal, nechal mě stát bez povšimnutí.

„Odcházíme,“ mávla Adele rukou a vzala svou pobledlou vnučku za ruku.

Ta se jí ale vytrhla a váhavým krokem ke mně přišla. Stydlivě přede mnou klonila hlavu a nakonec své drobné tělo svezla na podlahu, klekla si a uchopila moji ruku do svých, aby mohla políbit pečetní prsten, který mi dal otec.

„Amando!“ štěkl Christian.

„Ne!“ křikla na něj rozzlobeně. „Je to moje princezna a dlužím jí svůj život, chci to udělat!“

Christian jenom zlostně sevřel ruce v pěst, ale nezakročil. Amanda dál klečela a ve staré řečí potichu šeptala jakousi přísahu. A najednou začala růžovět, silněji dýchat a její tělo se přestalo třást.

„Správně,“ usmála se Adele. „Už se nemusíš obtěžovat s darováním jediné kapičky krve, Wrathe. Tvá dcera nám jí dá litry.“

Co to mělo znamenat? Že mě zabijí? Podívala jsem se na Christiana a ten jako by viděl ducha. Díval se na mě, někam do středu mého těla a nevěřícně kroutil hlavou.

„Já ho zabiju!“ zařval Wrath.

Adele mu položila ruku na předloktí a chlácholivě ho poplácala po rameni. „Na to je pozdě. Můj pravnuk ukončí tu rivalitu spojenou s boji o trůn. Je následníkem tvojí i naší krve. Tvoje dcera nosí pod srdcem dar pro svět upírů.“

Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Dotkla jsem se břicha, které bylo stejně ploché jako vždycky, a neuměla si představit, že v mém středu roste živá bytost.

„Gratuluji, dítě,“ usmála se Adele. „Doufejme, že nebude mít povahu po mém vnukovi.“

Poslední, co jsem slyšela, než jsem omdlela, byly dozvuky jejího smíchu. Přála jsem si, aby to byl jenom zlý sen a abych se rychle probudila. Ale byla jsem si jistá tím, že realita mě rychle přivede zpátky.

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 12. kapitola: