OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Králova krev - 13. kapitola

14.06.2016 (10:00) • TerezaJ • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 3× • zobrazeno 1932×

Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Po dlouhé době mi bylo konečně dobře a já mohla nejen jíst, ale moje tělo se o stálý přísun jídla hlásilo v pravidelných intervalech. Složila jsem nohy pod sebe do tureckého sedu a vzala si na klín kus čokoládového dortu. Měla jsem na sobě tepláky, mikinu a tlusté ponožky, vlasy nedbale vyčesané do drdolu. A nikdy mi snad nebylo líp.

Christiana jsem neviděla od chvíle, kdy zjistil, že jsem těhotná. Pořád ještě to bolelo. Už to byly dva týdny a já o něm neslyšela ani slovo. Jeho babička ovšem byla pravidelným hostem v našem domě. Chtěla vědět, jak se mám, co mi chybí a co mi může dát. Amanda ji doprovázela a vypadala stále utrápeně. Neřekla nic, skoro na mě nemluvila, ale její zasmušilý pohled se nedal přehlédnout.

„Tak jak se má mé pravnouče dnes?“ Ten zvonivý hlas mě vytrhl z přemýšlení.

Postavila jsem se na nohy a talíř odložila na stolek před sebou. Adele vypadala plná elánu, ale něco se na ní změnilo. Její jindy jiskrné oči teď hleděly na svět kolem sebe ustaraně.

„Už mě nenutí zvracet,“ usmála jsem se.

Posledních několik týdnů bylo tvrdých. Cokoliv jsem snědla, to jsem taky okamžitě vyzvracela. Nemohla jsem jídlo ani vidět, natož cítit, a už vůbec ne ho pozřít. Ale rozhodla jsem se toho tvorečka milovat celým svým srdcem. Byl mou polovinou, polovinou Wratha, a já ho i přesto všechno chtěla.

„Nemám ráda oficiální akce, ale tady se cítím tak dobře,“ potřásla Adele hlavou.

Otec ji pozval na večeři, aby dal najevo dobrou vůli. O Christianovi nechtěl ani slyšet, jeho jméno bylo v tomto domě zakázané. Byl rád, že se k dítěti nehlásí. Chtěl ho vychovávat po svém, jako čestného člověka. Z chlapce by byl následník trůnu, člen Bratrstva, a holčička by byla pokladem domu.

Adele mě vzala za ruku a vedla do jídelny. Pozdravila jsem Amandu, která stála v rohu místnosti, a věnovala pohled Wrathovi. Usmál se na mě a souhlasně pokýval hlavou, když mě sjel od hlavy k patě.

„Tak kde je?!“ Křik, který se ozval z haly, mě přinutil obrátit svou pozornost jinam.

„Ach, Stvořitelko,“ povzdechla si Adele.

V tu chvíli se do jídelny vmotal Christian. Jeho kroky byly váhavé, vratké a alkohol z něj táhl na několik metrů.

„Nebudeš mi ho brát!“ zařval na mě a přistoupil blíž.

Bratrstvo jako jeden muž vstalo od stolu, ale já je pohybem ruky zadržela. Tohle byl můj boj a musela jsem si ho vyřešit sama.

„Jsi opilý, Christiane,“ řekla jsem klidně.

„Neříkej,“ vysmál se mi. „Strávil jsem opilý několik dnů, a víš co? Nepomohlo to. Pořád tě vidím, pořád tě cítím… Pořád tě chci.“ Zbožně mi přejel prstem po linii čelisti a jeho jedovatě zelené oči zněžněly. Na chvíli jsem viděla zranitelnost, kterou měl hluboko v sobě. „Je i můj, je to můj syn. Nemůžeš mi ho vzít,“ zašeptal a klesl na kolena.

Dotkl se mého břicha a sklonil hlavu v úctě. Zaleskly se mi oči dojetím a moje ruka mimoděk vystřelila k jeho vlasům. Přitulil se k mé dlani, nechal se hladit, utěšovat, jako bezmocné dítě.

„Co ten tady chce?“ IAm přerušil ten vzácný moment svým rozhněvaným hlasem a jako by odjistil granát.

Christian se hrozivě narovnal a schoval mě za svá záda. Viděla jsem, jak zrychleně dýchá, a cítila, jak se místnosti nese jeho intenzivní vůně. Vůně svázaného muže. Muže, který se chystá bránit, co je jeho.

„Nepleť se mi do cesty, Temný,“ zavrčel výhružně.

„Ustup od ní, už jsi toho udělal víc než dost!“ štěkl IAm.

„Od svojí ženy a svého dítěte?“ zeptal se pohrdavě Christian. „Zkus se mnou hnout.“ Wrath se postavil a upoutal tak na sebe veškerou pozornost. Postavil se proti Christianovi a jeho světle zelené oči metaly blesky.

„Ustoupíš od mojí dcery a mého vnoučete,“ prohlásil tiše. „Nebo tě odsud vynesu v zubech.“

„Tati,“ začala jsem, ale on mě nenechal domluvit.

„Ty mlč!“ vyštěkl a já překvapeně zamrkala.

Christian se ale zastrašit nenechal. Z úst mu vyjely špičáky dlouhé a ostré jako malé dýky. Jeho výraz se změnil. Změnil se i jeho postoj, bojovně se nahrbil, jako by chtěl zaútočit.

„Takhle s ní mluvit nebudeš!“ zavrčel na mého otce.

Wrath se usmál a vůbec nevypadal, že by mu chtěl jeho agresi oplácet. Stál naprosto klidný, vyrovnaný muž proti běsnícímu upírovi.

„Jsi v mém domě, unesl jsi mou dceru a v tuhle chvíli tě obklopují moji muži, kterým jsi ohrozil dědičku trůnu. Jejich budoucí královnu. A přesto přese všechno dáváš ultimáta a mluvíš se mnou tónem, který bych netoleroval nikomu, natož svému nepříteli,“ nadzdvihl tmavé obočí.

„Tak dost,“ zakročila jsem dřív, než stihl Christian odpovědět. „Je to především moje dítě, moje tělo, ve kterém roste, a to já prožívám všechno, co s těhotenstvím souvisí. Vracím se domů, chci být sama. Spadla jsem do tohohle světa rychle, až moc rychle na to, abych to ustála. Chci čas a vezmu si ho.“

Wrath i členové Bratrstva stáli omráčeně. Nečekala jsem, až se vzpamatují. Jednoduše jsem zavřela oči a soustředila se na to, abych se odhmotnila. Moje tělo se ve víru molekul rozložilo a složilo se až v mém starém střešním bytě.

Všechno tady bylo přesně takové, jaké jsem to opustila. Byt voněl sterilní čistotou, protože jsem se v něm moc nezdržovala. Spala jsem většinu nocí v nemocnici mezi kartami pacientů, nebo na chvíli zavřela oči mezi operacemi. Tolik jsem dřela proto, abych se stala nejlepší ve svém oboru. Abych pronikla do světa, který mě fascinoval. Světa, kde jsem měla moc nad smrtí, kde jsem dokázala zastavit její nenechavé drápy, kterými se natahovala po lidech.

A najednou to bylo všechno pryč. Během pár měsíců můj tvrdě vybojovaný svět Wrath sfoukl jako domeček z karet. Nechal moje sny zmizet a nahradil je jinými. A teď jsem pod srdcem nosila zázrak přírody, dar, který mi byl seslán. Pohladila jsem si břicho a do očí mi vhrkly slzy. Tohle dítě bude milované. Když ne svým otcem, tak svým dědečkem určitě. Bude mu u nohou ležet celý svět, který mu tam Wrath položí. Věděla jsem, že u čeho nemohl být můj otec, když jsem byla malá, o to víc se to bude snažit vynahradit mému dítěti.

Potřebovala jsem ale odstup. Ode všeho, co se poslední dobou stalo, abych si konečně v hlavě urovnala, co chci. Jaký se ze mě vlastně stal člověk? Jak velkou cenu jsem zaplatila, abych patřila do světa, který můj otec nazýval svým domovem? Byla jsem potomkem krále upírů, to se nedalo změnit, smazat ani zapomenout. Ale mohla jsem pořád ještě zůstat starou Savannah. I s plodem upíří rasy v mém středu. S plodem mé vlastní rasy.

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 13. kapitola: