OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Na Vánoce v Bradavicích aneb Jak (ne)naštvat Jamese

25.12.2011 (10:00) • Myll • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 13× • zobrazeno 2971×

Na Vánoce v Bradavicích aneb Jak (ne)naštvat Jamese

Do Společenské místnosti vtrhl Remus, tvář mu halil stín zamyšlení a v kombinaci s jeho jizvami, které si za jasných úplňkových nocích nedobrovolně způsoboval, vypadal trochu děsivě. V náručí si jako nejdražší ze všech dětí nesl nějakou knihu. Došel až ke mně a posadil se do jednoho z křesel před krbem.

„Čau,“ prohodil zamyšleným tónem. Tohle jsem obdivoval, uměl jsem mluvit hromadou různých tónů hlasu: svůdný, zaměstnaný, tón ala mám holku, ale kvůli tobě se s ní rozejdu, uměl jsem tónem hlasu vyjádřit, že se mi nějaká holka líbí, že je někdo pitomý, pitomě zoufalý, patřící do Zmijozelu, nebo velikost mého ega, ale nikdy jsem nedokázal nasadit zamyšlený tón.

„Co jsi provedl Jamesovi?“ otázal se Remus z ničeho nic a vytrhl mě tak z mých úvah.

„Nic,“ nasadil jsem jeden z nejpoužívanějších tónů - ala andílek. „Proč?“

„Protože jsem ho potkal, šel do knihovny se sardinkovou zmrzlinou v ruce, střídavě na tebe nadával ve francouzštině a jódloval,“ vysvětlil Remus a já si všiml, že mu nebezpečně cukají koutky. „A za ním cupital Petr a snažil se Jamese přemluvit, ať mu dá tu zmrzlinu, když už ji na nic nepotřebuje.“

„Nooo,“ protáhl jsem a raději se rozhlédl kolem. „Řekl jsem mu, že Lily má ráda jódlující Francouze a sardinkovou zmrzlinu a on mi to normálně uvěřil,“ roztáhl jsem rty do širokého úsměvu a zaslechl pár vzdechů.

Removi to ale moc k smíchu nepřišlo, tvář mu zvážněla a rysy ztuhly. „To ho musíš pořád provokovat?“

„No tak, jednou se od Lily odpoutat musí, jsme v posledním ročníku, já mu s tím jen pomáhám!“

„Tím, že mu na Apríla řekneš, že ti jedna holka řekla, že o něm Lily básnila na dívčích záchodkách?“

„Přesně tak.“

„Aha.“

„Ale no tak, vždyť je to sranda!“

Remus si povzdechl „Jen nechci, abyste se mezi sebou hádali.“

„Ale vždyť my se nehádáme, jen se pošťuchujeme.“

„Vždyť Vánoce jsou svátky klidu a míru…“

„Jenže to nás nezastaví, tohle trvá nepřetržitě Reme, pamatuješ v Předvečer všech svatých jsem mu rozsedl brejle a pokusil se ho učesat!“ pobaveně jsem se zasmál.

„Mám obavy, že tentokrát se ti bude mstít, Siriusi, vždyť on před Lily jódloval!“ Ta představa mě dohnala k slzám smíchu.

„Mstu mi sliboval vždycky, Reme, třeba když jsem si chválil to jelení na svíčkový pamatuješ? Sliboval, že zajde ke skřítkům a řekne jim ať příště dělají, řekněme jiný zvířátko…“

Remus mě sjel vyčítavým pohledem, prudce otevřel svou knihu a začal číst, čímž mi dal najevo, že už se o tom bavit nehodlá.

Chvíli jsem zíral do plamenů a přemítal co bych měl Jamesovi koupit k Vánocům, minulý rok jsem sehnal sobí parohy, že bych mu doplnil sbírku o Rudolfůf červenej nos?

Víte, my jsme nejlepší kamarádi, můžete si říkat co chcete, ale i přes to všechno, přes všechny ty rozdíly a lumpárny, které jsme si navzájem prováděli jsme byli jako bratři. A tahle šaráda, to byl jen způsob, jak vyjádřit, že se máme vlastně rádi. Vím, že je to zvláštní, některým, například Removi, to přišlo, jako nesnesitelné rejpání do toho druhého, ale my to tak prostě měli…

Každý rok jsem mu k vánocům koupil něco co ho naštvalo a mě pobavilo - například parohy – ale i něco, co ho opravdu potěšilo. Stejně tak jako on kupoval rok co rok dva dárky mě.

Podobizna Buclaté dámy se otevřela a dovnitř se vpotácel James s tlustou knihou na jejíž obálce bylo okrasným písem napsáno Jedy a protijedy a pod nadpisem se pohybovala karikatura zmenšeného kouzelníka, který se něčeho napil a skácel se k zemi.

James došel až ke mně, v očích mu blýskalo.

„Ahoj Tichošlápku.“

Nervózně jsem se zasmál. „Čau Jamesi,“ v minutě mě napadlo tisíc dalších věcí jak si z něj vystřelit, „stavovala se tu Lily, prý už čeká pod jmelím.“

Dvanácterák, kterému jsme mimochodem jednu chvíli přezdíval býložravec, dokud mě neuřkl (a musím vás ujistit, že s koleny naopak se chodí opravdu špatně) znejistěl.

„A taky jsem se tě chtěl zeptat, jestli mi nepůjčíš koště, chtěl jsem-“ nestihl jsem ani doříct co jsem chtěl udělat, když se James zamračil, z hnědých očí mu létaly imaginární blesky a já se začal smát.

„Ne,“ odpověděl mi ledově klidně a o to víc hrozivě James, ale vážná tvář mu nevydržela na dlouho. Zachytil jsem pár cuknutí koutků, a pak se James radši otočil a zmizel na schodech do chlapeckých ložnic.

Bylo to jasný, tenhle rok mu dám pod stromeček trávu, i když zatím nevím, kde ji uprostřed zimy seženu a taky leštící sadu na košťata…

Autor: Myll (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Na Vánoce v Bradavicích aneb Jak (ne)naštvat Jamese: