Je to první má jednodílná povídka na téma Piráti z Karibiku. Napadla mě, když jsem se včera dívala na třetí díl. Hlavními postavami jsou Will s Elizabeth. Příběh začíná ve chvíli, kdy se má Elizabeth rozloučit s Willem. Odloučení je nevyhnutelné. Počká Elizabeth na Willa deset let? Nebo ne? Setkají se znovu? Doufám, že se vám tahle krátká povídka zalíbí. :) Hezké čtení přeje PetraCullen. :)
09.04.2014 (12:00) • PetraCullen • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 7× • zobrazeno 2050×
Věděla, že je čas se s ním rozloučit a dát mu na deset let sbohem. Bylo to pro ni hrozně těžké odloučení. Neměla na výběr. Dívala se mu do jeho hnědých očí, ve kterých našla tu lásku, která jako kdyby nikdy neměla skončit. Přišel čas se rozloučit. Užívala si jeho poslední doteky a přitom se šťastně usmívala.
„Slunce už zapadá,“ řekl hnědovlasý mladík, aby ji upozornil, že se blíží loučení.
Dívala se do zapadajícího slunce a loď zakotvenou na moři, která jako by čekala na jejich oddělení. Smutně sklopila oči a dívala se na něj. Sledovala jeho kroky, jak pomalu odchází ke člunu. Šla za ním, aby ho mohla naposledy následovat, dokud pláž neskončí a nezačne moře. Věděla moc dobře, že s ním nesmí odejít. Odhalil truhlu, která ležela na jednom výčnělku kamene. Truhla, kde bylo schované jeho srdce, aby on mohl žít.
„Vždycky patřilo jen tobě,“ řekl upřímně, zvedl truhlu a otočil se k ní. Pohlédl ji do očí. „Dáš na něj pozor?“
„Ano, dám,“ souhlasila a upírala na něj své oči. Přistoupila k němu a vzala si od něj truhlu s jeho srdcem, aby si ji mohla převzít.
Dívali se navzájem sobě úzkostně a zamilovaně do očí. Jejich pohledy se setkaly a jejich obličeje se k sobě přiblížily k poslednímu polibku. Vdechovala jeho vůni a vpíjela se mu do očí pohledem. Nebyla připravená ho opustit. Padla na ni hrozná úzkost. Nakonec mladík se od ní odtáhnul a začal se jí pomalu vzdalovat. Prudce otevřela oči. Nemohla se smířit s tím, že jí nedal poslední polibek. Přišlo jí to nesmírně líto a věděla, že to musí změnit. Položila truhlu na výčnělek kamene a rozeběhla se za ním.
„Wille!“ zakřičela za ním, prudce ho objala a vtiskla mu vášnivý polibek na rozloučenou.
Do toho polibku dala všechno a on jí to oplácel. Tím jí dal jasně najevo, že je jeho a že se nic nezměnilo. Miloval ji stále, i když jeho srdce bylo v té truhle. Líbali a objímali se ještě dlouhou chvíli a loučili se. Když ukončil jemně polibek, odtáhnul se a pousmál se na ni.
„Nezapomínej sledovat obzor,“ usmíval se smutně.
Její ruce stále ještě spočívaly na jeho ramenech, jako kdyby mu měla zabránit v tom, aby odešel. Otočil se a její ruce bezděčně sklouzly. Dívala se, jak odchází a jak pomalu mizí. Podívala se na jeho loď, a když zapadlo slunce, k nebi vyšvihl zelený záblesk. Bludný Holanďan zmizel do říše mrtvých. Tahle loď měla zpátky svůj úkol. Převážet ty, kteří umřeli na moři. Najednou nevěděla, co si má počít. Ta tíha z jeho odchodu byla neúnosná. Přísahala si, že se už nikdy nevrátí na moře, aby ji to nepřípomínalo jeho. I když byla královna všech pirátů, vyvolavalo to v ní bolestné vzpomínky.
***
O 10 let později:
Bylo to přesně deset let, co se se s ním rozloučila naposledy. Chyběl jí každým dnem víc a víc. Její srdce bylo nešťastné. Sice to na ni zkoušelo pár mužů, aby si je vzala, ale ona milovala stále jednoho. Milovala Williama Turnera, a to se už nikdy nezmění. Věděla, že se jednoho dne vrátí a oni spolu znovu budou. Podívala se na jejich syna, kterému bylo právě deset let. Vyprávěla mu o jeho otci a on si ho přál hrozně poznat. Podobal se mu čím dál tím víc. Víc, než si byla ochotná přiznat. Pomalu se blížil západ slunce. Západ slunce, na který tak dlouho čekala. Vzala syna a šli na útes, kde šlo vidět skvěle na moře. Když došli na útes, bedlivě sledovala obzor. Čekala, až slunce zapadne. S napětím a s nedočkavostí čekala, až Willa po deseti letech konečně uvidí. Když slunce zapadlo, k nebi blesknul zelený záblesk a loď Bludného Holanďana se vynořila na mořskou hladinu. Radostně jí poskočilo srdce a o to jí to dodalo na úsměvu. Rozeběhli se dolu ke pláží a tam stal Will, který se na ně na oba usmíval.
„Vítej zpátky,“ pronesla Elizabeth šťastně a sevřela ho v objetí.
„Děkuju,“ objal ji a vroucně ji políbil.
Objala ho pevně kolem krku a dlouho se s ním vítala. Bála se, že když otevře oči, tak jí zmizí, ale on tam stál pořád. Byl přesně takový, jako když ji před deseti lety opustil. Jeho hnědé oči se na ni šťastně upíraly z jejich shledání. Měli si toho tolik co říct. Jejich láska zůstala nedotčená a milovali se stále. Pak i v objetí sevřel jejich syna a šťastně se na ně na oba usmál. Byl to osudový návrat.
Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní
Sdílet
Diskuse pro článek Osudový návrat:
Krásné, Will je má oblíbená postava. Samotnou by mě to nenapadlo 
Krásná povídka! Škoda, že to to nebylo delší. 
Líbí se mi to
jen tak dál 
Moc krásné.
Krásné... I když pro mě je to vždy trochu smutné, ty víš proč. :) Popsalas to perfektně, ale mám jednu malou výtku ke věku syna - Elizabeth otěhotněla toho dne, kdy se s Willem na deset let rozloučili, to z toho všeho bylo dost patrné. Takže bylo chlapci vlastně devět let (nezapomeň, že devět měsíců ho nosila pod srdcem)... devět let a tři měsíce, ne deset let. :)
Jééé, moc krásně si to napsala
Nádherné, úplně si to představuju :33
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!