Princess of Darkness • OurStories.cz ~ naše povídky

Napsala jsem jednorázovku, ano je to delena. :D Přiznávám bez mučení... Vím, že je tady toho plno, ale to mě neodradilo!
No, kdo bude čekat nějakou přehnanou slaďárnu, tak se nechal nachytat. Samozřejmě to nakonec dopadne dobře, ale ze začátku se můžete připravit na skrytou vášeň.
Prosím o nějaké komentáře...
Děkuji, TerryBells...

30.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 7× • zobrazeno 2187×

Princess of Darkness

Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Damon byl pozván do našeho domu! Našeho domu. Pomalu ale jistě jsem začala propadat zoufalství. Všechno je v háji, Stefan mě opustil, protože se bál, že by mi znovu mohl ublížit. Odjel v domnění, že ho jeho bratr bude znovu pronásledovat, jako stín. Myslel si, že mě tady zanechá, a já budu moct dál žít svůj život, bez strachu z nadpřirozena.

„Eleno, musím ho najít. A až ho najdu, tak ho zabiju, rozumíš? Budeme v bezpečí. Ty a já,“ třásl se mnou Jeremy. Můj nebojácný bratříček.

„Jeremy, to nepřichází v úvahu, zabije tě během sekundy!“ draly se mi do očí slzy. Teď se usmál a nenápadně ukázal na zděděný prsten po otci.

„Nedovolím to, rozumíš? Damon je upír, je moc silný. Bez urážky, ale jsi jenom člověk, který toho moc nezvládne.“ Jeremy se mi zahleděl do očí a naznačil mi, že nemá na výběr. Chytla jsem ho pevně za ruku, ale on se vytrhl a vyběhl ze dveří. Urychleně jsem ho následovala. Jak jen to šlo. Když jsem vstoupila před dům, tak jsem zůstala zděšeně stát. Kolem celého domu byla mlha. Neviděla jsem ani na krok, neviděla jsem Jeremyho.

„Jeremy!“ křičela jsem. „Jeremy! Prosím!“

Věděla jsem, kde musím jít. Musím se dostat na hřbitov, tam totiž Damon musí držet mého bratra. Domyslela jsem si, čí práce je tato mlha, jeho. Divím se, že kolem mne nepoletuje černá vrána.

Celé Mystic Falls bylo vtaženo do bílé mlhy, nikdo se neodvážil vyběhnout ven. Jelikož jsem neviděla nic v dosahu pěti centimetrů, tak jsem párkrát spadla. Cítila jsem, že mám rozbité koleno, ze kterého pomalu stéká krev. A to, uznejme, není zrovna příhodné…

Díky tomu, že cestu na hřbitov znám nazpaměť, jsem se tam dostala. Vrzající dvířka mi daly signál, že jsem v té mladší části. Té méně strašidelné.

„Jeremy!“ křičela jsem znovu, i když jsem věděla, že mi to není nic moc platné. Mlha pomalu ustupovala, a já zahlédla postavu v černém. Měla jsem dvě varianty, buď je to smrt, nebo Damon. Budeme k sobě upřímní – vyjde to nastejno.

„Damone!“ vydralo se ze mě. Stále tam stál, tentokrát jsem uslyšela vránu, a její krátké zakrákání, které mi způsobilo husí kůži. Usadila se na jednom z náhrobků.

„Damone,“ zkusila jsem to znovu, akorát ještě hlasitěji. Jestli se dožiju zítřka, tak nebudu moct mluvit. Tentokrát se na mé zavolání obtěžoval přijít. Viděla jsem na něm jeho známý sarkastický úšklebek. V jeho temných očích se zalesklo.

„Ano?“ řekl vyrovnaně a klidně.

„Kde je Jeremy,“ zuřila jsem. Jeho rty se ještě víc roztáhly do úsměvu. A jeho očí se rozzářily. Neodpověděl, stále se jen blbě usmíval.

„No, řekněme, že tvůj bratr byl dost drzý,“ mluvil zřetelně.

„Co jsi mu udělal?“ zašeptala jsem. A dál pozorovala dění kolem.

„Zabil, komu chybí? Byl jako tříska v noze, uznej, Eleno, bez něj nám bude lépe…“

„Nevěřím ti, má svůj prsten,“ promluvila jsem naprázdno. Damon se uchechtl a vytáhl z kapsy malou modrou věcičku.

„Myslíš tento? Rád se jím vychloubal,“ přiznal a prsten vrátil zpátky do kapsy. Spřádala jsem sílu, všechnu, kterou jsem v sobě měla. Výsledek byl takový, že má ruka vystřelila proti upírovi. Byla to největší facka, kterou jsem kdy komu dala, a komu dám. Damon zřejmě nečekal takový útok, a tak mou ruku nezastavil. Jeho hlava se mírně otočila. Takže mé úsilí nebylo marné. Cítila jsem, jak mě pálí ruka. Nevím, pro koho to byl větší trest.

Damon se ke mně trochu naklonil. Velice blízko a zahleděl se mi do očí.

„Eleno, neprovokuj, nemuselo by to pro tebe nejlépe dopadnout, navíc trochu krváciš,“ varoval klidným tónem. Já se od něj odtáhla, měla jsem sto chutí vrazit mu ještě jednu, ale k tomu už jsem odvahu nenašla.

„Jo? A co mi uděláš? Zabiješ mě taky? Nebo mě rovnou proměníš?“ zeptala jsem se pohoršeně se slzami v očích. „Zeptám se tě naposledy, kde je můj bratr. Nevěřím, že bys ho zabil,“ zkusila jsem jeho vyrovnaný tón. Damon se trochu uchechtnul.

„Máš pravdu, nezabil. Ale vyřiď mu, že zkusí ještě něco, a o smrt bude žadonit.“ Začal vytahovat z kapsy prsten a vložil mi ho do ruky. „Jednou se stejně staneš princeznou temnot a budeš se mnou, tak proč se tomu bráníš?“ nadzvedl ramena.

„To se nikdy nestane,“ řekla jsem okamžitě. A o kousek jsem se vzdálila. On se samozřejmě pohnul se mnou.

„Eleno, nebraň se tomu, jen všechno komplikuješ,“ vysvětloval a nasadil svůj úsměv ďábla. Měla jsem na něj vztek toho největšího rázu.

„Co to se mnou hraješ za hry?“ vyštěkla jsem. Damon se krátce zasmál a mrkl na mne.

„Mohl bych se tě zeptat na to samé, princezno temnot,“ oslovil mne.

„Nejsem, a nikdy nebudu princezna těch tvých temnot!“ zarazila jsem ho. Než jsem však dokončila poslední slovo, beze všeho zmizel. Zmizel s ním i ten debilní holub, tedy vrána a mlha.

Milý deníčku,

mám divné tušení. Něco se stane. Něco zlého, a já tomu budu přihlížet. Nevím, co mám dělat, mám strach z večera, jelikož má Damon přístup do mého domu. Ptáš se, jak je to možné… Ovlivnil Jeremyho, který v sobě neměl sporýš. Myslel si, že to ovlivňování na něj asi neplatí! Idiot… Každopádně, když jsem se vrátila domů ze hřbitova, tak jsem Jeremyho našla, jak se válí omráčený na sedačce. Probudila jsem ho a pořádně mu vynadala. Kdyby tu tak mohla být Jenna, máma nebo táta. Musíme na to tady být sami.

Dnes večer nesmím spát, nesmím! Jeremyho jsem pro jistotu přesvědčila, ať jde spát ke kamarádovi. Já to měla taky v plánu, ale Bonnie i Caroline jsou mimo město. A já moc kamarádů nemám. Ano, před rokem všemi obdivovaná Elena Gilbertová má jen dvě kamarádky, kterým se může svěřit…

Chtěla jsem usnout, věděla jsem, že když se tady budu jen tak převalovat, tak to ničemu nepomůže a já se budu ještě víc stresovat. Vzala jsem si dokonce prášek na spaní, ale ten zabral asi jako bych si vzala čokoládovou lentilku.

Deset večer… Půlnoc, půl jedné… Najednou se ochladilo. Přitáhla jsem si deku až ke krku, o který jsem se momentálně bála. Měla jsem kolem něho svůj sporýšový náhrdelník, který mi věnoval Stefan. Párkrát jsem ho stiskla. Abych měla jistotu, že tam stále je.

Do mého pokoje se začala valit mlha, jedna z Damonových triků, triků, které získal díky Síle. Mlha mě obklopovala. Nevěděla jsem, jestli náhodou nespím, což by byl velice zlý sen. Neviděla jsem nic, nikoho, ale cítila jsem něčí přítomnost. Věděla jsem, že je někdo v mém pokoji. Nedýchala jsem, myslela jsem si, že když nebudu vydávat žádný zvuk, tak si bude myslet, že tu nejsem – vím, úplná blbost.

„Tvé srdce je impozantní,“ prolomil ticho upír, ze kterého jsem měla takovou hrůzu. Neodpověděla jsem. „Víš, většinou, když někdo ví, že po něm jdu, tak jeho srdce běží maraton. Tvé bije stejně,“ řekl pobaveně.

„Tak už mě zabij, prosím.“ Slza mi stekla po tváři. Uslyšela jsem hrdelní smích. Naskočila mi z toho husí kůže.

Cítila jsem, jak si někdo sedl na moji postel, konečně jsem mu viděla do obličeje. Mlha ustala a byli jsme tady jen on a já.

„Chyběla jsi mi,“ přiznal a pousmál se.

„Bohužel já nemůžu říct to samé,“ oponovala jsem. Znovu nasadil svůj ironický úšklebek.

„Fajn, zeptám se tě na něco. Když na mne myslíš, jak se cítíš, nebo když jsi věděla, že přijdu. Cítila jsi jenom strach, nebo i něco jiného? Když se teď na mne díváš… Co cítíš?“ zeptal se zaujatě. Neodpověděla jsem, věděla jsem, že je něco špatně. Odhrnul mi vlasy z krku a odepl mi řetízek. Proč jsem se do pekla nebránila? Věděla jsem, že je to zbytečné?

Můj sporýšový řetízek setrvával v jeho ruce. Později už ležel na nočním stolku.

„Co hodláš dělat? Ovlivníš mě, abych se do tebe zamilovala?“ vyplivla jsem tyto slova.

„Hmm, nezní to špatně, ale problém je v tom, princezno, že já tě ovlivňovat nemusím. Stačí, když se k tobě takto nahnu,“ nahnul se blíž k mé tváři, „a slyším, jak ti srdce zrychlilo, jak se ti krev začíná vařit…“ Zatracený prevít!

Přiblížil se ještě blíž a jemně se otřel o mé rty, ale vážně jenom jemně, tak, abych prahla po dalším polibku. Bohužel, nebo bohu dík tomu tak bylo. Já zavřela oči a nechala se znovu políbit. Nebo jsem ho začala líbat já? Já nevím, co se to se mnou stalo, ani nevím, jestli mě náhodou neovlivnil. Jeho polibky směřovaly k mému krku. Laskal mou krční tepnu, věděla jsem, co chce. A v tu dobu jsem to chtěla taky. Chtěla jsem, aby se napil. Ještě chvíli mi jen tak líbal krk. Z úst mi vyšel nepatrný sten, který samozřejmě nemohl ujít jeho uším. I když jsem mu neviděla do tváře, tak jsem si představila jeho ironický úšklebek. Najednou jsem ucítila, jak mi jeho zuby prorazily tepnu, ze začátku to byla šílená bolest, ale po pár sekundách ustala a já cítila zvláštním způsobem blaho, které mnou projíždělo. Odpojil své rty od mého krku a položil mou hlavu do polštářů. Kapky, které mi tekly po krku setřel svým jazykem. Pomalu mi sundal tílko, které mi sloužilo jako pyžamo. Mé ruce, začaly také pracovat, nechápu, kde se to ve mně vzalo. Začala jsem mu rozepínat košili. Damon mě začal znovu líbat, ale jen na chvíli. Poté naše rty rozpojil. Elegantně si kousl do ruky a chtěl mi krvácející zápěstí vložit do úst, to jsem ale odmítla. Jak jsem čekala, Damon ani chvíli neváhal a pokusil se na mne udělat jeden ze svých úsměvů, které vždy zaberou v jeho prospěch. Nakonec jsem kývla. Čekala jsem hnusnou železitou chuť, ale místo toho to byla chuť, nevím… nepopsatelná! Jak chcete popsat něco, co jste v životě neměli.

Všechno naše oblečení skončilo na zemi. Ač jsem to nečekala, tak mi to nevadilo. Chtěla jsem ho hned a tady. Něco ve mně křičelo: Díky bohu! Ale něco zase: Vezmi kolík, co schováváš pod postelí a probodni ho. Samozřejmě to skončilo naší oboustrannou slastí, která prostupovala celým mým tělem. V životě jsem nic takového nezažila. A chtěla jsem to znovu. Nevěděla jsem, co to se mnou je! Co to do mě vjelo.

„Miluji tě, princezno mých temnot,“ zašeptal mi Damon po všem do ucha.

PS: Mám napsanou i druhou část, tak napiště, jestli ji mám taky přidat. :) Terry...