Princess of Darkness II. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Tady je pokračování, doufám, že se bude líbit. Jak se zachová Elena po noci s Damonem? Prosím o komentáře, děkuji. :) Terry...

28.01.2013 (16:00) • TerryBells • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 8× • zobrazeno 2101×

II. část:

Zamžourala jsem do denního světla. Bolelo mne celé tělo, myslela jsem, že mě někdo vzal včera něčím po hlavě, ale zároveň jsem se cítila… volná, byla jsem šťastná! Nevěděla jsem proč, začala jsem uvažovat, co se vlastně včera stalo. Trvalo mi to pár sekund, než jsem si uvědomila, co jsem udělala. Vzpomněla jsem si na jeho doteky, polibky. Na to, jak ze mě pil krev a já si to nechala líbit.

V pokoji jsem byla sama, přikrytá dekou. A to bylo vše, co jsem na sobě měla. Slyšela jsem své srdce, jak začalo rychleji bít. To není možné, to jsem nemohla udělat! Ale proč mi to, sakra, nevadí? Jsem na sebe naštvaná, ale ne za to, co jsem provedla, za to, proč mi to nevadí, a cítím se skvěle!

Přehodila jsem přes sebe župan, který visel na věšáku vedle postele. Zamířila jsem k zrcadlu. Viděla jsem v něm Elenu Gilbertovou, ale jinou Elenu. Tady ta byla šťastnější. V očích jí zářily plamínky. A rty měla trochu napuchlé. Usmála jsem se, ale za chvíli mě to přešlo, když jsem si vzpomněla na Jeremyho.

Milý deníčku,

jak se mám cítit po včerejšku? Mám být na sebe naštvaná, nebo konečně šťastná? Budu k sobě upřímná, takovou intimitu jsem nikdy nezažila. Kde se to včera ve mně vzalo? Ještě včera bych se vší chutí Damonovi vrazila. A teď? Co mám cítit? Dokonce mi včera řekl jednu větu, která mne dostala málem do kolen. Ale mám to od něj brát vážně?

„Eleno?“ rozléhalo se po celém domě. Jeremy přišel domů, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Myslím, že teď už vypadám normálně. Po dlouhé sprše a vydatné snídani jsem se zase dala do kupy.

„Ano?“ vydala jsem ze sebe znuděně. Můj bratříček vstoupil do pokoje a zářivě se usmál.

„Jsem rád, že ti nic není, bál jsem se, že by Damon mohl třeba přijít, nebo…“

„Všechno je v pohodě, nebyl tu. Dal mi pokoj! Vážně,“ přerušila jsem ho. Jeremy si mě chvíli prohlížel, jako bych byla blázen.

„Fajn, no… Bonnie už přijela. Tak mě napadlo, jestli bych ji nemohl navštívit, nebo tak,“ zavedl řeč na něco jiného. Při tom se usmál jako měsíček na hnoji.

„Jasně, pozdravuj ji!“ vyhrkla jsem po chvíli. Jeremy se usmál a znovu odešel, zůstala jsem v domě sama. Rozhodovala jsem se, co mám teď dělat. Došla jsem k názoru, že nejrozumnější bude zajít přímo za ním. A tak jsem celá nesvá nasedla do auta a vyjela směr penzion. V polovině cesty jsem to chtěla otočit, ale nejsem přece zbabělec, ne? Už nebudu ta stará Elena! Věčně ustrašená, přece se nebudu pořád schovávat!

Před dveřmi penzionu jsem se zastavila. Párkrát jsem se nadechla a poté zaklepala. Jak jsem čekala, nemusela jsem čekat dlouho a už mi otvíral usměvavý Damon. Bez jakéhokoliv pozdravu jsem vešla dovnitř.

„Věděl jsem, že přijdeš,“ oznámil jako nic. Ještě aby ne, že… „Tvé srdce zase bije rychleji…“

„Přestaň,“ zarazila jsem ho. „Zase si jenom hraješ,“ vyhrkla jsem. Upír se zasmál.

„Eleno, mohl bych mít každou holku, na kterou bych si ukázal. A vybral jsem si tebe,“ začal.

„A to mě děsí, chápeš? Co je na mně tak speciálního? Podobám se Katherine? To je asi tak všechno,“ vysvětlila jsem. Damon zakroutil hlavou.

„Ne, to rozhodně není. Nechováš se jako ona. Máš v sobě něco víc, něco, co mě pobízí k tomu, abych tě chtěl,“ mrkl na mne a nalil si whisky do skleničky. Ležérně se posadil do křesla a ukázal na místo vedle sebe. Po chvíli jsem se vydala k němu a posadila se.

„Proč ti nevěřím?“ zeptala jsem se nahlas sebe.

„Protože jsi tvrdohlavá, další vlastnost, která se mi líbí,“ odpověděl bleskově. Nadzvedla jsem jedno obočí.

„Ty máš odpověď na všechno, že? Nemusíš odpovídat.“ Na to se jenom usmál. Odložil svou nedopitou whisky na stůl a přiblížil se blíž ke mně.

„Řeknu ti pohádku… Bylo jednou jedno tvrdohlavé děvče, které si vybralo chlapce. Správného chlapce, bohužel to mezi nimi nedopadlo dobře, a tak jí otevřel náruč jeho bratr. Byl to zlý kluk, který ji nadevše miloval. Ona, poslušná dívka, se s ním postupem času začala sbližovat. Protože od nenávisti je jen krůček k lásce. Změnila se kvůli němu a přijala temnotu, která ho pohlcovala…“

„Já jsem ale neřekla, že budu jako ty,“ oponovala jsem. Damon se znovu usmál.

„Říkal jsem ti to hodněkrát, ale klidně to zopakuju. Jednou budeš má princezna temnoty. A nakonec to budeš chtít sama…“

„Nemyslím si,“ odsekla jsem. Damon se zadíval na můj krk. Proč mám tušení, že za chvíli se to stočí znovu k něčemu jinému?

„Nemáš svůj řetízek,“ poznamenal. Ledabyle jsem přikývla. Proč bych ho měla nosit? Byl na ochranu před Damonem, Damonem, který víceméně přiznal, že mne miluje. Ale mám strach, že to jenom hraje.

„Byl od Stefana,“ přiznala jsem bez mučení. Černovlasý upír se mi zahleděl do očí, ale neovlivňoval mě.

„Chybí ti?“ zeptal se a trochu přivřel oči. Odpověděla jsem upřímně.

„Chyběl, odešel ode mne. Nemyslím si, že jediný důvod byl ten, že mě chtěl mít v bezpečí. Kdyby mne opravdu miloval, tak ode mne neodejde,“ konstatovala jsem. Damon se suše zasmál.

„Máš pravdu, můj bratříček je, řekněme… hodně naivní, když si myslí, že jsi mu na to skočila,“ přiznal. Zamračila jsem se.

„Ty o tom něco víš?“ vyštěkla jsem. Damon si mne měřil.

„No, znám svého bratra. Nikdy nikde nevydrží. Měla jsi ho poznat jako rozparovače, asi by to pro tebe neskončilo nejlépe, ale alespoň by sis užila,“ uchechtl se. Zakoulela jsem očima a chtěla jsem odejít, ale on mě pohotově chytil za ruku a srazil mne zpátky na sedačku.

„Neříkal jsem, že máš odejít,“ podotkl. Zprudka jsem se nadechla a chtěla jsem mu něco pěkně říct od plic, ale ovládla jsem se. Damon si mého počínání všiml, a tak se jenom zasmál.

„Dám ti otázku… Co by se stalo, kdybys dneska postrádala ještě trochu krve?“ zeptal se s jiskřičkami v očích.

„Myslela jsem, že se neptáš, když něco chceš. Prostě si to vezmeš,“ odpověděla jsem urychleně.

„Znáš mě lépe, než já sám sebe, každopádně si nemyslím, že by ti to včera nějak vadilo,“ oponoval. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

„Máš velké ego, co?“ znělo to spíš jako oznamovací věta.

„Gigantických rozměrů,“ přiznal. Přivřela jsem oči a myslela jsem si, že se mi to všechno jenom zdá. Jak se můžu bavit s takovým, takovým…

„Přesně vím, na co myslíš,“ usmál se. Zamračila jsem se a podívala se mu do očí.

„To jsem zvědavá, co si myslíš, že si myslím,“ uznala jsem. Damon se ke mně nahnul.

„Myslíš tady na to,“ políbil mne. „A na to,“ sjel svými polibky k mému krku. Znovu jsem se nebránila. Fajn, tak už přestaň, prostě jsi proti němu slabá. Je snazší se mu poddat. Sice si vždy vybírám nebýt slabá, ale v tomto případě musím dělat výjimky.

Už jsem ležela na sedačce a on na mně. Pomalu se polibky dostával k mému krku. Věděla jsem, co to obnáší. Chvilku bolesti, ale potom už úžasný pocit, který vámi prostupuje.

Jak jsem čekala, po chvíli, kdy mne náruživě líbal, mi odhrnul vlasy z krku a svými zuby na něm vytvořil dvě malé dírky.

Tentokrát už to nebolelo. Nevím proč, ale ne. Cítila jsem jen úžasný pocit, při kterém jsem vypustila z úst lehký sten. Přestal pít, přiblížil se k mému uchu a zašeptal:

„Později bude možnost, abys to samé způsobila někomu jinému. Ale toho nemusíš nechávat naživu,“ uslyšela jsem jeho ironický hlásek. Přestavila jsem si blízkou budoucnost, kde se měním na temnotu a budu způsobovat stejný pocit ostatním. Problém by byl, že pro ostatní to nebude stejné jako pro mne. Já Damona miluju, a proto mi to nevad… Cože jsem si myslela? Že ho miluju? Ne, mezi námi je pouze skrytá vášeň, tím jsem si jistá… Nic jiného!

Elena