The Originals - Naděje • OurStories.cz ~ naše povídky

Súťažná poviedka na tému The Originals

Článok je ponechaný v pôvodnej verzii, bez opráv.

23.09.2014 (10:00) • Souteze • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 1× • zobrazeno 2952×

NADĚJE (THE ORIGINALS)

Blackville, New Brunswick

Rebekah pochovala svou malou neteř v náruči. „Maminka s tatínkem tě moc milují,“ šeptla a sledovala zbloudilou slzu, která ukápla na růžovou zavinovačku malé Hope.

Sledovala, jak se jí zachvěla víčka, předtím než upadla do říše snů. Ještě chvíli ji chovala v náruči a sledovala, s jakou lehkostí oddechuje. Potom ji položila do postýlky, k hlavičce jí postavila dřevěnou postavičku, kterou před tisíci lety vyřezal Klaus.

Jak ráda by teď Rebekah uměla nahlédnout do její mysli, aby se ujistila i o jejím klidném snění. Doufala, že se jí zdá o vzdušných zámcích a míst plného štěstí. Přála si, aby se její neteř už nikdy nedostala do nebezpečí. Byla jenom malé nevinné miminko.

Když jí Klaus svěřil tento malý uzlíček, zaplavila ji vlna štěstí. Rebekah nemohla mít děti. A moc dobře viděla, jak byl najednou její impulzivní bratr schopen velkého citu. Ano, miloval ji. Jeho dcera byla opravdu nadějí.

Dlouho Rebekah přemýšlela, kde se s malou Hope natrvalo umístit. Potřebovala najít mocnou čarodějku, která by je ochranným kouzlem ukryla před všemi hrůzami vnějšího světa. A tak se vypadala na sever do Kanady, kde se v New Brunswicku – podle jejích nejnovějších zdrojů – měla nacházet čarodějka Charlotte.

Cesta to byla dlouhá, ale nakonec se podařilo dojet k vytouženému cíli a získat si náklonost čarodějky. Malá Hope byla pro tuto chvíli v bezpečí, avšak připravená se co nejdříve vrátit domů. Do New Orleans.

New Orleans, Louisiana

„Elijahu, cítím se příšerně.“ Hayley se sklonila k sedícímu Elijahovi. Chtěla se mu stulit v náruči. Potřebovala utišit. „Jsem matka, která opustila svoje dítě. Historie se znovu opakuje,“ vzlykla. Elijah si ji strhl na klín a přitiskl si její hlavu k srdci.

„Udělala si to, co bylo pro Hope nejlepší.“ Začal ji hladit po dlouhých tmavých vlasech. Byl rád, že tu je s ním, že je naživu.

„Mám hrozný strach, že ji už neuvidím,“ zašeptala a tím nechala volný průběh svých obavám. Srdce se jí přitom pocitu svíralo bolestí.

Klaus stál nehnutě v pokojíčku, který připravil pro svoji dcerku. Bylo tu prázdno, bez ní tu všechno působilo depresivním dojmem. Obraz, který namaloval, visel na stěně zbytečně. Nikdo se na něj nedíval. Zlomený se sesunul na podlahu, v ruce držel přikrývku, na které utkvěl její pach. Včera ji touhle dečkou přikryl, když ji Marcel zachránil ze spárů čarodějek. Litoval toho, že jsou již všechny čarodějky mrtvé. Rád by se pomstil, mučil každou z nich za bolest, kterou jeho rodině způsobila.

Marcel se plížil tiše do pokoje. Neměl tušení, zda je dobré teď vytahovat bojové plány, ale chtěl tuhle situaci ohledně New Orleans vyřešit.

„Klausi, jaký je plán?“ Postavil se do dveří a opřel se o futra. Ruce si ležérně založil na prsou. Klaus pootočil hlavou, aby se podíval na netrpělivého Marcela, jeho adoptovaného syna.

Zavál vítr a do pokoje vběhla rozmazaná šmouha. „Nemůžeš to nechat být alespoň pro tento večer?“ okřiknul Elijah Marcela a zlostně si ho měřil pohledem. Hayley přešla lidským krokem za nimi do pokoje i přesto, že byla její přeměna v hybrida dokončena a ona se teď díky své polovině upíra mohla pohybovat rychleji.

„Přestaňte. Všichni,“ utnula je unaveně. Neměla sílu dívat se na rvačku anebo poslouchat vražedné plány. Uvědomovala si, že je situace vyhrocená. Dřív nebo později vypukne zmatek a krvavé boje mezi jednotlivými frakcemi. „Žádám si jeden klidný večer, prosím,“ dodala a ukončila tak svoji řeč. Všichni na ni pohlédli.

„Zítra probereme naše možnosti,“ navrhl Elijah a byl připravený na odpor ze strany svého bratra. K jeho překvapení Klaus mlčel. Přikývl a zmizel na balkon.

Marcel si rezignovaně povzdechl, ale také odběhl pryč. V dětském pokoji zůstala jen Hayley a Elijah. Hayley se posadila do houpacího křesla, kde ještě včera chovala v náruči svoji překrásnou dceru Hope. Přitáhla si nohy k tělu a opřela si bradu o kolena. Elijah si k ní kleknul a uchopil ji za kotníky.

„Hayley, měla by sis odpočinout. Včera se toho stalo hodně.“

Ušklíbla se. „Jo to máš teda recht. Porodila jsem svoji dceru za pomocí čarodějek, které mi ji vzápětí málem zabili. Umřela jsem a prožila si z mrtvých vstání. Jo, a aby toho nebylo málo, musela jsem se napít krve svého děťátka, abych mohla dokončit přeměnu.“

„Tak pojď.“ Natáhl k ní ruku a čekal, až ji přijme. Pomohl jí vstát, ale nepouštěl ji. Byli si blízko a ani jeden z nich už svoje city neskrýval.

„Zvládneme to že? Napravíme tohle město a udělám z něj domov pro Hope,“ špitla a zvedla oči do pohledné tváře původního upíra.

Zvedl ruku a pohladil ji po tváři. Dlaň nechal na půlce obličeje. Hayley mu tak vtiskla svoji tvář do jeho dlaně. „Neboj se. Brzy se Hope vrátí,“ slíbil, ale nebyl si jistý váhou svých slov. Nevěděl, jaké události přinese příštích pár dní. Budoucnost zatím není příznivá.

Aby zahnal její pochmurnou náladu, sklonil se k jejím rtům. Přitiskl se na ty její a měkce ji políbil. Brzy se však jejich polibek prohloubil a stával se více a více vášnivější. Hayley cítila mučivou touhu, která jí spalovala tělo. Cítila nově nabitou sílu, chtěla Elijaha ulíbat k smrti. Ne. Jen líbání jí nestačilo.

„Elijahu,“ vzdychala mezi polibky. Její ruce putovaly po jeho hrudi. Aby mu dala najevo své úmysly, sevřela klopy jeho černého saka a s trhnutím mu ho sundala a zahodila ho. Ustal v líbání a zadíval se jí do očí. Chtěl z nich vyčíst, zda to opravdu chce, jestli je připravená. Jeho touha se odrazovala v té její. Chytil ji do náruče a nadlidskou rychlostí ji unesl do své ložnice.

Klaus se opíral o černé zábradlí a pohlížel na klidné ulice. Jindy v těchto ulicích proudilo spoustu lidí, muzika a kde jací pouliční umělci. Upíři se proháněli nočními chodníky a brázdily své město. Teď všude panovalo ticho.

U zdi s fotografiemi zesnulých postávala známá postava. S ladností přeskočil balkon a dopadl rovnýma nohama na prázdnou silnici. Ve vteřině byl u Cami.

„Klausi,“ pozdravila ho, když ucítila závan větru. Tušila, že to bude on. „Je mi to líto,“ zopakovala mu. Otočila se čelem a vztáhla k němu ruku. Její pohyb se zastavil někde uprostřed. Nebyla si jistá jeho reakcí. Klaus byl impulsivní. Ve své podstatě z něj měla strach. Ublížil jí, mohl by to udělat znovu.

„Camille, i mně je to líto.“ Mluvil přitom o jejím mrtvém strýci otci Kieranovi. Oba dva utrpěli obrovskou ztrátu. Ano, Klaus jen na oko. Jeho dcera mrtvá nebyla, ale nutně potřeboval, aby si ostatní mysleli opak. Nechtěl, aby po ní někdo pátral. Ne, jeho dcera musí vyrůstat v bezpečí.

„Kdybych pro tebe mohla něco udělat…“ načala svoji větu, ale nechala ji viset ve vzduchu. Byla bláhová, co by tak od ní mohl potřebovat všemocný Klaus Mikaelson.

Shlédl k ní. Byl tak sám. Zdrcený žalem. To kvůli němu byla Hope v nebezpečí. Měl milion nepřátel. Každý jako vnímal jako bestii, zrůdu. Nikdo neviděl jeho zlomenou duši. Ach ano, Klaus měl duši.

Cami mu opětovala jeho pohled. Klaus prudce zareagoval a přilepil se na její měkké a teplé rty. Když pootevřela rty, bylo to pro něj jasné znamení. Přitiskl ji na zeď hned vedle fotografií a náruživě si nárokoval její pozornost.

Marcel se toulal ulicemi a marně hledal v lidských tvářích své přátele, svůj klan upírů. Jeho přátelé zemřeli rukou vlkodlaků. Žádal si okamžitou pomstu. Chtěl vlastníma rukami utrhnout hlavu každému psovi, který mohl za jeho osamocení.

Jeho kroky ho zavedly k ateliéru, kde pobývala Davina. Bez pozvání vtrhl dovnitř, chtěl se ujistit o její loajalitě k němu. Byla mocnou čarodějkou, jeho tajnou zbraní. Navíc by mu mohla pomocí vyhledávacího kouzla najít ty vražedné chlupaté bestie – bratry Francescy Correay.

„Davino,“ hlesl, když ji uviděl u nízkého stolku třídit bylinky. Trhla sebou, lekla se. Pohled měla vyděšený.

„Marceli.“ Rozběhla se k němu, musela mu to říct. Tušila, že vyvolání Mikaela nebyla správná věc. Mikael byl zabiják, nechtěl jí pomoct. Jen ji využil. Musí to Marcelovi říct, aby varoval Mikaelsonovi. Takovou pomstu by nedovolila. Chtěla Klause vyhnat, ne ho zničit.

„Marceli, udělala jsem něco strašného.“

Marcel se zamračil. Co mohla provést? „Co?“ Chytil ji za ramena a zatřásl s ní. Nikdy by si nepomyslela, že bude její odpověď právě taková.

„Oživila jsem Mikaela.“ Marcel věděl, že tohle je špatné. Tohle přibyde na seznamu problémů hned na první místo. Nebude se to líbit Klausovi ani Elijahovi. Tohle je přímo kolosální průser.

Nechal Davinu Davinou a rozběhl se zpátky k domu. Vtrhl do dveří a začal svolávat ostatní.

Klaus tam byl ve chvilce značně vynervovaný tónem jeho nejlepšího přítele. Hayley s Elijahem se v hlavním nádvoří objevili o chvilku později.

„Co se děje?“ zeptali se všichni ve stejnou chvíli.

„Tohle se vám nebude líbit,“ upozorňoval je Marcel už hnedka zezačátku. Ostatní netrpělivě vyčkávali. „Mikael je zpátky. Je tu.“

Hayley zalapala po dechu, Elijahovi se rozostřil pohled a Klaus udeřil pěstí do stolu. Marcel obrátil zrak ke stolu, který se rozlomil v půli.

Každý potom začal chrlit své plány a návrhy. Dohadovali se.

„Jdeme ho zabít. Hned!“ vrčel Klaus.

„Potřebujeme Davinu-“

„Na tu ti kašlu, podám si ji, až bude můj otec hnít pod zemí!“ Vrčeli po sobě, zaujímali obranné postoje. Rvačka byla ve vzduchu.

„Jediný večer!“ křikla Hayley, aby je uklidnila. „Nebylo to ani blbých dvacet minut!“ Klaus ji šokovaně sledoval, chtěl něco namítnout, Elijah ho pohledem utnul.

„Musíme se sjednotit,“ pronesla Hayley klidněji. „Pokud půjdete každý sám, jestli si budete znovu podrážet nohy, vymýšlet si svoje zákeřné plány… Vždycky budete poraženi. Jako celek budete silnější! Když budete táhnout za jeden provaz, zvítězíte. Spolupracujte!“ Její slova v každém z nich hluboce zakořenila. Měli všichni stejný cíl, Hayley má pravdu. Klaus a Elijah chtějí přivézt domů Hope a Marcel toužil po návratu Rebekahy.

Musí držet spolu. To je jejich jediná naděje.

Autor: Souteze, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní