OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Upíří deníky - Bonus II.

09.04.2013 (13:00) • TerryBells • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 3× • zobrazeno 1960×

                                                                II. část

„Panebože!“ problesklo mi hlavou, když jsem se ráno probudila vedle Damona. To jsem přece neudělala! Do prdele… Jestli se to Elena dozví, tak mě zabije! Vykradla jsem se z jeho postele, potom i pokoje a zamířila jsem do mé, Stefanem určené, ložnice. Dala jsem si rychlou sprchu a převlékla se do něčeho, v čem bych teoreticky mohla jít do školy.

„Dobré ráno,“ přivítala mě Elena v předsíni. „Jak se ti spalo?“ Upřímně nevím, jak mám odpovědět. Ví něco, nebo ne?

„V pohodě,“ řekla jsem pohotově. Stefan si mé nervozity všiml, a tak se jemně usmál. Ten na sto procent věděl, co se včera stalo.

„Damon ještě spí?“ narážel. Podívala jsem se na něj pohledem vraha.

„Neprovokuj jí, Stefane. Víš, spolu zatím nevycházejí,“ upozornila ho Elena. Takže nic neví, a tak to taky zůstane! Musí, to, co se včera stalo, musel být jen nějaký omyl. Jinak si to nedokážu vysvětlit! Taková já nejsem, už se chovám jako Katherine, a já nechci být jako Katherine, nikdy!

„Jdeme do školy?“ popohnala mě má sestra s úsměvem. Jen jsem kývla a společně s ní a Stefanem jsem vyšla ven. Nastoupili jsme do auta, celou cestu jsme jeli mlčky, jen Stefan mě pořád nějaké narážející poznámky na mne a nepatrné na Damona, který se v tu chvíli nemohl vyskytovat vedle mě. Nemohl mu to nijak vtipně vrátit, a všichni víme, že je to věc, kterou Damon doopravdy ovládá.

„Musím tě představit Bonnie a Caroline! Jedna je čarodějka a druhá upírka. Prostě tvoříme skvělou partu,“ uchechtla se Elena, když jsme procházeli školou. Jak jsem čekala, někteří si na nás ukazovali. Někteří za námi chodili, jestli vidí dobře.

„Co to, sakra, je?“ zděsila se blondýnka, když nás zahlédla. Elena se zářivě usmála, představila nás. Vysvětlila jsem, kdo a co vlastně jsem.

„Tak to je síla,“ prohlásila po dokončení mého monologu. To samé se opakovalo, když jsem to vyprávěla druhé nejlepší kamarádce Eleny, Bonnie. Chvíli se mne prohlížela… ze všech stran, a potom prohlásila, že jsem hříčka přírody.

Mé dopoledne ve škole proběhlo na mé poměry až nepopsatelně dobře, samozřejmě jsem se ještě párkrát v myšlenkách vrátila za Damonem. Elena nic nevěděla, a tak to taky musí být. Nesmí nic vědět!

Když jsme se po škole vrátily k Eleně domů, okamžitě jsem zamířila do pokoje. Elena si zřejmě všimla něčeho, co neměla, a proto mě následovala. Jemně klepla na dveře a já ji vyzvala dál.

„Děje se něco?“ nadzvedla jedno obočí a posadila se vedle mne. Jen jsem rychle zavrtěla hlavou. Vše je přece v naprostém pořádku! Přimhouřila oči.

„Večer je u vodopádů párty, přidáš se?“ Na rtech jí pohrával úsměv, takový ten spiklenecký.

„Myslím, že to bude fajn…“

„Ale bude tam Damon,“ hlesla. „Stefan ho asi nijak neudrží doma.“ Když vyslovila jeho jméno, opět mi srdce začalo utíkat maratón. Myslela jsem, že mi vyskočí z hrudi. Elena si všimla, že jsem o pár odstínů zbělela.

„Terry, já jsem tady Damona ze začátku nenáviděla, ale teď je to můj dobrý přítel, ano, má stálé na narážky na všechny kolem sebe, ale je i jiný,“ pousmála se. Myslím, že jeho druhou stránku jsem měla možnost poznat včera dokonaleji, než kdy ty před tím.

„Myslím, že to nějak půjde. Budu se od něj jenom držet dál…“

Když jsme dorazili i se Stefanem, který nám dělal doprovod, k vodopádům, hned jsem očima hledala havraní vlasy. Uviděla jsem ho, jak se baví ve společnosti několika dívek. V tu ránu to ve mně začalo vřít. Ne, uklidni se, proč? Ty sned žárlíš? Ne, nežárlíš! Všechny hlasy ve mně křičely. I když jsem se snažila zachovat kamennou tvář, tak si mého chování všiml Stefan, který se začal smát. Elena se na něj zamračila. Takovým tím nechápavým pohledem.

„A bude hůř,“ zanotoval mi Stefan. Jen jsem ho zpražila nepříčetným pohledem zabijáka. Šla jsem k baru a objednala si panáka.

„Asi budu potřebovat občanku,“ nadzvedl obočí a prohlížel si mne od pasu nahoru. Jenom jsem zakoulela očima a zahleděla jsem se mu do očí.

„Nepotřebuješ občanku! Přines mi to pití,“ rozkázala jsem. Barman se otočil na podpatku a šel mi pro toho panáka.

„Já to viděl,“ prohlásil za mnou známý melodický hlas. Damon, ten sarkasmus mu z hlasu asi nikdy nezmizí. Bůh ví, jak dlouho si ho pěstoval.

„A co uděláš? Nahlásíš mě?“ šeptla jsem, to už ke mně přišel barman a podal mi pití. Damon si sedl vedle mne a mávnul rukou, že si to dáme ještě dvakrát.

„Kam jsi ráno zmizela?“ šeptl mi do ucha. „Většinou já utíkám z místa činu,“ dodal.

„Do školy, ty jsi nevnímal. Byl jsi nějaký utahaný,“ prozradila jsem mu uštěpačně. Všimla jsem si na jeho tváři pokřiveného úsměvu.

„Napadlo mě, stále piješ jenom ty odporné konzervy, měla jsi někdy něco teplejšího?“ zajímal se a chytil mě za ruku, aby mne mohl odvléknout blíže k lesu.

„Co to děláš? Vždyť víš, že se neumím ovládat,“ zamračila jsem se na něj. Najednou se Damon rozesmál.

„Promiň, ale teď ses tvářila jako Elena, když zjistila, že Katherine vypadá jako ona.“ Jenom jsem zakoulela očima.

„Super, teď mě srovnáváš s Elenou. Damone, já z nikoho pít nebudu!“ okřikla jsem ho. Zkusil na mne ten svůj štěněčí pohled, věděl, že mne nemůže ovlivnit, jelikož v sobě mám železník.

„Neboj, bude to legrace!“ vyzval mne. Zhluboka jsem se nadechla, není pravda, že jsem už tolikrát neměla chuť se do někoho zakousnout, ale vždycky jsem si to v pravý okamžik zakázala. Ale co se stane teď, když mě do toho Damon nutí?

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Bonus II.: