Dračí prokletí - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kamila odhaluje příšerné prokletí, které v ní dřímá, a vzápětí se dostává do nebezpečí... minil4

19.12.2013 (18:00) • • O webu • komentováno 2× • zobrazeno 1273×

Paní učitelka Muchová zrovna začala opravovat testy, když někdo prudce zaťukal na dveře. „Pojď dál, Kamilo!“ křikla přes rameno na dveře. Do místnosti někdo vstoupil, ale nebyla to Kamila.

Ten, kdo stál ve dveřích, byl podstatně větší a silnější. Měl dlouhou hustou srst, která se na slunci třpytila. Dlouhý protáhlý čumák mu sloužil místo nosu a z hrozivé tlamy čněly tesáky, po kterých stékaly sliny. Rudé oči zrůdy probodávaly učitelku hladovým pohledem.

Paní Muchová se otočila a poklesla jí čelist. Zírala na monstrum podobající se vlkovi a hrůzou se nemohla pohnout.

„C-co... Co jsi zač?“ zašeptala roztřeseně.

„Já jsem Dartea a přišel jsem si pro Electiu,“ odpověděl.

„Ty umíš mluvit!“ vypískla.

„Jistěže,“ zavrčel Dartea, „a teď mi odpověz na mou otázku!“

„A-a-ale já nevím, o čem to m-mluvíte! C-co je t-to Electia?“

Jenže Dratea místo odpovědi zařval a skočil po učitelce. Ta zaječela a konečně se rozběhla ke dveřím na chodbu. Trhnutím je otevřela ve chvíli, kdy Kamila přiběhla ke kabinetu. Vrazily do sebe a spadly na zem. Obluda byla skokem u nich a ukázala drápem na Kamilu. „Ty půjdeš se mnou!“

„Cože?“vyjekla Kamila. „Proč?“

„Jsi Electia...“

„Cože jsem?“ skočila mu do řeči.

„Electia - Vyvolená,“ zavrčel popuzeně Dartea.

Kamile se udělalo nevolno. O čem to, proboha, mluví? Věděla jen to, že s touhle kreaturou rozhodně nikam jít nechce. Pomalu vstala.

„O čem to mluvíte?“ začala nepatrně couvat. Rozhlédla se. Učitelka už dávno zmizela.

„Jsi předurčena zničit svět.“

„Já? Proč? Jak? Vždyť to ani nechci udělat!“ Na jazyku ji pálila spousta otázek. Tohle se jí určitě zdá. Ano, z nudy uřčitě usnula na češtině a teď se jí zdá nějaký bláznivý sen.

Dartea se rozesmál. Byl to příšerný hladový smích, který Kamile probodával mysl.

„Jak? Ty jsi nejmocnější stvoření na tomhle světě. Temné stvoření!“ zavyl pobaveně.

Teď už Kamila zase dostala vztek. Otočila se, udělala skok a proskočila otevřeným oknem. Najednou dostala strach. Co ji to jen popadlo! Vždyť je ve třetím patře! Tohle určitě nepřežije.

Vtom jako by ji něco napadlo roztáhla ruce a... letěla. Ano, opravdu letěla! Najednou se jí změnilo vidění. Její zorničky se jí protáhly v čárky. Ve svých modrých očích teď měla stříbrné nitky. Díky nim viděla všechno. Dokázala nahlédnout do duší všech živočichů, rostlin i lidí. Když chtěla, mohla také vidět skrz cokoli. Také ji pěkně vyděsilo, že zničehonic uviděla zajíce skrz noru, když si přála vidět, co je pod zemí. Lekla se tak, že málem přestala mávat křídly. Křídly? Podívala se na své ruce. Žádné neměla. Nahradila je křídla. Černá a lesklá, fialově se třpytící křídla.

S požitkem z rychlosti zaklonila úzkou dlouhou hlavu a zařvala. Odkryla přitom bělostné ostré zuby jako jehly. Nozdry se jí chvěly nad náhlým výbuchem pachů, které nikdy předtím necítila.

Vtom ji nějaká neviditelná síla přinutila stáhnout křídla k tělu a přejít do volného pádu.

♥

Zvenku se ozvalo ostré zavrčení. Vyšvihl se na nohy a skočil do vodopádu.

„Jdi pryč, Darteo!“ křikl když vylezl na břeh.

„Ale proč bych to měl dělat, Neigu?“ vyštěkl posměšně Dartea.

„Neříkej mi Neigu! Víš, že se jmenuji Irdis.“

„Dost řečí, elfe! Zaveď mě za Electiou!“ zařval netrpělivě Dartea.

„Pokud jsi sem přišel jen kvůli ní, tak jsi vážil dlouhou cestu zbytečně,“ řekl klidně Irdis.

Dartea hladově zavyl a skočil do vody. Irdis se neklidně ošil a těkal pohledem po hladině. Nastražil uši. Vtom uslyšel za sebou jemné zapraskání větvičky a mrštně se otočil. Z toho, co uviděl, ho polila hrůza. Doširoka rozevřel oči a zůstal nehybně stát, všechny smysly v pohotovosti.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: O webu