Na druhém břehu • OurStories.cz ~ naše povídky

... ani tragické konce nemusejí být smutné navždycky. Pobertové znovu pohromadě, ale něco není tak, jak bývalo... Tripple drabble.

12.10.2016 (09:00) • RenyNew • Povídky » Drabble » FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 3332×

„Nepůjdeme si trochu zahromovat?“ nahodil s nadějí v hlase mladý muž s kulatými brýlemi. Špičkou nohy znuděně rozčechrával bílý oblak pod sebou. Reakce jeho společníků byla velmi mdlá. Nevěděl, jestli ho víc deprimuje Removo povytažené obočí – gesto tak důvěrně známé a zároveň zrovna tak otravné, nebo Siriovo ledabylé mávnutí rukou, což bylo naproti tomu něco, na co zvyklý rozhodně nebyl.

„Dvanácteráku, to, žes vyčenichal, kde má svatej Thunder hromovnici, ještě neznamená, že budeme na zem sesílat bouřku obden…“

„Jeleni přeci nečenichaj, Tichošlápku…“ odvětil s úsměvem James. Nerozlučný, byť na čtrnáct let odloučený přítel mu nahrál na smeč. Jenže odpovědí mu byla jen dvě lehká, sotva znatelná pousmání.

„A co takhle házet trakaře?“ nenechal se Dvanácterák odradit netečností těch dvou. Těch dvou, co si dovolují říkat kamarádi a Pobertové navrch.

„Jamesi, když se říká, že padají trakaře, ve skutečnosti je bouřka… je to totéž!“ oponoval Remus. Když se tu ocitl poprvé a znovu je oba uviděl, byl šťastný. Ale během následujících pár týdnů zjistil, že za ta dlouhá léta nějak pozapomněl, jak ho jejich – nyní především Jamesovy, nápady často dováděly k zoufalství. Teď byly čím dál bizardnější.

„Já myslel ty ze zahrady svaté Herberty…“ ohradil se dotčeně oslovený. Vůbec nemají pochopení pro to, že sedmnáct let v nebi je docela nezáživný způsob, jak trávit čas…

Dál bezúčelně rýpal do mlhoviny v barvě čerstvě napadaného sněhu. Kdyby tak z toho aspoň šlo uplácat sněhovou kouli…

„… a co takhle nějakou legrácku na Srabuse?“ vytáhl z rukávu poslední trumf. Jenže pohledy, které mu věnovali, byly všechno, jen ne chápavé. Tohle téma tu nebylo poprvé. Sedm let dával pozor na Harryho, brácho… Měl bys mít už rozum, brácho…

„Už jsme na tohle starý, brácho…“ zamumlal omluvně Sirius. Remus potřásl kšticí světle hnědých vlasů prokvetlých stříbrem.

Dvanácterák zklamaně svěsil ramena. Byl jednou a provždycky jednadvacetiletý.

Autor: RenyNew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble » FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Na druhém břehu:

3. Fluffy admin

11.10.2016 [21:31]

Já se tedy musím přidat, Reny, taky mi to přišlo smutné. Krásně napsané, ale smutné. Jamesovy nápady na vtípky jsou dokonale zábavné, rozesmály mě, a kdyby byli Pobertové takoví jako za starých časů, určitě by z nebe udělali kůlničku na dříví Emoticon , ale Tichošlápek a Náměsíčník si toho prožili bohužel ještě mnohem víc, a to jejich životy (a duše) změnilo. A sice to na mě působí jinak, než jsi zamýšlela původně, ale i tak klobouk dolů, protože se mi to moc líbilo, občas je prostě hezké si zavzpomínat a správně se dojmout. Emoticon

2. RenyNew přispěvatel

11.10.2016 [20:05]

Misty, jej, to mě mrzí, že ti to evokovalo takhle smutné myšlenky :/. Bylo to zamýšleno spíše v legraci, vůbec né vážně. Pobavila mě ta představa "zralého, klidného Siriuse" versus "mladého a nezodpovědného Jamese" :-). I když pokud se nad tím člověk zamyslí - ano máš pravdu (PS: Stejně si myslím, že spolu občas nějakou tu lotrovinu vyvedli... jenom se mi to nehodilo do pointy Emoticon )

1. Misty

11.10.2016 [20:02]

Ach.. tvoje povídky se mi moc líbí, a tahle není vyjímkou. Ale děsně mi to rve srdce. Poberty miluju, a jejich osud mi vždycky připadal nesmírně smutný, a to, že se po letech opět setkají mi tak nějak dávalo naději, že nakonec mají přecejen dobrý konec. Ale myšlenka na to, že Sirius s Remusem zemřeli o tolik starší než James a všechno, co se mezitím stalo se Severusem,čímž se jejich vztah tolik změnil, je nehorázně smutná.. Emoticon