OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » FanFiction » Po zásluze potrestán

Být prefektem a Pobertou zároveň - výhra, anebo pohroma? Náměsíčníkovi brzy začne období zapeklitých vnitřních bojů... Tripple drabble.

18.07.2016 (09:00) • RenyNew • Povídky » Drabble » FanFiction • komentováno 12× • zobrazeno 2730×

„To je báječné, Reme! Jsme na tebe tolik hrdí!“ vyhrkla maminka a její tvář naplnil výraz upřímné radosti. Kdy naposledy ji viděl takhle nadšenou?

Sklopil zrak k lesknoucímu se odznaku, který po celou dobu mimoděk převracel v rukou. Velké zlaté P při tom házelo odlesky na zeď obývacího pokoje.

… Sirius by určitě okamžitě přišel s nápadem, po kom ta prasátka házet...

„Hezky to tam srovnáš do latě,“ mínil táta. Povahu zaměstnance ministerstva kouzel, milující řád a kázeň, v sobě nezapřel.

… třeba po Lily, toho by se s chutí ujal James.

Remus se musel posmát nad otcovou formulací. Neměl chuť ani potřebu někoho stavět do latě. Se studenty nižších ročníků jednal vlídně a přátelsky. Neviděl důvod, proč by od toho měl coby prefekt upouštět…

… nebo bychom tím mohli dráždit Filchovu kočku. Mourovaté tlapky honící se za mihotavým světýlkem, zarputile a zcela bezvýsledně…

Co se týkalo jeho spolužáků, nedokázal si představit způsob, jakým by se mu podařilo zkrotit Dvanácteráka s Tichošlápkem.

„Bude to skvělé!“ pokračovala paní Lupinová, „Je to přesně něco pro tebe. Vždycky jsi byl tak vzorný a šikovný…“

Vzorný. Remus se zarazil.

Teď je prefekt. Měl by jít vzorem.

Jeho povinností je krotit všechna ta odvážná nebelvírská srdce a kárat za nejdrobnější porušení školního řádu.

Předcházet problémům. Dávat pozor na známé firmy.

Nevěděl, jestli se má děsit, nebo radovat ze skutečnosti, že sám patří k té nejznámější.

Štěstí a hřejivý pocit, který s sebou dopis z Bradavic před okamžikem přinesl, náhle vystřídala nejistota.

Byla to pocta.

A zároveň mu to připadalo jako za trest.

Za trest, za zahrávání si s velkorysou možností studovat i přes svůj malý chlupatý problém, za trest, že se nikdy nedokázal vzepřít přesile čtyř proti jednomu…

„Jo, bude to báječné,“ zamumlal tiše a rezignovaně.

 

… a co takhle je házet při přeměňovaní po McGonagallové?

« Předchozí díl

Autor: RenyNew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble » FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek Po zásluze potrestán:

Lidská mysl dává neskutečné možnosti k prozkoumávání, čím je složitější osud, tím více jich je a u Rema to platí dvojnásob. Tyhle 'psychologické' povídky mám hodně ráda, pokud autor/ka umí. A ty Umíš s velkým U! Krátké, zbytečně neroztažené, a pak, pak si člověk uvědomí ty chvíle, kdy se pral sám se sebou. Náměsíčník versus Remus.

Diablo! Děkuji a ještě jednou děkuji za TAK rozsáhlý komentář u pouhého drabblátka :-D. Děkuji za nádherný a promyšlený rozbor. Musím se přiznat - takhle do hloubky jsem nad tím nepřemýšlela, šlo mi hlavně o to, zobrazit ten vnitřní rozpor mezi Náměsíčníkem - Pobertou a vzorným studentem Remusem. Ukázat trochu jeho šibalskou stránku a zároveň další střípek břemene, které si nesl životem...

Mamorin: Děkuji za vlídná slova ;).

Lupinova mysl je pro mě jedna z těch nejsložitějších a nejlepších na objevování a jeho charakter si zaslouží, aby se o něm psalo víc. Tenhle drabble je skvělý, hlavně v tom, že znovu svádí boj sám se sebou, znovu o sobě pochybuje, protože jak by taky neměl? Když kromě Pobertů neměl moc/žádné kamarády, protože se ostatním stranil právě kvůli tomu, čím byl, a nechtěl nikomu ublížit. A když se mu dostalo takového privilegia, je to skvělá věc, ale zároveň ji vidí jako další břímě, protože najednou to nejsou jen povinnosti vůči sobě samému, o které se musí starat; je to výzva a aby se alespoň trochu dostal z toho napětí, které v něm ony pochyby vyvolaly, myslí na svoje nejbližší kamarády a na vtípky Siriuse, aby si alespoň trochu ulehčil a před rodiči nezačal panikařit. Takže tenhle drabble vlastně (možná) prozkoumává to, že cokoliv u Lupina vyvolalo nejistotu nebo zoufalství, v myšlenkách se obracel na Poberty, protože věděl, že pokud něco zabere, bude to právě to. Nevím, jestli to tak bylo myšlené, ale moc se mi to líbilo.

Pro Remuse to musela být neskutečně zapeklitá situace - udržovat pořádek na chodbách Bradavic, a zároveň sledovat své nejlepší přátele, jak dělají ty největší průšvihy. Krásný drabble

Remus je neuvěřitelně zajímavá osobnost. Nejen pro jeho "malý chlupatý problém" přes který se zvládl chovat tak vlídně a přátelsky. Nečekaně nejistý, zároveň rozumný... osoba, která mi přirostla k srdci velmi rychle. A i proto jsem ráda za tento střípek. Opět naprosto přesný... kraťoučký, ale hezký k zamyšlení a samozřejmě jako vždy skvěle napsaný a se špetkou úsměvného humoru, který snad potěší každého. Copak k tomu je ještě co dodat?

Tethys, popravdě, právě ty blbé kecy ostatních Pobertů byl původní nápad na tohle drabble... nakonec ale zvítězila varianta prvního uvědomění si tohohle problému. Ale kdo ví, třeba i tu druhou časem zpracuju...
Děkuji za zastavení ;).
PS: Remus to určitě zvládnul ;).

Musím se přiznat, nikdy mě nenapadlo se na to podívat z téhle stránky - a vidět Rema jako pobertu a prefekta zároveň. Ale myslím, že to nakonec zvládl Jen si dokážu představit ty blbé kecy od ostatních pobertů. chudák Remus
Moc milé dílko, děkuju

Máto a Kate, děkuji za komentáře, jsem ráda, že se střípky líbí... ;). Teď už ale od nich asi na chvíli upustím, jdu se opět vrhnout do jedné rozsáhlejší... ;).
A Kate... možná někdy, námětů není nikdy dost...;)

Remus z nich je opravdu ten nejzodpovědnější, takže se na funkci prefekta hodí, i když s pobertovskou krví... Jsem zvědavá, co by na něj jako na prefekta říkala Nymfadora - námět na další povídku (?)

Další pěkný střípek. Díky za něj.
Přiznám se, že ostatní postavy z pobertovské čtyřky mě nikdy nebraly, spíš naopak, ale Rema jsem měla vždycky ráda. Nejspíš právě proto, že si už od mala vytrpěl svoje.

Přidat komentář:

Nick:

Text: