Upíří deníky - Zavržení - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Něco vážného se stalo Caroline. Umírá...
Pomůže jí někdo?
Tak, doufám, že se vám kapitolka bude líbit. :))
TerryBells...

17.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Drabble » FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1862×

4. kapitola – Změna

„Šlápni na to,“ řekla jsem, když jsme vyjeli.

„Ty chceš mít taky bouračku?“ zeptal se rychle.

„Jelikož máš tak úžasné smysly, tak ti věřím.“ Na to se Damon jenom usmál.

„Kde je vůbec Elena a Stefan?“ zeptal se po chvíli.

„Snažila jsem se jim dovolat asi desetkrát, každému. Ale ani jeden mi to nebere,“ řekla jsem jasně.

Damon zaparkoval kousek od vchodu do nemocnice. Rychle jsme vešli dovnitř, už zdálky jsem viděla Matta, jak nervózně přešlapuje na chodbě.

„Matte,“ vydechla jsem a rychle jsem ho objala.

„Tereso, jestli, jestli umře…“

„Neumře, Matte!“ řekla jsem jasně.

„Jak si můžeš být tak jistá?“ zeptal se smutně.

„Vím to, věř mi. Její máma už to ví?“ zeptala jsem se rychle.

„A – ano, už jede,“ zakoktal se.

„A co se stalo?“ zeptal se Damon se zájmem.

„Já ani nevím, prostě jsem zpanikařil,“ řekl Matt s totálně červenýma očima.

„Bude to fajn,“ řekla jsem a prosebně jsem pohlédla na Damona.

Najednou se otevřely dveře, před kterými čekal Matt.

„Dobrý den,“ pozdravil prošedivělý doktor smutně. Slyšela jsem, jak rychle mi tluče srdce, měla jsem hrozný strach.

„Slečnu jsme stabilizovali, ale nevypadá to moc dobře. Měla krvácení do mozku,“ řekl a zakroutil hlavou. Cítila jsem, jak mi horká slza stekla po tváři.

„A – a bude to dobrý, že jo?“ zeptala jsem se rychle.

„Bohužel v této chvíli nemůžeme nic zaručit, ale budeme se snažit,“ řekl vážně.

Damon ke mně přišel a objal mne.

„Můžu ji dát svou krev,“ zašeptal.

Nebyla jsem schopna nadechnout se, ale tím, jak jsem byla šťastná. Caroline bude žít, oddychla jsem si.

„Prosím,“ řekla jsem potichu.

Viděla jsem, jak do nemocnice vrazila Bonnie.

„Ahoj,“ řekla jsem suše.

„Ahoj,“ přecedila skrz zaťaté zuby. Na Damona se ani nepodívala. Rychle se vrhla Mattovi kolem krku.

Doktor mezitím odešel pryč.

„Tak já jdu na to,“ řekl Damon vážně a odešel.

„Matte, bude to dobrý,“ řekl jsem s pokřiveným úsměvem.

„A to víš jak?“ vyjela na mne Bonnie.

„Co ti je?“ podivila jsem se.

Bonnie mě chytla za ruku a odvlekla mě o kus dál, pryč od Matta.

„Jak můžeš chodit s Damonem?“ řekla ublíženě.

„Proč ne?“ řekla jsem vážně.

„On ti neřekl co je zač,“ podivila se. Strnula jsem, jak mohla vědět, že je Damon upír? Kdo jí to řekl?

„Jak to víš?“ řekla jsem potichu.

„To ti může být jedno,“ řekla vážně.

„Bonnie,“ řekla jsem naštvaně a chytla jsem jí za zápěstí.

Vytrhla se mi a zamířila zpátky k Mattovi, kde už stála i sherifka.

Bonnie mě tam nechala stát doslova, jako kůl v plotě. Jak je to možné? Jak to, že to ví?

„Co se stalo?“ zeptal se Damon, který už stál za mnou. Všimla jsem si, že si ho Bonnie znechuceně měří.

„Jak je možné, že Bonnie o tobě ví?“ zeptala jsem se vážně.

„Jak to myslíš, ví?“ zeptal se nechápavě.

„Ví, že jsi upír,“ to poslední slovo jsem doslova zašeptala.

„Nejmenuje se Bennetová?“ zeptal se se zájmem.

„Ano, proč?“ podivila jsem se.

„Doma ti to řeknu,“ řekl vážně.

„Podle tvého výrazu soudím, že je to něco vážného.“ Damon se okamžitě usmál.

„Tak teatrální to není,“ řekl s úšklebkem.

„A co Caroline? Bude v pořádku?“ Můj výraz se zase přeměnil na velice vážný.

„Myslím, že ano.“ V tu chvíli se mi hrozně ulevilo, byla jsem tak moc nadšená, že jsem Damona objala. On si mne k sobě přivinul ještě víc.

Náš vztah nebyl jako ty ostatní, co jsem měla. Byla tak nějak intenzivnější, ale nevím, jestli to není pouze z mé strany.

Uvědomila jsem si, že Damon je možná „parchant“, ale já toho parchanta miluju. A to už je pozdě, abych se odmilovala.

Společně s Damonem jsme šli za Mattem, Bonnie a paní Forbesovou.

„Ahoj, Liz, je mi to tak líto. Věř, mi, že pevně věřím, že se Caroline brzy uzdraví,“ řekl Damon hraně mile.

On si tyká s mámou od Caroline? To mi bude ještě muset vysvětlit, chlapeček.

Asi po půl hodině už jsem seděla v Damonově autě na cestě do penzionu.

„Ty si tykáš s mámou od Car?“ podivila jsem se.

„To jsem ti zapomněl říct, jsem členem spolku zakladatelů,“ řekl povýšeně.

„Cože jsi?“ zhrozila jsem se.

„No, ty nevíš, že tady máte tajnou radu?“ Zakroutil hlavou.

„Radu?“ řekla jsem zmateně.

„Jo, kuje pikle proti upírům, to ona měla na svědomí ten požár. Já, jako zakladatel města, potomek samozřejmě, mám možnost být jedním z členů. To místo jsem samozřejmě přijal, nikdo nemá podezření, že bych mohl být upír…“

„Není to nebezpečné?“ přerušila jsem ho.

„Jak jen to jde,“ přitakal.

„Já tě varuju, Salvatore, znovu už pro tebe do ohně nelezu,“ řekla jsem hraně naštvaně.

„Vsadíme se?“ řekl laškovně.

Zakroutila jsem hlavou a dala jsem rádio víc nahlas. Zavřela jsem oči a promítala jsem si zmatek ve své hlavě.

Damon, to bude téma, které budu řešit ještě sto krát, jsem si jistá, co cítím, ale nevím, jestli to samé cítí on. Jestli mě nebere jako holku, kterou sbalil v baru.

Netrvalo dlouho a my parkovali před penzionem.

Následující díl »

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Drabble » FanFiction