Večný kolobeh písania 1 - Autori a písanie • OurStories.cz ~ naše povídky

Článok je určený pre všetkých spisovateľov, ktorí sa chcú zlepšiť a plánujú sa písaniu venovať ešte veľmi dlhú dobu.
Dúfam, že si z neho aspoň niečo vezmete do budúcna. :)

24.10.2012 (22:50) • LynVonNightlight • Pomoc autorům • komentováno 42× • zobrazeno 5576×

V jednote je sila. V mojom prípade by som to pozmenila na: Vo fantázii je sila. Každý to pozná, má vlastnú hlavu, ibaže u niektorých je fantázia obmedzená a u iných, nekonečná. Koľkokrát som počula od kamošiek: "Odkiaľ si prišla na takú blbosť? Mne by to v živote nenapadlo." Myseľ je zaujímavá a myslím si, že hovorím aj za všetkých špecialistov, ktorí sa ňou zaoberajú, že je poriadne nepredvídateľná.
Dnes som sa v škole nudila a rozmýšľala som o písaní. Niektorých to zrejme neprekvapuje, väčšinu času trávim práve touto činnosťou. No po prvý raz nešlo len o moje písanie. Uvažovala som všeobecne o mladých autoroch, ktorí zatiaľ nevydali žiadnu knihu, no ich ambície sú vysoké a veria, že jedného dňa dostanú svoj veľkolepý príbeh na rebríček bestsellerov.
Opravovala som články, rozprávala som sa s mnohými autormi a dokonca som si už od nich vypočula aj niekoľko nadávok, keď som im rozrýpala ich dokonalé dielko, ktorému venovali nekonečne veľa času.
Teraz si určite mnohí z vás povedia, čo mám ja do toho hovoriť. Nič som nevydala a bla bla bla. No a? Každý sa môže o svoj názor podeliť a ja by som chcela poukázať na tri veci, ktoré by autorovi nemali chýbať alebo by sa na ne mal jednoznačne zamerať.

Máte nejaký vzťah ku knihám?

Myslíte to s písaním naozaj vážne?

Ťaží vás veľmi veľa nápadov, ktoré ak zo seba nedostanete, máte pocit, že vás porazí?

Ak ste odpovedali na všetky tri otázky "áno", pokračovanie článku by vás mohlo zaujímať. Nemusím mať pravdu a každý sa na to môže pozerať inak, lenže týmto spôsob dám aspoň autorom podnet, o ktorom môžu uvažovať, a dozvedia sa, čo si pod písaním predstavujem ja.

1. Ste ochotní kvôli písaniu obetovať čas, ktorý väčšinou nemáte?
Písanie je veľmi náročný a zdĺhavý proces. Ak chcete byť naozaj dobrí, musíte sa zamerať na základ. Ktorým je pre mňa gramatika. Nikto podľa mňa nemôže začať písať tristo stranový príbeh bez toho, aby nemal tušenie, kde sa píše Y a kde I. Zo skúsenosti viem, že skĺbiť zahĺbenie sa do príbehu a gramatiku je veľmi náročné a dá sa to zlepšiť len poriadnou koncentráciou a neustálym písaním. A potom zase písaním. A nakoniec ešte raz písaním. Nikto ako spisovateľ z neba nespadol a dokonca aj keď práve nemáte nápady, ale napíšete napríklad recenziu na nejakú knihu, zlepšujete sa.
Veľmi ľahko sa dá vidieť na autorovi, či je aspoň trochu vypísaný a občas dával pozor na hodine slovenčiny.

- Príbeh je ucelenejší a myšlienky usporiadanejšie

- Neopakujú sa príliš často tie isté slová

- Nič vás pri čítaní nebrzdí (tým narážam hlavne na slovosled, pretože ak je nesprávny, vety znejú často veľmi kostrbato a rušivo).

Mnohí si povedia, že gramatika nie je dôležitá, ale dej áno. Ale priznajte sa, koľkí z vás čítali nejakú knihu a krčili obočie nad preklepom, chýbajúcou čiarkou alebo nesprávnym slovosledom? Pochybujem, že som jediná. A ak niekto povie, že gramatika pri písaní nie je dôležitá, odpoviem mu na to, že Zem sa netočí okolo vlastnej osi - obe tvrdenia sú rovnako nezmyselné. Dokonca aj moja mamina, ktorá v gramatike vôbec nie je dobrá, si v knihách všimne chyby a krúti nad nimi hlavou.

2. Píšem pre seba alebo pre ostatných?
Rozlišujem medzi tromi typmi spisovateľov. Tí blogerskí, ktorých zaujíma iba počet komentárov a popularita (takí pre mňa nie sú zaujímaví, takže sa k ním neplánujem viac vyjadrovať. Len im poradím, aby sa nad sebou zamysleli a nestrácali zbytočne čas), tí zvedaví, ktorí radi píšu, ale nevedia si predstaviť, že by sa im k príbehu niekto nevyjadril a celá ich práca by vyšla na zmar, a tí utiahnutí, ktorí sú príliš vystrašení, boja sa ukázať svetu, čo sa im podarilo vytvoriť a radšej budú navždy predstierať, že nemajú šajnu, čo je uvodzovka, ako keby otvorene priznali, že sú bláznami do písania.
Našli ste sa v jednej z tých skupín?
Uvažujete nad tým, že je niečo nesprávne?
Mali by ste.
Aby tento článok nebol príliš dlhý, vyjadrím sa len k poslednému typu, pretože tam som kedysi patrila aj ja.
Písanie, ktoré realizujete vo svojej súkromnej bubline a nikoho do nej nevpustíte, je ako dúfať, že sa naučíte po španielsky bez toho, aby ste sa zapísali na kurz alebo začali vypracovávať knihu pre samoukov. Rovnako je to aj s písaním. Koľko ľudí, toľko chutí. Názoru sa nikto báť nemusí, veď predsa pre vás nemusí byť prvoradé, čo si myslia ostatní, ale či v písaní vidíte vy nejaký zmysel a chcete sa zlepšovať. Jedine upozornením niekoho iného sa môžete zamerať na chyby a nedostatky, ktoré ste si predtým nevšimli.
Ak ide o napísanie dobrej knihy, netýka sa to len samotného autora. Zahrňuje to niekoľko ľudí. Ako môžete totiž povedať, že je vaše dielko dokonalé, ale pri tom ho nikto nikdy nečítal? Buďme trochu sebakritickí.

3. Nechajte si poradiť
Autor si myslí, že je najmúdrejší, nikto o jeho príbehu nevie viac ako on sám a bude si stáť za svojím, aj keby musel ísť cez mŕtvoly. Nie je ťažké vytvoriť si vlastný svet, je ťažké držať sa zásad a pravidiel, ktoré sme si v príbehu stanovili. Každou ďalšou napísanou vetou je to iba ťažšie a naším problémom už viac nie je "Aké dám postave meno?", ale skôr "Ako by sa mala postava zachovať, aby sa to čitateľovi nezdalo príliš umelé, klišé a nezaujímavé".
Autor je vo vlastnom príbehu tak hlboko ponorený, že je takmer nemožné, aby nezabudol na nejaké banálnosti, v ktorých často chybuje a ani si to neuvedomí. Nemám na to žiadnu zázračnú medicínu. Autori nie sú počítače a mozog nebude pracovať dokonalo, preto je dôležité nechať si poradiť od ostatných. Aj čitateľ môže vidieť viac ako samotný autor, pretože svet, o ktorom číta, nie je jeho a tým pádom sa zameriava na veci, aké autor prehliadne alebo na ne nekladie takú dôležitosť ako niekto iný. Na medzeru v príbehu je hneď potom upozornený a pozrimeže, autor má šancu pozrieť sa na niečo vlastné z úplne iného uhla a vtedy si uvedomí, že spravil chybu a tresne sa po čele, hovoriac si: "Ako to, že som si to nevšimol?"

Zdroj: Lyn-von-nightlight.blogspot.sk

Autor: LynVonNightlight, v rubrice: Pomoc autorům

Sdílet

Diskuse pro článek Večný kolobeh písania 1 - Autori a písanie:

2. SaDiablo přispěvatel

25.10.2012 [11:42]

Mám něco rozdělaného, ale jak píšeš - čas je svině. Naposledy jsem na tomto příběhu dělala v srpnu, což je žalostné až běda. S každou stránkou navíc jsem si říkala, jak by to asi vnímal potenciální čtenář, jestli by se necítil ztracený, abych toho neprozradila moc už na začátku, abych naopak nenechávala nějaké věci a důležité body nepovšimnuté... V tomto mi pomohl Kurz tvůrčího psaní od Markéty Dočekalové, která doporučuje psát si Autorský deník. Já to zkoušela, nijak to nedopadlo, protože nejsem na dráze spisovatele, nepíšu každý den a tudíž zaznamenávat si myšlenky o tom, co všechno se ten den stalo, jak to ovlivnilo moje psaní... To mě spíš unavovalo a nic mi to nedalo. Když bych ale byla scénárista/spisovatel jako ona, zajisté je to rada dobrá. Na druhou stranu si ale myslím, že vyhranit si nějaký blok či sešit na poznámky jen o příběhu, o kterém se autor chystá psát, je dobré. Zaznamenávat si tam pocity ohledně postav, míst, domněnky, tipy či věty nebo rozhovory, které se budou dát použít, ale třeba později, to si myslím, že je určitě dobré.
Právě před prázdninami jsem si říkala, že až bude léto, budu mít klid, budu psát a užívat si toho, že si mozek nemusím plnit něčím jiným. Jako by mě ale někdo slyšel, stal se pravý opak, zemřel člen naší rodiny a já musela zůstat se zhroucenou babičkou a poslední, na co jsem měla chuť, bylo právě psaní, protože jsem zaprvé neměla energii, zadruhé jsem věděla, že mi jí nezbyla ani trocha na něco s byť malým potenciálem. Pak na scénu nastoupila škola a já zase NEMÁM ČAS. Toto je něco, co mě neuvěřitelně vytáčí. Nedávno jsem četla, že to, že člověk nemá čas, jsou jenom výmluvy. Když je to můj koníček, čas si vždycky najdu. A tak se to snažím praktikovat. Zatím mi to nevychází.

Souhlasím s tím, že je gramatika důležitá. Jsem znechucená už jen tehdy, když v knize najdu i dvě tři chyby, ale vím, že některé překlady jsou na tom ještě hůř. Tehdy si říkám, jestli to ti lidi po sobě čtou, a vím, že knih je několik desítek až stovek, o které se musí postarat, snad ale musí být nějaký tým, který si mezi sebou práci rozdělí, aby se toto nestávalo!
Myslím tedy, že gramatika je stejně důležitá jako příběh samotný. Vždyť i kdyby byl sebelepší, když je v každé větě množství chyb, čtenáře to odradí. (Aspoň takového, který s jazykem nemá "podobné zkušenosti".) Stalo se mi to několikrát, jak tady, tak na sesterských stránkách. Admini nejsou čarodějové ani specialisté v oboru, je jasné, že jim chyby uniknou. Osobně se mi stalo, že si autor svoje opravené chyby vyhledal a to, co jsem opravila na "češtinu", si vrátil zpět na svoje bláboly, s prominutím.

Na závěr bych snad jen řekla, že knihy jsou pro mě všechno, psaní je můj největší koníček. Každý o mě ví, že píšu, nevidím důvod se za to stydět, přijde mi to nelogické. Proč lidi skrývají něco, co je dělá šťastnými a lepšími, nad tím mi rozum zůstává stát... Každý by si měl uvědomit, že do jejich radosti je ostatním prd.
Lhala bych sama sobě, kdybych řekla, že jednou nechci napsat knihu. Co je ale pravda - neusiluju o to, aby byla bestsellerem, aby zaplňovala knihkupectví, aby měla milion fanoušků. Dokonce nechci být ani spisovatelem, moje kariérní cíle se ubírají jinam. Ale mým skromným přáním je, abych jednou, až půjdu okolo knihkupectví, mohla svoje jméno vidět ve výloze vedle ostatních. Klidně někde v rohu, ale ten výtisk by tam byl.
Dávám tomu čas, protože prvně chci být sečtělým člověkem, potom můžu uvažovat nad tím, že by si mou knihu s chutí přečetla i generace mých rodičů.

Tak hodně štěstí všem!

P.S. Panejo, to je slohák...

1. Arkana přispěvatel

25.10.2012 [10:35]

Wow, vážně skvělý a pravdivý článek. Zařadila jsi do něj spoustu otázek, které si sama sobě kladu, nebo aspoň dřív kladla. Je určitě pravda, že psaní vyžaduje čas, který většinou nemáme - se mnou to tak je určitě. Pořád mám spousty nápadů a chtěla bych je všechny zapsat, jenom na to mít čas... A když něco napíšu, většinou jdu a za půl roku tu přepíšu, protože už se mi nelíbí, jak jsem dřív psala. Je vážně super, že se tady objevují podobné články od zkušenějších autorů, které určitě spousta lidí (včetně mně) ocení. Emoticon