Robin Baker: Prazákon • OurStories.cz ~ naše povídky

Čtrnáct mladých lidí ztraceno mimo civilizaci.
Lidé a šimpanzi. Lidé a ostrov. Lidé a lidé.
To je Prazákon.
V.
UPOZORNĚNÍ: Článek obsahuje spoilery!

29.02.2016 (11:00) • Verenglia • O webu » Recenze • komentováno 0× • zobrazeno 1614×

„Prazákon je fascinujícím nahlédnutím do podstaty lidské povahy."

- British Fantasy Society Forum

Prazákon

Robin Baker

Úžasná prodejna, ty Levné knihy! Člověk tam sežene spoustu báječných knih (Poslední dobou bohužel krom knih i jiné věci, jako jsou stolní hry, plyšáci, hrnečky a figurky víl a andělíčků a Ježíše Krista... Ne že by to nebylo fajn kvůli těm cenám, ale co to má, ztraceně, společného s knihami?) za pár kaček a koupí se povětšinou nelituje. Já jsem před měsícem do tohoto mého oblíbeného obchůdku zavítala, abych hodila očkem, co tam mají nového, a objevila jsem tohle - knihu Prazákon od spisovatele Robina Bakera.

Nevím, čím to je, ale kniha mě vždy prvně zaujme svojí obálkou. Prazákon to měl jasné, zaujal mě okamžitě. Ona fotka ostrova a pláže, na které se odráží stín palem a šesti osob, z nichž pět se drží za ruce a šestý stojí stranou, oddělený palmou, působí docela přitažlivě. „Titulek" pod podnázvem (Za jak dlouho se z lidí zbavených nánosu civilizace stanou šelmy?) si mě také získal okamžitě, a když jsem knihu vzala do rukou a otočila a na zadních deskách se setkala s recenzemi, z nichž jedna z nich slibovala „skvělou zábavu pro fanoušky seriálu Ztraceni", už mě od koupě nemohlo odradit vůbec nic. A hned v tramvaji jsem se samozřejmě dala do čtení...

O čem je dílo

Spisovatel Robin Baker (Sperm Wars, Sex In The Future), autor zaměřující se hlavně na faktickou literaturu s tématem sexuality, zdánlivě v tomhle díle mění styl. V předmluvě ale píše, že příběh, který v knize popisuje, je skutečný (Proč jen si při čtení takových knih vždy vzpomenu na Gastona Lerouxe a jeho Fantoma Opery?) a odkazuje se na osoby, které se v příběhu vyskytují jako postavy.

V roce 2006 se vydalo 14 lidí (9 studentů, 5 akademických pracovníků) na výpravu na neznámý ostrov v jižním Tichomoří. Expedice, která měla trvat čtyři týdny, nakonec trvala třináct měsíců. Po této době nalezla osobní loď čirou náhodou dva členy této expedice, studenty Ysan Nelsenovou a Dannyho Forsytha-Blakea. Ona byla vážně zraněna a tudíž převezena do nemocnice. On vedl záchrannou loď zpět na ostrov, aby přivedli zpět své přátele. Raúl López-Turner byl velitel expedice a rovněž jeden ze čtyř, kteří se z expedice nevrátili. Asi hlavně proto, že byl dobrým přítelem a kolegou Robina Bakera, se spisovatel rozhodl poptat se nalezených, co na ostrově zažili, a napsat knihu, kde celý příběh, který se zdál být více než záhadný, objasnit.

Všichni se po náročné a dlouhé cestě dostali na nejmenovaný ostrov v jižním Tichomoří, kde se měli naučit žít bez moderní techniky. Učili se rozdělávat oheň, stavět přístřeší. Raúl často mizel, aby se v džungli věnoval své vášni, kterou se proslavil (nějak o něm na Googlu nic moc nemohu najít, proto vám s jistotou neřeknu, zda je příběh opravdu skutečný), a to studování šimpanzů. Ysan jeho vášeń sdílela, a protože doufala, že jí Raúl pomůže s vydáním velké práce o životě šimpanzů, chodívala s ním. Hodně se sblížili a po čase, kdy se všechno zdálo být na vážkách, se z nich stal pár. Nebyli sice jediní, kdo se ze skupiny spárovali, ale myslím, že tenhle pár je takový... nejhlavnější. Jak Ysan trávila s Raúlem čas, zjišťovala, že na ostrově není náhodná skupinka šimpanzů, nýbrž že sem byla vysazena Raúlovým předchůdcem, aby mohl společně s Raúlem zkoumat, jak se šimpanzi přizpůsobí životu v úplně novém prostředí.

Když na ostrově později vypukl požár v základně, členové expedice přišli o všechno - oblečení, jídlo, zkrátka všechno - a Raúl velice příhodně zmizel, Ysan pojala podezření, že nic z toho není pouhá náhoda. Že Raúl se posunul do další fáze „zkoumání", že základnu zapálil schválně a zmizel, aby zpovzdálí mohl studovat chování lidí, kteří se bez techniky a oděvu musí naučit žít na úplně neznámém, neprozkoumaném místě, stejně jako předtím šimpanzi. Že Antonio, jeden z dalších „dospěláků" v expedici, ho jen kryje. Nikdo samozřejmě Ysan, která s Raúlem otěhotněla, nevěřil a velitele výpravy považoval každý z nich prostě za mrtvého. Až v úplném závěru knihy, kdy s Ysan a Clarabel (Ysanina kamarádka a jedna z členek expedice) odjíždí na ostrov i Robin, aby se všichni setkali s Raúlem a Antoniem, se dozvídáme, že měla Ysan celou dobu pravdu.

Robin Baker vás zavede do zdánlivě úplně jiného světa.

Věřím, že budete knihu číst stejně bez dechu, jako já.

Oddíly

Stejně jako Fantom, i Prazákon je rozdělen do několika oddílů, v tomto případě do dvou.

1. Ysan

Ysan vypráví Robinovi o době strávené na ostrově až do doby, kdy pravděpodobně potratila (později se dozvídáme, že dítě se narodilo, a jsou dohady, zda Ysan dítě zabila, nebo zda zemřelo samo - zpátky do civilizace ho každopádně nepřivedla) a podle Clarabeliných obrázků na kůře (cenná svědectví života na ostrově, která by mohla sloužit i jako pomůcka v orientaci v času, neboť jsou obohacena daty) do doby, kdy také začali umírat lidé, přesněji členi expedice Maisie a Dingo.

2. Robin, dá se říci

Protože Ysan se na konci své části vyprávění zhroutila a víc z ní už nikdo nedostal, byl Robin kvůli dokončení knihy nucen obcházet všechny ostatní přeživší a dostat z nich co nejvíce informací. Vyprávění už je mnohem zmatenější, alespoň pro mne, ale dozvídáme se zde o důležitosti Clarabeliných obrázků a objasňujeme společně s Robinem snad všechny záhady, které na nás během první části vyprávění bafly.

Souhrn
Vůbec jsem nevěděla, co bych od knihy, kterou jsem si koupila, vlastně měla čekat. Mohlo to být cokoliv od Pána much po Ztracené, koneckonců, oboje zmínil jeden z kritiků na zadní obálce knihy. Nevím, v co jsem doufala spíše, možná snad i v ty Ztracené, ale nevěřila jsem v to, právě kvůli titulku na přebalu. Možná jsem čekala trochu jiný styl psaní, trochu méně zabíhání k autorovi.

Kdybych si měla vybrat, jaký oddíl knihy mě bavil víc... No, původně jsem myslela, že je odpověď jasná, že je to ta část, kde vypráví Ysan. Popravdě ale nevím. Sice to bylo psáno mně blíže, ale v druhém oddílu jsme se zase spoustu dověděli a vyřešili jsme spoustu záhad z prvního oddílu. Zjistili jsme, že Ysan nebyla vždy upřímná, a otevíraly se nám nové možnosti odpovědí na otázky.

Každopádně, pokud máte rádi příběhy s touto tématikou, nevidím důvod, proč vám knihu nedoporučit. Ať už v autentičnost vyprávění věříte, či nikoli, určitě u tohoto dílka zabijete čas zábavným způsobem.

Autor: Verenglia (Shrnutí povídek), v rubrice: O webu » Recenze