OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Pokerová láska - 3. kapitola

21.08.2015 (10:00) • Kik68 • Povídky • komentováno 4× • zobrazeno 860×

3. kapitola

POHLED DEREKA – cesta do Londýna

Cesta do práce byla peklo. Pane bože, co jsem ti udělal tak hrozného, že mě takhle trestáš. Camila za celou cestu nezavřela hubu. Měl jsem vážně sto chutí ji vyhodit na prvním odstaveném parkovišti. I Sean to vzdal a stáhl okýnko, takže jsem s ní zůstal úplně sám. Chvíli jsem dělal, že spím, ale to moc nepomáhalo, protože ona pořád mlela a mlela.

Já si měl hodit lano na strom a oběsit se místo toho, abych s ní vlezl do auta. Cesta, která normálně trvá asi hodinu a půl, trvala tentokrát jako na potvoru přes dvě hodiny, protože jsme narazili na zácpu. Bože, já měl pocit, že v tom autě sedím už asi deset hodin. Hlava mě neskutečně třeštila a ta ženská prostě nezmlkla.

Občas, když na mne sáhla, jsem měl pocit, že chce sex. Ale nic takového, na to nebyl čas ani nálada. Ve sprše jsem udělal, co bylo potřeba, a už jsem jí to evidentně udělal dost dobře včera večer. Když začala s tím, jak jsem byl skvělý a jak se udělala třikrát, tak mě napadlo: kde jsem vlastně byl já, že si to vůbec nepamatuji. Kdybych ráno neviděl v koši kondom, tak bych nevěřil, že nějaký sex byl. No, ještě že jsem ho tam viděl, protože tohle její prohlášení by mě dostalo do stresu, jestli jsem to náhodou nedělal naostro.

Fuj! Tohle musí přestat. Představa, že bych měl s touhle ženskou dítě, mě vyděsila víc jak kapavka.

Když Sean zastavil u kanceláře, bylo to, jako kdyby mě vysvobodil z prokletí. Nejradši bych mu přidal na platu, ale to by celou cestu musel sedět místo mě vzadu. Takhle má smůlu.

Jestli jsem za celou cestu řekl Camile deset slov, tak to je hodně. Přemýšlel jsem o Kate a jejím návratu domů. Co asi dělá a jestli na mě myslí.

Taky mě napadlo, že bych si určitě měl udělat nějaké plány na večer, protože bez jakékoliv ženské to určitě nezvládnu. No, znám pár holek, kterým stačí zavolat a jsou v pohotovosti. Asi to tak udělám, pokud nějakou nepotkám v hotelu, kam jsem se chystal.

Nejdřív skočím do své oficiální práce. Jsem výkonný prezident společnosti Black and Son. Otec tuhle firmu založil pár let po tom, co jsem se narodil. Byl prezidentem až do své smrti, kdy jsem tuhle funkci převzal, i když se mě nikdy nezeptal, jestli to chci vlastně dělat. A já, protože cítím morální povinnost, to dělám, i když moje druhá práce mě naplňuje mnohem víc.

Firma Black and Son se zabývá soukromou bezpečnostní službou. Ochraňujeme osoby i objekty před jakýmkoliv nebezpečím. Mám asi padesát zaměstnanců, což je dost, ale je to skvělé, protože jako prezident firmy vlastně nemusím nic moc dělat. Občas pár podpisů a nějaké to zasedání správní rady, a to je tak vše.

To je výhoda velké firmy. Vždycky je tu někdo další, kdo ji může řídit. A já mám na tohle Iana McLeana. Je na něj spolehnutí. Už můj otec na něj spoléhal. Nevím, co bych si bez něj počal.

Když jsme jednou dostali zakázku na hlídání hotelového objektu v Londýně, bylo to pro mě jako dar z nebes. Bylo to před dvěma lety. Byl jsem přepracovaný a potřeboval se odreagovat nějak jinak, než jen sexem s cizíma ženskýma. A pak to přišlo. Zjistil jsem, že ten úžasný hotel je na prodej.

Za tři dny jsem byl majitelem hotelu s kasinem. Luxusní místo, kde se pořádají velké celosvětové pokerové turnaje. Něco, co mě naplňuje, baví a vynáší mi to dost peněz, takže občas můžu v tom kasinu něco prohrát.

I tam mám svého člověka. Tony Williams je jedním z mých nejbližších přátel. Lepšího nemám. Dělá mi tam manažera, když tam nejsem.

Takže teď sedím ve svém hotelovém křesle v kanceláři a dívám se na Tonyho, jak se šklebí do papírů. Chystáme za tři týdny velký pokerový turnaj, kde bude spousta slavných hráčů i dost amatéru. Je to nejprestižnější turnaj v tomhle roce v Anglii a koná se u nás. A to všechno díky Tonymu. To on je ten, kdo má styky a známosti v téhle oblasti. Já jsem pouhý zapálený amatér.

„Pořád nám chybí spousta *dealerů a já nevím, kde je nabrat. Nechci žádné amatéry, co tady máme. Na tomhle si můžeme udělat opravdu velké jméno, ale nesmíme to pohnojit,“ říká Tony a já jen přikyvuji. Vím, že se potřebuje vypovídat. Vždycky, když má problém, tak potřebuje nejdřív žvanit, a pak jedná. „Mám nějaké známé v Barceloně a v Praze, ale bude to něco stát,“ naznačuje opatrně, že to bude drahé.

„To nevadí, víš, že ti v tomhle věřím,“ odpovídám a dál si přemýšlím o Kate. Jak chodí po domě, kam všude sahá, jestli už byla v mém novém pokoji. A sakra, kondom v koši. Doufám, že si ho nevšimne.

„Ty mě vůbec neposloucháš,“ říká Tony a já se vracím do reality pracovního dne. Probereme ještě pár věcí kolem práce, když se mě Tony zeptá: „Co ta blondýna včera v noci? Skončila u tebe, nebo jsi ji přetáhl v parku na lavičce?“ Jo, zná moje zvyky.

„Ani se neptej, brácho. Vzal jsem ji k sobě, a to ti povídám, to byla blbost. Ráno jsem ji nemohl vypakovat a nakonec řekla Kate, že jsem její přítel.“ Dívám se z okna a vůbec nevnímám, jak na mě Tony kroutí očima. Hodně toho o Kate ví. Vyprávěl jsem mu o té mé malé potrhlé uličnici. Ví, jak moc po ní toužím, ví, jak moc bych ji chtěl naložit do auta a odjet s ní někam, kde by byla jen postel, strávil bych tam s ní hodiny a hodiny, dokud by nevzdychala touhou po mně.

Jenže ona teď určitě leží ve své posteli a vzdychá touhou po tom hňupovi, co ji opustil. Sakra, ten chlap mi ale leze na nervy. Při představě, že šukal moji holčičku, se mi otvírá kudla v kapse. A to tam žádnou nemám. A ještě víc jsem naštvaný na ni, že mu to dovolila.

„A co? Vrhnul ses na ni?“ Další otázka, co mě vytrhne z letargie.

„Jako na Kate? No, brácho, moc nechybělo.“ Oba se tomu zasmějeme.

„Tak povídej, vole, jaká je. Jak vypadá. Je pořád tak sexy, jak si ji pamatuješ?“ ptá se a já musím po pravdě odpovědět.

„Ne, není. Je jiná. Myslím, že se jí tam muselo něco stát. Je hrozně hubená a zdá se mi bez života.“ Nikdy jsem takhle o ženských nepřemýšlel. Buď to byla ženská, se kterou by to šlo, anebo to byla ženská, se kterou to půjde, když se ožeru. Jiná možnost pro mě nikdy neexistovala.

„Tak to bych ji měl okouknout, když tvůj zájem o ni opadá, tak já bych ji bral. Stejně z tvého vyprávění už jsem napůl zabouchnutej, tak co,“ řekne Tony a já vytahuju rukávy, abych tyhle myšlenky z jeho hlavy vytloukl. Vím, že si dělá legraci, ale tohle žádná sranda není. O mé Kate nebude žertovat ani náhodou.

„Zapomeň, jak se přiblížíš k našemu domu, tak si piš, že tě přejedu svým luxusním poršákem.“ Doufám, že mu tohle upozornění stačí.

„No tak to už ho nastartuj, brácho, protože Mellisa mi minulý týden volala a pozvala mě na pátek na večeři. Tuším, že nás chce seznámit,“ culí se, ale mně to vtipné nepřijde.

„Stejně je zadaná,“ vypálím a vím, že za tyhle lži půjdu nejspíš do pekla.

„Kecáš, vole, Mellisa říkala, že nikoho nemá.“ Zase ten jeho přiblblý úsměv. Jestli ho jen jedinkrát použije na Kate, tak ho vážně zabiju. Kamarád nekamarád, do holky mi dělat nebude.

„Vy jste se o ní bavili?“ překvapuje mě to, protože se mnou Mellisa o Kate skoro nemluvila. Za celé ty tři roky mi jen dvakrát řekla má se dobře a před čtrnácti dny mi řekla, Kate se vrací domů. To byla veškerá naše konverzace o Kate.

„Jo, vole, ptal jsem se na ni, když jsi říkal, že se vrací domů, tak to snad byla slušnost se na ni zeptat, ne?“ Tváří se, jako bych byl idiot.

„A to jste se bavili o tom, že nikoho nemá?“ Mellisa přeci o těchto věcech nemluví.

„No, když ty nic nevíš, tak jak jsem to měl zjistit? Mellisa říkala, že někoho v Barceloně měla a že do něj byla zamilovaná, ale že se s ní rozešel a teď je sama.“ Civí na mě a čeká, jak zareaguju.

„To vím, co ti ještě řekla o tom parchantovi?“ Jsem hrozně naštvaný a ani nevím proč. Měl bych přeci být rád, že ji opustil, ale jestli se kvůli němu trápí, to nechci. Chci, aby byla zase šťastná. Neměl jsem ji do Španělska pouštět. No, vlastně se mě nikdo na můj názor ohledně jejího odjezdu neptal, a kdyby mi to tenkrát řekli o jeden den dřív, tak bych si nejspíš zabukoval letenku a letěl s ní. Jenže to ne. To bylo jen: Kate za pár hodin odlétá, adié a sbohem. A už jsem ji neviděl.

„Nic jiného mi neřekla, ani jméno neznám.“ Zato já jo.

„Jmenoval se Taylor. Má jeho jméno vytetované na ruce.“ Ani nevím, proč jsem mu to řekl.

„Ale, ale. Tohle pro tebe bude velká konkurence, brácho,“ směje se mi, pitomec. „Ale neboj, ode mne ti nic nehrozí. Přeci víš, že bych ti nikdy do holky nedělal. I když fakticky ona tvoje není.“ Říkám, pitomec. Jistě, že je moje, jen o tom bohužel nikdo neví.

Mávnu na něj a pošlu ho pryč.

----------------

*dealer = osoba rozdávající karty hráčům na stole

KATE a její vzpomínka na TAYLORA

Ležím v posteli a vzpomínám na své začátky v Barceloně. Pracovala jsem přes dva měsíce v kavárně, když jsem poznala tu nejúžasnější osobu na světě. Byla to skvěle vypadající mladá slečna. Oblečená podle módních trendů, ale hlavně pohodlně. Její dlouhé kaštanové vlasy jí sahaly až k pasu. Výrazné oči a neskutečně velký úsměv. Prostě byla happy. Představila se mi asi po třetí návštěvě kavárny. Jmenuje se Leonor Margets, ale všichni jí říkají Leo.

Kavárnu navštěvovala pravidelně, a tak se stalo, že jsme si hodně povídaly.

Dozvěděla jsem se, že její rodiče vlastní malinké pekařství. Ale o její profesi vůbec nemluvila.

Odhadovala jsem ji na novinářku nebo něco takového, protože měla spoustu volného času. Jednou mi to nedalo a zeptala jsem se, co dělá.

Moc odpovídat se jí nechtělo a já nechápala proč. Nakonec to z ní vypadlo a mně došlo, odkud má tolik peněz. Řekla, že je profesionální hráčkou pokeru. To mě fascinovalo.

Při dalších jejích návštěvách kavárny jsme mluvily už jen o pokeru. Byla úžasná vypravěčka příběhů, když šlo o její vášeň. Nakonec se z toho stala i má posedlost. Koupila jsem si hodně knížek, viděla na internetu hodně videí. Fascinovala mě práce dealerů. Takže jsem začala díky ní studovat hlavně tuhle složku pokeru.

Měla jsem štěstí, protože Lea měla hodně přátel v pokerovém světě. A znala i mnoho lidí kolem. Jednou hrála v malém kasinu a pozvala mě tam. A já se zamilovala. Do pokeru. Úplně a natrvalo. Netrvalo to ani pět měsíců a ze mě se stala dealerka. Nejprve v malém kasinu, ale měla jsem na to talent, a tak když přišla nabídka na práci pro *EPT, brala jsem to všemi deseti.

V té době už mě tahle práce živila. Takže jsem se tomu mohla věnovat. Vydělávala jsem si tím, co mě bavilo, a ještě to bylo mnohem víc peněz, než v kavárně.

Na EPT jsem nakonec dosáhla té nejvyšší možné mety, protože díky svému talentu a píli jsem se dostala jako dealer na finálový stůl. A na něm nechyběl Taylor Mateos, jeden z nejtalentovanějších evropských pokerových hráčů.

Když jsem ho poprvé uviděla, třásly se mi ruce. Špatně se mi dýchalo a celkově mi bylo zle. Po pár hrách na finálovém stole bylo jasné, že tam bude dlouho, a já se musela uklidnit, protože jinak by mě vyhodili, a to se zas tak často nestává.

Nakonec Taylor skončil na čtvrtém místě a mně bylo hrozně líto, že vypadl, a nemohla jsem se na něj už dívat. Byla jsem jím unešená.

Po jeho vypadnutí jsem měla před sebou ještě hodinu, než mě vystřídal někdo jiný. A to, co mě nejvíc překvapilo, bylo to, že na mě Taylor celou tu dobu čekal. Přitom jako finalista měl být dávno někde jinde.

Řekl mi, že díky mně vypadl tak brzy, protože kvůli mým překrásným očím se nemohl soustředit na hru. A že mu dlužím drink a večeři.

No, co vám budu povídat. Na večeři jsme spolu šli a od té doby jsme byli nerozlučná dvojka až do dne, kdy ho před mýma očima zabili.

---------------

*EPT – Evropská pokerová tour – největší pokerové turnaje v Evropě

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 3. kapitola: