20.11.2013 (20:00) • SussanLin • Povídky • komentováno 2× • zobrazeno 650×
Stáli jsme v hloučku a pozorně hltali každé slovo našeho průvodce, neboť jsme stáli přímo u vchodu Prateru a nikdo nechtěl zdržovat a krátit nám všechny skvělé atrakce. Už asi po stopadesáté jsem se snazila vymyslet, jak si rozdělíme místa na atrakcích, když jsme tři holky. Já, ty a ještě naše kamarádka. Nakonec jsem na to přestala myslet, protože jsem se zahleděla na temeno Jeho hlavy. Vážně nevím, jestli jsi to věděla, ale já do něj byla blázen. Konečně zaznělo to vytoužené slovo: ROZCHOD!!!!
Všechna děcka se vydala hledat tu jejich první atrakci. Tak jsme se společně vydaly na menší horskou dráhu. Nakonec jsem zvolila nejmíň „drastickou“ možnost a sedla si sama a tebe s kámoškou nechala sedět spolu... Nakonec jsem byla spokojená, protože nikdo neměl důvod si stěžovat, když jste vedle sebe neměly prázdné místo.
První atrakci jsme si užily a okamžitě začaly vyhledávat něco dalšího. Když vtom jsme uviděly ten největší kolotoč, já a kamarádka jsme tě začaly přemlouvat, ať jdeš s námi. Vím, že jsi byla trochu zelená, ale chtěla jsem jít taky s tebou. Nakonec jsi vydala konečné rozhodnutí, že počkáš, ale na tu kovovou věc nevylezeš. Spokojila jsem se s tím, že ti budu alespoň každých deset vteřin mávat. Tak jsem běžela za kámoškou, abych včas zaplatila. Posadila jsem se a zatlemila se. Nesnažila jsem se skrývat, že jsem hrozně natěšená. Zubily jsme se na sebe s kámoškou a nemohly se dočkat, až se to rozjede. Konečně zaklaply pojistky a my se ocitaly hlavou dolů a zase nazpátek. Po chvíly jsem se ani nezasnažila zjistit, kde je nahoře a kde dole. Očima jsem tě hledala a mávala ti. Když jsem si všimla Jeho a jeho kámoše. Začala jsem mávat i jemu. Viděla jsem na tobě, že už tě to začíná nudit, ale já byla šťastná, že Mu můžu mávat. Pak to skončilo a zatočit se šli aji kluci, tak jsem chtěla počkat a pak jít i s klukama na další věci. Ty jsi řekla, že tě to nebaví a že chceš něco u stánků, tak jsem řekla, že dobře a myslela si, že se pak přidáš. Ale pak už jsem se věnovala Jemu a jak se tvaří, když „prolítával“ kolem a jak na nás mává. Měla jsem jeho brýle, a když vylezli z kolotoče, tak mi je stejně nechal, a už jenom to mi udělalo takovou radost!
No… nebudu tobě ani sobě nic nalhávat… prostě jsem na tebe zapomněla. Jezdila si po atrakcích, koukala se na Něho a i na druhou kamošku jsem tak trošku kašlala. Prostě toto mi nesmite mít za zlé, to bylo snad poprvé, co mě vnímal, že vůbec existuju.
Byla jsem vážně šťastná. A vážně jsem si přála, aby to trvalo ještě hodně dlouho. Nicméně jsme se povozili a pohoupali a čas se pomalu krátil.
Tak jsme se vydali zpátky na místo, na kterém se děcka pomalu scházela. Byla jsi tam i ty a zdála ses mi nějaká smutná, nebo něco takového. Ptala jsem se tě nejmíň tisíckrát, jestli ti něco není, na to jsi mi pokaždé odpověděla vážně hnusným hlasem „jsem v pohodě“. Tak jsem to nechala být, protože jsem se nechtěla hádat… Já se nikdy nechci hádat, to sis snad všimla. Vždy to nechám být a počkám, až ten člověk vychladne a nerýpu v tom, ale pořád si myslím to svoje.
V autobuse jsi byla pořád naštvaná a s nikým ses nebavila, tak jsem se bavila s tou druhou kamarádkou, protože tu mám taky ráda a nechtěla jsem, aby se taky necítila nějaká odstrčená jako ty (- jak jsem pak zjistila).
Čas ve škole se vážně děsivě krátil a za chvíli byl poslední den školy, Jeho jsem už viděla jen dvakrát z dálky a pochybuji, že ho ještě vůbec někdy uvidím. Ale já už se z toho vzpamatovala a jenom doufám, že jsme v pohodě a už je to jenom vzpomínka.
Já doufám, že já i moje druhá kamarádka jsme si Prater skvěle užily, a je mi doopravdy líto, že ty ne.
Autor: SussanLin, v rubrice: Povídky
Sdílet
Diskuse pro článek Prater: