OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 10. kapitola

03.02.2014 (20:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 10× • zobrazeno 2646×

Tak tohle budu rozdýchávat dlouho! 

Pohled Hermiony Grangerové

Následující den jsem do kanceláře přišla opět jako první. Poslední dobou se to stávalo pravidlem. Stejně jako můj špatný spánek. Dodělávala jsem akorát papíry z předešlého dne, když se z krbu vynořila Hesper. Vypadala odpočatě a pobaveně. Docela by mě zajímalo, jak to dělá, že je pobavená, pomyslela jsem.

„Dobré ranko,“ pronesla zvesela. Jako obvykle hodila na stůl svoji kabelku, kabát pověsila na háček a zalila maličký kaktus na psacím stole. Vzhledem k tomu, že jej Hesper zalívala téměř denně, vypadal kaktus docela nezdravě.

„Dobré,“ odpověděla jsem. Pokusila jsem se o milý a nepodrážděný tón, ale moc se mi to nepovedlo. Znělo to prakticky naopak.

„Teda, Mio, řeknu ti, povedl se ti dokonalý kousek. Dostat Draca na Bradavický ples se snad ještě nikomu nikdy nepodařilo. Všechny pozvánky končily v krbu,“ řekla zvesela.

Zvedla jsem hlavu od rozepsaného papíru a nevěřícně se na ni podívala. Sama jsem byla jen na pár plesech a říkala jsem, že to byla prostě náhoda, že jsem nepotkala Draca, ale teď mi bylo vše jasné. Na plesech jsem ho nikdy potkat nemohla, protože tam nikdy nebyl. Když se nad tím tak zamyslím, tak i jeho včerejší reakce dává smysl.

„Tak to rozhodně nebyl úmysl. Jen potřebuju doprovod,“ bránila jsem se. Hesper si mezitím nechala od skřítka připravit ranní čaj. Hrnek teď svírala spokojeně v dlaních a foukala do horké tekutiny.

„To nebylo myšlené jako výtka. Jen jsem konstatovala, že se ti povedlo něco nemožného,“ odporovala mi s úsměvem. „Jo, mohla bys mi prozradit, co má být ta třetí akce? Draco včera mlel jenom o Bradavicích, a pokud si dobře pamatuju, tak mi Draco říkal, že ty akce mají být celkem tři.“ Vzhlédla jsem od papírů a nevěřícně na ni chvíli civěla. Draco včera mluvil jenom o Bradavickém plese? Tak to mu moje oznámení udělalo opravdu velkou čáru přes rozpočet.

„Jak jistě víš, potřebuju doprovod i na ples Ministerstva, když je Jimmy pryč,“ podotkla jsem sklesle a vrátila se k papírování. Hesper se vzpřímila na své židli.

„Draco jde s tebou na ples Ministerstva?“ zeptala se Hesper, aby se ujistila. Vzápětí se upřímně rozesmála. „Tak to je gól! Čekala jsem snad všechno, ale ples Ministerstva určitě ne. Takže ty hodláš Draca ukázat světu na našem plese. To je dobrý,“ dodala stále s lehkým smíchem. Začala jsem si připadat divně. Podle jejích řečí to vypadalo, že chci světu ukázat nového přítele.

„Domluvili jsme se, že mi bude dělat jenom milý doprovod. Nic závazného,“ podotkla jsem s pokrčením ramen, abych jí dala najevo, že velké divadlo nebude.

„Tak to je škoda. Já se těšila na divadlo alá snoubenci. Nebo aspoň milenci,“ řekla ještě stále plná veselí.

„No, tak to máš docela smůlu,“ odpověděla jsem rýpavě.

„To opravdu mám,“ poznamenala, aniž by si nějak připouštěla, že by na to odpovídat nemusela. „Jo, Mio, uvažovala jsi nad tím, že minimálně na tomhle plese potkáš Harryho? Nechceš aspoň jeho nějak nenápadně připravit na fakt, že tam přijdeš s Dracem?“ zeptala se, zcela přítomna v realitě.

Její otázka mě donutila, abych se na chvíli zastavila. Je pravda, že nad tímhle jsem ještě neuvažovala. Harry byl přítel a nejspíš by si zasloužil vědět, že na ples půjdu s člověkem, který mu celou dobu ve škole dělal jenom naschvály. Ale když se na to podívám z druhé strany, je moudré mu to říkat? Nebude mi to chtít rozmluvit? A jsem si jistá, že bude mít tak přesvědčivé argumenty, kterými by mě dokázal přesvědčit, abych to nedělala. A kdyby mi to nerozmlouval, chtěl by aspoň vidět potvrzení od Munga, že mám hlavu v pořádku.

„Nevím, jestli je to zrovna nejmoudřejší nápad. Harry by mi to určitě rozmlouval,“ odpověděla jsem pochybovačně.

„Upřímně, kdybych byla na jeho místě, tak bych to určitě taky udělala, ale stejně. Nebude to brát jako ránu pod pás,“ oponovala mi Hesper. Samozřejmě, že to bude brát jako ránu pod pás, pomyslela jsem si, ale je to pro dobro nás všech.

„Nejspíš ano, ale pokud máme být přesvědčiví oba, já i Draco, tak bude lepší, když o tom vědět nebude,“ rozhodla jsem se definitivně.

„Jak myslíš. Nechci, abys byla nakonec nešťastná,“ řekla starostlivě. Bez dalšího slova vzala poznámky a zmizela v archivu pro spisy.

Já se však stále nedokázala vrátit k práci. Neustále se mi v hlavě převalovala její slova. Harry bude jistě hodně vyvedený z míry, když zjistí, že Draco je tam se mnou. Nejspíš to opravdu bude brát jako velkou ránu pod pás. Uvažovala jsem, jestli bych mu to opravdu neměla říct, ale stále jsem byla přesvědčená, že bude lepší, když to nebude vědět. Nakonec jsem se rozhodla udělat ústupek a napsat mu dopis. A nehodlala jsem to odkládat, takže jsem popadla znovu brk, ale místo do papírů jsem začala psát dopis Harrymu…

&&&

Než jsem se stačila nadechnout a zauvažovat o dopadu svých činů, klepal někdo zběsile na dveře naší kanceláře. Když jsem slyšela to klepání, okamžitě mi došlo, že to nebude nikdo jiný než Harry.

„Dále,“ zvolala jsem a odmítla oči odtrhnout od papírů. Slyšela jsem, jak se rozrazily dveře, a do místnosti někdo vletěl jako uragán. Ani jsem nemusela zvednout hlavu a byla jsem si na sto procent jistá, že to je Harry. Nikdo jiný to teď ani být nemohl.

„Jak jsi to myslela?“ vyjel na mě bez okolků. Odtušila jsem, že popadl židli, která stála u dveří, a postavil ji z druhé strany mého stolu, aby si mohl sednout naproti mně a hypnotizovat mě pohledem, kterému jsem se teď ze všeho nejvíc chtěla vyhnout.

„Taky tě ráda vidím,“ řekla jsem sarkasticky a dál vypisovala papíry. „Jak jsem myslela co?“ dodala jsem otázku, aby neřekl, že se vyhýbám tématu.

„Ten dopis, kde jsi psala, abych se nedivil tvému doprovodu na ministerský ples. Prý pro to máš dobrý důvod. Jak jsi myslela tohle? A, krucinál, kdo je ten tvůj doprovod?“ Dostala jsem se pod palbu otázek, což se mi vůbec nelíbilo. Neměla jsem mu psát, pomyslela jsem si. Neměla jsem se nechat zviklat!

„Myslela jsem to přesně tak, jak jsem to napsala. Prostě, až přijdu na ples se svým doprovodem, tak se nediv. A kdo že je můj doprovod? Tak to ti neřeknu. Pro tvoje vlastní dobro,“ odpověděla jsem. Nebo možná pro moje dobro, pomyslela jsem si. Skoro jsem v tu chvíli slyšela, jak se jeho oční bulvy přitiskly na brýlová sklíčka. Připadala jsem si hrozně. Nejspíš bych mu měla všechno vyklopit, ale nějak jsem nemohla. Věděla jsem, že mi to neschválí.

„Neřekneš? Hermiono, tohle mi nemůžeš dělat. Víš, jak jsi mě vyděsila? Lekl jsem se, že půjdeš třeba s Ronem,“ obvinil mě.

Konečně jsem se zastavila od práce a zvedla k němu hlavu. V tu chvíli jsem se nekontrolovatelně rozesmála, protože jeho výraz byl přímo komický a protože jeho první starost byla, jestli nejdu s Ronem. Jak jsem se smála, tak jeho zmatenost ještě vzrostla, což vedlo k ještě větší salvě smíchu.

„Tvoje první starost je, jestli na ten ples nejdu s Ronem?“ pronesla jsem, když jsem se začala trochu ovládat. Harry jen němě přikývl, stále vyvedený z míry. „Tak to je teda rána! Ne, na tenhle ani na žádný jiný ples nejdu s Ronem. Kdyby to bylo možné, úplně bych ho vymazala ze světa, abych ho už nikdy a nikde nemusela potkat. A ty to moc dobře víš,“ řekla jsem už skoro v klidu.

„Vím, ale stejně jsem se musel ujistit,“ poznamenal s úlevou. „Nasadila jsi mi brouka do hlavy a nejspíš se ho zbavím až na tom plese, protože tě moc dobře znám a vím, že mi to dobrovolně neřekneš,“ prohlásil skoro ublíženě. Musela jsem se usmát nad jeho slovy, protože stejně jako znal on mě, znala jsem já jeho. Když jsem nic neříkala, pochopil, že má pravdu, a zvedl se k odchodu. Když však byl u dveří, zastavil se a otočil se na mě: „I když ty mi to neřekneš, tak já budu větší přítel a něco ti prozradím – Ron na ten ministerský ples přijde. I s dvojčaty. Je mi to líto,“ řekl sklesle a zmizel ve dveřích.

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Civěla jsem strnule na dveře a nedokázala si představit, že už na tomhle plese potkám Rona i s dvojčaty. Věděla jsem, že dvojčata pracují na ministerstvu, ale doufala jsem, že Ron nebude mít takovou drzost, aby na tenhle ples přišel. Už strašně dlouho jsem se psychicky připravovala na okamžik, kdy ho uvidím na Bradavickém plese, a stále jsem na něj připravená nebyla. Tohle však byla rána do prsou, kterou jsem nečekala…

Dneska bych chtěla poděkovat těm, kteří mi nechali u minulé kapitoly komentáře, a těm, kteří pro mě hlasovali v anketě o Nej povídku ledna. Vůbec jsem nečekala, že bych se mohla umístit, a moc si toho vážím. Ještě jednou vám všem děkuji. Jinak doufám, že najdu nějaké komentáře i tady. 

Ali =) 

P.S.: Tohle je poslední okecávací kapitola. Příště už jdeme na ples. ;) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 10. kapitola: