OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 19. kapitola

10.03.2014 (17:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 15× • zobrazeno 3272×

Mnoho myšlenek na jednu hlavu 

Pohled Draca Malfoye

Jakmile za Hermionou zmizel poslední zelený plamen, hlasitě jsem si oddechl. Byl to jeden z nejnáročnějších večerů v mém životě, ale na druhou stranu to byl jeden z velice příjemných večerů, to jsem nemohl nijak popřít.

Po všech těch šálcích čaje jsem dostal chuť na víno. Došel jsem do kuchyně, vzal si skleničku a nalil do ní víno. Potom jsem několikrát mávnul hůlkou, aby se kuchyň sama uklidila, a šel jsem do obýváku. Rozsvítil jsem lampu a zhasnul velké světlo. Sedl jsem si do svého křesla před knihovnou a natáhla si nohy před sebe, abych si udělal pohodlí, a v duchu se začal vracet k některým okamžikům dnešního večera…

V duchu jsem se vrátil do chvíle, kdy chtěla poprvé odejít. Vždycky jsem věděl, že Hermiona o mně nemá valné mínění, ale že mě nesnáší takovým způsobem, to jsem si nedokázal nikdy snad ani představit. Navíc její zášť ke mně nejspíš nepolevila ani po tolika letech. Její slova mě docela zabolela, když prohlásila, že neděkuju lidem, jako je ona. Samozřejmě měla pravdu, že jsem čarodějům z mudlovských rodin nikdy neděkoval, jen jsem jim ubližoval, ale měla by si uvědomit, že lidé se s časem mění a nikdo nezůstává stejný. A já se v tomhle směru změnil, když jsem se nastěhoval k Hesper. Pochopil jsem, že kouzelníci jako je Hesper, jejíž otec byl mudla a matka čarodějka, dovedou být daleko lepšími lidmi než čistokrevní kouzelníci. Po jejích slovech jsem měl co dělat, abych v kuchyni něco nerozbil.

A to její pošťuchování u večeře?! Měl jsem sto chutí ji uškrtit, ale na druhou stranu jsem byl rád, že je to pořád ona. Hesper měla v jedné věci pravdu – Hermiona byla opravdu roztomilá, když se pokoušela s někým se slovně kočkovat. A to jako myslíš vážně? Nespadl jsi odněkud? ozval se mi v hlavě starý malfoyovský hlásek, ale já mu věnoval jen malou pozornost, protože jsem si vybavil její dotek, když jsem mluvil o své minulosti. Byl to tak milý a vřelý dotek, který jsem už řádku let nepocítil. Docela jsem litoval, že trval tak krátce a že jsem to způsobil já, protože jsem se na ni nepěkně podíval. Ale v tu chvíli sehrálo velkou roli moje staré malfoyovské já a malfoyovské vychování. Litoval jsem toho.

Ale na druhou stranu jsem byl překvapený, mile překvapený, jak se otevřela, když mluvila o své minulosti. Myslel jsem si, že příběh zlatého tria znám, ale jak se ukázalo, byl jsem úplně vedle. Připadal jsem si naprosto bezmocný, když jsem viděl její výraz, když mluvila o rodičích. Měl jsem nutkání vstát a nějak ji utěšit. Jasně! Ty budeš utěšovat zrovna tuhle ženskou. Opravdu by ses měl probudit, ozval se znovu ten hlásek a já si uvědomil, jak strašně otravný je. Ale já ho nedokázal vypnout. Byl součástí mě, a s tím jsem nemohl nic udělat.

Nakonec jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem jí pomáhal do kabátu. V tu chvíli jsem jí mohl věnovat krátký dotek, který by nebyl nikterak podezřelý. Pamatuju si, jak otec vždy spočinul rukama matce na ramenou, když jí pomáhal do hábitu. To gesto se mi vždy líbilo a vždycky jsem si myslel, že je gestem uznání a důvěry. Jestli tomu tak bylo, to jsem nikdy nezjistil. Jo, a proto to praktikuješ teď a zrovna s ní, odfrknul si ten hlásek a já si přál okamžitě ho dostat ven z mojí hlavy.

Upil jsem ze své sklenky vína, lépe se uvelebil v křesle a v hlavě si přehrával některé okamžiky večera. Zas a znovu. K tomu jsem si vybavil její vůni, která vycházela snad z každého kousku jejího oblečení. Působilo to velice uklidňujícím dojmem a já po chvíli cítil, jak mi hlava klesá na hrudník…

„Draco? Draco!“ slyšel jsem tiše něčí hlas a cítil jsem na rameni něčí ruku. Pomalu jsem otevřel oči a uviděl před sebou Hesper a její milý úsměv. „Proč sis nešel lehnout?“ zeptala se. Já se protáhl a vzpřímil se do sedu.

„Musel jsem tu usnout,“ ohradil jsem se a několikrát rychle zamrkal, abych setřásl úplnou otupělost. Podíval jsem se na hodiny, bylo něco málo po půl sedmé ráno. Hesper tedy musela spát u Trevora.

„Tak by ses měl jít dospat,“ poradila mi a zamířila do kuchyně. Po chvíli se vrátila a v rukou držela dva hrnky. Podle vůně linoucí se z nich jsem usoudil, že to musí být čaj. „Kdy vlastně odešla Mia?“ zeptala se, když pokládala jeden hrnek na stolek přede mě. Takovouhle otázku jsem přesně čekal.

„Někdy před půlnocí,“ odpověděl jsem a sáhl po čaji. Hesper se mezitím opřela zády o pohovku a bedlivě mě sledovala.

„Koukám, že jste to docela natáhli. A že jste se nepozabíjeli,“ rýpla si a lehce se zakřenila. Podíval jsem se na ni stylem, jestli to opravdu myslí vážně.

„Nakonec jsme to zvládli v pohodě. Byl to příjemný večer,“ prohlásil jsem a neubránil se pousmání. Hesper samozřejmě neušlo.

„Tak příjemný večer, říkáš? A to jste si jenom povídali?“ zeptala se provokativně. Měl jsem největší chuť po ní hodit nejbližší knihu.

„Ne. Ještě jsme pili víno a čaj,“ dodal jsem ironicky a Hesper pochopila, že jsme si opravdu jenom povídali.

„Tak to musel být opravdu příjemný večer,“ poznamenala. „No nic. Jdu se osprchovat a pak pomalu vyrazím do práce. Uvidíme se odpoledne,“ zakončila naši krátkou rozpravu a zamířila k sobě do pokoje. Ještě, než za sebou zavřela dveře, se otočila. „A doufám, že si to s Miou zase někdy zopakujete,“ řekla s poťouchlým úsměvem a zmizela v útrobách pokoje.

Musel jsem nad tím zakroutit hlavou, abych nedal najevo, že bych si vlastně přál strávit s Hermionou další čas. Snad se z toho vyspíš, ozval se opět ten hlásek. Tušil jsem, že tohle přání nejspíš nebude vyslyšeno. Bez dalších průtahů jsem se zvedl a zamířil do pokoje. Shodil jsem ze sebe oblečení, zalezl do postele a okamžitě usnul…

&&&

Pohled Hermiony Grangerové

Dorazila jsem vyčerpaně domů. Byl to dlouhý a pro moji psychiku náročný večer. Na chodbě jsem odložila kabelku a cestovní plášť. Vydala jsem se do koupelny a začala si napouštět vanu. Zatímco tekla voda, postavila jsem se před zrcadlo a zkoumala v něm svůj obraz. Objala jsem svůj hrudník a dlaněmi skončila na ramenou. Vypadala jsem úplně stejně, jako když jsem odpoledne odcházela, ale rozhodně jsem si připadala jinak. Odtrhla jsem pohled od zrcadla a začala se svlékat. Nakonec jsem vlezla do té nádherně teplé vody a začala přemýšlet.

V duchu jsem si sestavila výčet bizarností dnešního večera – Draco se mnou chtěl strávit večer konverzací, neposmíval se mi, když jsem mu vyprávěla o rodičích, otevřel se mi, pomohl mi do kabátu, spočinul mi rukama na ramenou a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Z toho ta poslední věc byla ta asi nejbizarnější, když si vzpomenu, jak vždycky skoro vyváděl, když se mě měl dotknout na nějaké oficiální akci. Jen si přiznej, že ti to zase tak nepříjemné nebylo, ozval se můj vnitřní hlásek. A měl pravdu. Jeho dotek vůbec nebyl nepříjemný. Dokonce byl velmi příjemný.

Uvědomila jsem si, že jsem bezmyšlenkovitě rukou napodobila pohyb, jako bych si strkala vlasy za ucho. Jakmile mi to došlo, sjela jsem rukou pod vodu a zastrčila ji pod tělo, abych už nic podobného nedělala. Ale vzápětí jsem si vzpomněla na ten krátký dotek, kdy jsem ho chytla za ruku, když mluvil o rodičích. Vždycky jsem si myslela, že jeho pokožka bude na dotek suchá a studená, ale mýlila jsem se. Ruce měl teplé a hladké. Tato vzpomínka ve mně vyvolala reakce, které jsem nechápala. Cítila jsem podivný pocit kolem žaludku a lehké šimrání v podbřišku. Těmto reakcím jsem samozřejmě rozuměla, ale nechápala jsem, proč se začaly dít zrovna ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla na tuhle chvíli.

Začínala jsem být zmatená a vůbec se mi to nelíbilo. Malfoye jsem vždycky brala jako toho namyšleného, egoistického a sebestředného idiota ze Zmijozelu. Vždycky jím byl. Ale tím podstatným byl minulý čas, protože se změnil. Jeho výchova, válka, ztráta milované matky a v neposlední řadě Hesper v něm zanechaly stopy. A ty stopy zapříčinily jeho změny, které já celou dobu vidět odmítala. Ty, které naznačovaly, že je z něj úplně jiná osoba – mnohem milejší, chápavější a přemýšlivější. Během té krátké chvíle, kdy se mi otevřel, jsem k němu začala chovat lehké sympatie, což jsem si už vůbec nedokázala vysvětlit. Vždycky jsem ho nesnášela a najednou mi začne být sympatický. Ale on nemá smrtelnou nemoc nebo něco takového, aby ti nemohl být sympatický, ozval se provokativně hlásek v mé hlavě. Rozhodla jsem se ho nekompromisně ignorovat, protože mi začínal lézt na nervy. Měl totiž pravdu. Vždycky.

Voda začala pomalu stydnout a mně se začalo chtít nekontrolovatelně spát. Vypustila jsem vanu, osušila jsem se, oblékla do pyžama a zamířila do ložnice. U kosmetického stolku jsem si rozčesala vlasy a do pokožky obličeje vmasírovala krém. Konečně jsem se dostala do postele, zachumlala do peřiny a usnula s dotěrnými vzpomínkami na ten kratičký dotek a to přirozené gesto, jak mi strkal vlasy za ucho…

Děkuji všem za komentáře, které jste nechali u minulé kapitolky. Moc mě potěšily. Taktéž bych vám chtěla poděkovat za trpělivost, kterou jste předvedli při čekání na tuto kapitolu. Učitelé se teď nejspíš zcvokli, protože do téhle chvíle (od pondělka) jsem ve škole psala asi pět písemek a zítra mě čekají ještě dvě. Nemůžu vám to slíbit, ale další kapitolu bych určitě chtěla přidat dříve. Nicméně uvidíme, jak na tom budu s časem. Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte mi tu nějakou reakci.

 Vaše Ali =)

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 19. kapitola: