OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 26. kapitola

27.04.2014 (15:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 12× • zobrazeno 3523×

Velké přípravy

Pohled Hermiony Grangerové

Když jsem dorazila od Draca, byla jsem stále pořádně vykolejená. Nevím proč, ale nemohla jsem se toho pocitu zbavit. Připadala jsem si, jako bych zažila nějaké déja vu, které však bylo realitou. A já, chtě nechtě, jsem byla nucena si přiznat, že se změnil, že udělal první krok k tomu, aby se z nás stali přátelé.

Když jsem se vracela od Weasleyových, měla jsem v plánu strávit večer ve společnosti nějaké zajímavé knihy, kterou jsem už stejně stokrát přečetla. Když jsem se vrátila od Draca, seděla jsem hodnou chvíli na pohovce. Uvažovala jsem, jestli bych přeci jen nakonec neměla sáhnout po nějaké knize, ale jedna moje malá část mi radila, abych to nedělala, že bych se na čtení nedokázala soustředit. A měla pravdu. V hlavě jsem měla takovou křižovatku myšlenek, že jsem se nedokázala kloudně soustředit na to, abych došla do ložnice, svlékla se a uložila do postele.

Cítila jsem se unavená a říkala jsem si, že by bylo nejlepší všechno zaspat, ale mýlila jsem se. Nedokázala jsem usnout, i když jsem se o to snažila, seč jsem mohla. Vyzkoušela jsem nespočet poloh, převracela se zprava doleva a opačně, ale nic mi nepomohlo. Stále mi po mozku probíhal Draco, něžný dotek jeho prstů a pokřivený úsměv na jeho tváři. Ani jednoho jsem se nedokázala zbavit. Nakonec jsem to vzdala, lehla jsem si na záda a koukala do tmy stropu.

Draco se změnil, to bylo evidentní, jinak bych ani nevedla tenhle noční hovor sama se sebou. A změnil se k lepšímu. Aspoň jsem tak soudila podle jeho ochoty ošetřit moje krvácející dlaně. Stále jsem na něj byla naštvaná za ty šaty. Chtěla jsem si je koupit sama, ale na druhou stranu to byl hezký dárek, který byl skutečně velkým překvapením. Tak vidíš, on nebude zase tak špatný, jak si myslíš. A pokud jsi zapomněla, tak taky říkal, že se těší, až tě v nich uvidí, připomnělo mi jedno moje tiše jásající já. Ano, řekl to, ale řekl to v tu chvíli, kdy jsem nedokázala určit, jestli to myslí vážně nebo ne. Nicméně bych mu za ty šaty měla aspoň poděkovat, protože dneska jsem na něj jenom ječela. To je pravda! A on byl dneska tak milý!

Věděla jsem, že dneska už neusnu, zvedla jsem se z postele a vydala se do pracovny. Rozsvítila jsem si lampičku, vzala pergamen a brk a začala psát.

Milý Draco,

chtěla bych se omluvit za svoje nevhodné chování. Pochop, tvůj vzkaz a dárek mě vykolejily. Šaty jsem si chtěla koupit sama, dokonce jsem byla u madam Malkinové, když mě pustili od Munga, ale ona mi řekla, že už si je někdo koupil. Říkala jsem si, že to byla nějaká mladá žena, která je potřebuje na ples. Vůbec jsem si nedokázala představit, že by to mohl být někdo z mých známých, který by mi je koupil k Vánocům. A když jsem potom doma otevřela krabici a viděla je, čekala jsem dopis od Hesper, která jediná věděla, jaké šaty jsem si vybrala. Namísto toho tam byl tvůj rukopis a ještě ke všemu takový vzkaz! Neříkám, že mi šaty neudělaly radost, právě naopak. Udělaly mi obrovskou radost, protože jinak bych si musela vzít nějaké staré. Ale nedokázala jsem si vysvětlit, proč bys mi zrovna ty kupoval šaty. A popravdě si to nedokážu vysvětlit stále. Omlouvám se.

Pokud stále platí, co jsi v tom vzkazu napsal, budu ráda, když mě v sedm vyzvedneš. Snad bude dostatečnou omluvou a vstřícným krokem návrh, že bychom na tento ples mohli jít jako přátelé. Sice stále vázaní smlouvou, kterou jsem podepsala, ale v rámci přátelství.

Hermiona

Několikrát jsem si po sobě dopis přečetla a snad stokrát jsem si říkala, že to není dobrý nápad, ale jedna moje malá část mě přesvědčovala, že ten poslední odstavec je něco, na co Draco čeká. Snad ta jedna část měla pravdu.

Eddie přiletěla z nočního lovu chvíli předtím, než jsem se dopis dopsala. Spokojeně se uvelebila na bidýlku a začala pochrupovat, takže nebyla nijak nadšená z toho, že ji zrovna budím. Nevraživě na mě koukala, když jsem jí přivazovala svitek na nožičku. Kromě nevraživého pohledu mi tuto činnost zpříjemnila tím, že škubala nožkou a věnovala mi několik klovanců do prstu. Nakonec se však uklidnila a neochotně s dopisem odletěla.

Hodnou chvíli jsem se za ní koukala z okna, než jsem si uvědomila, že jsem vážně unavená. Zamířila jsem od otevřeného okna do ložnice, uložila se do postele a usnula klidným spánkem.

&&&

Pohled Draca Malfoye

Nehodlal jsem uvažovat nad významem Hespřiných slov. Raději jsem si vzal rozečtenou knihu a zamířil k sobě do pokoje. Posadil jsem se do svého čtecího kouta a snažil se začíst. Možná by se mi to i povedlo, kdy jedna moje otravná část stále neuvažovala nad tím, jak to mohla Hesper myslet. Nakonec jsem si uvědomil, že jen tupě zírám do knihy, aniž bych si nějak blíže všimnul jejího obsahu.

Zvedl jsem se z křesla, vztekle mrsknul knížkou a zamířil ke skříni. Rozhodl jsem se jít spát, když se nemůžu soustředit ani na čtení. Akorát jsem si rozepínal košili, kdy jsem zaslechl nenápadné klepání sovího zobáčku na okenní tabulku. Otočil jsem se a na parapetu seděla Hermionina sova. Okamžitě jsem byl u okna a otvíral jej, aby mohla dovnitř. Sova neochotně vpochodovala na vnitřní parapet a nastavila ke mně nožičku. Jemně jsem odvázal dopis a nedočkavě si jej přečetl. Nedávalo mi smysl, proč by mi Hermiona měla psát v tuhle nerozumnou dobu, a z toho plynula moje nedočkavost. Jistě. Každý tomu prostě říká jinak. Já bych to nejspíš nazval nedočkavostí vidět její písmo, ozval se hlásek v mojí hlavě.

Pozorně jsem si přečetl obsah Hermionina dopisu. Ona se omlouvala? Dobře, na tom by nejspíš nebylo nic překvapivého, ale ona se omlouvala mně! To už bylo pořádně překvapivé. Spokojeně jsem si přečetl celý dopis ještě jednou, abych se utvrdil, že jsem všechno správně přečetl a správně pochopil. Ano, pochopil jsi to správně. Chce jít na ples jako tvoje kamarádka, ozval se znovu ten hlásek. Ale jakmile to takhle zaznělo v mé hlavě, připadal jsem si, jako by v tom bylo něco definitivního. Když jsem nad tím jenom uvažoval, mělo to otevřený „konec“, nepřišlo mi, že verze s kamarády by byla definitivní, konečná, ale takhle? A ty snad chceš být víc než kamarád? zeptal se udiveně ten hlásek uvnitř mé hlavy.

Najednou jsem se zastavil a podíval do tmy za oknem. Došlo mi, že klidně uvažuju nad něčím, co by se mi mělo maximálně hnusit. Měla by se mi hnusit už představa, že chce být mojí kamarádkou, natož tohle, ale uvědomil jsem si, že žádný pocit zhnusení vlastně necítím. Že bych si spíš přál, aby ona překonala svoje předsudky o mně. V tu chvíli jsem taky pochopil, jak to dneska myslela Hesper.

Zavrtěl jsem hlavou, položil dopis na knihu v křesle a šel se převléknout do pyžama. Bylo mi jasné, že tohle je nevyřešitelná otázka, že já maximálně můžu přispět k jejímu řešení, ale pak bude záležet ještě na tom, jak ji bude chtít vyřešit Hermiona. A byl jsem si téměř jistý, že to bude jiné řešení než to moje. Avšak stále ještě visela ve vzduchu možnost, že bych jí v řešení mohl pomoci…

&&&

Pohled Hermiony Grangerové

Ráno mě probudil chlad jdoucí z okna, které jsem nechala otevřené kvůli Eddie, aby se mohla bez potíží vrátit. Přetáhla jsem si peřinu přes obnažená ramena, převrátila se na druhý bok a doufala, že ještě na chvíli usnu, ale nepovedlo se to. Neochotně jsem se na posteli posadila a rozhlédla se po místnosti. Čekala jsem, že Eddie bude spokojeně sedět na bidýlku a bude spát, ale klec byla prázdná. Říkala jsem si, že se nejspíš cestou od Malfoye stavila na lovu, který trochu protáhla.

Vstala jsem z postele a podívala se na svůj obraz v zrcadle na toaletním stolku, přičemž jsem s hrůzou zjistila, že se mi udělala vyrážka na hraně čelisti a části krku.

„No, jistě. V tu nejlepší dobu,“ prohlásila jsem polohlasně sarkasticky a zamířila do koupelny, abych se podívala do lékárničky, co bych na vyrážku mohla použít. Nakonec jsem našla mastičku, která by mi mohla pomoc.

Celý den jsem průběžně chodila do koupelny a mazala si na obličej onu mastičku a po příslušném čase ji opět smyla. Původně jsem myslela, že se ještě před plesem stavím u Potterových, abych se podívala na malou Lily, ale takhle? Budu mít co dělat dát se do večera dohromady.

Moje celodenní snažení přineslo vytoužené ovoce, takže po odpoledním koupání nebylo po vyrážce ani stopy a já se mohla s klidem věnovat přípravám na ples. Původně jsem se chtěla jen nenápadně nalíčit a vlasy si nechat jen tak rozpuštěné, ale moje malá část mi říkala, že bych ze sebe mohla udělat královnu plesu. Dokonce ta nejmenší část z nejmenších argumentovala tím, že Draco bude rád, když bude mít po svém boku krásnou a inteligentní mladou ženu. Pche! Sice jsem navrhovala jít jako přátelé, ale on se stejně nejspíš bude držet smlouvy. Když jsem si toto uvědomila, pocítila jsem osten zklamání, ale řekla jsem si, že to nebudu řešit.

Když to shrnu, moje příprava zabrala celkem tři hodiny, když do ní zahrnu koupel, jinak přibližně o hodinu méně. Vybrala jsem si jemné, ale zároveň velice elegantní líčení, které podtrhlo přednosti mého obličeje. Pomocí kouzel jsem si na hlavě vytvořila jednoduchý elegantní drdol, ze kterého volně spadalo několik pramínků. Můj krk zdobil náhrdelník s jednoduchým tyrkysovým kamínkem, k němuž jsem měla náušnice stejného stylu a barvy. Akorát jsem si připínala druhou, když jsem zaslechla svist plamenů z obýváku. Podívala jsem se na hodiny – bylo přesně sedm. Přesný jak hodinky, pomyslela jsem si. Určitě se tě nemohl dočkat, zvolalo nadšeně jedno moje já. Ještě jsem zkontrolovala výsledek v zrcadle a musela jsem se uznale pochválit, protože mi to vážně slušelo.

Zavřela jsem za sebou dveře od ložnice a prošla chodbičkou do obýváku. Čekala jsem, že bude sedět namyšleně v křesle a nedočkavě klepat nohou, ale spletla jsem se. Stál u okna, zády ke mně, a koukal ven. Normálně byl z tohoto okna krásný výhled na noční Londýn, ale díky dnešní vánici nebylo vidět zhola nic. Měl na sobě černý, přesně padnoucí oblek, který zdůrazňoval jeho štíhlou postavu. Vzadu na krku vykukovala zpod saka bílá košile. Jemně jsem si odkašlala, abych ho upozornila, že jsem tu. Draco se pomalu otočil a sjel mě pohledem od hlavy k patě. Trochu nervózně jsem se ošila, ale na jeho tváři se objevil ten slavný pokřivený úsměv, který způsobil malý kotrmelec mého žaludku.

„Sluší ti to,“ poznamenal a ještě jednou sjel pohledem celou moji postavu, až se zastavil na mém náhrdelníku. Já při jeho pohledu lehce zčervenala. „Škoda. Už jeden máš,“ prohlásil po chvíli a strčil si ruce hluboko do kapes. Jeho průpovídku následoval můj nechápavý pohled.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se. Draco jen pokrčil rameny a vytáhl z kapsy podlouhlou úzkou krabičku. Následně ji otevřel. Přešla jsem k němu a podívala se na její obsah. V krabičce ležel stříbrný náhrdelník s tyrkysovým broušeným kamínkem ve tvaru slzičky obehnaný stříbrnou obručí. Vypadal nádherně! Natáhla jsem k náhrdelníku ruku, ale uprostřed pohybu jsem se zarazila a podívala na Draca. „Smím?“ zeptala jsem se opatrně s úsměvem na tváři.

„Je tvůj. Dělej si s ním, co uznáš za vhodné,“ odpověděl. Opatrně jsem vyndala náhrdelník z krabičky a prohlédla si jej ve vzduchu. Okamžitě mi učaroval a já se rozhodla pro malou změnu. Svůj náhrdelník jsem položila na krbovou římsu a s tím od Draca se otočila ke svému doprovodu.

„Zapneš mi ho?“ Podávala jsem Dracovi náhrdelník, který mi před chvílí daroval. Draco se pokřiveně pousmál, ale náhrdelník si ode mě vzal a opatrně mi ho připnul na krk. Ruce mu bezděčně sjely po mých obnažených ramenou a já se neubránila jednomu rychlému pousmání. Otočila jsem se a uvědomila si, že na mě kouká. Okamžitě jsem zpanikařila a ustoupila o dva kroky dozadu, abych nenarušovala jeho osobní prostor. Draco se jen lehce zašklebil, ale dál to nerozebíral.

„Půjdeme?“ zeptal se a nabídl mi rámě. Ještě jako bonus přidal milý úsměv. Věděla jsem, že tohle není on. Rozhodla jsem se, že s ním ještě promluvím, než vůbec půjdeme na ples. Posadila jsem se na područku křesla a zadívala se mu do obličeje. Záměrně jsem se vyhýbala očnímu kontaktu, ale chtěla jsem vidět jeho výraz.

„Vím, že jsi vázaný smlouvou, kterou jsem uzavřela s vaší agenturou, ale nechci, aby ses nutil do něčeho, co se ti příčí. Jak jsem ti psala v dopise, budu ráda, když spolu na ten ples půjdeme jako přátelé. Nechci, abys mi hrál přítele, snoubence nebo co jsi to měl být,“ řekla jsem klidným vyrovnaným hlasem a sledovala jeho reakci. Hledala jsem v jeho obličeji jakékoli hnutí jeho mysli, ale on nehnul sebemenší brvou. Dokonce mu ani neztvrdnul výraz. Prostě nic!

„Já vím, proto si taky na nic nehraju,“ odpověděl s naprosto nezpochybnitelným klidem, ze kterého téměř mrazilo v zádech. Podívala jsem se pozorně na jeho obličej a nenašla v něm nic, co by prozrazovalo, že lže.

„Ale…“ začala jsem, ale nenašla vhodné pokračování. Draco si opět strčil ruce do kapes a odlepil se ze svého místa, došel před moje křeslo a postavil se přesně naproti mně.

„Překvapená?“ zeptal se pobaveně. Já jen němě přikývla a on pokračoval: „To vidím. Víš, že jsi strašně roztomilá, když jsi takhle zmatená?“ Jeho samolibá otázka ve mně vyvolala ještě větší překvapení, avšak věděla jsem, že není čas na to, abych to s ním rozebírala. Draco mi, jako dokonalý gentleman, nabídl ruku a pomohl mi vstát.

„Chvilku. Dojdu si pro plášť,“ oznámila jsem a zmizela v chodbě, kde na věšáku visel můj dlouhý cestovní plášť. Přehodila jsem si ho přes šaty a zamířila zpátky k Dracovi. Znovu mi nabídl rámě a já je tentokrát přijala. Vstoupili jsme společně do krbu, Draco si nabral letax a hodil ho pod sebe.

„Hrozná škoda schovávat takové šaty pod plášť,“ poznamenal těsně před tím, než vyslovil adresu veřejného krbu v Prasinkách na náměstí…

Děkuji za komentáře u minulé kapitoly. Jsem ráda, že jsem jich tam našla tolik. Zároveň se chci omluvit za dlouhou prodlevu k přidání nové kapitoly. Neměla jsem dostatek času, což je nejspíš vidět, protože jsem neodpovídala ani na komentáře, ale to už je napravené. No, doufám, že jste si kapitolu pořádně užili a že mi tu necháte nějaký komentář.

Vaše Ali =)

P.S.: Myslím, že pomalu, ale jistě se blížíme do finále. ;)

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 26. kapitola: