OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Albus Severus Potter a Zapovězený les 13. kapitola

06.04.2015 (20:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1346×

13. TAJEMSTVÍ SCORPIUSE MALFOYE

„Jsi si jistá, že to chceš udělat?“ ptala se Rose, ten večer už potřetí.

Všichni čtyři seděli ve svých oblíbených křeslech u okna a snažili se napsat extrémně dlouhou esej na Přeměňování. Tedy, Albus, Maybelline a Rose se snažili. Zane se snažil opisovat. Od každého něco, aby to nebylo ředitelce McGonagallové příliš nápadné.

Maybelline unaveně zvedla oči od Přeměňování pro první ročník.

„Vždyť ani nevíš, co chci udělat. Tak jak mi to můžeš vymlouvat?“ nechápala.

„Podle mě to bude další pomsta,“ mínil Zane, upatlaný od inkoustu. „Pomsta za to, že jí překazil tu první pomstu! Drsný!“

„Tak jako tak chceš porušit školní řád,“ ignorovala Zanea Rose. „Už zase! Vzpomínáš, co ti říkal Teddy, když to naposledy vyšlo najevo? Co asi udělá, až zjistí-“

Rusovláska okamžitě ztichla, protože ji Maybelline pod stolem nakopla.

Teddy Lupin právě procházel portrétem. Už tak se usmíval, ale jakmile si všiml jejich malého kroužku, zatvářil se ještě spokojeněji.

„Tak co, děcka, jak vám jdou úkoly?“ zeptal se uvolněně.

„Super,“ odpověděla Maybelline. „A co tobě?“

„Já už je mám dávno hotové,“ oznámil jí samolibě mladý Lupin.

„Ještě aby ne, vždyť už je to dobrých čtyřicet minut, co skončila večeře,“ ušklíbla se černovláska a zadívala se do Albusova svitku. „Ach jo… ty jsi ještě u úvodního odstavce, jo?“

„Má to mít tři svitky pergamenu,“ opáčil Albus. „Snažím se to protáhnout.“

„Jsem rád, že někdo používá mou taktiku,“ mrkl na něj Theodor, ale pak se obrátil zpět na černovlásku. „Mimochodem, Maybelline… kde máš Nexulium?“

„Mám docela strach, že ho rozbiju,“ přiznala Maybelline. „My pořád někam utíkáme. Třeba pozdě na hodiny…“

„To jsem jako neslyšel…“

„Nechtěla jsem, aby sis myslel, že se mi nelíbí, nebo tak něco.“

„To je dobře. Ale já ho koupil pro tvé bezpečí, Maybelline,“ řekl Teddy významně, téměř otcovsky. „Takže bys ho měla nosit.“

„Rozkaz, pane,“ uchechtla se Maybelline. „Vlastně jsem se tě ohledně něj chtěla na něco zeptat…“

„Ano?“

„Rozzáří se, když budu mít já zlé úmysly?“ ušklíbla se.

Teddy zmateně zamrkal a pak se mírně zamračil na Albuse se Zanem, kteří se jen marně snažili potlačit chichot. Útrpně si povzdechl a odešel.

„Hej,“ houkla za ním černovláska. „Já to fakt myslela vážně!“

„Nexulium je starobylý předmět, který upozorňuje na nebezpečí toho, kdo ho nosí,“ odpověděla jí malá Weasleyová. „Nereaguje na nositelovy zlé úmysly.“

„Promerlina, buď ticho, Rose. Tady nejsi u tabule.“ Obrátila Maybelline oči v sloup a znovu se ponořila do studia.

„Já už nemůžu!“ zazoufal si Zane, když si od něj naštvaná Rose odtáhla svůj úkol. „Tohle je naprostý mrhání životem! Člověku je z toho až špatně…“

„Učíme se teprve sedmnáct minut, Zane,“ poukázal Albus. „A z toho ses ještě ani jednou nepodíval do učebnice.“

„Ta učebnice má strašlivě malý písmenka!“

„Jo, a taky nemá žádný obrázky,“ přisadila si culící se Maybelline. Na to se rozhlédla po společenské místnosti. Smích ji okamžitě přešel.

„Příště se budeme učit v knihovně!“ oznámila pevně. „Tam bude alespoň víc příležitostí od někoho něco opsat…“

„Domácí úkoly nemůžeš opisovat!“ zaprotestovala Rose. „Vypovídají o tvé dovednosti vytáhnout ze složitého textu důležité informace!“

Albus pocítil vzrůstající napětí a vzhlédl s obavami od své práce právě včas, aby viděl, jak se Maybelline (která dnes zjevně neměla ani kapku trpělivosti) nadechuje, aby řekla Rose (která dnes doopravdy válela) něco peprného.

Už už chtěl rychle něco vyhrknout, aby stáhl pozornost na sebe, ale v tu chvíli všechny ve společenské místnosti ohlušil vítězoslavný smích.

Nebylo těžké najít zdroj – Potterova povedená parta právě vcházela.

„Není absolutně žádný způsob, jak by se tomu mohl vyhnout!“

„Absolutně!“

Albus zamrkal. Zdálo se, že to jeho bratr s malým Malfoyem ještě nevzdal. A i když k Jamesovi za všechny ty roky utrpení cítil vřelé nesympatie – jedna jeho část se upřímně radovala. Nejen, že si jeho bratr našel nový zdroj zábavy, a to by mohlo znamenat, že se v budoucnu nebude tolik soustředit na něj. A pak taky… šlo přece o Scorpiuse Malfoye.

Když se otočil zpět ke stolu, viděl jak Maybelline přimhuřuje oči. A nevšiml si toho jediný…

„Copak, Everová?“ ušklíbl se na ni James. „Ráda bys věděla, co za genialitu jsme vymysleli, ale stydíš se zeptat? Bojíš se, že nejsi hodna znát detaily naší úžasnosti?“

„Myslím, že jsi slovo „genialita“ v té větě nepoužil správně,“ řekla Maybelline. „Navíc, pokud jde znovu o Scorpiuse Malfoye-“

„Pokud? Já neskončím, dokud ten malej parchant nedostane, co mu patří!“ Pozvedl do vzduchu pěst starší Potter. „I když je pravda, že dneska večer jsme se k tomu docela přiblížili. Nemám pravdu?“

Johnson a Night jen nadšeně přikyvovali.

„Budeš si hrát na tajemného ještě dlouho, nebo konečně vyklopíš, o co jde?“

„Trpělivost, dítě,“ pronesl klidným hlasem James. „Kdo si počká, ten se dočká.“ Luskl prsty a spolu se svou partou se vypařil. Maybelline se ještě notnou chvíli zamyšleně dívala jejich směrem.

„Maybelline? Na co myslíš?“ zeptal se Al podezřívavě.

„Taky bychom měli mít jméno,“ zamumlala.

„Klub mladých čtenářů zní dobře,“ navrhla Rose.

„Merline!“ zaúpěla Maybelline, popadla své věci a zvedla se od stolu.

„Kam jdeš?“ nechápal Zane.

„Jdu založit klub s Peterem Pettigrewem,“ odpověděla.

A Albus musel uznat, že to by bylo rozhodně zábavnější, než být členem mladých čtenářů.

Maybelline se pod neviditelným pláštěm potichu plížila chodbou. Nervozita se uvnitř ní mísila s adrenalinem a ona neměla nejmenší tušení, jak se vlastně cítí. Před půl hodinou jí Albus neochotně půjčil neviditelný plášť, mračíc se jak tisíc čertů, protože mu stále nevysvětlila, o co tu vlastně jde. Bavilo ji hrát si na slečnu Tajemnou? Rozhodně. Ale hlavní důvod, proč se svému umírněnému kamarádovi nesvěřila, byl ten, že teorie, která se jí v hlavě zrodila ve chvíli, kdy Zane řekl „podle čuchu“, ji nechávala bez dechu. Byla dost šílená i na ni a Maybelline si byla jistá, že kdyby dnes nic neudělala, nemohla by usnout. Musela znát pravdu! Každopádně si pojistila, že nebude sledována dvěma jednoduchými zamykacími kouzly a vyrazila na cestu. I s neviditelným pláštěm šlo o risk vysokého kalibru. To pro ni znamenalo jediné – bude sranda!

Právě vstupovala do sklepení, když si vzpomněla na Jamesův samolibý úsměv. Ať na Scorpiuse připravil cokoliv, musel si tím být zatraceně jistý. Každý věděl, že zmijozelská společenská místnost je někde ve sklepení… A Maybelline vrtalo hlavou, co musela PPP udělat, aby „žertík“ zasáhl jen Scorpiuse Malfoye. A nebo jim to bylo jedno? Co když dali nad vchod do sklepení nějaké čidlo? Když zvedla hlavu, nic neviděla. Ale když sklopila oči, měla málem infarkt.

Scorpius, jako kdyby se vynořil z podlahy, stál jen pár kroků před ní. Maybelline už už chtěla začít lhát – na vteřinku zapomněla, že je pod pláštěm. Začala couvat po schodech nazpátek. Malý Malfoy se na ni nedíval – mračil se do pergamenu před sebou. Zvedl hlavu, jako by chtěl zkontrolovat schody před sebou a pak se, kroutíc hlavou, zahleděl zpět do pergamenu, vykračujíc přímo k ní. Maybelline se snažila o neslyšné kroky, ale Malfoy pochodoval rychle. Nakonec byla nucena vtlačit se do výklenku okna, jinak by Scorpius vrazil přímo do ní. Když procházel kolem, zastavil se. Maybelline nedýchala. Byl tak blízko. Mohla dokonce vidět, že to, co drží rozložené v ruce není pergamen, ale mapa. A ona na ní uviděla své jméno ve chvíli, kdy on natáhl ruku a dotkl se neviditelného pláště. Jeho tváří probleskl šok a pak zatáhl za plášť. Tak prudce, že Maybelline ztratila rovnováhu. Oba se skutáleli ze schodů, a když dopadli, neviditelný plášť ležel na zemi. Scorpius na ni zíral a ona zírala na něj. A pak oba vykřikli najednou.

„Ty máš neviditelný plášť?!“

„Ty máš Pobertův plánek?!“

Slavný Pobertův plánek se stal legendou. Bylo zato, že se ztratil v Poslední velké válce o Bradavice. Tak jak je možné, že ho měl syn Draca Malfoye?!

„Dobrá,“ řekl Scorpius klidně. „Zdá se, že jsme se dostali do situace, která vyžaduje-“

„Kde jsi zatraceně vzal Pobertův plánek?! Jak dlouho už ho máš? Tos nás špehoval celou tu dobu?!“

„Uklidni se, Everová, já jsem-“

Dál už se nedostal. Ze schodiště k nim dolehly kroky a tlumený chichot. Někdo se blížil. Maybelline bez přemýšlení popadla plášť a přehodila ho přes sebe i Scorpiuse. Společně se přitiskli ke stěně a čekali. O pár vteřin později do jejich zorného pole vtrhly tři postavy. A světe div se – byla to PPP.

„Říkám ti, že není práskač.“ Potřásl hlavou Matthew. „Žádný Nebelvír by se nespojil se Zmijozelem – rozhodně ne s Malfoyem.“

Maybelline stočila pohled k chlapci, se kterým byla pod pláštěm. Ten jen se zúženýma očima sledoval partičku Nebelvírů. Neměl informátora. Žádného nepotřeboval. Ne když měl Pobertův zatracený plánek.

„A já ti říkám, že jsem je viděl v knihovně,“ opáčil Eric. „Vlastně to dává dokonalý smysl. Jak jinak by mohl vědět, co na něj chystáme?“

„Myslíš, že mu to řekla?“

„To se brzy dozvíme,“ zarazil jejich argumenty James autorativně. „Jestli Malfoy dostával od někoho informace, budou důkazy. Vzkazy, dopisy nebo tak něco…“

„Ať to stojí za to – výměnou za polohu zmijozelské společenské místnosti jsem Kanameovým dal všechny naše zatmívače,“ povzdechl si Matt.

„Strejda George mi pošle nový příští týden,“ řekl James, zastavil se před stěnou a spráskl ruce. „Takže?“

„Skvělý. Ale jak zjistíme heslo?“ zeptal se Eric.

„Snadno,“ odfrkl si James. „Jsme přeci géniové! Sleduj.“ Dramaticky se nadechl a zavřel oči.

„Čistá krev.“ A nestalo se nic.

Scorpius se pod pláštěm ošil, nejspíš se mu nelíbilo, že tři agresoři, kteří po něm jdou od začátku školního roku, našli vchod do jeho společenské místnosti.

„Rodokmen!“

„Čistokrevnost!“

„Lstivost! Prohnanost!“

„Smrt Nebelvíru!"

„Ve jménu čisté krve!“

Stěna však zůstala stěnou. A Jamesova parta na začátku možná šeptala, ale po několika minutách už všichni tři frustrovaně křičeli. A to mělo za důsledek jediné – přivolali Filche. Starý školník s koštětem byl pořád dost rychlý a začal PPP honit po Sklepení. Paní Norrisová se otočila a začala pochodovat směrem k nim.

„Zatraceně,“ sykla Maybelline, přitahujíc si kolena k tělu.

Scorpius po ní střihl pohledem, vytáhl hůlku, zašeptal kouzlo. Stará kočka zamňoukala, když ji paprsek zasáhl do nosu a utekla. Nějakou dobu bylo slyšet Jamesovo klení, ale to se postupně vzdalovalo. Za několik minut se sklepení ponořilo do těžkého ticha. Maybelline z nich stáhla neviditelný plášť a postavila se na nohy.

„Takže zeď, jo?“ Pozdvihla obočí a pečlivě si vstup do Zmijozelu prohlédla. Kamenná, studená, holá zeď. Typické…

„Co tady děláš, Everová?“ zeptal se Malfoy hladce, jako kdyby se poslední půl hodina vůbec neudála.

„Děláš si legraci, že?“ Podívala se na něj neuvěřeně. „Jestli si vážně myslíš, že se ti podaří zamluvit-“

„Všechny neviditelné pláště byly zničeny po Poslední velké válce,“ přerušil ji klidně. „Takže jestli si nechceš popovídat o tom, jak se ti do rukou dostala jedna z Relikvií, doporučuji ti obrátit list.“

Maybelline přimhouřila oči. Jistěže o novém Ne-neviditelném zákonu věděla, ale to přece nemuselo znamenat, že nějaký tajně nezůstal, ne? Nemusel to být přece TEN plášť. Malfoy si dal dvě a dvě dohromady nějak rychle.

„Připadáš mi nějaký dost informovaný,“ poznamenala Maybelline podezřívavě.

„Tys mě ještě nepotkala?“ Věnoval jí Scorpius nadnesený pohled. Chvilku se poměřovali.

„Ten plánek patří Albusovi,“ řekla Maybelline.

„Vlastně spíš Jamesovi,“ spravil ji Scorpius. „Ale větší nárok na něj má Harry Potter… a nebo syn Remuse Lupina – Teddy.“

„Tak to bys mi ho mohl rovnou předat,“ navrhla Maybelline. „Koneckonců… jsme rodina.“

Scorpius se usmál. Její naivita ho zjevně pobavila.

„Nemyslím si…“

Maybelline poznala ztracenou bitvu, když ji viděla.

„Dobrá, obrátíme list,“ souhlasila. „Proč jsi na plánku sledoval mé jméno?“

„Protože nejsem hlupák.“

Maybelline pozvedla obočí. „Nechtěl bys to rozvést?“

„Tvá pomsta nevyšla. Došlo mi, že se pokusíš o něco pošetilého.“

„A chtěl jsi mě zastavit?“ ušklíbla se Maybelline. Jako kdyby mohl.

„Ne. Chtěl jsem se dívat,“ vyvedl ji z omylu Scorpius. „Dlouho jsem přemýšlel nad tvým vzkazem. Čich… Tak jsem tě sledoval. Čistě ze zvědavosti… Takže?“

„Takže co?“

„Co je ten velký průlom, který způsobil, že se ti oči rozzářily jako dva lampiony?“

„Proč bych ti to měla říkat? Právě jsi mě shodil ze schodů!“

„Protože mi něco dlužíš, pokud si dobře vzpomínám…“ oznámil jí blahosklonně Scorpius.

Maybelline se zarazila. Past sklapla. Kvůli tomuhle se nemají uzavírat smlouvy s ďáblem. Nebo se Zmijozelem.

„Dobrá, ale potřebuji mít jistotu,“ řekla Maybelline. „Musím vědět, že to nikomu nepovíš.“

„Něco mi říká, že ti mé slovo stačit nebude,“ odtušil Scorpius.

Maybelline se uchechtla. „Nebuď směšný.“ A pak ukázala na kamennou zeď. „Jaké je heslo?“

Malfoyova tvář se rázem stala nečitelnou.

„Chceš, aby ti řekl heslo do Zmijozelské koleje?“

„Správně.“ Kývla. „Tak každý budeme vědět něco na toho druhého.“ Až na to, že už na sebe pár věcí věděli. Například tu noc v Zapovězeném lese, vloupání do Walkerova kabinetu nebo celá ta situace s legendárním plánkem a Relikvií. Takže teď šlo o to, aby skóre bylo čtyři ku čtyřem.

Ale upřímně, co na tom záleželo? Maybelline pochybovala, že to Malfoy udělá.

„Semper fidelis,“ pronesl Scorpius a stěna se otevřela.

Maybelline na vchod zírala s otevřenou pusou. Neviděla nic než dlouhou chodbu, kterou provázely rozzářené pochodně. Za malou chvíli se zeď zase zavřela.

„To byla… latina?“ zeptala se Maybelline.

Kývl. „Vždy věrný. Jsi na řadě.“

„Je to jen teorie…“ řekla vyhýbavě.

„Vyklop to, Everová,“ pobídl ji. „Nemám na to celou noc…“

Maybelline se nadechla. A pak to vyslovila. Myšlenku, kvůli které se celý den nemohla soustředit. Myšlenku, která by změnila všechno, kdyby byla pravdivá. A v tu chvíli skutečně očekávala, že se Scorpius zasměje, ač to ještě nikdy neudělal. Ale nezasmál. Jeho šedé oči se rozšířily.

„Promerlina…“ vydechl otřeseně. Viděla to v jeho očích. Jak všechno najednou dávalo dokonalý smysl.  „To ale… Sakra.“ Dál to vstřebával.

„Jo. Sakra.“ Přikývla Maybelline.

„Proč jsi tady?“

„Potřebuju něco ze skladu lektvarů. Abych si to ověřila…“

„Stříbrník?“

„Správně.“

„To je nebezpečné.“

„Ano. Ale pokud je to pravda…“

„Pak je to ještě nebezpečnější.“

Dívali se jeden na druhého. Maybelline musela uznat, že to hned bylo o něco snazší, když v tomhle šílenství nebyla sama.

„Jdu s tebou,“ řekl Scorpius.

O dvacet minut později už stáli ve skladu, Malfoy jí podal lahvičku s nenápadnou bylinkou z horní poličky. Sevřela ji.

„Maybelline,“ to bylo poprvé, co jí oslovil křestním jménem, „jsi si jistá, že to chceš udělat?"

Maybelline se podívala na lahvičku ve své dlani, adrenalin jí bubnoval v uších.

„Rozhodně!“ 

Tak a máme za sebou šťastně nešťastné číslo 13. :D

Pokud se někdo dostal až sem, ujišťuji vás, že povídku rozhodně hodlám dopsat. Další kapitolu už mám napsanou a nikoho už nenechám čekat dalších deset měsíců, to přísahám! 

Omlouvám se a snad se líbilo! 

Vaše M. 

SHRNUTÍ

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Albus Severus Potter a Zapovězený les 13. kapitola: