OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 9. kapitola (Dramione)

18.09.2017 (11:00) • Rachel • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1182×

Hermiona

Nikdy by mě nenapadlo, jak moc se mi bude stýskat po hlase Draca Malfoye, proběhlo Hermioně hlavou.

Když mluví, je vzhůru, když je vzhůru, tak mě spolehlivě ve velmi krátkém čase neskutečně vytočí, a když mě vytočí, je moje mysl plně zaujata tím, jak se mu vyrovnat, nebo ho ideálně předehnat ve snaze přivést komunikačního partnera k šílenství. Ale když spí…

Když spí, je to hodně zlé. Pokud se mi v prvních dnech zdálo, že zmužněl, tak teď už mi připadá vyloženě krásný. Fajn, tohle nelze popřít. MNĚ přidá Draco Malfoy krásný, a když nemluví, má moje mysl prostor vydávat se na toulky hodně choulostivou krajinou.

V současné chvíli se ubíraly Hermioniny myšlenky dosti záludným směrem a pohled upírala na obličej bledého chlapce, který klidně spal. Takto strnule seděla až do chvíle, než ji zaujala náhlá změna. Po Dracově obličeji se skutálela slza, pěstmi pevně sevřel okraj přikrývky, až mu klouby zbělely, a obličej mu zkřivila zlostně bolestivá grimasa. Dýchání se mu prudce zrychlilo, a to už Hermiona napůl vystrašeně a napůl připraveně mu pomoci vstávala ze své pozorovatelny. Její postup urychlil prudký výkřik:

„Néééé, jsi bezcenná zrůda!“ S výkřikem se bledý chlapec prudce posadil a otevřel bouřkové oči, které však byly potaženy mlžným oparem a hleděly neznámo kam. 

Hermiona tento stav dobře znala. Noční můry byly denním, nebo spíše nočním chlebem většiny bojovníků, kteří stáli proti smrtijedům. Sama zažila nespočet nocí, které více nežli odpočinek, skýtaly bolest a utrpení. Věděla, že jej nesmí prudce probudit, ale přesto ho musí z toho zlého snu opatrně přivést zpět sem. Byl pořád slabý, a takováto noční můra by jeho rekonvalescenci neprospěla.

Klekla si vedle zmítajícího se těla a pevně semkla prsty okolo jeho zápěstí, druhou ruku přitiskla na jeho čelo a snažila se na něj mluvit co nejklidnějším hlasem.

„Malfoyi. Malfoyi, prober se. Je to jen sen.“ Chlapec před ní se však nedokázal odtrhnout od toho, co viděl před sebou, topil se příliš hluboko a na její hlas nereagoval. „Malfoyi, musíš se probudit! Slyšíš mě, Draco!“ Tyto věty už Hermiona pronášela s jistou dávkou zoufalství, kterou nedokázala potlačit. Když sebou blonďák při vyslovení svého jména přestal zmítat a pevně sevřel svými prsty její dlaň, věděla, že má vyhráno. Svou ruku posunula z jeho čela na tvář a opatrně na něj mluvila. „Draco, nic se neděje. To jsem já, Hermiona, jen se ti něco zdá. Slyšíš mě?“

„Gra-Grangerová?“ zašeptal tichý, zmatený hlas.

„Tady jsem, něco se ti zdálo. Víš, kde jsi?“

Hermiona se snažila o klidný, věcný tón, ale postavení, ve kterém teď byla, ji silně znervózňovalo. Pevně tiskla ruku blonďatého zmijozela a volnou dlaní mu vískala vlasy, aby se uklidnil. Samotnou ji přivádělo k šílenství, jak moc jí to bylo pochuti.

Mladík před ní prudce přikývl. „Už máš hotový ten Bezesný spánek?“ zeptal se vysíleným, ale teď už klidným hlasem, její ruku však nepouštěl.

„Ještě není vylouhovaný, je potřeba nechat ho ještě nejméně do rána odstát. Promiň.“

Hermiona nevěděla, proč se mu omlouvá, ale vážně jí bylo líto, že mu nemůže pomoci.

„To nic. Díky, že jsi mě probudila.“ Draco vysíleně klesl zpět na polštář. Hermiona vymanila svou ruku z jeho sevření a chtěla se jít posadit zpět ke stolu, když se na ni upřel bouřkový pohled, a bylo v něm tolik bolesti, že se jí udělalo zle. „Mohla bys chvíli sedět u mě?“

Před pronesením této věty Draco odvrátil hlavou a mluvil tak tiše a rychle, že se Hermiona chvíli domnívala, že se přeslechla. Než se však stačila zvednout, dlouhé štíhlé prsty se opatrně dotkly její ruky. Nevěděla, co ji k tomu vede, ale propletla své prsty s jeho a natáhla si nohy podél těla mladíka ležícího na posteli.

Draco, nejspíše povzbuzen jejím němým souhlasem, si ji opatrně přitáhl blíž a po centimetrech se mu podařilo vměstnat Hermionino tělo do svého náručí. Kudrnatá dívka netušila, proč se vůbec nebrání, ale nebyla jediná buňka jejího těla, která by byla proti tomu, co se s ní dělo.

Sama nedokázala spát a byla k smrti vyděšená, a teď, v náručí nenáviděného nepřítele, se po dlouhých měsících cítila v bezpečí a na svém místě. Už se ani nesnažila namluvit si, že nesejde na tom, že je to Malfoy, že každý druhý by posloužil stejně dobře. Věděla, že je jí tak dobře právě PROTO, že je to Malfoy. Pevně semkla oči a udělala něco naprosto šíleného. Ale kdyby alespoň její mysl protestovala, ale světe div se, i ona byla pro.

Políbila jsem Draca Malfoye, proběhlo s počínající panikou Hermioně hlavou. Než se však stačila vzpamatovat, jemné rty se otřely o její čelist a přitiskly se zpět na její, aby rozehrály hru, na kterou se Hermiona neskutečně těšila, ale zároveň se jí neuvěřitelně bála. Trvalo však jen pár sekund a bylo rozhodnuto.

„Když mám jít do pekla, tak se vší parádou.“ Hermiona se zasmála a veškerá nervozita byla z jejího hlasu i mysli pryč.

Draco na ni upíral naprosto nevyzpytatelný pohled a čekal. Dočkal se asi dříve, než tušil, že by to mohlo přijít. Hermiona se s lehkostí přemístila a opřela o jeho hruď, aby začala polibek, který měl sebevědomému blonďákovi vzít poslední zbytky dechu.

Hermiona se opravdu snažila nebýt moc hr, ale právě se rozhodla. Mladíkovo tělo ji lákalo už dlouho a pro dnešní noc bude její. Bude se ho moc dotknout, ochutnat ho i se ho nabažit. Doufala, že ten jeden večer vyřeší její problém.

Do polibku, který mu věnovala, vkládala hodně. Když lehce pootevřela rty, čekala, že toho její společník okamžitě využije, ten se však z nějakého jí neznámého důvodu držel zpátky. Rozhodla se tedy, že sama prozkoumá, jak dobré by mohlo být dostat francouzský polibek od zmijozelského prince.

Když špičkou svého jazyka přejela jeho spodní ret a pak se dotkla jeho jazyka, byla ráda, že klečí, jinak by se jí podlomila kolena. Bylo to tak… sladké! Draco držel pevně semknutá víčka, ale ruce jí přitiskl na spodní část zad, aby si ji mohl posunout blíže k sobě. Teď nad ním obkročmo klečela a ochutnávala sladkost jeho rtů. Myslela si, že líbat se s ním bude divoké a bojovné, jako jejich rozhovory. Zatím to však bylo sladké a mlžně vibrující, jako nedělní ráno v srpnu.

Potřebovala teplo jeho těla. Více tepla. Roztřesenými prsty se vydala na cestu ke knoflíkům jeho košile. Nezastavil ji, ale ani nepomohl. Čekala, že on bude ten, který bude chtít všechno hned, ale zatím se jí ani nedotkl, pokud ho k tomu sama nenavedla.

Možná, že se nechce dotýkat mudlovské šmejdky, proběhlo jí hlavou a odtáhla se od jeho rtů. Když se však podívala na jeho obličej, pokrytý lehkým ruměncem, a zahleděla se mu do očí, ve kterých doslova hořelo, došlo jí, že tady asi problém nebude. Třeba se jen rád nechá obsloužit. Budiž, potřebuji ho, vytanulo v Hermionině mysli další vysvětlení Dracovy pasivity, se kterým byla ochotna se spokojit a nijak jí nebránilo pokračovat v dosažení cíle, který si stanovila.

Pomalu se jí podařilo rozepnout knoflíky na jeho košili a ruce si opřela o jeho hruď. To jí však nestačilo. Jedním pohybem ze sebe stáhla svetr i s tričkem, které měla pod ním, a uviděla, jak se mu prudce rozšířili panenky a zalapal po dechu.

Když se celým trupem přitiskla k jeho nahé hrudi a rty opřela o pulzující krční tepnu, ze rtů mu splynul tichý sten. Vytáhl se více do sedu a uvolnil si ruce, o které se dosud opíral. Zlehýnka přejel dlaněmi po jejich zádech a Hermioně se dělaly mžitky před očima a pokožka se jí rozvibrovala. Dotýkal se jí, jako by byla ze skla, jako by se bál přitlačit. Viděla však, jaký vliv na něj má, jakýkoliv, byť jen letmý vzájemný styk jejich pokožky. A líbilo se jí, jak moc na něj působí. Jak moc jej ovládá.

Odtáhla se od něj a stáhla mu košili z ramen, když se dostala k zápěstím, pohled jí sklouzl na jeho předloktí. Okolo páteře jí proběhl mráz a srdce se na malý moment sevřelo. Musel si všimnout prudkého ochlazení, ke kterému u ní došlo.

„Můžu si tu košili nechat. Neutíkej, prosím.“ Jeho hlas zněl napůl provinile a napůl prosebně. Už i on upíral pohled na Znamení zla na svém předloktí.

„Potřebuju vědět, že už to pro tebe nic neznamená.“ Hermioně se třásl hlas, sama netušila, zda vztekem, potlačovanou touhou nebo strachem, a nedokázala se mu podívat do očí.    

„Znamená to pro mě jediné. Nesmazatelnou upomínku mého největšího životního omylu a zbabělství. Pokud jde o to, zda pro mne něco znamenají ideály, které to má představovat, tak již dlouho ne.“

Mluvil tiše a klidně. Ona však cítila vinu, kterou neslo jeho prohlášení. Vinu, kterou za svůj zpackaný život konečně dával správné osobě. Sám sobě. V jejich očích zase vyrostl.

Chtěla mu dát najevo, že si jeho prohlášení cení, a udělala to tím nejlepším způsobem, jaký mohla vymyslet. Rychle rozepnula dva knoflíčky na každé straně jeho zápěstí a košili odhodila na podlahu. Draco si ji prudce přitáhl do náruče a u tohoto polibku přebral iniciativu. Jednu ruku jí zlehýnka vpletl do vlasů a druhou jí přitiskl do středu zad, aby ji mohl držet těsně u sebe. Rozuměla, že tento polibek měl znamenat dík, pro ni byl však ještě něčím navíc. Rozdmýchal zpola uhašený žár v jejím nitru. Ona dnes chce Draca Malfoye se vším všudy.

Hermiona se o něj opřela celým tělem, až se jí podařilo položit ho na záda. Její mysl i ruce byly zvědavé. Rychle se dlaněmi rozeběhla po jeho nahé hrudi, prozkoumávala kousek za kouskem a ke zvědavým prstům přidala i rty. Celou váhou se přitiskla k jeho tělu a jemu se začal krátit dech.

Dívka na malou chvíli zvedla pohled, aby se jí naskytl výhled poskytující jí zadostiučinění. Blonďák měl pevně semknutá víčka, tváře mu zdobil nach a dech měl silně přerývaný, jen tak tak bojoval se vzdechy a prudce u toho zatínal čelisti. Když se Hermioniny prsty rozeběhly po pramínku světlých chloupků na jeho podbřišku, o malou chvíli poté následovány teplými plnými rty, a zlehka se dotkly knoflíku kalhot, Draco prudce vydechl a jeho ruce pevně sevřely její pas.

V mžiku se situace obrací. Jedna ruka s dlouhými štíhlými prsty sevřela obě dívčina zápěstí nad její hlavou, zatímco Dracovy rty prozkoumávaly její klíční kost, krk, čelist, spánky i linii nosu, aby se poté opět přitiskly na plné teplé rty dívky, která pod jeho dotyky pomalu ztrácela rozum.

Volnou rukou dlouhými tahy přecházel od lemu krajkové podprsenky k bokům a prsty maloval drobné obrazce na plochu rozpálené pokožky břicha dívky pod sebou. Hermiona se již přestala bránit slastným vzdechům a sama vycházela jeho dotykům vstříc. Jako by toto její povzbuzení dodalo jeho počínání dostatek odvahy, a on se zašeptáním pár slov odstranil z jejího těla veškerý zbytek oblečení kromě krajkových černých kalhotek. Bezhůlková magie, proběhlo Hermioně hlavou, než se veškerá její pozornost koncentrovala zpět na Draca a jeho počínání s jejím tělem.

Chvíli na ni jen nepřítomně zíral a z očí mu čišely hlad a bázeň zároveň. Hermionu vzrušoval již jen pohled na chtíč v jeho očích, a když se sklonil, aby ji drobně políbil na krku, vypustila z plic všechen zadržovaný vzduch. Poté jeho rty putovaly po pokožce až k pravé bradavce, které věnoval motýlí polibek, a ve chvíli, kdy se jeho rty vzdalovaly od jejího těla, zlehýnka foukl na vztyčený hrbolek před sebou a Hermiona nahlas zapředla.

Draco jí pustil ruce a dovolil jí přitáhnout si jeho rty k polibku. Ruce si dívka zapletla do platinových vlasů a přesvědčila se o tom, že jsou právě tak hebké, jak se domnívala, že budou. „Chci tě,“ zašeptala mu do ucha.

Jeho obličejem prolétlo pobavení, které se mísilo se strachem? Než se však Hermiona stačila hlouběji zamyslet nad tím, co to má znamenat, zatočila se jí hlava při dalším polibku, který byl přesně tak vášnivý a dravý, jaké očekávala již na začátku této neočekávané hry. Draco se přitiskl celým tělem k jejímu boku, jednou rukou se zapřel, aby ulehčil váze svého těla, která by se na ni jinak plně tiskla, a druhou rukou doputoval k jejímu podbřišku. Když prsty lehce zavadil o lem krajkových kalhotek, musel se zhluboka nadechnout, a Hermionin dech se také začal povážlivě krátit.

Jak je schopen udělat se mnou něco takového, když se mě ještě prakticky nedotkl? proběhlo Hermioně hlavou.

Jako by jí snad dokázal číst myšlenky, s odhodlaným výrazem lehce proběhl prsty po jejich kalhotkách a zadíval se na její tvář. Když Hermiona slastně stiskla víčka a do tváří se jí prudce nahnala červeň, vítězoslavně se usmál.

„Myslíš, že bych se tě mohl trochu, ehm, dotýkat?“ zašeptal, snad s mírnou nervozitou.

Hermiona nechápala, proč se vlastně ptá, navíc v tuhle chvíli rozhodně nechtěla mluvit, kouzlo by se mohlo ztratit, a to už nemohla a nechtěla dopustit. Místo odpovědi jej znovu hluboce políbila a celým tělem se k němu přitiskla.

Musela připustit, že jeho ruce a rty umí kouzla, a to i bez zaříkání. Když se však chtěla vlastními dlaněmi vydat na obhlídku po jeho těle, zarazil se, zavrčel a ruce jí znovu spoutal nad hlavou. Jeho dotyky i polibky zintenzívněly a Hermiona začala stoupat po spirále do takové výšky, že začínala mít strach, aby ji pád nezabil.

„Chci tě! Chci tě v sobě,“ zašeptala mrákotně a upřela pohled do jeho hladových očí.

„Dovol mi se tě ještě chvíli jen dotýkat, chci se na tebe dívat, když…“ Jeho hlas byl sotva slyšitelným chrapotem a Hermiona viděla, že je na pokraji vlastního sebeovládání, proto nechápala, proč neuposlechne její jasnou výzvu. „Chci si dívat, jak se uděláš,“ zašeptal a upřel vlastní pohled na její obličej. Hermiona prudce zčervenala a zalapala po dechu. Netušila proč, ale měla pocit, že ji udělal už tím prohlášením. Její racionální část si začínala rozpomínat na všechny ty vílí schopnosti, o kterých četla, než však měla čas dále rozvést svou úvahu, znovu přitiskl dlaň do jejího rozkroku, a v tu chvíli už byla ztracená. 

Ty pohyby její ruky, která se tiskla do jejího rozkroku, to, co dělal těmi dlouhými prsty. A pak přitiskl své rty na její a posledním pohybem jí dal konečně možnost uvolnit se. Dal jí to, po čem dlouhé minuty prahla, ten opojně slastný pocit se jí rozlil po celém těle. Vymanila svá ústa z jeho sevření a prudce vykřikla, bylo to tak dechberoucí!

Když konečně zklidnila dech a dokázala otevřít oči, podívala se na něj. Dech měl prudce zrychlený, oči mu jiskřily, pevně zatínal čelisti a v obličeji měl hladově fascinovaný výraz. Věděla, že to chce. Teď už po tom spíše zoufale toužil, jak usuzovala na základě předchozích zkušeností. Tak proč už to neudělá?

„Pořád tě chci,“ ujistila ho a s nově nabitou energií ho stáhla pod sebe, když se k němu však chtěla přitisknout, bolestně zavrčel a zastavil ji.

„Já ještě… Nikdy, jsem… Toto je poprvé, co mám sex.“ Když mluvil, upíral na ni pohled a snažil se tvářit naprosto klidně a sebejistě, tváře mu však polilo horko.

„Bože! To jsem nechtěla. Já… já nevím, co říct.“ Hermiona se prudce posadila a začala se natahovat po svém prádle.

„Ne, tak jsem to nemyslel“ prudce ji zarazil Draco a stáhl ji zpět k sobě. „Já jen, prosím, pochop, že to nemusí být úplně perfektní.“

Po tomto prohlášení, snad aby zaplašil myšlenku na vlastní ponížení, sevřel Hermionu v náručí a začal ji líbat, čímž jí naprosto znemožnil zvážit vše, co se tady teď stalo. Jeho polibky byly naléhavé a její tělo na ně prudce reagovalo. Stáhl ji pod sebe a tentokrát její ruce nechal, aby prozkoumávaly jeho pokožku, kdekoliv se jim jen zachce.

Když se její tělo začalo vzpínat proti jeho, bylo na něm znát, že již ztrácí poslední zbytky sebeovládání. Hermiona jej chápala, sama pod jeho dotyky ztrácela hlavu. Obratnými prsty rozepnula jeho kalhoty a i se spodním prádlem je nechala opustit prostor postele.

Byl v naproto příhodné poloze, její páteř se prohnula proti jeho tělu a jemu už stačilo jen se pohnout kupředu. Ve chvíli, kdy do ni vstoupil, Hermionu obstoupila tma. Cítila třes jeho těla nad sebou, a tak se prohnula znovu proti jeho tělu.

„Po-počkej,“ spíš vydechl, než řekl.

„Je to tak zlé? To nevadí,“ zašeptala mu na oplátku do ucha a odmítala ho poslechnout. Své pohyby spíš zrychlovala.

„Jen se chvíli nechýbej,“ zavrčel a přitiskl se k jejímu tělu natolik, že jí pohyb prakticky znemožnil, ale zato jí prakticky úplně vyplnil, a jí se zatočila hlava.

Myslela si, že tohle bude její konec. On však jako by někde našel vnitřní sílu. Uklidnil třes a začal se pohybovat v souhře s jejím tělem. Každý jeji společný pohyb ji přiváděl do nových a nepoznaných krajů. Ještě nikdy se takto neudělala, a teď to vypadalo na přicházející premiéru. Hlasitě zavzdychala, prsty zaryla do jeho ramen a ztratila se ve vastním světě, a její stahující se a těsně jej obepínající svaly přemohly i jeho.

Leželi vedle sebe a prudce oddechovali.

„Jsem tak utahaný, že nejspíš budu spát i bez Bezesného spánku,“ zazubil se blonďák do tmy.

„Bože, co jsme to udělali?“ Hermioně až teď začala zapadat správná kolečka do sebe.

„Podle mně všech dostupných informací jsme právě měli sex,“ zkonstatoval blonďák naprosto klidným hlasem.

Hermiona netušila proč, ale musela se začít smát. Zoufalý smích postupně přešel do klidného a pobaveného a Draco se k ní přidal.

„Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Malé tajemství, souhlasíš?“ ještě stále se smíchem se obrátila Hermiona na Draca.

„Myslíš, že chci umřít pro jednu divokou noc? A Pottera bohužel potřebujeme, takže bránit se jeho zabitím nemůžu.“ Za pobaveným tónem, o který se Draco snažil, však Hermiona slyšela ještě něco. Trochu ji to znepokojovalo, ale nechtěla se pídit po tom, co to má znamenat.

„Jdu si dát sprchu,“ vstala a s hromádkou svého oblečení za sebou zaklapla dveře koupelny.

Bože, co se to stalo? Tohle bude můj konec. Nejenže nejspíš nebudu tak velký genius, jak mi namluvili, ale navíc jsem běhna. Běhna, která připravila o panictví Draca Malfoye. Co se to se mnou děje? Vážně doufám, že je to jen důsledek těch dvou týdnů, které jsem strávila v jeho vílí přítomnosti. Asi tomu tak bude. Netřeba dělat ukvapené závěry.

S takovými myšlenakmi si Hermiona pečlivě omývala celé tělo, pro jistotu to vzala i s vlasy a uklidňovala samu seba. Když skončila s hygienou a oblékla se, věděla, že se musí vrátit zpět do místnosti. Samotnou ji však překvapilo, že se necítí trapně ani ublíženě. Vlastně jí bylo docela lehko.

„Tady máš, Malfoyi.“ S touto větou hodila kudrnatá dívka drobný předmět, který plavmo přistál na posteli před blonďákem, který se začal znovu pobaveně smát. „Čemu se tak směješ? Myslela jsem, že už se jí nemůžeš dočkat,“ trochu zmateně obrátila svou plnou pozornost na chlapce, který do kapsy nyní již zase oblečených kalhot ukládal svou hůlku.

„Nejspíš jsem napoprvé nebyl zase tak špatný, když jsem si vysloužil hůlku,“ prohlásil a pobaveně se zakřenil.

Nevěděla proč, ale vyprskla smíchy. „Zase si tolik nefandi. Za tři hodiny se přemisťujeme a budu ráda, když už se o sebe budeš odteď starat sám, takže ji potřebuješ.“ 

Sama nejsem s kapitolou tak úplně spokojená, ale myslím, že už se mezi nimi něco muselo stát, a nějak je dva nevidím na žádnou velkou romantiku a pocity trapnosti. :) Je to psané z pohledu dívky, takže jsem se snažila o trochu něžnější přístup, než u Siriuse.

Co myslíte, jak takový nevinný sex změní průběh? A přijde vám to věrohodné? :)

Autor: Rachel, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 9. kapitola (Dramione):