Death potion 27. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dohra na Malfoy Manor pokračuje rychlou smrští vzrušujících událostí.

19.06.2015 (12:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 1246×

Kapitola 27

Pravý smrtijed

Lily štěstí spolu se sebevědomím nadobro opustilo. Sice měla ještě záchvěvy naděje, ty se však rychle vytrácely s každým Bártyho přibližujícím krokem.

On to snad myslí vážně, proboha!

A ona, hloupá husa, se domnívala, že ji chránil z dobroty srdce a k tomuhle nedojde.

Omyl. Je to přeci smrtijed!

Už název toho slova dávalo tušit, že takový člověk není čestný a slovo dobrý má pro něho zcela opačný význam.

To ta její zatracená důvěřivost způsobila milé představy dobrodiní, jaké se hlupačce snažil celou dobu nakukat, jen aby ji dostal do svých špinavých rukou.

„Já nemám chuť vůbec na nic!“ vyhrkla v obavě dalších chvílí a rychle střídala pohledy do stran, co by mohla eventuálně použít jako prostředek k obraně nejvyšší nouze.

Lampa? Bronzová soška? Co tu ještě bylo…

„Ale, snad sis nemyslela, že smrtijedi dělají něco pro druhé? Dovol, abych ti vysvětlil, že Pán nás učí vzít si, co chceme, bez ohlížení na následky. Navíc, zmijozelská kolej už tak připravuje budoucí čaroděje pevnou rukou na následující život a vychovává z nich cílevědomé zrůdy toužící po moci. Myslela sis, že jsem někdo jiný?“ zasmál se Skrk.

Lily před ním začala rychle couvat.

Čarodějka nestihla nijak zareagovat, když ji svou vahou přitiskl na stůl a donutil její tělo opřít se o chladnou naleštěnou desku stolu.

Tak čarodějce do tváře dopadalo mdlé měsíční světlo smíchané s výrazem její nevole spolu s nechutí.

Pár vteřin jen tak nehnutě ležela, poté si dovolila zavrtět, jen aby zjistila, že má nohy od sebe a on spočívá mezi nimi. Cosi to Lily připomnělo, ale momentální absence zdravého rozumu zapříčinila výpadek.

I Bártyho tvář ozářilo bledé světlo a dodalo konturám té mužské tváře nebezpečně krutého výrazu, až se zachvěla.

„Všichni jste odporní,“ zmohla se dívka jen na pár slov.

Snažila se nehýbat, nechtěla se o toho nechutného zmetka jakkoliv otírat, natož dotýkat.

Ani on to zjevně neměl v úmyslu. Prozatím. Opíral se nebezpečně blízko dlaněmi přitisknutými ke stolu vedle hlavy slečny Evansové, skutečně se jí nijak nedotýkal, jen chtěl ženě pod sebou nahnat strach, což se mu mistrně dařilo.

„Opravdu?“ odtušil s lehkým úsměvem na tváři, kde se zaleskly jeho bílé zoubky. „Buď ráda, že jsi neskončila v posteli někoho jiného, mnozí z nás vyžadují pro ženu daleko hrubější praktiky, například náš Mistr.“

Podle čarodějčina pohledu jistě poznal, jak jí zatrnulo, a toho chtěl využít.

„Jistě si uvědomuješ, že jsi předtím mohla skončit v Pánově ložnici, odkud ženy zpátky už většinou nevyjdou,“ připustil pravdivě.

Lily se zamračila.

Takže i on byl jedním z těch několika postav, co tam před pár dny stály v pozadí, uvědomila si. Vážně ho začala nenávidět, ten jeho zlý úsměv, vůni kůže dostávající se jí do nosu, úlisný přízvuk, všechno!

Dokonce s ní jedná jako s nějakou nájemnou holkou. Cítila z něho něco známého a přitom cizího, co Lily nebetyčně dráždilo. Nenáviděla smrtijedy, bez výjimky.

„Raději s ním než s tebou, Skrku,“ dívčiny smaragdové oči slibovaly pomstu každému, kdo se do nich podívá.

„Uvidíme, co budeš říkat potom,“ napínal dívčinu trpělivost jako pevné provazy a lehce se nahnul nad svou obětí. Bárty se jen lehoučce otřel látkou svého kabátu o dívčina ňadra a úmyslně sklonil tvář, aby mohl přivonět k těm rudým vlasům, jež nyní nabíraly temně nachový odstín, stejně jako její uzarděné tváře.

Lehce přičichl a pak se odtáhl, jako by se bál, že ho kořist sama překvapí a kousne ho do ucha.

„Mě nevyděsíš,“ trvala na svém a stiskla pevně rty.

S bušícím srdce oplácela svému protivníkovi palčivý pohled plný zloby, jiný pozorovatel by si všiml napětí o to, kdo vydrží déle v tomto očním souboji, když Lily náhle sklopila řasy, polekaně vydechla. Bylo jasno.

Skrkova paže totiž opustila své místo, proplazila se podél jejich těl dolů na dívčino koleno, bez rozpaků si pak začala razit cestu vzhůru, hrnouc při tom látku těch lehkých hedvábných šatů.

„Snad mě nehodláš teď ignorovat,“ popichoval ji.

Ne, nechtěla ustoupit i přes to, jak moc ponižující se celá situace zdála. Opětovně otevřela oči a každou buňkou vnímala smrtijedovy prsty na svém stehně. Musela se hodně přemáhat, aby nepípla, jakmile se Bártyho prsty dostaly až k jejímu nyní odhalenému klínu.

Lily na svou obranu instinktivně stiskla nohy k sobě. Zapomněla však, že je mezi nimi on, a tak dívčina kolena narazila jen do jeho boků, jako by jej pobízela k akci.

„Ty jsi ale stydlivá, to spolu brzy napravíme,“ usmíval se, v pohledu čisté uličnictví.

„Zato tobě trochu slušného vychování rozhodně chybí,“ zalapala po dechu, jakmile se konečky svých prstů dotkl jemných chloupků v dívčině klíně.

Nyní se musela prozradit tím nepromyšleným povzdechem, ani ústa ji neposlouchala.

Skrka čarodějčin počin velmi potěšil a na důkaz toho si přejel jazykem přes rty.

Ticho narušoval jen Lilyin zrychlený dech a šumění v uších. Měla pocit nedostatku vzduchu, jako když jste ve vodě a nemůžete popadnout dech, abyste se neutopili.

Vše ještě více stěžoval nebývalý pocit závrati z pálivého alkoholu ničící její pracně vytvořené zábrany.

Opravdu se zastyděla, tohle dovolovala jen Jamesovi, a teď na ni sahá tenhle cizí zvrhlík, pro něhož je jen další z mnoha trofejí.

Kdyby alespoň měla kalhotky, ty bohužel nebyly součástí kostýmu břišní tanečnice, či spíše možná byly, ale Lucius jí je zabavil ještě předtím, než je Lily dal.

Parchant, zanadávala v duchu.

Vážně ti děkuju, Malfoy, poslala mu peprnou kletbu. Jak se asi budeš cítit, až ráno zjistíš, že máš stůl upatlaný od čehosi nehezkého.

„To říká někdo, kdo nemá spodní prádlo? Na slušnou čarodějku jsem čekal pás cudnosti, jak nestoudně sladké,“ vtipkoval Bárty a bez varování sjel dvěma prsty přímo na ten malý hrášek v klíně slečny Evansové.

Zalapala po dechu, ale ještě než stačil ten zbabělý sten vyklouznout z těch nevinných rtů, přitiskl se k nim.

Lily pod svým věznitelem bolestně zanaříkala.

Nenechal ji ani nadechnout a drtil ty smyslně vykrojená ústa svými a laskal svou kořist rafinovanými doteky pokušitele.

Pokusila se násilníka odstrčit, nešlo to. Více se k ní přimáčkl a nedovolil svému vězni uniknout ze svých spárů.

Lily zavřela oči, když je opět otevřela, to, co viděla, musela připsat na účet své opilosti nebo choré mysli.

Odtrhl se od ní, ač nerad, a jen tak si zkoprnělou dívku prohlížel, nepřestávaje ji hladit na tom citlivém ukrytém místečku dole.

Nyní se výhradně soustředila na to, co se s ním dělo. Bártyho tvář se měnila, rysy byly čím dál hrubší a přísnější, obvyklý nepříjemný škleb zmizel a rty se stáhly do tenké čárky. Krátké vlasy začaly zničehonic růst až po ramena a vytvořily barvu té nejtmavší noci, stejné s barvou dvou třpytících se perel.

Marně v té ponižující chvíli nacházela nějaké vysvětlení, zda je to skutečnost, nebo si to její mysl podle sebe dotvořila, aby se realita zdála stravitelnější.

„S… Snape…“ zakňourala zničeně a skousla si spodní ret.

„Severusi,“ opravil ženu suše, nepřestávaje se jí věnovat.

Vykulila oči, byl to on, dokonce i ten hlas patřil nepochybně jemu, avšak bez svého učitelského hábitu jen v upnutých tmavých kalhotách, košili a koženým kabátem vypadal naprosto božsky. Až moc lákavě.

„Myslela sis, že tě tu jen tak nechám?“ ptal se odtažitě a ona nevěděla, jak mu má uniknout, či jak zareagovat. Co teď s tou novou trapnou situací?

Proč musel vypadat tak lákavě a neodolatelně přitažlivě!

„Prosím, nech mě být,“ zalapala po dechu, jakmile dívce znovu zrůžověly tváře a začala si uvědomovat, co právě v jejím klíně provádějí ty jeho šikovné učitelské prsty, zatímco ji ten nestoudný pohled profesorových očí hodnotil.

„Nechat tě být, Lily?“ zopakoval přísně, až se rozechvěla. „Proč bych to měl udělat? Odpověz!“

Co má, u Merlina, říci? Že se jí ty drzosti líbí, ale právě teď by mu nejraději vrazila facku? Co si o ní myslí? Ze Severusových nepřístupných očí nešlo nic vyčíst, uzavřel se před ní jako lahvička se vzácným lektvarem a jí teď začínalo docházet, co všechno mu dole řekla. Jak se chovala. Jak se on choval k ní.

Smrtijedi se vskutku neštítí ničeho.

Parchant.

Lily se lehce prohnula v zádech proti Severusovým prstům, vzrušovalo to čarodějku tak strašně moc, nemohla přemýšlet.

„Já…“ zasténala, byl tak blízko, okolí naplnila jeho vůně omamných bylin. Hřebíček, levandule, santalové dřevo, Snapova osobitá vůně.

Severusova práce v horkém klíně Lily vypalovala stále větší černou díru do hlavy, prázdno.

„Neumíte odpovědět, slečno Evansová?“ tázal se s pevně semknutým obočím a jako potrestání do ní vnikl hned dvěma prsty. Hlasitě zasténala rozkoší, jak se uvnitř naplno otřel o všechnu tu vtíravou vlhkost.

Nenáviděla ho a přitom milovala.

„U Zmijozela, jdi k čertu!“ zakňučela zoufale, oba dva prsty totiž náhle opustily spalující lůno.

Proč ji jen tak mučil! Vypadal tak přitažlivě, tak temně, ďábelsky, a dělal věci, na které neměla odvahu ani pomyslet.

„To jsou silná slova od mladé dámy, na služebníka zla ale moc nefungují,“ vysmíval se. „Nemůžeš prostě říci, že tě přitahuji, Lily? Že po mně tvé tělo žádostivě prahne?“ pomalu konečky prstů obkroužil ten těsný otvůrek kolem dokola.

Slastně přivřela oči, nebránila se, přesto měla ruce volně položené na desce stolu, nezvedla je, zdály se tak těžké.

On řekl její jméno? Potěšující pocit se čarodějce rozlil po celém těle a zakončil svou cestu v jím probuzeném podbřišku.

„Neumíš se ubránit pocitu nemravnosti každou noc. Nemůžeš popřít ani to, jak moc chceš, abych nepřestával, jak se ti to líbí, mám pravdu?“ mistrně nebožačku sváděl každým přísně proneseným slovem, tvořící nepopiratelnou skutečnost.

Spolkla protest.

Měl pravdu. Sakra pravdu a věděl to.

Ženě se z hrdla vydral souhlasný šepot.

Odměnou čarodějce bylo opětovné vniknutí, až kam prsty alchymisty dosáhly. Poraženě se prohnula v bocích jako ulovená laň. Zaklonila hlavu a ta lehce přepadla přes kraj stolu na druhé straně.

„Mám pokračovat?“ zašeptal ledově a tón Severusova autoritativního hlasu jí sklouzl po páteři jako kostka ledu. Nemohla odmítnout.

„Ano!“ to jediné si v tuto chvíli přála.

Skutečně to řekla? Hodila svou pýchu za hlavu. Dokonce i kroky na chodbě se zdály v porovnání s touhle šílenou hrou zanedbatelné.

Snape se nenechal pobízet a pronikal do těch vzrušujících hlubin jejího ženství s chutí a zájmem. Sledoval každý její pohyb, jak se propíná, jak chce víc. Ani jeho, zapřisáhlého mistra ve skrývání svých pocitů, to nenechávalo chladným. Jeho tvrdý penis se už chvěl nedočkavostí a tyčil se do plné výše pod látkou těch těsných kalhot způsobující mu pekelná muka.

„Lily,“ vydechl toužebně a maska krutého muže začala nenávratně praskat.

Nevěděl, jak dlouho dokáže ještě pokračovat, než se sám zblázní.

Chtěl ženě před sebou dokázat, že mu nemůže odolat, ale není to právě naopak?

To on z ní nemohl spustit ruce ani pohled, lapila jej do sítě magie a kouzel.

Znovu se naklonil a přikryl ty sténající růžové rty říkající si o vášnivý polibek.

Vycházela mu vstříc a neprotestovala ani tehdy, když si rozepnul kalhoty.

I kdyby nechtěla, asi by se nezastavil, teď už ne, vzrušení Severuse tak ovládlo, že nad sebou ztrácel potřebnou kontrolu.

Kde byla jeho kázeň, kde odříkání před roztouženým ženským tělem.

Přiblížil se a pohladil Lily svým kopím mezi jemnými závojíčky, čímž polechtal to roztomile napuchlé kulaté místečko, a pak svou špičkou zajel dovnitř.

Jedním mocným pohybem si čarodějku vzal přímo na stole.

Uvnitř Snapova těla vybuchl ohňostroj radosti, pokud takový cit vůbec znal.

„Teď jsi moje,“ zavrčel majetnicky, kousající ji do krku.

Pevný Malfoyův pracovní stůl zavrzal pod vahou obou těl.

„Ano!“ zasténala a objala Snapa kolem krku, zarývajíc nehty do zad koženého kabátu.

Minuty ubíhaly a oba dva se prohýbali v odvěkém rytmu vášnivého milování.

Snape do své kořisti nejdříve přirážel pomalu a s citem, ale moc dlouho to nevydržel a strhla ho vášeň a divokost.

Drtil dívku polibky, až Lily jeho vlasy lechtaly na krku, zatímco mu obmotala nohy kolem pasu.

Tvrdé, rychlé, živočišné.

Konečně se mu splnil dávný sen a mohl tuhle hrdou, tvrdohlavou a smyslnou ženu mít, po tom toužil, zmocnit se jí, uvědomoval si to až teď, po tolika letech.

Jednou rukou se opíral a druhou si přidržoval ženinu hlavu, kdyby se náhodou chtěla odtáhnout, neměla šanci.

Každý polibek byla jako vstupenka do ráje, pro něho, pro vraha.

Kde vlastně začíná soudnost a končí posedlost?

Oba dva pohlceni jeden druhým stoupali na vlnách slasti, až Lily vykřikla, omámena tím nejkrásnějším uvolňujícím pocitem ze všech.

Severus cítil každé zachvění jejího lůna na svém pevném údu a dělalo mu to nevýslovně dobře. Je to jeho zásluha, co nyní prožívala.

Nepřestal se v dívce hbitě pohybovat navzdory doznívajícím vlnám jejího orgasmu uvnitř, dokud sám nedosáhl vytouženého vrcholu uvolnění.

Dílo bylo dokonáno.

Severusovo semeno skončilo uvnitř, zatímco si vychutnával své uvolnění, stejně jako žena rychle oddechující před ním.

Kožený kabát tiše zašustil, jak se pomalu odtáhl, aby se upravil.

Dával Lily potřebný čas na vzpamatování z jejich vskutku nádherného milování.

Dokonce byl Severus tak ohleduplný, že shrnul zpátky látku těch jejích odvážných šatů.

„Je čas se vrátit, slečno Evansová,“ prohlásil rozhodně, potlačujíc všechny příjemné chvíle, jaké se tu odehrály.

Slova Lily vrátila do kruté reality. Jsou stále v Malfoy Manor, obklopeni těmi nejhoršími černokněžníky.

Jen těžko se posadila, uvědomujíc si naléhavost situace skrze příjemný pocit lehkosti a otupění.

Chtěla pryč, otázkou bylo jak?

„Nemohu odejít.“

Čarodějka sklouzla ze stolu a namožený klín trochu zaprotestoval. Nejraději by se někde schoulila do klubíčka a spokojeně usnula. To si teď nemohla dovolit.

Snape rozevřel kabát a něco hledal.

Na světlo vytáhl podlouhlý dřevěný předmět a Lily se chtělo začít smát z plných plic.

Koutky už dívce cukaly, jakmile se ptala: „Pomůže nám odtud vařečka?“

„Pokud s ní každého plácneš po hlavě, budou z tebe mít respekt,“ musela si přiložit dlaň na ústa v marném boji o nastolení klidu.

„Až tě s ní švihnu po zadku, už se nebudeš smát,“ zamračil se Snape temně, „je to přenášedlo, jak jistě víš, tento magický předmět ruší prostorovou bariéru a dokáže ji potlačit.“

Se skrývaným pobavením pozorovala Severuse držícího na první pohled obyčejnou kuchyňskou pomůcku za konec jako hrdý kuchař.

Nemělo to sice ten efekt, ale stačil jediný jedovatý čarodějův pohled a vzala situaci smrtelně vážně.

Snape ztratil trpělivost společně se zaklepáním na dveře.

„Je někdo v mé pracovně?“ ozval se známý rozladěně nepříjemný hlas zvenku.

Ten někdo zmáčkl kliku, nešlo však otevřít. Nebude trvat dlouho, než Lusius přijde na to, jakým kouzlem Severus dveře zamkl.

Muž k dívce rychle přistoupil a uchopil ji pevně kolem pasu, a než se dveře rozlétly dokořán, přemístili se společně pryč.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Inugirl (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter