Kate - První část: Schopnosti - 19. kapitola: Dohoda s Malfoyem 2/2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Čtyři studenti si v lese odpykávají společně s Hagridem školní trest při hledání jednorožce. Jenže neví, že je v lese i Voldemort. Druhá část kapitoly

18.06.2016 (14:00) • NikaV • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 477×

„Mars je dnes neobyčejně jasný," odpověděl nám prostě. Jestli to byla nějaká hádanka nebo šifra, tak ji nechápu.„Rád jsem vás poznal," řekl nám a odešel. Chvíli jsme za ním ještě nechápavě koukali, ale potom jsme se otočili a pokračovali jsme dál.

Hagrid s Malfoyem už tam čekali.

„Tady jste," řekl Hagrid, když nás viděl. Malfoy se netvářil moc nadšeně, když nás uviděl. „Nejspíš jste nic nenašli, co?" zeptal se nás Hagrid, a když jsme zavrtěli hlavou, tak pokračoval. „No, nevadí. Teď už nám zbývají jenom dva směry, takže se rozdělíme na dvě skupinky. Holky, ty by tentokrát mohly jít každá zvlášť. Rone, ty bys mohl jít se mnou a Hermionou, a Harry s Dracem se přidají ke Kate. Co na to říkáte?"

Ron a Hermiona souhlasili, ale my tři zbylí jsme se tvářili spíš otráveně.

„Chci s sebou Tesáka," prohlásil Malfoy.

„Klidně si ho vem," pokrčil rameny Hagrid. „Ale je to docela strašpytel."

A tak jsme se už podruhé za noc rozdělili. Hagrid, Ron a Hermiona šli podle levé stopy krve a my podle pravé. Šli jsme skoro půl hodiny pořád hlouběji do lesa, když Malfoy prolomil to ticho.

„Hele, Beckerová, nechceš nám prostě rovnou toho jednorožce vyčarovat jen tak ze vzduchu?" Probodla jsem ho pohledem. Bála jsem se, že právě tohle téma vytáhne. Na moje probodnutí pohledem zareagoval jen pokrčením ramen a slovy: „Já nejsem ten, kdo porušil dohodu."

„Kdybych ji neporušila já jako první, tak bys ji nakonec stejně porušil ty."

„To nemůžeš vědět jistě."

Najednou se před námi objevila mýtina. Tady už byly stopy krve o hodně větší, místy to byly malé kaluže. A právě uprostřed té mýtiny leželo něco zářivě bílého. Přidala jsem do kroku a předehnala jsem kluky. Kluci byli ještě asi pět metrů za mnou, když jsem k tomu doběhla.

Byl to jednorožec a ležel tam mrtvý. V očích měl mrtvý pohled a vůbec se nehýbal. Kolem byla spousta krve. Hůlku jsem položila vedle sebe a poklekla jsem k jednorožci. Nemohla jsem pochopit, jak tohle vůbec mohlo něco udělat. Vždyť jednorožci jsou tak krásní. Sklonila jsem se k němu a zavřela jsem mu oči, jako jsem to vždycky viděla v mudlovských filmech.

„Kate!" zakřičel Harry a já jsem se ohlédla. Koukal se směrem ke mně, ale nedíval se na mě. Díval se někam za mě. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se tím směrem. Přímo ke mně se plížila černá postava zahalená kápí. Ztuhla jsem strachy. Nedokázala jsem pohnout nohama a vstát. Jenom jsem hmatala rukou po zemi a hledala jsem hůlku. Nespouštěla jsem přitom z toho oči. Přiblížilo se to ke mně, ale pak se tu u jednorožce zastavilo. Sklonilo se to k jeho ráně a já jsem uslyšela zvuky chlemtání.

V tu chvíli našla moje ruka hůlku a já jsem na to namířila hůlkou.

„Rictusempra!" vykřikla jsem a z mojí hůlky vystřelil paprsek. Mířil přímo na to, jenže tím prošel, jako kdyby to byla jen černá mlha.

Bohužel, můj pokus neušel pozornosti té černé bytosti. Zvedla hlavu a podívala se na mě. Myslím, že se podívala, protože nevím, jestli měla vůbec oči. Nyní rozhodně mířila ke mně. Začala jsem couvat pozadu, ale šlo to dost těžko, když jsem stále seděla a vstát bych nestihla. Byla jsem ale moc pomalá, protože to černé už bylo u mě. Černá mlha mě obklopila. Nic jsem neviděla, hůlka mi vypadla z ruky. Nemohla jsem dýchat. Vzduchem něco prolétlo, ale to už jsem upadala do bezvědomí.

*********

Někdo se mnou třásl. Pomalu jsem otevřela oči.

„Už se probírá," zavolal někdo nade mnou na někoho.

„Co?" zeptala jsem se nechápavě. Nyní už jsem se rozeznala, že mě nyní drží za ramena Harry, a předtím to byl on, kdo se mnou třásl.

„Jsi v pořádku? Bolí tě něco?" ptal se mě starostlivě Harry a pomohl mi sednout.

„Jo, všechno je v pohodě. Jenom jsem trochu omdlela z nedostatku vzduchu." Podívala jsem se k jednorožci a pak jsem se podívala na Harryho. „Co se stalo? Co to bylo?"

„Hodil jsem po tom kámen a pak jsi omdlela. Nechalo tě to být a zaměřilo se to na mě. Blížilo se to ke mně a pak mě hrozně rozbolela jizva. Pak se tu objevil tady Firenze a zachránil nás," vysvětlil Harry a ukázal na jednoho kentaura. Tenhle byl mladší než Ronan a měl světlé vlasy.

„Děkujeme za záchranu," poděkovala jsem mu. Pak jsem se rozhlédla a všimla jsem si jedné věci. „Kam zmizel Malfoy?"

„Jakmile se to objevilo, tak vytáhnul neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe. Ten parchant ho vzal s sebou do lesa," vysvětlil mi Harry a potom se obrátil na Firenzeho. „A co to teda bylo?" zeptal se ho.

„Raději si oba nasedněte. Vysvětlím vám to cestou. Umíte jezdit?"

Firenze se sklonil, abychom na něj mohli vylézt. Harry měl o mě pořád obavy, a tak mě pro jistotu cestou k Firenzemu podpíral a potom mi ještě pomohl k němu nahoru. Sám se pak posadil za mě a držel mě kolem pasu.

„Před čím jsi nás to teda zachránil?" zeptala jsem se.

„Víte, k čemu slouží krev jednorožce?" zeptal se nás.

Harry zavrtěl hlavou, ale já jsem přikývla. „Udrží člověka při životě."

„Ano, ale jen zčásti. Když někdo zabije něco tak čistého a nevinného," v hlavě se mi vybavila vzpomínka na mrtvého jednorožce, „tak bude prokletý. Nebude žít úplně."

„Proč by někdo něco takového provedl? To bych radši umřela."

„Pokud ovšem tohle není pro toho někoho jenom dočasné řešení. Stálým řešením by byl-"

„- Kámen mudrců," dořekl za něj Harry. „Získal by Elixír života.“

„A nenapadá vás někdo, kdo by se chtěl vrátit zpátky do života a získat zpátky svou moc?"

Mě nikdo nenapadal. Harry, ten chvíli přemýšlel a potom vyhrkl: „Voldemort! To on chce ten Kámen!"

„Harry! Kate!" zavolal na nás Hagrid. Běžel k nám po cestě a za ním běželi Hermiona, Ron a Malfoy.

A tak jsme poděkovali Firenzemu za záchranu a rozloučili jsme se s ním. Hagridovi jsme oznámili nález těla, i když to mu nejspíš už předtím řekl Malfoy, když k němu přiběhnul. Ten blbec zpanikařil natolik, že ho vůbec nenapadlo vyslat červené jiskry. Ve společenské místnosti jsme pak probrali s Ronem a Hermionou, co všechno jsme dneska zjistili.

« Předchozí díl

Autor: NikaV, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter