OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Snapeů - 1. kapitola

02.07.2014 (09:00) • Drakie • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 3439×

Pohled vypravěče

Harry, Ron a Hermiona seděli pohodlně usazení v křeslech v klučičím pokoji a debatovali o tom, jaký bude jejich nový učitel Obrany proti černé magii Horacio Křiklan, zrovna když k nim vtrhnul udýchaný Lupin. Hermiona se zvedla a zdvořile mu uvolnila místo na sednutí.

„Posaďte se, pane profesore, vypadá to, že za sebou máte dlouhý den.“

Ten se ale jen chabě usmál a zavrtěl hlavou. „Ne, to je v pořádku. Na to, co vám řeknu, byste měli sedět.“

Trio na něj vykulilo oči a v hlavě jim to šrotovalo na plné obrátky. Útok Smrtijedů? Stalo se něco někomu? Když Remus uviděl jejich pobledlé obličeje, nahlas se rozesmál. „Ne nic až TAK hrozného, jako co si myslíte. Ale děsivé to pořád je. Přijede sem dcera Snapea a pak i nastoupí do Bradavic.“

Harry se pochybovačně zeptal: „Sklepní netopýr má dceru?“

Removi chvíli trvalo, než pochopil, o kom mluvil, ale pak přikývl. „Ano. Všichni z Řádu tuší, že má dceru, ale nikdo o ní jaktěživ neslyšel nic jiného než, že se jmenuje Catharina. Natož aby ji viděl. Ale ať bude jakákoliv, snažte se se s ní alespoň trochu bavit. Srabus* mi řekl, že není zvyklá mluvit s lidmi ve svém věku. Dorazí zítra kolem osmé ráno.“

Jakmile se zaklaply za Lupinem dveře, Ron vyskočil ze židle a zvolal: „Myslíte, že to bude kočka? Vysoká...“

Jeho myšlenkové pochody, které se jistě ubíraly dle jeho zasněného výrazu i dívce pod oblečení, přerušil Harry ne příliš optimisticky: „Dcera Snapea a hezká? Si spad z višně? Stačilo by, aby měla nos jako on...“ A za chvíli se už váleli smíchy při tom, jak si k ubohé Catharině přimýšleli stále bizardnější a bizardnější kousky těla.

Pak ale nadnesla Hermiona zásadní otázku: „A kdo je její matka?“

Ron, který dosud křečovitě svíral opěradlo, jak se snažil nezadusit se smíchem, nasadil rádoby vážný výraz a s vyzdviženým obočím odpověděl: „Ano, taky by mě zajímalo, kdo by se s ním vyspal.“

Další ráno v 7:59

Harry se zrovna snažil neudávit se rohlíkem, když se ozval výkřik paní Weaslyové: „Jsou tady!“ Všichni tři hned odhodili, co právě drželi a utíkali ke dveřím. Na Grimauldově náměstí zastavil černý kočár tažený černými koňmi. První vyšel Severus Snape ve svém klasickém černém hábitu, za ním asi dvacetiletý blonďák. A pak ona. Naprosto neodpovídala tomu, jak si ji představovali.

Dívka byla jen o pár centimetrů vyšší než Hermiona a měla na sobě lehké bílé letní šaty, které odkrývaly její štíhlé nohy a podtrhovaly její celkově štíhlou, ale vyvinutou postavu. Měla husté černé vlasy dlouhé až po kolena. Její oči byly stejně černé a nevyzpytatelné jako jejího otce, ale postrádaly tu strohost, kterou nahradila jemnost doplněná jejich mandlovitým tvarem. Obličej byl doplněný o malý nosík a plné rudé rty. Bledá pokožka se jí mírně leskla v ranním slunci.

Trio sborově zalapalo po dechu. Představovali si toho spoustu, ale takovou krásku rozhodně ne. Jejich pozornost si ale hned přivlastnil Snape, když si je přeměřil svým pichlavým pohledem. „Tohle je můj bratr Simeon,“ při těch slovech kývl k blonďákovi a přinejmenším Hermioně tak přivodil mírný šok, protože ta už o muži uvažovala jako o někom, kdo by nebyl k zahození, „a tohle je moje dcera Catharina. Catharino, tohle jsou mí studenti, Harry Potter, Ron Weasley a Hermiona Grangerová.“ Dívka na ně nedůvěřivě koukala a dál se zpola schovávala za otcovými zády.

Asi po minutě zaraženého mlčení Catharina nejistě vykročila vpřed a natáhla nejistě ruku směrem k Harrymu, přičemž nejistě zašeptala: „Dobrý den.“

Ron se neudržel a vyprskl smíchy, ale když ho Snape sjel tvrdým pohledem, ihned ztichl. Simeon se na Catherinu ušklíbl a řekl: „Vrstevníci se běžně zdraví pozdravem ,ahoj´, ne dobrý den.“

Catharina se začervenala a zopakovala: „Ahoj, já jsem Catharina, ale můžete mi říkat Cat nebo Kate. Jsem ráda, že vás poznávám.“ Simeon jim věnoval soucitný pohled a vyrazil s taškami v ruce za Catharinou.

Pohled Harryho

Vyrazil jsem za ní a za jejím strýcem. Nečekal jsem, že bude takhle hezká. Vtom jsem ji spatřil, jak sedí na schodech s hlavou v dlaních. Opatrně jsem klesl vedle ní. Zaraženě se na mě podívala. „Proč nemáte otce rádi?“ zeptala se opatrně.

Pousmál jsem se. „Podle tvého otce jsem někdo, kdo si svou slávu nezaslouží a neustále se vytahuje, Hermiona je nesnesitelná šprtka a Ron packal.“ Co jsem nečekal, bylo, že se nahlas rozesmála.

„Ale tak to není! Táta to má jen složité, ale tohle si nemyslí. A je mu moc líto, že mu říkáte netopýr. Kdyby byl mírnější, nerespektovali byste ho.“ Tohle mi nedošlo. Asi opravdu mohl být rozdíl mezi tím, co si Snape myslí a co doopravdy říká.

Zvedl jsem se, podal jí ruku a vzal do ruky její kufr. „Budeš mít pokoj nahoře, už je všechno připravené. Je mi řekni, kam jsi chodila na školu?“

Zavrtěla hlavou. „Nechodila jsem do školy. Učil mě Sim. Ale táta konečně uznal, že můžu jít ven. Do školy. Najít si přátele. Doteď jsem byla jen u nás doma na Snape Manor. Ven jsem nikdy nechodila.“

Zalapal jsem po dechu. „Tys nikdy nebyla venku?“ Její úsměv mi v tu chvíli připomněl ten Lenčin.

„Ne, je párkrát a to v přestrojení. Ale hlavní důvod, proč jsem tady je Pán Zla. Ví o mně už dlouho, ale před nedávnem se rozhodl, že mu budu dělat společnost. Je to děsivé. Ale je doopravdy mistr v tom, co dělá, to se musí uznat.“ Zatrnulo ve mně. Ona trávila čas s Voldemortem? Zkoumavě se na mě podívala a odpověděla na nevyslovenou otázku. „Ano, byla jsem u něj párkrát, ale nikdy mě nemučil. Nedovolil by si to. Můj otec je pro něj příliš cenný a je jeden z mála, kteří by se mu dokázali vyrovnat.“ Další novinka. Snape že by se dokázal vyrovnat Voldemortovi?

Pak jsme ale dorazili do jejího pokoje. Ihned vytáhla hůlku a já nevědomky uskočil. Pozvedla obočí, ale nic neřekla. Během pár máchnutí hůlkou zmizel všechen prach, věci se samy urovnaly a peřiny zářily novotou. Co bylo ale nejzajímavější, neřekla jediné kouzlo. „Ty kouzlíš neverbálně?“

Zkoumavě se na mě zadívala. „Jak jinak. Tyhle jednoduchá kouzla bych zvládla i bez hůlky, ale pořád to neumím zcela ovládat a mohlo by se stát, že bych předělala celý pokoj.“

Uznale jsem pokýval hlavou.

Z pohledu Cathariny

Byli... milí. Ano, snažili se. Ale ani to nezahnalo pocit, že jsem vetřelec a nebo nevítaný host v jejich domě. Vyptávali se mě. Harry na matku, o které jsem ale nemohla nic říct. Chtěla jsem, ale znala jsem jen její jméno, které bylo už tak dost děsivé. Nenáviděli by mě. Ron vyzvídal, jestli mám kluka. Samozřejmě, že nemám. Kde bych k němu přišla? Jen s Hermionou jsem si doopravdy rozuměla. Byla chytrá. Pomohla jsem jí zkrotit její neposedné kudrliny a ona mě za to vezme na nákupy. Do Londýna! Nikdy jsem tam nebyla. Oblečení mi vždycky kupoval táta, nebo k nám přišla švadlena osobně. Těšila jsem se. Občas mi dělalo problém vydržet v místnosti s více lidmi, ale teď to bude jiné. Nebudou mě znát ani nic očekávat. Budu volná. Ne doslova, nikdo mě přece nevěznil, ale i tak.

Rozhodovala jsem se mezi nebesky modrými šaty a limetkově zelenou blůzkou s bílými jeany. Vyhrála blůzka, šaty se mi zdály až moc formální. Vlasy jsem nechala jen tak a na oči nanesla řasenku. Mia říkala, že ani tu nepotřebuji, ale stejně jsem si ji dala. Z úvah mě vytrhlo volání: „Kate, pojď už!“ Rychle jsem popadla bílou kabelku, nazula si boty na nízkém klínku a seběhla schody. Mia mě popadla za ruku a táhla ke krbu. Letax jsem už používala, ale stejně jsem nechala jít Miu první, abych se na Příčné ulici neztratila.

Nabrala jsem zelený prášek do ruky, stoupla si do prostorného krbu a zvolala: „Příčná ulice!“ V tunelech se mi zatočila hlava, a když jsem konečně vyletěla z veřejného krbu, dostala jsem záchvat kašle. Hnusný prach! Pak mi ale došlo, že nikde nevidím Miu. Stála jsem na místě jako zkamenělá. Bála jsem se. Nikdy jsem tu nebyla. Pak jsem ji ale zahlédla, jak se baví s klukem s platinově bílými vlasy pár metrů ode mě. Vyrazila jsem za ní. Kluka jsem si nevšímala a vyčetla Hermioně: „Hledala jsem tě.“

Ta zmateně zavrtěla hlavou, jako by zapomněla, že jsem tu s ní. Zamrzelo mě to. Obrátila jsem se k tomu blonďákovi. Někoho mi připomínal. „A ty jsi Draco Malfoy?“

Rty se mu zformovaly do stejného úšklebku, který byl tak typický pro Luciuse Malfoye. „Vidíš, Grangerová? Každý mě zná. Jsem slavný.“

Zasmála jsem se. „To ne, ale jsi hodně podobný na svého otce.“

Po tváři mu přeběhl takový divný výraz, který jsem nemohla nikam zařadit. „A ty jsi kdo?“ zeptal se podezřívavě. „Catharina Snapeová.“

*=stará pobertovská přezdívka pro Snapea

Děkuji, pokud jste to dočetli až sem, pokud se vám něco nelíbilo, tak bych vám byla vděčná, kdybyste mi to napsali, je to má první kapitolovka a několika věcmi si nejsem jistá a ráda se poučím pro příště. Mám dělat další díl?

Autor: Drakie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Snapeů - 1. kapitola: