OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá sedmá

29.05.2019 (09:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1171×

Nezaujatá pozorovatelka

Sedmadvacátého proběhlo setkání u MacDougalových bez problémů. Isu samotnou překvapilo, že Cho, Aneurin, Katie, ba ani Ginny neměli s Theodorem problém. Zmijozel měl přikázáno přinést si s sebou dobrou náladu, což si vzal k srdci, a tak všechno proběhlo v pořádku. Prakticky celé dopoledne strávili na zahradě, na amatérském famfrpálovém hřišti. Iago se strýcem Julianem ráno zkontrolovali a obnovili ochranná kouzla okolo pozemků vily Gun Aim, tudíž se mládežníci mohli později nerušeně oddávat famfrpálu.

Přátelé se odporoučeli v různých časových intervalech - Cho se odletaxovala ještě před obědem, Aneurin s Katie těsně po obědě. Theodore s Ginny tu zůstali nejdéle. Překvapilo ji, jak dobře spolu ti dva vycházeli; skoro jako by se už předtím spolu bavili. Mrzimorka by byla pojala podezření, ovšem ve své mysli to nakonec přisoudila vánoční rozněžnělosti. Nakonec se odporoučeli zhruba okolo čtvrté odpolední. S jejich odchodem se dům MacDougalových utišil.  

Lucky aktuálně chystal večeři, Iago telefonoval se svou kanceláří na ministerstvu. Bylo něco před šestou a Isa se povalovala na gauči v obýváku, s knížkou.

Mohlo by se zdát, že na světě nebylo nic, co by mohlo ten svatý klid narušit. Právě v momentě, kdy se tahle myšlenka dotkla brunetiny mysli, se místností  ozval nadmíru hlasitý zvuk. Isu to samozřejmě polekalo a podvědomě dokonce nahmatala hůlku. Jakmile jí ale došlo, že se jednalo o zvuk přemístění, nikoli o výbuch, zklidnila se. Do zorného pole jí padli tři lidé; vysoký zrzek, o něco nižší zrzka a vysoký brunet. Chvíli jí zabralo než v zrzcích poznala sourozence Weasleyovy.

„Ginny? Co se…” Všimla si, že všichni tři měli vytažené hůlky. Zrzka se zrzkem navíc podpírali bruneta, který vypadal, že se, nebýt jich, odporoučí k zemi.

Až když Isa vstala a pohnula se směrem k nim, zjistila, že onen záhadný, očividně zraněný muž v doprovodu zrzků byl její bratránek.

„Ale ne… Theodore!”

Pohotově k němu přiskočila a chytla jeho tvář do dlaní. Hlava mu visela téměř úplně volně a klimbala podle toho, jak se Ginny s (pravděpodobně) jedním ze svých starších bratrů pohybovali.

„Hej! Slyšíš mě?” Poplácala Thea po tvářích, on zareagoval mumláním. Bezradně vzhlédla k zrzkům. „Co se mu stalo?”

„Zasáhli ho Mdlobami,” odpověděl jí zrzek, „o ničem jiném nevím. Ginny, tys s ním byla celou dobu. Všimla sis něčeho dalšího?”

Zrzka zakroutila hlavou ze strany na stranu. Isa si všimla, že se jí třásla spodní čelist, z čehož odvodila, že byla dost na prášky. Všichni tři byli oblečení lehce - Theodore měl na sobě triko a rifle, Ginnyin bratr měl místo trika košili a Ginny byla dokonce jenom v teplákách. Různě na těle byli ale zašpinění čímsi černým, Ginny měla na koleni v teplákách díru, pod níž byla vidět krev, zrzek měl na tváři šrám a s největší pravděpodobností jediný Zmijozel v místnosti měl na ruce mokvající, bílé puchýře.

Ať už se jim stalo cokoli, muselo to být dost vážné.

„Položte ho na gauč, dojdu pro tátu,” zaúkolovala je bruneta, než odběhla ven z obýváku a následně spojovací chodbou k pracovně svého otce. Nezdržovala se klepáním, prostě rozrazila dveře a vlítla dovnitř.

Iago k ní zmateně vzhlédnul a ona zjistila, že tu nebyl sám. O stůl před ním se zadkem opírala drobná plavovláska, která na ni několikrát poplašeně zamrkala kaštanovýma očima.

„Čau, Edno,” zabrblala Isa kvapně. Nijak se nad čarodějčinou přítomností nepozastavila, neboť Ednu už víceméně považovala za součást rodiny. „Tati, es ó es! Theo je v bezvědomí, někdo ho zasáhnul Mdlobami. Taky má mokvající puchýře na ruce. Myslím, že ho popálili nebo zasáhli nějakou hnusnou kletbou. Potřebuje okamžitě ošetřit.”

Iago se vyhoupnul na nohy, stejně tak i Edna. Všichni tři se odporoučeli z místnosti.

„Co zas vyváděl?” otázal se Iago nabručeně. Isa pokrčila rameny.

„Netuším, snad nám to řekne, až se zmátoří,” vydechla upřímně. Bylo pro ni dost těžké s otcem udržet krok. Edna, která pospíchala dva kroky za nimi, se o to (na podpatcích svých stříbrných lodiček), evidentně ani nesnažila. „Promiň, že jsem vás tak přepadla. Nevěděla jsem, že tu má dneska být Edna.”

„Neomlouvej se,” prohlásil Iago smířlivě, leč rázně, čímž to téma utnul. Vstoupili do salonu a Iago okamžitě vyrazil ke svému synovci. Prsty mu změřil puls, u toho kouknul na hodinky na svém zápěstí. Zdálo se, že byl spokojený s tím, co zjistil, neboť se přesunul k Theodorově mokvající ruce.

„Vážně to vypadá na popáleninu,” prohlásil po chvíli, očima přitom zkouknul všechny přítomné. „Krk bych za to ale nedal. Ty puchýře se mi nějak nezdají.”

„Smím se podívat?” ozvala se najednou plavovláska. Všichni přítomní na ni překvapeně koukli, a tak se Edna začervenala. „Jsem vystudovaná lékouzelnice.”

„Jistě, pojď.” Iago jí uvolnil místo, ignoruje Isin šokovaný výraz. Edna že byla vystudovaná lékouzelnice? Jak se to sakra stalo?! Ale hlavně, jak to, že o tom Isa nevěděla? Měla na ni tolik otázek. A neméně jich měla i pro Ginny. Co se to tu, do háje, dělo?

Dospělí si předali Theodorovu ruku a bruneta sledovala, jak se blondýna usadila na gauč vedle Thea. Chvilku bylo absolutní ticho. Všichni se báli ceknout. Ginny postávala vedle svého bratra a byla bledá jak stěna. Isa si všimla, že se klepala, a tak se přesunula směrem k ní.

„Ginny, jak jsi na tom ty?” špitla k zrzce. Ta k ní trhla hlavou.

„Nic mi není,” pípla sotva slyšitelně. „T-Theo to odnesl za mě. Vrhnul se před kouzlo, které mělo patřit mně.” Do očí jí vhrkly slzy. Isa se pohledem přesunula k zrzčinu bratrovi. Trochu se styděla, že nevěděla, který z nich to byl, jenže Weasleyová měla bratrů šest, tak kdo se v tom měl vyznat?

„Přepadli nás, nečekali jsme to,” začal vysoký zrzek. „Nejdřív zapálili pole u našeho domu. Oheň se šířil strašně rychle, nešlo tomu utéct. Snažili jsme se to uhasit, ale ty plameny jako by si žily vlastním životem. Než jsme se stihli rozkoukat, Doupě lehlo popelem.”

„Zložár,” vydechnul Iago, přičemž se zamračil. Isa tápala. „Je to jedna z forem prokletého ohně. Je výjimečně agresivní. Může na sebe brát podobu chiméry, hada a dalších stvoření. Nejde uhasit obyčejnými formulemi,” prohodil na vysvětlenou. „Mladý muži, tušíte, kdo to má na svědomí?”

„Smrtijedi,” prskla Ginny nasupeně. Její bratr jí věnoval skeptický pohled a už už se nadechoval k řeči. Ona ho však přerušila. „Ne, Georgi, ani to nezkoušej! Viděla jsem je na vlastní oči! Stála jsem za Tonksovou a Lupinem, když s nimi bojovali. Bellatrix Lestrangeová… to ona to měla na povel.”

„Pro Merlina, to je hrozný." Isa těkla vytřeštěnýma očima k otci. Najednou pocítila hrozbu reálněji než kdy dříve, a nebyl to žádný med. „Ale proč...?”

„Harry,” vydechnul George, kterému to očividně docvaklo až teď. „Každý rok u nás tráví Vánoce. Dozvěděli se to a přišli si pro něj.”

Iago s Ednou si vyměnili pohledy, kterým Isa tak úplně nerozuměla. Snažila se přijít na to, co se její otec pokoušel blondýnce říct, nebo co se pokoušela říct ona jemu, bohužel, nedařilo se jí to. Jakmile si však Edna všimla, že je sledována, pročistila si hrdlo a sklopila oči zpět k Theodorově zraněné ruce.

„Edno, jak to s ním vypadá?” otázala se Issy již značně netrpělivě.

Plavovláska si povzdechla. „Z bezvědomí se za pár minut probere, v tomto směru o něj nemám strach. Theo má ale popáleniny druhého stupně. Ty puchýře by, tak krátce po opaření, neměly ještě mokvat, ale vzhledem k tomu, že to byl Zložár…” zbytek věty nechala viset ve vzduchu, přičemž nahmatala hůlku. „Upřímně, nevím, jestli běžná ošetřovací kouzla na popáleniny v tomhle případě zaberou, ale myslím, že stojí za to to zkusit.” Zvedla svá bezelstná, čokoládová kukadla k Iagovi, jako by se ho ptala na souhlas. Ten rychle přikývnul.

„Dělej, jak uznáš za vhodné, kdyby něco, Lucky je ti k dispozici. My tě nebudeme rušit,” prohlásil, načež natáhnul ruku směrem k Ise. „Mládeži, pojďme. Necháme Ednu pracovat.”

Všichni tři bez řečí opustili místnost.

Nakonec se usídlili v jídelně. Iago se ihned omluvil s tím, že musí zavolat strýci Julianovi. George se rovněž odporoučel, neboť prý musel rodičům pomoct s přestěhováním věcí, které přežily požár, do nového domu. Isa mu aspoň vyčistila a vydezinfikovala šrám na tváři a vybavila ho na cestu pořádným kusem bábovky. Ginny ovšem trvala na tom, že zůstane, dokud se neujistí, že je Theo v pořádku. Mrzimorka by normálně trvala na tom, že má jít domů a být s rodinou. Když ale vzala v úvahu všechny hrůzy, které si musela zrzka toho odpoledne zažít, radši mlčela.

„Ukaž mi pravý koleno.” Brunetka si dřepla před židli, na které Ginny seděla. Vzpomněla si, že, když se s Georgem ukázali, všimla si zrzčiných roztržených tepláků, respektive nehezky vyhlížejícího zranění pod nimi. Ani Ginny očividně dosud o svém vlastním zranění nevěděla.

„To nic není, Issy,” broukla zrzka. „Ani to nebolí.”  

„Nezájem,” zašklebila se Mrzimorka, „jsem na ošetřovací vlně a neslezu z ní ani pro tvý hezký oči.”

Ginny se uchechtla, Ise zacukaly koutky.

„Tergeo.” Krev se poslušně odklidila z rány a zmizela do neurčita. Ukázalo se, že rána pod ní byla hlubší, než bylo hezké, a tak Issy usoudila, že by bylo vhodné ji zašít.

„Suturis,” žbleptla a pozorovala, jak se na kůži postupně spojují stehy provedené neviditelnou jehlou.

Ani jedno z použitých kouzel pro ni nebylo novinkou. Tergeo používala téměř denně, protože (jak známo) byla nešikovná, což se projevovalo hlavně u jídla, kdy se jí na sebe hodně často podařilo něco vylít nebo vysypat. Suturis už jí tak známý nebyl. Použila ho zhruba dvakrát ve svém životě, a to včetně praktické ukázky v hodině kouzelnického léčitelství.

Ginny bolestně zasyčela, což Isu dostalo zpět do reality.

„Tak jo, to by mohlo stačit… Lucky!” zvolala bruneta do éteru. Po jejím boku se do tří sekund zjevil skřítek. „Ahoj, máme ještě nějakou dobromysl?”

„Lucky je přesvědčen, že ano, má paní,” oznámil jí, přičemž očima zašátral k Ginny. Na jeho obličeji nerozpoznala žádnou emoci. „Přeje si paní, aby ji Lucky přinesl ze skladu bylinek?”

„Jo, zlato, to bys byl moc hodnej. Děkuju,” usmála se na něj tak uvolněně, jak jen to, v tu chvíli, šlo. Skřítek se uklonil a přemístil se pryč.

„On… Lucky nosí ponožky?!” Vytřeštila oči Ginny.

„Já vím, vypadá to divně,” přiznala bruneta. „Táta mu je dal několik let zpátky. Lucky si je vzal, poděkoval a druhý den nám, už jako svobodný skřítek, servíroval snídani.”

„Hmm,” zamručela uznale Ginny. „Tak to vás asi má hodně rád.”  

Isa neurčitě pokrčila rameny. „Buď to, nebo je prostě a jednoduše materialista. Táta mu platí nějaké peníze za to, že pro nás dělá. Nikde jinde lepší job nesežene, což zní dost krutě, ale bohužel, je to tak.”  

Ginny nakrčila obočí. Isa to chápala, ani jí se nelíbilo postavení domácích skřítků ve společnosti. Ony dvě - studentky Bradavic bez oficiálního povolení kouzlit - s tím ale těžko mohly cokoli udělat.

„Ginny? Mám na tebe pár otázek,” oznámila Isa po chvíli oboustranného ticha. Zrzce se na tváři objevil naprosto netypický, bojácný výraz. Ten u ní Mrzimorka stoprocentně ještě nikdy neviděla.

„Tohle jsem čekala,” vyhrkla zrzka rezignovaně. „No tak spusť...”

„Proč u vás Theo byl?”

Zrzka zrudla a odvrátila zrak. „Ehm… jak dlouho že bude mimo? Já jenom, jestli máme dost času.”

Issy pozdvihla jedno obočí. Bylo jí jasné, že se Ginny pokouší zlehčit situaci, ovšem moc se jí to nedařilo. Weasleyová si opět povzdechla. Pak ale Ise začala vysvětlovat podstatu svého vztahu k Theodorovi. Jak ho pozvala k sobě domů na Vánoce, protože si s ním dobře rozuměla; jak jí pomáhal s přeměňkem, které jí nešlo. Ti dva se spolu bavili už od záříjového famfrpálu, což Isu, náležitě, šokovalo. Nechápala, jak mohla takovou velevěc zasklít.

„Já prostě lepšího kámoše, než je Theo, nemám,” posteskla si rusovláska. Z výrazu v její tváři bylo evidentní, že Zmijozela nejspíš i měla ráda. Jenže… Ise se to, s přihlédnutím k dlouhému, pestrému seznamu zrzčiných bývalých partnerů (a také s tím, jaký byl její bratránek beznadějný romantik) prostě nějak nezdálo.  

„Já ti to věřím, a vím, jak se cítíš,” nechala se slyšet bruneta. „Jsi si ale jistá, že jsi, jeho směrem, nevyslala žádné smíšené signály?”

Zrzka nakrčila obočí. „Jak to myslíš, smíšené signály?”

„No, prostě, jestli si Theodore nemyslí, že by sis s ním chtěla něco začít.”

„Jakože, jestli s ním chci chodit?”

Isa protočila očima nad kamarádčinou nechápavostí. Na to, jak byla Ginny, za normálních okolností, jí to dneska fakt nepálilo. „Šmarjá… jo, mimo jiné!”

„Merline, to ne!” Zrzka na ni vytřeštila oči. „Já teď na žádný vztah nemám ani pomyšlení. Je to sotva pár dnů, co jsem se rozešla s Deanem a navíc… no, líbí se mi někdo jiný.”

„A ví o tom Theo? Řeklas mu to tak, jak to říkáš mně?” tlačila na pilu Mrzimorka. Ginny neodpověděla, jen se přemýšlivě zamračila. „Hele, já ho znám celej život, a, abych byla upřímná, tahle šaráda mi na něj nějak nesedí. On je skvělej kluk, to je fakt, ale není to žádnej samaritán, kterej skočí před kouzlo pro někoho, s kým se baví pár měsíců.”

„Ale j-já mu nikdy nic nenaznačila!” bránila se Ginny. „Asi to přeháníš, Iso. Já myslím, že jsme s Theem na stejný vlně. Určitě o mně nepřemýšlí tak, jak si představuješ.”

„Jenom aby, milá zlatá, jenom aby.” Bruneta jí věnovala výmluvný pohled, než se vyhoupla na nohy. „No nic, jdu omrknout situaci v obýváku, třeba už se Edně podařilo dát ho dohromady. Jdeš taky?”

„Když… já nevím. Mám jít?” Weasleyová znejistěla poté, co si uvědomila plný význam toho, co se jí Isa snažila říct.

„Chceš názor kamarádky, nebo nezaujaté pozorovatelky?”

„Čím objektivnější, tím líp,” ušklíbla se.

„V tom případě,” Mrzimorka se zhluboka nadechla, u čehož pokrčila rameny, „myslím, že bys měla jít domů. Dneska už toho máme všichni až nad hlavu. S Theodorem už stejně žádná rozumná řeč nebude, není důvod, abys tu zůstávala, ještě k tomu na úkor svý rodiny.”

„D-dobře,” vyhrkla rusovláska. „Tak mu vyřiď, že čekám na jeho zprávu. Ať mi napíše, jakmile mu bude líp.”

„Jistě, spolehni se,” zakončila to Isa stroze. Třebaže se na ni usmála, čímž jí pravděpodobně nechtíc dodala jistotu, že to skutečně udělá, bilo se v ní nutkání Ginnyinu přání nevyhovět, a to z prostého důvodu. Bála se o Notta, respektive o jeho city, které měly, zcela očividně, dobře naběhnuto na to, aby byly zničeny.

Drazí čtenáři, 

těm z Vás, kteří s Knocking vydrželi až doposud, gratuluji a děkuji Vám za přízeň. Čekají vás poslední 2 kapitoly + Epilog (s názvem, který té části z Vás, sledující PLL, snad přičaruje úsměv na tváři ;). 

Děkuji tímto Maye, E.T., Fluffy a všem těm, kteří čtou ale nekomentují, za naprosto nedocenitelnou motivaci, kterou mi čtením poskytují. Protože - let's face it - nebýt Vás, nikdy bych se nedostala až do konce! Jste úžasní, Vaše komentáře jsou krásné a moc mě těší, že jste se rozhodli dát Knocking šanci. 

No, a na co se můžete těšit příště? Daphne si najde Isu, a nebude to tak růžové, jak by se mohlo zdát. Blížíme se do finále! 

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá sedmá: