Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Newton si zvyká na nové lidi a na scénu se poprvé dostává onen kufr plný záhad.

29.06.2017 (10:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1003×

Ráno Newton Scamander prudce otevřel oči. Ležel v teple, zachumlaný do peřiny, na měkké posteli... Co to má, u Merlinových vousů, znamenat? Chvíli jen bez hnutí ležel a těkal očima po místnosti. Vzpomínky na včerejší divokou noc se mu začaly pomalu vracet. Kéž by tak mohl vzpomínat na flám, i tu případnou kocovinu by snesl raději, než tohle. Chtě nechtě musel vstát, obléknout se a vydat se dolů. Hrozilo totiž, že by po čase někdo přišel zkontrolovat, zda je ještě naživu.

Neměl rád nové lidi. Neznal je a oni zase na oplátku neznali jeho. Běžná rovnice. Vždyť si stěží pamatoval jejich jména! Ohrnul rukávy košile a odhalil tak hubená předloktí s drobnými jizvičkami způsobených zuby a drápy různorodých kouzelných tvorů. Vytáhl svou hůlku zpod polštáře, kde ji včera před spánkem uložil, a poklekl ke kufru ležícím pod oknem. Kouzlem ho otevřel a nahlédl dovnitř. Uslyšel skřek, syčení a různé další zvuky svých tvorů.

„Nebojte," zašeptal, „všechno bude zase fajn. Uvidíte." Spíše než své zvířectvo však uklidňoval sebe...

Opatrně vešel do jídelny, kde již seděla většina obyvatel tohoto prapodivného domu. Někteří mu popřáli dobré ráno, další jen nesouvisle něco zamručeli. Newt odpověděl jen pokýváním hlavy a usedl na volnou židli. Z kuchyně přitančila Molly Weasleyová a položila před něj snídani.

„Prosím, drahoušku, dobrou chuť," usmála se na něj široce. Newt na ni zaskočeně hleděl. Takto ho v životě neoslovila ani jeho vlastní matka.

„Ehm... děkuji," vzpamatoval se nakonec a doufajíc, že oslovením drahoušku častuje všechny, se pustil do jídla. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy jedl teplé domácí jídlo.

„Myslím, že Ministerstvo tě musí mít vážně rádo," promluvil Sirius od čela stolu. Newt, zaskočen tím, že na něj vůbec někdo mluví, si všiml, že přešel na tykání. Fajn, mít za kámoše masového vraha, proč ne? „Dnes jsi dokonce na druhé stránce." Pozvedl noviny a ukázal mu jeho vlastní fotografii pořízenou ve chvíli, kdy asi před měsícem probíhal Central Parkem v New Yorku. Newton ztěžka polkl a naznačil Siriusovi, aby mu noviny podal. Ty tedy kolovaly téměř okolo celého stolu, nakonec je získal z rukou té nejmladší dívky... Heidy? Gerdy? Ne, počkat, Ginny?

„Díky," usmál se na ni a zaměřil se na noviny. Zamračil se. Fotografie byla odříznutá tak, aby nebyla vidět jeho společnice. Smutně se nad vzpomínkou na ni pousmál. V onu chvíli nevěděl, že se k nim někdo dostal tak blízko, aby je vyfotil. Zřejmě byli sledování už dlouho předtím, než vůbec pojali podezření. „Netušil jsem, že si M.A.C.U.S.A. a Britské Ministerstvo kouzel vyměňují informace o hledaných."

„Co je M.A.C.U.S.A.?" zeptal se rychle ten zrzavý chlapec... Jak se jen jmenoval...

„Ministerstvo kouzel v USA, Ronalde," odpověděla mu kudrnatá dívka sedící vedle Ginny. Oh, Ron, jistě.

„Jo, tak to jste fakt v rejži," zahučel Ron směrem k Newtovi.

„Díky," odpověděl mu stejným tónem a noviny složil.

„Za chvíli dosáhneš na mou úroveň," ušklíbl se Black. Newton si ho chvíli zkoumavě prohlížel, než se odhodlal zeptat.

„Brumbál psal, že jsi nevinný. Jak to?" Po Siriusově tváři se přehnal úšklebek a pustil se do vysvětlování. Scamander se nestačil divit...

***

„Zvěromágové, chytré," zašeptal Newt, když Sirius dovyprávěl. „Vsadím se, že ti to pomohlo přežít Azkaban."

„To rozhodně," přikývl Sirius rázně. „Jinak bych byl asi pěknej magor."

Osazenstvo mezitím dosnídalo a Ginny pomáhala matce sklízet nádobí. Většina se rozprostřela po domě. Newton se bezcílně toulal, sem tam zašel zkontrolovat svůj kufr, tedy spíše jeho obsah. Nezbylo mu nic jiného, než čekat na Pastorka a zprávy z Ministerstva. Mezitím byl však schvácen neskutečnou nudou.

Při svých toulkách narazil na jeden pokoj, či spíše rovnou knihovnu. Police pokrývající většinu stěn byly plné starých zaprášených knih. Newt začal zkoumat jejich názvy. Jednalo se víceméně o tituly dokazující, že jsou plné černé magie.

„Tam asi kvalitní literaturu nenajdeš," ozvalo se od dveří. Sirius.

„Ani jsem nedoufal," ušklíbl se Newton a otočil se čelem k pánovi tohoto domu.

„Víš, když jsi teda ten odborník na zvířata," začal Sirius.

„Magizoolog," udal správný termín Newt.

„Jo," kývl Black. „To zní chytře... Potřeboval bych tvoji pomoc. Možná tě to bude zajímat." Naznačil mu, aby ho následoval. Prošli kolem schodiště až k velkým dvoukřídlým dveřím. Sirius poklepal na jejich kliku hůlkou, zámek cvakl a dva muži vešli dovnitř.

„Máš tady hypogrifa?" vyhrkl Newton šeptem, když spatřil, kdo pokoj obývá.

„A ne tak ledajakého," odpověděl mu Sirius. „Viď, Klofane?" usmál se na tvora a přešel k němu blíže. Klofan se obezřetně napřímil a sledoval neznámého stojícího u dveří. Newton se okamžitě hluboce uklonil, aby mu prokázal patřičnou úctu tak, jak se slušelo. Při tomto pohybu mu košile odhalila hruď a Sirius spatřil nehezký hluboký šrám. Nestihl to však více zkoumat, protože se Scamander napřímil. „Nechce už skoro vůbec žrát," vysvětlil Sirius a pohladil Klofana po zobáku.

„A ty se divíš?" Newt přešel blíže a Klofana si obezřetně prohlížel.

„Velký magizoolog se bojí hypogrifa?" rýpnul si Black.

„Nemám strach, jen k nim cítím jistý respekt," zahučel nepřítomně. „Potřebuje se proletět."

„To není tak snadné. A navíc je to uprchlík před zákonem, tak jako my dva. Možná proto k němu cítím takové sympatie." Newton se pousmál.

„Myslím, že bych mu přece jen mohl pomoci," navrhl. „Chviličku." Otočil se na podpatku a zmizel z pokoje. Sirius slyšel pár dutých ran a potom se Scamander přiřítil zpět do pokoje. V ruce pevně svíral hůlku. Pozvedl ji, její konec se rozsvítil nazelenalým světlem a zamával s ní Klofanovi před zobákem. Tvor zpozorněl a světélko následoval. „Jen pojď, Klofane, skvěle," povzbuzoval a vyváděl ho na chodbu.

„Počkej, co to děláš?" vyhrkl Sirius zděšeně.

„Jen se dívej," usmál se Newt a Sirius na chvíli zapochyboval o jeho psychickém zdraví. Klofan si získal další diváky. Všichni pubertální obyvatelé domu, které přilákal randál slibující alespoň drobné vzrušení, sledovali ze schodiště dění pod sebou. Ginny stála nejblíže, těsně u Scamanderova otevřeného kufru vprostřed chodby. Newt couval směrem ke kufru a vedl Klofana fascinovaného rozsvícenou hůlkou.

„Raději uskoč, Ginny," pobídl ji rázně a ona rychle uposlechla. Okamžik nato světélko opustilo špičku Newtovy hůlky a vletělo do kufru. Ohromný hypogrif ho mocným skokem následoval. Kufr ho celého pohltil.

„Páni," ozvalo se ze schodiště sborově. Sirius vyjeveně hleděl, tak jako děcka na schodišti, Ginny zaujatě nakukovala do kufru a Newt se usmíval jako měsíček na hnoji.

„Co to, do háje, bylo?" vyhrkl Ron nevěřícně.

„Tomu se říká kouzlo," prohlásil Newt na oplátku a poklekl ke kufru. Slyšel jen spokojené skřeky hypogrifa.

„Bude teď v pohodě?" zeptal se Sirius ochranitelsky.

„Rozhodně se bude cítit více jako doma, než v té díře," vysvětlil a hlavou kývl k pokoji, kde Klofan předtím přebýval.

„Pozor!" vyjekla Ginny. Newt se otočil zpět ke kufru a spatřil hrabáka, jak z něj vyskakuje. Včas nastavil ruku a černého chlupáče zachytil.

„Ani na to nemysli," promluvil k němu přísně a posadil si ho do dlaní. „Zpátky do kufru, hned." Zvíře tiše zakňouralo a Newton protočil panenky. Hrábl do kapsy kalhot a vyndal stříbrný srpec. „Tohle je naposledy," pronesl káravě a hrabákovi ho podal. Ten si ho s jistou péčí a úctou vzal a vlezl zpět do kufru. Jestli to takhle půjde dál, bude za chvíli přechovávat všechny jeho úspory.

„To je úžasné," vyhrkla Ginny, která mezitím poklekla vedle Scamandera.

„To ano," usmál se na ni. Na ramena jí náhle z kufru vyskočil další tvor. Tvor s velkýma zlatýma očima, dlouhými končetinami a lesklými šedivými chlupy. Ginny se vzrušeně napřímila.

„Polovid," vysvětlil Newton. „Jmenuje se Dougal."

„Jsi nádherný, Dougale," oslovila tvora zvonivě a pohladila ho po lesklé srsti. Newt ji chvíli nechal, ať se s ním těší, jakmile však Dougalovy oči zmodraly, spěšně se natáhl, opatrně ho vzal zrzavé dívce z ramen a pomohl mu zpět do kufru. Nechtěl žádné další trable s uprchlým kouzelným tvorem, a zvláště ne s Dougalem, který byl doslova mistr útěků. Mávl hůlkou, kufr se prudce zavřel a s hlasitým cvaknutím zamkl. Scamander se na něj posadil a konečně spatřil své diváky na schodišti, kteří jen vyjeveně zírali.

„Co? Nikdy jste neviděli pár kouzelných zvířat?"

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter