OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 6. kapitola

23.07.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1142×

U Děravého kotle se scházeli kouzelníci a všemožná stvoření z nejrůznějších vrstev společnosti. Nebyl to žádný luxusní lokál, ale svému účelu sloužil dobře. Newt toto místo znal až převelice dobře. Slézali se zde nejrůznější pašeráci a překupníci s kouzelnými tvory, jejich mláďaty či vejci, zuby, drápy, krví a vším možným. Sem tam se dalo narazit na někoho, s kým se dala hodit řeč, a Newtovi se tak nejednou naskytla příležitost nějakého toho tvora za slušnou cenu zachránit.

Těsně před třetí hodinou odpolední se Newton Scamander dostavil před kouzelnickou hospodu a vyhlížel... snad ženu svých snů?

„Newte, jsi přítomen?" ozvalo se náhle u jeho ramene a on sebou prudce škubl.

„Tino, neviděl jsem tě přicházet," zamumlal překvapeně.

„To jsem si všimla," řekla a založila si ruce v bok. „Pojď rychle dovnitř, máme si toho hodně co říct." Vešla do lokálu a Newton ji bez námitek následoval. Hospoda byla poloprázdná, Tina tedy vybrala volný stůl v tmavém koutě a posadila se, Newt naproti ní. Upřeně se na něj zadívala, jako by se mu chtěla provrtat do mysli pouze svýma očima, on tak raději, a ostatně jako vždy, sklopil zrak ke stolu.

„Nejdříve bys mi mohla říct, co tady vůbec děláš?" promluvil nakonec a začal si pohrávat s jedním z korkových podtácků ležících na stole. Tina si povzdechla a sledovala Newtovy ruce.

„M.A.C.U.S.A. mě sem poslala. Jde o nějaký výměnný program bystrozorů. Neměla jsem moc na výběr-"

„Dobrý den, vítejte U Děravého kotle, co vám mohu nabídnout?" vyrušila ji servírka, mladá čarodějka s rezavými vlasy a křivými zuby.

„Jen kávu, děkuji," odbila ji Porpetina.

„Pro mě taky," zamumlal Newt rychle a servírka odkráčela.

„Na druhou stranu to bude jistě zajímavá zkušenost," dokončila Tina a prostě pokrčila rameny.

„Jak dlouho už tady jsi?" zeptal se Newton a konečně se na ni podíval.

„Teprve pár dní. A hned jsem měla tu čest narazit na několik zvláštně se chovajících čarodějů, mezi kterými je náhodou můj starý známý," zasyčela nebezpečně. „Teď je s vysvětlováním řada na tobě."

„To, co ti teď řeknu, si, prosím, nech pro sebe, dobře?" Tina rázně přikývla. Newt se k ní naklonil co nejblíže, jako by ji chtěl políbit, a ona opět ucítila onu příjemnou vůni. „Voldemort se vrátil a..." Řekl jí všechno, o Fénixově řádu, smrtijedech, Albusi Brumbálovi, Harrym Potterovi a tom, co ten chlapec viděl, svém soudu a sledovacím náramku. Řekl jí to, protože jí věřil, a ona pozorně naslouchala. Když dokončil své vyprávění, během kterého ho vyrušila jen servírka, která přinesla kávu, odtáhl se a pozorně sledoval Tinin neustále se měnící výraz.

„Nemůžeš alespoň jednou nejít proti zákonu?" zavrtěla hlavou s úsměvem.

„Nejdu proti zákonu, jen jsem si nevybral zrovna ideální cestu," pousmál se také, i když to zrovna moc k úsměvu nebylo. „Nových lidí není nikdy dost," dodal ještě a doufal, že Tina jeho nabídku pochopí.

„Já- já bych ráda pomohla dobré věci," zašeptala, „ale musím si to nechat projít hlavou."

„Jak si přeješ, nenutím tě." Porpetina pokývala hlavou a zahleděla se do šálku kávy před sebou. Newt se nervózně kousal do rtu. Nevěděl, co dělat. Může ji chytit za ruku? Bude se jí to líbit? Ocení to? Ach, U Merlina, tohle vůbec nebyla jeho parketa. Pomalu svou dlaň sunul po stole k její a modlil se, aby neucukla.

„Víš, když jsi odjel, hodně jsem na tebe myslela," promluvila tiše, a to pro Newtona bylo jako kopanec do zadku. Opatrně chytil její ruku a ona za to byla nesmírně ráda, viděl jí to na očích... Tedy doufal v to.

„Já-já taky," zamumlal.

„Skutečně?" vyjekla Tina nadšeně, poté ale jako by si usmyslela, že to nebyla nejlepší reakce, opět zvážněla. „To jsem ráda."

***

Bylo to vskutku příjemné odpoledne. Probírali různé věci. Ty, o kterých tehdy v New Yorku neměli čas pohovořit. Když odcházeli, byla už tma.

„Kde vůbec bydlíš?" zeptal se Newt, když si oblékali kabáty.

„Kousek odsud. Myslím, že se projdu," řekla a zapnula poslední knoflík.

„Přijmeš doprovod?" nabídl jí a jako správný gentleman podržel dámě dveře.

„Nepohrdnu," usmála se jemně, ale její srdce metalo doslova salta. Newton jí nabídl rámě a ona se zavěsila. Šli pomalu, mlčky. Newt sledoval hvězdy nad hlavou, byla kupodivu bezmračná noc. Úplněk osvětloval i ty nejtmavší kouty a on si vzpomněl na Remuse. Neuměl si ani představit, co teď za hrůzy asi jeho přítel prožívá. Tina zamyšleně hleděla před sebe. Hlavou se jí honily nejrůznější myšlenky, a samozřejmě se týkaly jejího doprovodu... „Jsme tady," promluvila do ticha a zastavila u schodů do jednoho z mnoha bytových domů z červených cihel. „Jsem ráda, že jsme si popovídali."

„To já taky," přikývl. Tina vyšla několik schodů.

„Zastavíš se někdy? Odjíždím až za několik týdnů," řekla a prudce se otočila.

„Určitě," usmál se na ni. I ona se usmála a rychle vběhla do domu. Newton tak zůstal stát sám, nespouštěl oči ze dveří, ve kterých mu zmizela, a sám sebe proklínal, že ji jen tak nechal jít, místo toho, aby si ji pevně přitáhl k sobě. Už se chystal odejít, když se náhle dveře znovu prudce otevřely, a on tak opět spatřil, tentokrát však uřícenou, Porpetinu.

„Jsi ještě tady, skvěle," vydechla a seběhla schody. Newt ji se zájmem a nakrčeným obočím sledoval. Postavila se před něj, vyhoupla se na špičky, chytila límec jeho kabátku a přitiskla své rty na ty Newtovy. Po chvilce se odtáhla, ještě dříve, než si oba stačili pořádně uvědomit, co se děje. „Ach, co jsem to-..." zašeptala, nestihla to však doříct, protože Newton omotal své ruce kolem jejího pasu a přitáhl si ji k dalšímu polibku, tentokrát hlubšímu a mnohem procítěnějšímu. Když polibek skončil, stále zůstali v pevném sevření. Zhluboka dýchali a vzájemně si hleděli do očí.

„Tak to bylo..." promluvil Newt, ale nemohl najít správná slova.

„Nepopsatelné," rozesmála se Tina. „Ale teď už bych skutečně měla jít."

„Rozhodně se zastavím," slíbil jí těsně předtím, než mu opět zmizela. Newton se tak s pocitem velkého zadostiučinění a hřáním u srdce přemístil zpět na Grimmaldovo náměstí.

***

„Goldsteinová!" uslyšela Tina své jméno na Ministerstvu v kanceláři bystrozorů. Volal ji ten muž, bystrozor, kterého tenkrát potkala s Newtonem. „Kingsley Pastorek," představil se a podal jí ruku. To bylo jiné zacházení, než ten večer. „Nezačali jsme zrovna nejlépe. Scamander mi vysvětlil situaci a řekl mi, že i vy jste již se vším obeznámena."

„Ano," přikývla Tina rychle.

„Pročetl jsem si vaši složku a podle všeho se vám dá věřit. Tedy pokud vám věří Scamander, věřím vám taky. Sice ho nemám zrovna v lásce, ale úsudek má obvykle správný."

„To jistě," ušklíbla se.

„Možná to, co děláme, není teď vaše starost, ale zvažte tu nabídku," řekl jí tiše a Tinu z toho zamrazilo v zádech.

„Uvidím," zašeptala nazpět.

„Zatím se mějte, Goldsteinová," rozloučil se s ní už nahlas a šel si po svém. Newton jí o tom bystrozorovi něco málo řekl. Prý pomohl snížit jeho trest a Tině připadal vcelku sympatický... Pouze ji to všechno děsilo. Celý tenhle Řád, hnutí proti Voldemortovi, temnému pánovi, tichý boj s Ministerstvem. Nerozuměla tomu, proč by se měla zapojovat do něčeho, co se jí skutečně netýká?

***

Tina si pravidelně dopisovala se svou sestrou. Queenie byla skvělá, stále energická a s Jackobem jim to, no, více než klapalo. Proto když sova přinesla další psaní nadepsané sestřiným kudrlinkovým rukopisem, byla nadšená. Obsah dopisu jí ale takovou radost neudělal. Nejdříve se dočetla ty klasické věci o tom, co se děje doma, že se má skvěle, a nesměla chybět ani pravidelná otázka: „Už jsi konečně našla Scamandera?!" To, co Tinu tak vyděsilo, stálo hned po tím.

„Nechápu tyhlety sekty, nikdy si nedají pokoj. Jedna zmizí a hned ji nahradí nějaká jiná. Zrovna včera mě zastavilo několik čarodějů a hrozně si chtěli povídat o nějakém jejich vůdci. Nevzpomenu si teď na jméno, ale rozhodně to smrdělo černou magíí. No není to šílené?"

Porpetině hned po přečtení těchto slov došlo, která bije. Mladá čarodějka si náhle uvědomila, že tenhleten Fénixův řád a odboj proti Temnému pánovi už není jen a pouze starost britského kouzelnického světa... 

Snad se vám tohle sblížení nezdá urychlené, mně osobně to nepřijde, vzhledem k tomu, že se znají již z New Yorku. Však to zase tak snadné nebude, ostatně jako vždy :D 

Žijte dlouho a blaze.

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 6. kapitola: