OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Last Sacrifice - 4. kapitola

09.12.2014 (10:00) • EllieVanyarin • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 445×

S tichým prásknutím se Draco objevil přesně před brankou. Myslí mu proběhlo radostné zavýsknutí. Během několika minulých týdnů se nejmíň tisíckrát přemisťoval tam a zpátky, dokud se nedokázal přemístit přesně na toto místo. Layla byla v tomto směru neústupná. Ono správné místo byl kousek chodníku těsně před brankou o rozměrech 50x75 centimetrů. Fidelovo zaklínadlo totiž sahalo jen k hranicím pozemku, tudíž přesně k brance. Jelikož znal adresu, normálně by se mohl přemístit kamkoliv na zahradu, ale ochranná zaklínadla, nemluvě o protipřemisťovací bariéře, by ho odhodila někam hodně daleko. Tedy v tom lepším případě. V tom horším by se z něj stala smažená pečínka. Z toho důvodu Layla položila na onen kousek chodníku další zaklínadlo, díky kterému jej, pokud se správně přemístil, nemohl vidět nikdo zvenčí. Zároveň však kouzlo zajistilo, že kdokoliv nežádoucí by se přemístil s ním, způsobil by si nepěkná zranění a výlet na druhý konec Anglie. Ještě před několika lety by si pomyslel, že je Layla sadistka, když používá kouzla s takovýmto účinkem. Ale dnes by to neudělal jinak, být na jejím místě. Už několikátým rokem se držela na nejvyšší příčce v seznamu nejhledanějších Smrtijedů.

S lehkým úsměvem na rtech otevřel branku a šel do domu. Za ty týdny si na bariéry tak navykl, že už téměř nevnímal, když jimi procházel. Dnes to ale bylo jinak. Když vešel do domu, dostavil se velice podobný pocit, jako když tamtudy procházel poprvé. Jen tohle bylo horší. Děsivější. Úsměv mu ze rtů zmizel. Něco se stalo.

Layla mu prozradila účel ochranných zaklínadel okolo domu. Sice je museli oba málem zabít bystrozorové, než mu začala věřit natolik, aby mu to řekla, ale nakonec mu projevila důvěru. To bylo důležité. Zjistil tak, že ochranných kouzel je tu mnohem víc. Bariéry byly rozmístěny pravidelně, ve vzdálenosti jednoho metru od sebe. Návštěvník ale cítil jen dvě. Tu úplně první, u branky, která spustila tichý poplach v domě. A pak tu poslední, u dveří. Ta byla propojená s vědomím toho, kdo ji seslal. Upozornila tak přímo Laylu na každého, kdo dveřmi prošel, ať už ona sama byla kdekoliv. Zároveň mohl návštěvník zjistit její momentální rozpoložení. To dříve Layla netušila, zjistila to, až když se jí zeptal Draco. Odhadovala to na vedlejší účinek, jelikož byla bariéra spojená přímo s ní.

Chodbou prošel po tmě. Minulý týden si trochu nedal pozor a omylem probudil jeden z obrazů. Ten tyátr měl stále v živé paměti. Odstranili odtamtud všechny stolky a vůbec všechno, až na obrazy. Nemusel se tedy bát, že by něco převrhl, když půjde poslepu. Když došel do haly, bylo v domě hrobové ticho. Tedy, alespoň v prvních několika vteřinách.

PRÁSK! PRÁSK! KŘACH! Seshora se v pravidelném intervalu ozývaly rány. A pak něco přistálo přímo u schodů. Při zvuku tříštícího se skla sebou trhl. Když přistoupil blíž, rozeznal zbytky skleněného servisu. Takových měl doma desítky. Ještě štěstí, že tu už není ten obraz. Když se na to Layly zeptal, vysvětlila mu, že tam kdysi visel portrét jeho pratety Walburgy Blackové. Popsala mu několik málo historek týkajících se jejích vystoupení, ale jak se Potterovi podařilo dostat ho z té zdi, to netušila. Draco byl však v tuto chvíli vděčný, že to udělal, protože kdyby tam portrét stále visel, v domě by probíhalo hotové peklo. Ty rány by probudily i mrtvého.

Zamračeně se vydal nahoru. Do prvního patra došel bez úhony, až v druhém těsně kolem něj proletěl další, tentokrát porcelánový servis. KŘACH! „Kráturo! Kráturo! Sakra, Kráturo, naklusej sem!“ Laylin plačtivý jekot k němu doléhal až z posledního patra. Rychle vyšel schody a pak už stačilo jít po stopě. Od zábradlí až k prvnímu pokoji napravo vedla cestička rozmlácených věcí. Opatrně došel až ke dveřím, vyhýbajíc se skleničkám, vyřezávaným truhličkám a dalším věcem, které z pokoje lítaly. Layla byla očividně tak rozrušená, že vůbec nezaregistrovala jeho příchod. Nakoukl dovnitř a vzápětí prudce uhýbal hlavou, aby se vyhnul opravdu hezké malované váze, která se vzápětí roztříštila o stěnu za ním. V tu samou chvíli se ve dveřích s tichým PUF objevil očividně už starý, chřadnoucí domácí skřítek. Draco ho rychle chytil a strhl k sobě, čímž ho zachránil před smrtí uražením hlavy. Skřítek ale očividně věděl, co dělat, protože se hned vzpamatoval, mávnutím ruky kolem sebe vytvořil bublinu a okamžitě napochodoval dovnitř.

„Kráturo! Kde se sakra válíš!“ Draco si před tím jekotem přikryl uši. Takhle Laylu neznal. Ona vždycky byla ta chladnokrevná, kdo se nedal ničím rozhodit. A teď tu prakticky stojí vedle něj, absolutně nepříčetná, ječící tak vysokým hláskem, že mu to pomalu trhalo uši.

„Krátura je tady, paní. Krátura se omlouvá, Krátura uklízel sklepení, jak paní nařídila.“ Protože už nic nelítalo ven, odvážil se Draco vejít dovnitř. Pohled, který se mu naskytl, si pamatoval až do konce života.

V pokoji to vypadalo jako po výbuchu atomovky. Jak psací, tak toaletní stoly ležely vyvrácené a rozlomené na kusy na zemi. Šuplíky se válely všude a jejich obsah byl rozházený taktéž všude. Pokrývky postele byly roztrhané, peří z polštáře si poletovalo vzduchem a ozdobné sloupky byly zlomené v půli, takže přední vršek postele se zapíral o zbytky palandy a hrozil každou chvíli spadnout. Ze skříní bylo vyházené všechno prádlo a kusy židlí a několika křesílek se válely na hromadě u krbu. Do toho se všude válely kusy rozmlácených čajových servisů a dalšího haraburdí, které bylo původně pravděpodobně uloženo v prosklených skříňkách u jedné ze zdí. A uprostřed toho všeho stála Layla. Upírala nepřítomný pohled na domácího skřítka, v ruce držíc ošklivé tělíčko běhnice. Draco si nemohl nevšimnout, že měla pořezané ruce a v jedné dlani dokonce zapíchnutý kus střepu. Pravděpodobně si ale ničeho z toho nevšimla.

„Kráturo, ať jsou ty věci okamžitě pryč. Všechny. A opovaž se něco z toho si schovat. Zakazuji ti se toho dotýkat, jasné? Ukliď to kouzly. Jestli tady odpoledne ještě něco z toho bude, přísahám, že tě vyrazím.“ Skřítek se uklonil a lusknutím prstů začal odstraňovat střepy. Draco došel až k Layle a opatrně ji chytil za zraněnou ruku. Ani se na něj nepodívala, jen tam dál stála a sledovala domácího skřítka. Vypáčil jí z ruky běhnici, pak ji vzal do náruče a přešel do protějšího pokoje. Tam ji položil na postel a začal jí systematicky uzdravovat drobné i rozsáhlejší řezné rány.

Když došel až ke střepině zapíchnuté v dlani, uniklo mu tiché zakletí. Krev vytékající z rány měla podivně našedlou barvu. Opatrně tedy vyndal střep, čímž nechal ránu otevřenou a podivně zbarvená krev byla okamžitě všude. Párkrát mávl hůlkou aby to zastavil, ale nic se nestalo. Opět zaklel a zaměřil se na Laylu. Ta stále nepřítomně zírala před sebe.

„Laylo?“ Nic. „Laylo! Podívej se na mě!“ Jako by ho neslyšela. Chytil ji za obě paže a pořádně s ní zatřásl. Žádná reakce. „Lee, podívej se na mě sakra.“ Vzal jí hlavu do dlaní a zadíval se jí přímo do očí. Chvíli tam oba seděli naprosto nehybně. Po téměř minutě, která Dracovi připadala jako dlouhé hodiny, sebou lehce trhla, ale on ji nepustil a stále upřeně se jí díval do očí.

„Ne, ani náhodou. Ty ses naprosto zbláznila!“ Ocitl se v jedné z Layliných vzpomínek, to poznal okamžitě. Přímo před ním totiž stál Severus Snape, jeho bývalý učitel lektvarů. A ten byl už několik let po smrti. Proti Snapeovi stála Layla s kamenným výrazem ve tváři a oba si vyměňovali pevné, neústupné pohledy. Vypadala o něco mladší než teď. Odhadoval ji tak na sedmnáct. Prohlížel si její tvář, když z ničeho nic vztekle zaprskala, věrně napodobujíc kočku.

„Takže teď na sebe budeme útočit? Fajn!“ Z očí jí div nezačaly sršet blesky, když po kraťoučkém přerušení opět navázala oční kontakt se svým opatrovníkem. Draco to poznal okamžitě. Něco podobného teď dělal on. Útočili na sebe pomocí nitrobrany. Jen nechápal proč. Co je tohle za okamžik, že po sobě jdou jako pes a kočka? Co si pamatoval, jejich vztah byl lepší než mnohé vztahy jiných dětí s rodiči. Hádku mezi nimi zažil jen jednou, ale nebyla ani zdaleka tak špatná jako tahle.

„A dost! Nemůžu uvěřit, že na mě tohle zkoušíš! Nikdy, rozumíš, nikdy se k Pánovi Zla ani nepřiblížíš, dokud budu naživu!“ Snape byl vytočený na nejvyšší obrátky, a to bylo co říct. Protože dokonale vytočit proslulého mistra lektvarů, známého svou chladnou maskou, jež nikdy neodkládal, to se podařilo snad jedině Potterovi, když vyvedl nějakou opravdu velkou blbost. Jako když šel hrdinsky zachránit svého kmotra. Draco moc dobře věděl, že Layla mu nikdy nepřestala vyčítat Blackovu smrt. I když čím dál míň, to vědomí, že šel na ministerstvo kvůli svému kmotřenci, tam bylo. Nebyla to sice jen Potterova vina, ale nesl svou část. A na to ona nikdy nezapomene.

„To ještě uvidíme!“ Otočila se na podpatku a odporoučela se do svého pokoje. Snape tam zůstal stát jako zkamenělý. Na maličký okamžik se jeho tváří mihl bolestný výraz, ale maska bez citů si své místo našla rychle. Potřásl hlavou a odkráčel někam pryč. Draco ucítil nepříjemný pocit podobný přemisťování a najednou byl u Layly v pokoji. Stála u okna, sledovala venkovní scenérii, která jako by vypadla z nějakého pohádkového příběhu, a mumlala si pro sebe.

„Musí mě nechat. Nemůže mě věčně jen schovávat. Voldemort už o mně ví. Pokud nepřijdu sama, brzy si mě nechá předvolat. To by pro Severuse nebylo dobré. Ne, musím se tam dostat. Ať se mu to líbí, nebo ne. Kdo je dost významný, aby Voldemort vzal v úvahu jeho doporučení? Bella? Ne, ta ne. Neudržela bych se. Rodolphus? Ne, ten taky ne. Bellin pejsánek. Rabastan! No jistě! Je neutrální a Voldemort ho má v oblibě.“ S lehkým úsměvem přešla k psacímu stolu. Natáhla se, aby vzala něco ze šuplíku, ale co, to už Draco neviděl. Jako by jej odhodila nějaká neviditelná ruka, najednou byl pryč z pokoje a vzpomínka se pomalu rozplynula.

Když otevřel oči, ležel na zemi s celkem slušnou bolestí hlavy a Layla se nad ním tyčila jako bůh pomsty.

„Už nikdy mi nelez do hlavy, rozumíš? Nikdy!“ procedila skrz zuby, načež se sklátila zpátky na postel. Jed už se jí dostal do krevního oběhu. Rychle vstal a ignoroval její varovný pohled typu Přibliž se a je z tebe mrtvola!. Začala vnímat, a to byl účel. I když vyhodit ho ze své hlavy mohla šetrněji. Chytil ji za zápěstí a strčil jí ruku před obličej. Najednou se její naštvaný výraz změnil na lehce udivený. Chvilku zkoumala krev i tvar rány, načež překvapeným hlasem konstatovala: „Kousla mě běhnice.“ Draco si pro sebe zabrblal něco o inteligenci houpacího koně a zavolal k sobě domácího skřítka.

„Darry!“ S tichým PUF se před ním objevila jeho vlastní skřítka. Na rozdíl od Krátury vypadala k světu a místo starého kusu hadru na sobě měla vybledlé šaty. Promluvila na skřítku hlubokým, avšak silným hlasem.

„Pán si přeje?“ Draco jen netrpělivě kývnul.

„Potřebuju dávku séra proti běhnicím. Vezmi peníze z domu, ale hlavně rychle. Jed už se jí dostal do oběhu.“ Kývl k Layle, načež se skřítka uklonila a opět s tichým PUF zmizela. Dracovi tak nezbylo nic jiného než sedět a čekat, než Darry sežene sérum. Věděl, že nemá moc času, protože Laylin organismus snášel jed hůře. Povzdechl si a ponořil se do vzpomínek.

Jakmile to řekla, ani nemrkl. Jen na ni upřel zvědavý pohled. Když se ani po několika minutách nezvedl ani na ni nezačal křičet nebo útočit, zůstala na něj v šoku překvapeně civět. Chvíli jí pohled oplácel, než vykouzlil lehký úsměv.

„Co? Myslela sis, že teď začnu ječet hrůzou a zdrhnu?“ Němě přikývla, na víc se v tu chvíli nezmohla. Právě mu řekla, že je jedno z těch nejhorších stvoření, jaké kouzelníci znají, a on tu dál v klidu sedí a ještě se na ni směje. Ten to snad nemá v hlavě v pořádku!

„Tušil jsem, že s tebou něco je. To, jak ses zjevila u jezera, jak jsi z vteřiny na vteřinu stála na místě několik metrů vzdáleném i jak ses ošívala, když vyšlo slunce. Nebo když nás překvapili ti lovci. Normální člověk by je nemohl slyšet z takové dálky. Jen jsem nevěděl proč. Teď už vím.“ Nevěřícně zavrtala hlavou. Tak on tušil, a stejně s ní v klidu šel do toho domu. Bez jediného náznaku strachu či nervozity. Nemohla tomu uvěřit. Takhle chladnokrevný Draco Malfoy, kterého znala ona, nebyl ani zdaleka. Nechápavě zakroutila hlavou.

Tentokrát jej ze vzpomínek vyrušilo nesmělé zatahání za rukáv. Pohlédl dolů a spatřil svou skřítku. Ta okamžitě sklopila pohled a hluboce se uklonila.

„Darry se omlouvá, pane, ale pán nevnímal, když Darry mluvila. Darry přinesla sérum, jak pán chtěl.“ S další úklonou mu podala malou lahvičku a čekala na další pokyny. Draco po séru netrpělivě chňapl, a když se mu podařilo Laylu, která mezitím ztratila vědomí, nadzvednout, nalil jí to do krku. Když se ujistil, že to do ní dostal celé, opatrně ji položil zpátky na polštář. Pak jí sundal boty a přikryl až ke krku. Teď chvilku potrvá, než to zabere. Odhadoval, že se neprobudí dřív jak zítra. Podíval se na skřítku.

„Můžeš jít. Dnes přespím tady, pokud bude třeba, zítra tě zavolám.“ Skřítka pohlédla svýma velkýma modrýma očima na Laylu a pak se s úklonou přemístila. Draco tam ještě chvíli seděl, ale nakonec se zvedl a přešel do protějšího pokoje, kde Krátura stále ještě uklízel zdemolovaný nábytek. Hned, jakmile si ho všiml, lehce se mu uklonil, nikoliv ale tak, jako Darry. Kráturova poklona až zaváněla výsměchem, když připočítal jeho výraz. Draca už od prvního dne fascinovalo, jak je možné, že je Layle tak oddaný a jím tak pohrdá. Když to vzal kolem a kolem, Layla měla ke své rodině podobný vztah jako strýček Black. S tou výjimkou, že ona měla ke svým předkům alespoň nějakou úctu. Byla pravda, že se k střítkovi chovala lépe než většina lidí z Řádu, co tu kdy byla. Také mu občas dovolila vzít si něco z věcí jeho milovaného pána Reguluse. Draco věděl, že skřítek je Regulusovi a jeho rodičům oddaný snad ještě víc, než když žili. A ačkoliv on také patřil do rodiny, jeho neměl rád. Na rozdíl od tetičky Bellatrix. Tu Krátura zbožňoval.

„Pán si přeje?“ Jízlivost v jeho hlase se nedala přeslechnout. V tu chvíli by ho Draco nejraději něčím praštil, ale naštěstí se ovládl. Layla by mu za zabití jediného domácího skřítka, který v tomto domě byl, asi nepoděkovala.

„Vypni nějak ten tichý alarm. Hlava mě bolí i bez toho.“ Nečekal na skřítkovu odpověď a rychle odešel z pokoje. Hlavou mu vrtala jediná otázka. Co Lee tak rozrušilo, že rozmlátila celý pokoj? Doufal, že příští den už bude dostatečně při smyslech, aby mu to vysvětlila.

Několika mávnutími hůlkou odstranil všechno to rozbité haraburdí, co se válelo po celé chodbě a vydal se do svého pokoje o pár pater níž. Tam se převlékl z cestovního hábitu do pohodlnějšího trička a volných kalhot. Pak sáhl po nejnovějším Denním věštci, jehož starší výtisky byly srovnané v úhledné hromádce na stole. Velký tučný nadpis na titulní straně jej přímo udeřil do očí.

NEJHLEDANĚJŠÍ SMRTIJEDKA JE ZPĚT V ANGLII!

Po týdnech dohadů a nepotvrzených spekulací Ministerstvo kouzel potvrdilo, že Layla Blacková, která je již několik let na první příčce v seznamu nejhledanějších smrtijedů, je opět v Anglii. „Ano, Blacková byla opravdu několikrát spatřena v Londýně, Oxfordu a několika dalších místech. Zatím stále uniká spravedlnosti, ale naši bystrozorové usilovně pracují na jejím dopadení.“ Takto se vyjádřila mluvčí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů.

Speciálně pro Denní věštec získala zvláštní dopisovatelka Parvati Patilová vyjádření vedoucího oddělení bystrozorů, slavného hrdiny Harryho Pottera. „Jsme Blackové na stopě. Už dvakrát se nám ji téměř podařilo chytit, jak je ale známo, je velmi nebezpečná čarodějka. Při posledním boji bychom ji chytili, nebýt jejího komplice.“ Kdo je onen záhadný komplic, to je pravděpodobně záhada i pro bystrozory.

V několika minulých dnech se také vyrojily dohady, zda je Potter vhodný kandidát pro vedení tohoto pátrání. Dle našich informací má totiž s Blackovou velmi blízkou osobní historii. Proto jsme se zeptali jeho blízkého přítele a bývalého spolužáka, Nevilla Longbottoma (nynější profesor bylinkářství v Bradavické škole čar a kouzel). „Jsem si více než jistý, že Harry odvede svou práci. Ano, s Blackovou má společnou minulost, ale můžete mi věřit, když říkám, že Harry si její dopadení přeje z nás všech nejvíce.“ Dál se pan Longbottom k tomuto tématu nevyjádřil, stejně jako samotný Potter.

O dalším dění okolo tohoto případu samozřejmě budeme vás, věrné čtenáře, informovat.

Draco se ušklíbl. Ano, kdyby tam s Lee nebyl, pravděpodobně by ji opravdu chytili. Ačkoliv byla výborná čarodějka, boj pět na jednoho byl příliš i na ni. Udělala chybu, když se snažila dostat ho pryč, aby nechytili i jeho. A oba za to málem zaplatili životem. Draco byl po válce zbaven všech obvinění na základě výpovědí Pottera, Grangerové a několika dalších členů řádu, kteří byli zasvěcení do jeho role v řadách věrných Pána Zla. Kdyby jej teď ale chytili s nejhledanější Smrtijedkou, dostal by Azkaban na doživotí, bez jakékoliv milosti.

Co jej ale v článku zaujalo, byla ta část s prohlášením Longbottoma. Pravděpodobně měl mnohem lepší informace než Draco. Ten věděl jen to, že za války se Layla s Potterem znala a podle toho, jak o něm mluvila, spolu za daných okolností vycházeli dobře. Tak proč by u Merlina chtěl zrovna Potter její dopadení? Vůbec celá tahle část byla záhadou. Všichni členové řádu věděli o Laylině úloze ve válce. I Potter. Přesto byla po pádu Pána Zla obviněna ze Smrtijedství a teď se musela skrývat stejně jako kdysi strýček Sirius. Ano, než válka skončila, zabila několik lidí, ale to všichni. I on. Jenomže když se jí na tohle zeptal, vždycky jen uhnula pohledem a se slovy „Zabila jsem někoho nevinného. Harry ví, že nejsem Smrtijedka, ale to co jsem mu udělala, mi nikdy neodpustí. Nikdo z nich.“ se rychle začala věnovat něčemu neodkladnému. Nakonec svou snahu vzdal, stejně jako u jiných věcí týkajících se její minulosti. Bylo nemožné dostat z ní ty odpovědi. Ale říkal si, že časem, až na to bude připravená, řekne mu to sama. Zaplavila jej vlna lítosti, když si uvědomil, že už si nejsou dost blízcí, aby mu to řekla. Kdysi to mezi nimi bylo jiné. Kdysi si říkali všechno. Až na jednu výjimku.

„Kdy jsi mi to chtěla říct, hm?" Stáli v jeho pokoji. Naštěstí Draco použil kouzla proti hluku, jinak by byl slyšet po celém domě. Layla stála před ním, tak krásná a křehká zároveň. Měla na sobě temně modré večerní šaty, které jí ladily s očima. Nebýt právě těch očí plných slz, považoval by ji za vílu. Tehdy poprvé ji viděl plakat.

„Nesměla jsem. Přísahala jsem, že budu mlčet, i kdyby mě to stálo život. Umíš si představit, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl někdo z těch, co jsou dole?" Bolest z toho, že ho tak dlouho nechala ve lži, mu prostupovala celým tělem.

„A umíš si ty představit, jaké to bylo pro mě, když jsem to zjistil? Celé ty roky jsem zoufale hledal cestu ven. Celé ty roky, pokaždé, když jsme se bavili o Pánovi Zla, jsi mě ujišťovala, že najdeme nějaké řešení. A přitom už jsi ho znala. Jak dlouho už špehuješ? A co Severus? Myslela jsi na to, co se stane, až Pán Zla zjistí, že jeho svěřenkyně je zrádce? Špeh?" Několik slz si našlo cestičku skrz její tváře.

„Severus o tom ví." Ta prostá věta pro něj byla horší než rána do srdce.

„Ví? Chceš… Ty mi tady říkáš, že Severus je taky špeh? To snad nemyslíš vážně!" Už zase zvyšoval hlas. Layla jej chytila za ruku, okamžitě se jí však vytrhl a začal přecházet po pokoji. Úplně ignoroval fakt, že vypadala, jako by se měla každou chvíli sesypat.

Po několika minutách hrobového ticha, kdy slyšeli jen jejich vlastní dech, konečně promluvil.

„Fajn. Našla jsi cestu ven. Chci si promluvit s Brumbálem. Hned." Prudce k němu zvedla pohled a v uslzených očích se jí zračila panika. Odmítavě zavrtěla hlavou.

„Ne, Draco. Prosím, nedělej to. Nevystavuj se tomu riziku. Tohle není cesta ven. Copak to nechápeš? Já i Severus jsme si vybrali cestu, která končí tím nejhorším. Nemáme žádnou jistotu, že se dožijeme dalšího dne. A i kdyby Pán Zla opravdu padl, nikdy už nebudeme mít naše životy zpátky. Už navždy budeme jedni z jeho lidí. Copak chceš ztratit všechno, co máš? Copak se chceš zřeknout své rodiny? Prosím, Draco. Nedělej to." Přešel až k ní a jemně jí setřel slzy. Něžný pohled následovala tvrdá slova.

„Doveď mě k němu. Hned."

Kdyby tak tehdy tušila, jak velkou pravdu měla. Severus Snape nakonec zaplatil životem. Ona nikdy nedostala svůj život zpátky. Ztratila i to poslední, co jí ještě zbylo. Severuse, který pro ni byl téměř otcem. Nicollette, jež se k ní obrátila zády, po tom všem. Všechny její vztahy s členy řádu, které se zpřetrhaly po Velké bitvě. Tehdy se stalo něco, po čem ji zavrhli. On se zřekl rodiny. Lidé se mu vyhýbali. Jméno Malfoy už nic neznamenalo. Přesto nikdy nelitoval té noci, kdy udělal rozhodnutí, jež navždy změnilo jeho život.

Ze vzpomínání jej vytrhl zvuk poplachu. S tichým zavrčením se zvedl, aby mohl najít toho proklatého skřítka. Ačkoliv nerad, musel Krátura poslouchat i jeho. A on mu jasně nařídil, aby alarm vypnul. Než propadl vzpomínání, zdálo se mu, že utichl. Ale to se mu opravdu asi jen zdálo. Ještě položil noviny zpátky na hromádku, a když se otáčel ke dveřím, mimoděk pohlédl z okna. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Z toho pohledu byl tak vykolejený, že ani nevnímal, když se Krátura přemístil přímo před něj a tichým hláskem k němu promluvil.

„Paní je slabá a proto musí Krátura za pánem. Cizí kouzelníci prolomili první z ochranných zaklínadel domu. Chtějí paní zatknout. Paní musí pryč." Protože se nedočkal žádné reakce, udělal Krátura tu nejodvážnější věc za celý svůj život. Rozmáchl se a svou malou pěstičkou praštil Draca do nohy, až se jeho slabé tělíčko zakymácelo. Draca to naštěstí probralo a najednou zase začal vnímat svět kolem sebe.

„Paní musí pryč. Chtějí paní zavřít do Azkabanu." Překvapivě se nezačal trestat za to, že uhodil pána. To proto, že mu to Layla už před lety zakázala. Draco mávl hůlkou a všechny jeho věci uložené různě po pokoji se začaly skládat do kufru. Pak promluvil ke skřítkovi, ignorujíc, že jej ten malý drzý tvor prašil.

„Sbal všechny Layliny věci a cokoliv, co je nějak důležité. Pak se s tím a mými věcmi přemísti do Malfoy Manor. A Kráturo…" zavolal ještě na skřítka, když už se chystal přemístit. "ať to tu vypadá, jako by sem nevkročila živá noha už několik let." Ještě zaslechl skřítkovo tiché ano. Když šlo o život jeho paní, udělal Krátura cokoliv, co mu kdo řekl. Draco vzal ze stolku dvě lahvičky s lektvary a pak už běžel nahoru k Layle. Schody přitom bral po dvou. Zrovna otevíral dveře pokoje, kde spala, když se domem rozlehl nepříjemný, houkavý zvuk. Nezvaní hosté prolomili další ochranné zaklínadlo a dostali se na zahradu. Měl nanejvýš pět minut, než se dostanou dovnitř. Předpokládal, že mezi sebou mají opravdu dobrého odeklínače. Jinak by se nedostali tak daleko.

Autor: EllieVanyarin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Last Sacrifice - 4. kapitola: