Me?! - 17. kapitola - Volno • OurStories.cz ~ naše povídky

Hermiona se připravuje na velkou akci.

14.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 1135×

Draco

Už dva týdny jsme spolu s Hermionou chodili. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc je úžasná. Chytrá a asi jediný člověk, který mě dokázal kritizovat a taky dokázal kritiku přijmout. Vyhráli jsme další čtyři bitvy a našich soupeřů hodně ubylo. U nás nikdo nezahynul, naštěstí. Ale všichni vypadali na umření. Museli být hrozně unavení. Bylo zrovna pondělí a já dostal skvělý nápad. Při snídani jsem k ostatním promluvil: „Rozhodl jsem se, že potřebujete oddych. Proto na celý tento týden ruším veškeré lekce. A v pátek otevřu ten velký taneční sál. Budeme mít maškarní. Pokud někdo neví, jak na přeměňování oblečení, přijde dnes do učebny nitrobrany. Upozorňuji, každý na sobě budete mít masku. A pokud budete chtít někoho požádat, aby s vámi šel, musíte ho požádat tady a přede všemi.“ Ukázal jsem na malé pódium. Všichni zatleskali, jen poslední nařízení se jim trochu nezamlouvalo.

O mém vztahu s Hermionou kolovaly různé pověry a spekulovalo se o tom, jestli vůbec existuje. Takže jsem se rozhodl jim pomoct v jejich myšlenkových pochodech tímto směrem. Proto jsem neváhal a ještě v té chvíli Hermionu dotáhl na pódim. Někdo musel jít příkladem. Zesílil jsem svůj hlas a zeptal se jí: „Hermiono Grangerová, bylo by mi ctí Vás doprovodit na páteční ples. Smím Vám dělat společníka?“

Začervenala se a odpověděla: „Zajisté, bude mi potěšením konverzovat s někým tak inteligentním, jako jste vy.“ Usmál jsem se na ni a vyčaroval velký pugét růží. Bez hůlky, samozřejmě, ta by kazila dojem. Oni se roztleskali znovu. A já už měl Hermionu zamluvenou pro sebe.

Hermiona

Na jeho hodinu o přeměňování šatů se dostavilo celkem dost lidí. Přišla jsem tam taky, ale jenom abych mohla být s Dracem. Ještě než do učebny stihl kdokoliv vejít, zašeptala jsem mu: „Oblečení si vyzvedni dneska u mě. Neboj, bude v zelené.“ Usmál se na mě.

„A co ty? Červená, hádám?“ Tajemně jsem se na něj podívala.

„Až v pátek, můj princi.“

Hodina proběhla v klidu. Nikdo neměl žádné zláštní potíže. Já vytvořila jen jedny koktejlky, které se mi sice moc líbily, ale nic na maškarní. Tam mám velké plány. Hned jak jsem překročila práh pokoje, už jsem kouzlila. Několik krejčovských panen jsem naskládala pod okno. Pravda, předtím jsem musela svůj pokoj trochu zvětšit. Jako základ jsem použila staré triko, tepláky a prostěradlo. A když jsem skončila, stálo tam přesně to, co jsem si představovala. Plášť byl zvenku smaragdově zelený a zevnitř jasně stříbrný. Stříbrné měl taky ohnuté části u rukávů. Košile a kalhoty byly také ve stejném odstínu zelené a odděloval je stříbrný pásek. Pak jsem oželela své staré žabky a udělala z nich něco jako pánské kozačky těsně pod kolena, taky stříbrné.

Draco

Když jsem uviděl, v čem půjdu, zatajil se mi dech. Vypadalo to úžasně. Nevím, co bych si vybral sám. Společně jsme pak k tomu dodělali zelenou škrabošku se stříbrnými okraji. Oblékl jsem si to a doopravdy, nemohl jsem vynachválit její umění. Kvůli ní bych bral i červenou, ale očividně měla jiné plány. Nekecal jsem jí do toho. Jsem sice hrdý na to, že mám jakž takž vkus, ale tohle bylo moc i na mě. Opustil jsem její pokoj se svým kostýmem a několika ukradenými polibky.

Hermiona

Vypadal v tom prostě úchvatně. Jako princ. Moje šaty mi ale zabraly o hodně víc práce. Nakonec jsem je ale také dovedla k dokonalosti. (Nedokážu vám to popsat, jak jsem to myslela, tak vám alespoň ukážu obrázky a dopopíšu. Ta část, co je tam modrá, je smaragdově zelená, a ta část, co je černá, tak stříbrná. Obrázek ničeho, co by se podobalo Dracovu oděvu, jsem bohužel nenašla, takže tam nechám pracovat vaši fantazii). K tomu jsem měla stejnou škrabošku jako Draco, ta moje jen byla ještě vyzdobena jemným stříbrným vyšíváním. Nic mě nemohlo zadržet stát se královnou tohoto plesu po boku muže, kterého miluji.

saty saty