Me?! - 19. kapitola - Vítězství nebo prohra? • OurStories.cz ~ naše povídky

Dvě zranění, jedno fyzické a jedno psychické.

16.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1013×

Hermiona

Probudila jsem se a vybavily se mi události včerejší noci. Už nikdy jsem ho nechtěla pustit, nevadilo by mi strávit s ním zbytek svého života tady. Otevřel oči a přitáhl si mě k sobě. Byla sobota a my nemuseli nic dělat, tak jsme vyměnili snídani za dalších pár hodin strávených v posteli.

Na obědě se mi zdálo, že se na nás všichni nějak divně dívají. To jsme byli tak slyšet, nebo někdo poslouchal za dveřmi? Asi se mi to jen zdálo. Ruka ne mém koleni pod stolem se očividně stala pravidlem. Nevadilo mi to. Naopak. Po jídle mě zatáhl do jedné nepoužívané místnosti a líbali jsme se. Šeptala jsem mu do ucha: „Jsi perfektní. Miluji tě, Draco Malfoy.“ Usmál se na mě.

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám*. Taky tě miluji, Miono.“

Pak ale někdo hlasitě zaječel a my museli opustit náš malý ráj a vydat se tam. Prodrali jsme se s Dracem davem až k hlavním dveřím. U nich stál Ron. Draco mu otevřel. Ron vypadal příšerně. Zařval: „Zaútočili na štáb. Pak se zhroutil.“ Mávnutím ruky jsem k němu poslala léčitele a kývla na Draca. Ten sehnal několik lidí a vydali jsme se tam. Už když jsme dorazili, vyhrávali. Jen Belatrix kolem sebe kosila každého, na koho přišla, nějakou neznámou kletbou. Draco na ni zaječel:

„Teto Bello, přestaň!“ Ale jakmile ho spatřila, vyslala za ním kletbu. Musela jsem jít bojovat, takže jsem se na ně nemohla dívat, ale byla jsem si jistá, že Draco ji přemůže. Musel.

V jednom okamžiku ale Belatrix mířila na mě. Očima jsem hledala Draca. Ale Belatrix vypálila kletbu. A najednou přede mě Draco skočil. Když to Belatrix uviděla, když si uvědomila, že ho nejspíš zabila, obrátila hůlku na sebe a zašeptala: „Avada kedavra.“ Zeleně se zablesklo a ona se skácela. Vzala jsem Draca a přemístila se s ním do domu.

Draco

Probudil jsem se. Všechno mě bolelo a hlava třeštila. Najednou ticho prořízl výkřik: „Draco! Jak ti je?“ Na židličce vedle mojí postele seděla Hermiona. Zašklebil jsem se.

„Hrozně. Všechno mě bolí. Ale to nevadí, hlavně, že jsi ty v pořádku.“ Zamračila se na mě.

„Příště mě nezachraňuj. Ani nevíš, jak jsem se o tebe poslední týden bála!“ Vyjekl jsem.

„Týden?“ Pokývala hlavou.

„Jo. Málem jsi umřel, Malfoy! To bych ti nikdy neodpustila.“

Zasmál jsem se. „Chci jít k sobě na pokoj a dělat tam s tebou nepředloženosti.“ Začal jsem se rychle zvedat, ale hned jsem si radši lehnul, protože se mi do všech míst v těle zaryla hrozná bolest. Povzdechl jsem si. „Tak sebeuspokojení bude muset chvilku počkat.“

Až po dalším týdnu mi dovolila odejít na můj pokoj. Asi už nevím kolikrát nás Penny** nachytala, jak se muckáme. Hermiona se pokaždé hrozně červenala. Spala na vedlejším lůžku a v noci mě držela za ruku.

Hermiona

Asi po dalším týdnu přišel Harry a Pansy. Nevěděla jsem, co chtějí, ale pak mi to došlo. Odvést mě. Nechtěla jsem. Zvykla jsem si na komfort a především Draca. Když si Harry všimnul mého ztrápeného obličeje, řekl: „Hermiono, copak si nepamatuješ, že odjíždíš za týden do Bradavic?“ Zamrkala jsem, protože jsem na to úplně zapomněla. Mám učit obranu proti černé magii.

Zašeptala jsem: „A nejde to zrušit?“ Harry zavrtěl hlavou. Uvědomila jsem si, že to nějak budu muset Dracovi říct.

*=Mark Twain

**=ošetřovatelka