OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 21. kapitola - Scházíš mi

18.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1030×

Hermiona

Školní rok už začal a já měla bohužel čím dál tím míň času na něj myslet. Nebo snad bohudík? Bylo tu tolik nových jmen a tváří, a po mně se očekávalo, že si je všechny zapamatuju. Být ředitelkou koleje není nic jednoduchého, stejně jako umravňovat studenty. Mým vzorem byla McGonnagalová. Snažila jsem se být stejně jako ona objektivní a spravedlivá. Samozřejmě, že jsem byla přísná. Když jsem sedávala v knihovně a vzpomínala na časy, kdy jsem tady dělala eseje pro učitele já, zaleskly se mi v očích slzy. Ale myslím, že jsem u studentů byla oblíbená. Věděla jsem, že mám autoritu, ale přesto jsem se snažila vcítit do svých žáků. Možná to bylo tím, že jsem si na svá školní léta živě pamatovala. K mé oblibě nejspíš přispěly i vtipy, které jsem občas vykládala, samozřejmě na úkor zlobivých studentů. Na famfrpálu jsem fandila nejvíc ze všech a chodila se dívat na jejich tréninky. Líbilo se mi tady, vlastně to tu mělo jen jedinou chybu. Nebyl tu ON.

Zrovna jsem seděla v knihovně, ale knihu, kterou jsem držela v ruce, jsem nečetla. Myslela jsem na dobu ve válce. Nebo spíš na její konec. Už to bylo pět měsíců. Pět měsíců v Bradavicích, pět měsíců, co jsem ho neviděla, pět měsíců probdělých nocí. Mé kruhy pod očima teď byly znatelnější než předtím a ani Harryho neschopnost mi o něm cokoliv říct, mi na náladě nepřidávaly. Byl přece jeho nadřízený. Hlasitě jsem si povzdechla. Ginny se na mě podívala a řekla: „Děje se něco?“

Jen jsem zavrtěla hlavou a zamumlala: „Málo klidu.“

Ginny se ušklíbla. „Nebo málo Malfoye.“

Ještě dlouho jsem se dívala na místo, kde zmizely její záda a přemýšlela nad tím, co řekla. A nad tím, jak moc měla pravdu. Draco byl jako droga. Jednou jste začali a už jste nemohli přestat. Nešlo vycouvat. Poznamenalo vás to na celý život. Způsobilo vám to tolik bolesti, ale kdybyste dostali sebemenší záminku zase se pokusit ho vidět, nezaváhali byste ani na vteřinku. Teda alespoň já ne.

Draco

Každý den mě deptalo, že jsem se jí nezeptal, kam pojede ona. Při své práci jsem byl snad všude a nikde po ní nebylo ani stopy. Zrovna mě honili zbývající smrtijedi. Nevím, jak se mi dostali na stopu, ale byli celkem dobří. Teď jsem byl v Americe, na nějakém odlehlém místě. Asi kilometr odtud byl obrovský dům, ale nezdálo se, že by v něm žil někdo, kdo by si liboval v chození po krajině. A pár mudlů by neměl být problém, obzvlášť ne s mým talentem na vymazávání paměti.

Nerozdělával jsem oheň, přestože jsem se obklopil ochrannými kouzly, a navíc se ukryl v houští, které bylo téměř neproniknutelné. Jen jsem si na zem natáhl plachtu a díval se na bezmračné nebe plné hvězd. Jak vypadá nebe, které září nad ní? Chtěl bych to vědět. Pomalu se mi klížila víčka a já se těšil na další sen o ní. Na jeden z mnoha. Byly to světlé chvíle mého dne, chvíle kdy jsem nemusel nad ničím přemýšlet a zvažovat každý svůj krok. Dokonce dávat pozor, jestli někdo neuslyší, jak se nadechuji. A se sladkým výrazem na tváři jsem usnul.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 21. kapitola - Scházíš mi: