OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 22. kapitola - Addana

19.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 994×

Draco

Ráno jsem se probudil a nade mnou stála nějaká holka. Rychle jsem se vyškrábal na nohy a vytáhl hůlku. Natáhla ke mně ruku. „Ahoj, já jsem Addana,“ usmála se a já pochopil, že musí být mudla. Ale jen velice silný kouzelník by dokázal prolomit moje obrany. Rozhodl jsem se předstírat, že jsem jako ona a jen tady kempuju. Její ruku jsem stiskl asi poněkud silně, protože vyjekla. Omluvně jsem se na ni podíval.

Najednou se ale ozvalo hlasité TŘESK! a kolem nás se objevili moji pronásledovatelé. Vytáhl jsem hůlku, ale hned mě odzbrojili. Věděl jsem, že to bude má smrt, a trochu mi bylo líto té holky, co se sem připletla. Ve chvíli jsem zabil dva z nich, ale ještě jich zbývalo nejmíň patnáct. Přibližovali se. Strachem jsem se nemohl pohnout. Když už byli jen necelý metr od nás, té holce vytrysklo z dlaní oslňující bílé světlo. Cítil jsem jeho ohromnou sílu. Ti smrtijedi se všichni sborově skáceli na zem a já tušil, že už nevstanou.

Na nic jsem nečekal a popadl ji za ruku. Zdála se stejně jako já ohromená. Utíkal jsem směrem k tomu domu, musela bydlet tam. Zastavil jsem se před železnou branou. Ona na ni jen přiložila prst a ta se otevřela. Mudlovské vynálezy. Stále víc mě zajímalo, kdo je. Vedla mě přes nádhernou zahradu, která mi připomínala tu naši na Malfoy Manor. Dům byl menší než ten náš, ale stejně elegantní. Chodba ale nebyla plná starodávných portrétů, ale spíš těch od moderních mudlovských umělců. Byla tu spousta věcí, jejichž významu jsem nerozuměl. Zavedla mě do té nejzvláštnější místnosti, kterou jsem kdy viděl. Byla to jedna obrovská postel a obrovský plastový papír přes celou stěnu, na kterou mířilo něco velice podobné tomu, čemu mudlové říkají kamera. Vybídla mě, abych tam vlezl. Řekla: „Počkej tady, donesu ti suché oblečení.“ A tak jsem tam seděl a čekal. Přinesla velké modré tričko a šedé kalhoty.

Podíval jsem se na ni, jestli hodlá odejít, ale nezdálo se. Po chvíli si to asi uvědomila a vycouvala ze dveří. Nebylo tu světlo, a tak jsem vzal hůlku a zašeptal: „Lumos“ Oblečení mi bylo trochu větší, ale nijak mi to nevadilo. Když uviděla mou hůlku, hned se po ní vrhla. Držela ji v ruce a pečlivě ji zkoumala.

Mumlala: „Maminka měla taky takovou. V té krabičce nahoře.“ Zpozorněl jsem. Její matka byla čarodějka? To by něco vysvětlovalo. Pak se na mě obrátila s otázkou: „Můžu se ti s něčím svěřit?“ Pokýval jsem a ona pokračovala. „Občas se mi stávají zvláštní věci. Něco jako tohle, ale mnohem slabší. Třeba se kolem mě rozbíjí samovolně věci, něco se samo posunuje nebo umím zvedat věci jen tak, bez použití rukou. Nikomu jsem to neřekla, protože jsem se bála, že mě budou považovat za blázna. Ale teď jsem viděla, co umíš ty. Co jsem?“

Chudák, očividně do teď nevěděla, že je čarodějnice. Nevím proč, ale chytl jsem ji kolem ramen. Začal jsem vyprávět: „Na světě jsou dva typy lidí. Mudlové a kouzelníci. Kouzelníci se před mudly skrývají a není jich tolik, ale pořád hodně. Mudlové nevěří, že kouzelníci existují, a to je dobře. Ty jsi očividně jedním z kouzelníků a tvá matka je taky. Kde je?“ Oči se jí zalili slzami. Vzlykla.

„Je mrtvá. Umřela, když mi bylo pět.“ Vytáhla kapesníček a slzy si utřela. 

„No, a já patřím mezi kouzelníky. Když je kouzelníkem alespoň jeden rodič, dítě je kouzelník. Taky existují čistokrevné kouzelnické rodiny, kde jsem se narodil já. Zakládali jsme si na tom, že mezi naše předky nepatří ani jeden mudla. No, a někdy se kouzelník narodí i dvěma mudlům. Není to úplně běžné, ale ani ne výjimečné, znám dost takových lidí. A pro lidi jako jsme my existují školy, kde se naše schopnosti učíme ovládat. Málokdo dokáže to, co ty. Kouzlit bez hůlky. Hůlka nám pomáhá magii usměrňovat a směřovat. Musíš mít v předcích velice mocného čaroděje, jinak bys to nedokázala.“ Usmála se.

„Maminka říkala, že jsem potomek Merlina a že jednoho dne dokážu velké věci.“

Zalapal jsem po dechu. Pokud by byla jeho potomek, vše by to vysvětlovalo. Její výchovu musím nechat na odbornících. Taky jsem se usmál. „To je klidně možné. Ale potřebuješ se naučit své schopnosti ovládat. Souhlasila bys s tím, že bych tě vzal na tu nejlepší školu, co znám?“

Vyhrkla: „Ano! A jak se jmenuje?“

Zašeptal jsem: „Škola čar a kouzel v Bradavicích. Taky jsem tam chodil. Vyrazíme zítra a seženeme všechno potřebné. Dnes si ale odpočineme. Souhlasíš?“

Zasmála se. Zjistil jsem, že to, kde jsme, je domácí kino. Na tom papíře se objevilo něco, čemu říkala film, a navzdory mému očekávání to bylo zajímavé. Taky donesla jídlo, kterému říkala popcorn a gumídci. To taky bylo dobré. Nakonec, mudlové nejsou zas tak špatní, když tohle dělají.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 22. kapitola - Addana: