OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 4. kapitola - Že by přátelství?

26.04.2014 (20:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 1577×

Hermiona

Draco se snažil. Byl hodný. Starala jsem se o něj už dva měsíce a byla víc než spokojená. Občas mu něco uklouzlo nebo jsme se trochu pohádali, ale pak se mi omluvil... a donesl mi obrovskou kytici a bonboniéru. Změnil se. Konečně jsem tomu uvěřila. Pořád byl arogantní a musel mít za každou cenu pravdu, ale už nebyl tak nesnesitelný. Často dělal, že si čte, ale pozoroval mě. Znervózňovalo mě to, ale taky to bylo hrozně roztomilé, když si myslel, že o něm nevím, a pokaždé, když jsem se podívala jeho směrem, uhnul očima. To, na co jsem ale doopravdy zapomněla, je pomsta. Vždyť není zas tak špatný...

Draco

Každý den, který strávím tím, že ji pozoruju, každý den, který strávím v její přítomnosti, k ní pociťuji čím dál větší sympatie. Myslím, že ani ona ke mně už nechová takovou nenávist jako ve škole. Ale možná je to jen mé slabomyslné přání. Nemám žádné přátele. Mám jen ji. Slíbil jsem si, že už se před ní nikdy neopiju, a tak se utápím ve své osamělosti v pochybných hospodách. Tak rád bych se jí svěřil se vším, co mě trápí. Možná je to trochu holčičí, ale potřebuju někoho, komu se "budu moct vyplakat na rameno". Říct jí, že ji potřebuju. Myslí si, že po večerech chodím za nějakou holkou, protože vždycky, když odcházím, mrkne na mě a pronese s leskem perverznosti v očích: „Užij si to.“ Tak strašně jí chci říct, co k ní cítím, vlastně, co jsem k ní vždycky cítil.

Nedokážu si své pocity vyložit jinak než lásku. Lásku k NÍ. Pokaždé, když se ke mně přiblíží a mě zaleje vůně jejího parfému, se mi napnou všechny svaly v těle, a kdybych se neuměl tak perfektně přetvařovat, zrudl bych jako rak. Vždy, když ji uvidím stát ve dveřích, pocítím naplňující radost a srdce mi zaplesá. Naopak se celý den hrozím chvíle, kdy se se mnou rozloučí jemným polibkem na čelo a odejde a já vím, že ani tentokrát nebude spát v mé posteli. Neděle jsou nejhorší dny z týdne. To ji celý den nevidím. To se pak můj pokoj změní v hotové peklo. Dávám průchod svým emocím a na svém nábytku a věcech si vyleju všechen vztek, všechen strach, všechnu lítost.

Když onemocněla, dvě hodiny jsem ji přemlouval, aby u nás i spala, dokud nakonec nesouhlasila. Vařil jsem jí čaj, a když spala, tak jsem se na ni pootevřenými dveřmi díval. Jednou jsem tam usnul a ona se na mě dokonce ani nezlobila. Přikryla mě přikrývkou. Ještě dva týdny si dělala srandu, že ji šmíruju, když spí. Nevěděla, že je to pravda. Já bych to jen nenazval šmírováním. Ani jsem nevěděl jak, ale stali se z nás přátelé.

Hermiona

Staré křivdy byly zapomenuty. Minulost už v našem životě nehrála žádnou roli. Bylo jen tady a teď. A mým největším problémem bylo, že jsem neměla jít s kým na Bradavický ples. Nebyla jsem tam minulý ani předminulý rok, takže jsem si slíbila, že tento rok to změním. Sama ale nemůžu. Nevím. Tápám. Bojím se.

Nemám strach ze samotného plesu, ale spíš z lidí, které tam potkám. Ron je vlezlej, a když už to někdy nevydržím a řeknu mu, ať mě nechá na pokoji, vybuchne. Když se to stalo minule, zmlátil by mě do bezvědomí, kdyby Harry nezasáhl. S Harrym se taky nebavím, buď nemá čas, nebo se na něco vymlouvá. Nejspíš vzpomíná na tu noc, kdy jsme prchali a Ron nás opustil a my byli ve stanu sami. Myslí si, že bych prozradila něco, co poškodí jeho reputaci. Má ale pravdu. Nejenže toho vím spoustu o jeho chloubě, vím i spoustu jeho tajemství. Jen mě mrzí, že mi nevěří po tom, co jsme spolu prožili. Mám jen jeden nápad, který by byl alespoň trochu použitelný. Vlastně víc než použitelný, když o tom tak přemýšlím. Draco. Ano, on. Chci jít na Bradavický ples s Dracem Malfoyem, nezbláznila jsem se? Ne. Není zas tak špatný, když se to vezme kolem a kolem. A navíc, když budu s ním, Ron mě nechá být. A pokud nenechá, Draco ho nějak slušně uzemní, vždyť v uzemňování svých úhlavních nepřátel je expert. To mu ale říct nemůžu. Navíc někdo tak sexy jako on už si někoho určitě sehnal. Počkat, já, Hermiona Grangerová, jsem přiznala, že Draco je sexy? Oh, myslím, že jsem se taky trochu změnila.

Také přemýšlím o tom, že se konečně nechám Dracem překecat a přijmu původně Aliciinu nabídku, abych u nich bydlela. Můj vztah se k němu od základu změnil. Teď není založen na nenávisti, ale na přátelství, a i když to nerada přiznávám, i na vzájemné přitažlivosti.

Draco

Zdává se mi o ní stále častěji a věřím, že kdyby se mi podívala do hlavy a zjistila to, asi by mě uškrtila za to, jak o ní přemýšlím. Hrozím se dne, kdy od nás odejde a začne žít svůj vlastní život. Nebo si někoho přivede. Moje míra sebeovládání je obrovská, ale asi bych toho chlapa na místě uškrtil, že se mé Mii vůbec dotknul. Potter ji zaměstnal jako bystrozora a ona u nás už netráví dny, ale noci. Když jsem ji přemlouval, aby u nás zůstala, řekl jsem jí, jak moc by mi chyběla, a obejmul jsem ji. Kdyby viděla červeň v mé tváři, nejspíš by se mi zasmála. Chtěl bych ji pozvat na večeři. Tak jí jen kupuju bonboniéry. Vždycky když jí nějakou dám, sedne si se mnou na pohovku, přitulí se ke mně a strká mi bonbóny do pusy. Pak mi přizná, že jsem sladký. Když má hodně dobrou náladu, tak dostanu i pusu.

Nemá ani tušení, co pro mě znamená tohle všechno, co pro mě dělá. Díky ní jsem se přestal opíjet a začal posilovat a běhat, aby až konečně budeme tam, kde chci já, nesnesl bych, kdybych se jí nelíbil. Prostě by mě to zabilo, nelíbit se té jediné osobě, na které mi doopravdy záleží. Nesnáším se za to, jak jsem zbabělý. Za to, že jí nedokážu říct, co všechno pro mě znamená. A děsím se dne, kdy mě někdo předběhne nebo kdy to na mně pozná, a bude mě za to nenávidět.

Hermiona

Bradavický ples se kvapem blíží a já si ještě nikoho nesehnala. Chtěla jsem Draca požádat, ale je tradicí, že chlapec žádá dívku. Pokud s ním tam tedy mám jít, musí požádat on mě. A to se nikdy nestane. Určitě už požádal někoho jiného, atraktivnějšího. Proč by jinak tolik cvičil? Mně se určitě líbit nechce. A toto byl jeden z mála okamžiků, kdy se Hermiona naprosto mýlila. A pak tu byl můj druhý problém. Vlastně mě nikdo nikdy neučil tančit a vše, co jsem uměla (a že toho bylo žalostně málo), jsem se naučila pozorováním ostatních a tím, co jsem se naučila z knih, když jsem byla sama u sebe doma a mohla si vyklidit nějakou místnost a trochu cvičit. Neměl mě ale kdo vést, kdo mě opravit. Musím cvičit stůj co stůj.

Draco

Probudím se. Zívnu. Z jídelny se line pomalá vážná hudba. Že by tohle Mia poslouchala při snídani? To přece není její styl. Navíc takhle brzo. Práce ji unavovala a byla vděčná za okamžik, kdy si mohla přispat. Tak co se tu děje? Má tu někoho? Začínal jsem být zvědavý, ale hlavně vzrušený. Schody jsem sešel opatrně, aby mě nikdo neslyšel, nerad bych tam vpadl zrovna ve chvíli, kdy se bude s někým líbat nebo... Rychle jsem tu myšlenku vypudil z hlavy. Opatrně jsem do jídelny nakoukl. Když jsem si uvědomil, co vlastně vidím, musel jsem se zasmát. Mia, která se ani moc nenamáhala se po vstaní upravit, tančila jen v tílku a legínách po jídelně, ze které si udělala provizorní taneční parket tak, že jednoduše odsunula všechno na stranu. Měla zavřené oči a bylo vidět, jak pekelně se soustředí. Teprve teď mi došlo, že ji nikdo tančit neučil už od pěti let jako mě a že se to musela naučit sama. Chudák. Ale na plese s Krymem vypadala tak úžasně. Nebylo tomu skoro možné uvěřit. Miloval jsem ji čím dál tím víc. Učí se sama tančit na Bradavický ples. Byla tak snaživá. Ale kvůli komu?

Ani nevím proč, ale po špičkách k ní dojdu. Má zavřené oči, jak se snaží. Zrovna se tak hezky natočí a já ji jednou rukou chytnu za ruku a druhou jí obtočím kolem pasu. Vykulí ty své obrovské hnědé oči, ale hned je zase zavře. Překvapilo mě, že neprojevila ani známku toho, že by se jí to, co jsem udělal, nelíbilo. Změnila se hudba a já měl možnost si ji přitáhnout ještě blíž k sobě, aniž by mohla vytušit jakékoliv postranní úmysly. Tančila perfektně, úplně se mi poddala a nechala mě, ať ji vedu. A to já udělal víc než rád. Jednu chvíli dokonce přitiskla svou tvář na mou.

Tančili jsme asi tři hodiny, když vtom do jídelny vrazila Alicia. Když uviděla, co děláme, jen se zastavila ve dveřích a vykulila oči. Já se zastavil taky a Mia do mě trošku narazila, jak měla ještě pořád zavřené oči. Otevřela oči a naše pohledy se střetly, můj prosebný a její zmatený. Pak si uvědomila přítomnost Alicie a úplně zrudla. Uvědomil jsem si, že nechala svou ruku kolem mého pasu a zahřálo mě u srdce. Oběma nám bylo jasné, co si Alicia myslí. Viděla dva lidi, co před chvílí vylezli z postele (a ona myslela jedné postele) a co si spolu udělali romantické ráno. Alicia povytáhla obočí, ale já věděl, že to není situací, ale tím, že jsem si někoho našel. Vlastně, já doopravdy nenašel. Měla se k odchodu, ale Mia ji zastavila slovy:„To není tak, jak si myslíte. Draco mě učil tančit, protože je za pár týdnů Bradavický ples.“ Ona se otočila a jen se zeptala:

„A co že jsem si to podle vás měla jako myslet?“ Mia zrudla až po uši a stydlivě se na mě usmála a já jí úsměv s radostí oplatil. Hned jak Alicia odešla, pozval jsem Miu dnes na večeři a zdůvodnil to tím, že jí potřebuji něco říct.

Když jsem ji uviděl, rozbušilo se mi srdce. Měla krásné elegantní rudé minišaty. Vlasy si vyčesala nahoru do spletitého drdolu a nechala pár pramínku splývat jí kolem obličeje. Vypadala jako princezna. Moje princezna. Když jsme došli k sobě, podal jsem jí kytici stejně rudých růží, jako její šaty. Mírně zrudla. Chytil jsem ji za ruku a nevšímal jsem si jejího mírně povytaženého obočí. Zavedl jsem ji do restaurace a já jí nabídl židli, aby se posadila. Během chvíle přišla číšnice a my si objednali. Svěřil jsem se jí: „Mio, šla bys se mnou na Bradavický ples?“ Pak jsem si uvědomil svou chybu.

„Mio?“ zeptala se mě vážně a mně mírně zčervenaly tváře. Věděl jsem, jak to dopadne, ale musel jsem slyšet jasné ne, než to vzdám. Chytil jsem ji za ruku a zeptal se ještě jednou:

„Mio, prosím, šla bys se mnou na Bradavický ples?“ K mému obrovskému překvapení odpověděla:

„Co bych si mohla přát víc? Ale budeš jen kamarádský doprovod, rozumíš?“ Po jejích slovech jsem se musel zasmát, což odlehčilo atmosféru a my si užili jeden z těch výjimečně krásných večerů. Jen kdybych nemusel myslet na to, jaké by to s ní bylo v posteli.

Hermiona

Začal mi říkat Mio a mně se to strašně líbilo, jen mě to dost překvapilo. To, že se odhodlal se mě zeptat, bylo... přinejmenším statečné. A když jsme přišli domů, dokonce jsem dostala pusu na rty. Ty jeho byly tak sladké a hedvábné, ale byla to jen obyčejná pusa na dobrou noc. Nikdy předtím ale nic takového neudělal a já si uvědomila, že se dostáváme do nějaké části vztahu, kdy to není jen přátelství. Když mě líbal, měla jsem tak úžasný pocit, že jsem musela zavřít oči. Když jsem je otevřela, byl už můj záhadný Draco pryč. Jako by se bál, co mu na to řeknu.

Draco

Musel jsem někam zmizet. Měl jsem takový zvláštní pocit a musel jsem se pořád chytat na rty. Lapila mě do svých sítí a ani o tom neví. Musel jsem se usmát, když jsem ji tam tak viděl stát se zavřenýma očima. Nejspíš čekala na přídavek. Škoda. Měl jsem zůstat. Snad příště...

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 4. kapitola - Že by přátelství?: