Me?! - 5.kapitola - Bradavický vánoční ples • OurStories.cz ~ naše povídky

Dlouho očekávaná akce je tady. Hermiona vidí v Dracovi oporu, ale dostane ji? A dostane Draco konečně to, co tolik chce?

27.04.2014 (20:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 8× • zobrazeno 1574×

Draco

Přesně si pamatuju, jak jsem ji jednou v hodině poslal papírové origami, jestli se mnou půjde na ples. Tenkrát odmítla. Byl jsem zdrcený. Ano, už tenkrát. Ale to je dlouhý příběh. Byl jsem na mnoha plesech a na hodně z nich jsem se netěšil, ale tohoto se bojím. Budou tam lidé ze Zmijozelu a všichni ví, na jakou stranu jsem se na konci přidal. Nevadili by mi, ale je tu velká možnost, že mě před Miou úmyslně ztrapní, řeknou něco, co mělo zůstat jen ve zdech Zmijozelské hradní věže.

Už mám oblek, který jsme vybrali s Miou speciálně na ples. Poté, co jsem stál víc jak dvě hodiny na stupátku paní Malkinové, přemluvil jsem ji, ať si také nějaké vyzkouší. K mému překvapení souhlasila. Nějaké se jí líbily a já ji v nich obdivoval, ale ona pořád nebyla spokojená. Nevadilo mi to. Jsem vděčný za každou minutu, kterou s ní mohu strávit. Šel jsem se podívat mezi věšáky se společenskými šaty a uviděl jedny překrásné. Byly stříbrné, přesně jako můj oblek. Vypadala by v nich tak krásně. Donesl jsem jí je a ona na mě zamrkala překvapením. Hned si je vyzkoušela a padly jí jako ulité.

Když jsme odešli, ona zamířila domů, já se vymluvil, že něco potřebuji, ale hned jak byla z dohledu, vešel jsem opět do krámku paní Malkinové. Šaty byly drahé a věděl jsem, že by mi Mia nikdy nedovolila, abych jí je koupil. Proto jsem to udělal tajně. Vypadala v nich jako anděl a já si nemohl pomoct. Potom jsem ještě běžel koupit jí její oblíbenou čokoládu a novou knížku. Chci ji rozmazlovat, dokud můžu.

Hermiona

Včera jsme si byli zkoušet s Dracem oblečení na ples. Bylo to úžasné. Všem šatům, co jsem si vybrala já, něco chybělo. Pak se mi ale zaběhl mezi regály a přinesl ty nejkrásnější šaty, co jsem kdy viděla. Nevěděla jsem, že má tak dobrý vkus.

Otevřela jsem pořádně oči a uvědomila si, že dnes je ples. A na mé podlaze něco leželo. Draco mi často dával dárky. Řekl, že je to za to, že s ním půjdu na ples. Nikdy jsem si jím nemohla být jistá. Je tak nepředvídatelný. Tenhle balík byl ale obrovský. Otevřela jsem ho. Byly tam ty šaty, co jsem si včera zkoušela. Nevěděla jsem, jestli se mám na něj zlobit nebo mu skočit kolem krku. Rozhodla jsem se, že napřed udělám to druhé a pak to první.

Když jsem přišla dolů, podíval se na mě tak... jakoby téměř vyděšeně. Skočila jsem mu kolem krku. Je víc jak o hlavu větší, a když mě objal kolem pasu a zvedl mě, měla jsem nohy nejmíň třicet centimetrů nad zemí. Prosebně se na mě podíval s otázkou v očích, jestli si je dneska vezmu na sebe. Pokývala jsem, že ano, a on se šťastně rozesmál a zatočil mnou, jako bych byla lehká jako pírko. Je tak krásný, když se směje.

Draco

Dnes jsem to trochu přehnal, musel jsem si přece udržovat image bad boye, ale když ji vidím šťastnou, musím být také šťastný.

O šesté večer jsme už stáli před domem. Chytla mě za ruku a mnou projelo brnění. Pořád na mě takhle působí. Přemístili jsme se asi dvě míle před Bradavice, kde na nás čekal černý kočár tažený černými koňmi. Tentokrát to ale nebyl můj, ale Miin nápad. Řekla, že bude působivější, když přijedeme kočárem, než když se jen obyčejně přemístíme. Stejně bychom museli asi míli jít. Pro mě by to nebyl problém, ale pro Miu ve střevíčkách ano, i když by si to nikdy nebyla ochotna přiznat. Navíc pro ni bude lepší, když nepotká své kamarády už na cestě a nebude s nimi muset diskutovat o mé společnosti. Nebyl by to pěkný rozhovor pro nikoho.

Konečně jsme dorazili. U brány čekali Weaslyovi. Když uviděli náš kočár, protáhly se jim obličeje. Jako by zmrzli, když jsem z něj vystoupil já se svou, tentokrát hranou, nadutostí. Herm se připravila. Všichni Weaslyovi mě pozorovali a vsadím se, že do jednoho přemýšleli nad tím, kdo z kočáru vystoupí. Jaké muselo být jejich překvapení, když zjistili, že to není žádný Zmijozel, ale jejich stará známá Hermiona.

Sestoupila ze schůdků elegantně jako princezna. Otevřel jsem jí dveře a podal ruku. Věděla, kdo na ni zírá. To, že jsme tady spolu, bude během chvíle nejspíš největší senzace plesu. Ach ne.

I když Herm Weasleyovi slušně pozdravila, dostalo se jí odpovědi jen od Ginny, ostatní se nejspíš ještě nemohli vzpamatovat. Ale už je to za námi. Šli jsme trochu do soukromí a já ucítil vinu. Mohla se normálně bavit se svými přáteli, nebýt mě. Zeptal jsem se jen: „Nevadí?“ Věděl jsem přesně, že ví, na co myslím. Její „nevadí“ bylo to, co mě zahřálo u srdce. Má mě ráda.

Odskočil jsem pro něco na pití. Když jsem se vrátil, u Herm stála nejmladší mužská Zrzavá hlava. Ale Herm nevypadá, že se baví, ne? Nenávidím ho z celé své duše. A teď mi stál v cestě k Herm, mé nejmilovanější osobě. Rozhodl jsem se, že to nepokazím, a rozhodl jsem se pro slušnost. Stačilo obyčejné s dovolením a on automaticky uhnul. Teprve když mě uviděl, uvědomil si, jakou udělal chybu. Podal jsem jí šampaňské a začali jsme si povídat o těch šatech, co měla právě na sobě. Když si ten slizoun uvědomil, že ho perfektně ignorujeme, odtáhl.

Naklonil jsem se k Herm a pošeptal jí do ucha: „Co ti chtěl?“

Pošeptala mi zpátky: „To, co vždycky.“ V té době jsem nevěděl, že z Ronova úhlu pohledu to vypadalo přesně, jako kdybychom se s Herm líbali. Což by nebyl až tak špatný nápad.

Vždycky jsem nenáviděl pánskou volenku, ale když oznámili dámskou pro první tanec, zatrnulo ve mně. Co když Herm... Vtom se Mia ozvala: „Draco, věnuješ mi svůj první tanec?“ Usmál jsem se a zašeptal:

„I když nebude úplně náš první.“ Společně jsme se tiše rozesmáli. Tančila jako lehkonohá víla. Když jsme vtančili na parket, ucítil jsem, že se mi ho zad zabodává víc pohledů, než je zdrávo. A není divu. Mia vypadala opravdu jako princezna.

Celý večer jsme tančili a pili šampaňské. I když já ne tolik, protože se před Miou nechci opít. Navíc by na ni pak neměl kdo dávat pozor před Weaslákem. Když už jsme mířili ke vchodu, zavolali na mě kluci ze Zmijozelu. Já jít nechtěl, ale Mia už k nim mířila. Očividně nebyla vůbec opilá. Jak to dělá? A pak jsem z dálky zahlédl pod stolem kyblík. Už mi bylo jasné, kam se všechen alkohol poděl. Rychle jsem zamířil za ní.

Myslel jsem, že se budou všichni škorpit, ale Herm s nimi vycházela překvapivě dobře. Prozatím. Ale pak jsem to zaslechl: „Chceš, abych ti řekl něco o Dracovi?“ Musel jsem je zastavit, ale už bylo pozdě.

Hermiona

Když jsem to uslyšela, málem se mi podlomila kolena. Věděla jsem, že mi neřeknou nic hezkého, ale tohle ne. To nebylo možné. On by přece... Ne, nikdy by neotevřel průchod všem těm smrtijedům na školu, to by přece... Pak jsem ale uviděla jeho provinilý výraz a bylo mi ho líto. Pak jsem uviděla, co celou dobu chystali. „Draco, pozor!“ Ale bylo pozdě. Nějak jsem si nevšimla, ale během toho krátkého rozhovoru jsme se přesunuli ven. Nikdo nás neviděl. Tu na mě jeden ze Zmijozelů zakřičel:

„Opovaž se pohnout, nebo ho zabijeme.“ Stála jsem bez hnutí asi pět minut, ale pak jsem najednou vytáhla hůlku a všechny naráz je omráčila. Nebylo to lehké.

Rychle jsem zvedla Draca. Krvácel na hodně místech. Tak tak jsem se s ním přemístila. Vzpomněla jsem si na onu noc, kdy jsem ho zachraňovala poprvé. Má hroznou horečku, třese se zimou. Malé ranky jsem mu vyspravila, ale u těch větších jsem jen udělala to nejnezbytnější. Dala jsem mu lék tišící bolest, takže rány necítil, ale lektvar tišící bolest jsem mu dát nemohla, co když je na něco alergický?

Vysvlékla jsem mu kouzlem oblečení a kouzlem mu dala jiné z jeho šatníku. Udělala bych to ručně, ale nevím, jak by reagoval na to, že jsem ho viděla celého nahého. Nakonec byl tak rozpálený, že jsem ho odkryla a opět mu sundala tričko (tentokrát ručně). Dávala jsem mu chladivé obklady kde všude. Alespoň už mu nebyla zima. V polospánku mě zatahal za ruku a já málem vykřikla. Jenže on mou ruku nepustil, a tak jsem byla nucená spát vedle něho na zemi. Do postele bych si s ním nevlezla. Podruhé už ne.

Draco

Probudil jsem se a svíral JEJÍ ruku. Kvůli mně musela spát na zemi. Pokusil jsem se vstát. Ze všech míst mého těla vystřelila prudká bolest a já se s žuchnutím dopadl do postele. To ale vzbudilo moji Miu. První, co ji zajímalo, bylo: „Draco, nesnášíš mě?“ Podivil jsem se. Pokračovala: „To já za tohle můžu, Draco, za všechno můžu já.“ Rozbrečela se. Ačkoliv mi to působilo ohromnou bolest, snažil jsem se ji zatáhnout k sobě do postele. Nechtěla, ale když uviděla bolest v mé tváři, jemně položila mou hlavu na polštář a zalezla si se mnou do postele. Být nemocný má i své výhody.

Hermiona

Nesnášela jsem se za to. Ne proto, že jsem si vlezla k němu do postele. Nepřestal by, dokud by nepadl vyčerpáním nebo bolestí, jak ho znám. Každý pohyb mu musel působit hrozné bolesti. Ne, já se nenáviděla za to, že se mi to líbilo.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter