OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 7. kapitola - Útěk

04.05.2014 (13:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1261×

Draco

Člověk by řekl, že mi to život dělá naschvál. Utekli. Utekli z Azkabanu. Nevím jak. Ale prostě mi musí zničit život. Koho budou vinit lidé, až to zjistí? Mě. Mé rodiče. Jsme jedni z mála Smrtijedů, kteří nejsou v Azkabanu a lidé už tak byli podezřívaví. Ministerstvo potřebuje někoho obvinit a já budu jasná volba. Stalo se to jen jediný den po tom, co moje rodiče propustili. Prostě skvělé načasování. Budu obviňen a stíhán. A i kdyby ne oficiálně, lidé se na mě pořád budou dívat skrz prsty. To nemůžu Hermioně udělat. Nemůžu ji nechat volit mezi mnou a jejími přáteli. Znovuobjeveným přátelstvím. Navíc by ji vinili spolu se mnou a to bych nepřežil. Musím odejít z jejího života a opustit ji. Pro její dobro.

Hermiona

Když jsem přišla domů, Draco už byl pryč. Bylo mi jasné, že ho budou vinit a že se raději stáhl, ale stejně jsem ho chtěla hledat. Ale nevím jak ani kde. Všichni Smrtijedi se dostali z Azkabanu a teď se pod vedením Belatrix snaží rozpoutat válku, pomstít Voldemorta. Zavolal mě Harry. Musíme obsadit Bradavice, než bude pozdě. A Draco by s námi stejně nešel. Nesnese přítomnost Rona a Harryho a pod jejich vedením by se nikdy nesklonil. Na to je moc hrdý. A všichni by se ho kvůli jeho temné minulosti stranili.

O rok později

Bojujeme už tak dlouho. Museli jsme opustit Bradavice. Byly moc velké na to, abychom je celé ubránili. Teď máme sídlo na Grimauldově náměstí, stejně jako za starých časů. Původně jsme mysleli, že bude jen otázkou několika týdnů, než všechny zajmeme a zničíme. Ale opak byl pravdou. Byli jsme neopatrní a mnoho z nás na začátku zabili. Další válku už bychom nezvládli.

Vtom mě ale z přemýšlení vytrhlo volání, které oznamovalo, že se všichni máme sejít v jídelně na poradě, kterou Harry svolal. Když už jsme byli všichni, uvědomila jsem si, jak je nás málo. Byli jsme oslabení, unavení a Smrtijedů stále přibývalo. Nemohli jsme to déle vydržet, pokud se nestane zázrak. Najednou Harry, který dosud jen tiše seděl v čele stolu a čekal, až se utišíme, povstal. To stačilo k tomu, aby všichni ztichli. Něco viselo ve vzduchu a my věděli, že toto bude něco opravdu důležitého.

Začal: „Nechci snižovat morálku, ale všichni víme, že slábneme. Před jistou dobou mi byla nabídnuta pomoc od určité skupiny lidí, kteří si dosud zachovávali neutralitu, ale poté, co byla zničena polovina Londýna, se rozhodli zakročit.“ Na chvíli se odmlčel, aby nám dal čas to zpracovat. „Jistě si všichni pokládáte otázku, o koho jde a je to dobře. Neměli bychom přijmout pomoc od každého, kdo ji nabídne, protože by to mohl být zrádce. Ještě než odpovím na tuto nepoloženou otázku, chtěl bych vám připomenout, že lidé se mění. V čele této skupiny stojí Draco Malfoy, můj bývalý spolužák z Bradavic.“ Tušila jsem to. Nevím proč, ale nějak jsem věděla, že naše cesty se jen tak rychle nerozejdou. Nebyl jeho styl si jen tak někam zalízt a čekat. Všichni až na Rona hlasovali, abychom pomoc přijali. Pořád ho nenávidí. Ron s Dracem se nikdy nemohli vystát, ale že si tuto zášť bude chovat tak dlouho.

Myslela jsem si, že tím to skončí, ale to by to bylo moc jednoduché. Ale on pokračoval. „I když s jejich pomocí téměř všichni souhlasili, pravděpodobně jim téměř nikdo z vás nebude věřit. A důvěra je ve válce důležitá, můžou na ní záviset životy mnohých z nás. Žijeme v těžké době, která si žádá drastická opatření. Nápad, který vám teď předložím, vymyslel náš bývalý ředitel Albus Brumbál. Mnohým z vás se pravděpodobně nebude líbit, ale nehodlám o něm diskutovat. Usnesli jsme se, že pro posílení vzájemné důvěry pošleme my jednoho našeho člena Řádu k nim a oni jednoho svého člena k nám.“ Všichni strnuli. Nikdo nechtěl být mezi Zmijozeli sám. Každý se bál, že to bude on, kdo půjde. Harry se po nás podíval. „Druhá strana s tím již souhlasila a při zítřejším úsvitu k nám přijde Pansy Parkinsová. Nechci nikoho do ničeho nutit, pokud to nebude nezbytné. Proto se vás nejdříve zeptám, jestli je tu někdo, kdo by dobrovolně šel.“

Uplynulo deset sekund, pak půl minuty. Šrotovalo mi to v hlavě. Jsem jediná, kdo Draca alespoň trochu zná. A je to možnost se s ním setkat. Postavila jsem se. „Půjdu. Jak už Harry říkal, lidé se mění. Možná to nebude tak zlé. Navíc je Pansy v jejich hierarchii něco jako princezna, a tak mi připadá víc než spravedlivé poslat k nim taky někoho takového. Tím se nad vás samozřejmě nechci vyvyšovat, ale uznejme, že jste rádi, že půjdu.“

Ostatní sborově zalapali po dechu. Vždyť jsem to byla já, kdo Zmijozel nenáviděl a koho Draco tak nesnášel. Já ale věděla své. První začala tleskat Ginny a ostatní se přidali.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 7. kapitola - Útěk: