OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 9. kapitola - Jizvy války

06.05.2014 (16:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1257×

Draco

Jakmile odešla spát, svolal jsem poradu svých nejbližších přátel. Rozdělil jsem úkoly. Nemyslím si, že jí bude hrozit nebezpečí nejen v bitvách, ale i uvnitř. Hlavně ti nejmladší a nejnovější, na které neměla válka takový dopad, mají pořád v mysli zakořeněný odpor k nečistokrevným kouzelníkům, obzvláště k rozeným u mudlů. Domem ji provedu já, ale neustále na ni dávat pozor nemůžu. Na to mám moc práce, i když s ní budu trávit co nejvíce času. A nejen kvůli její bezpečnosti. Pokud ale vím, chtít mě nebude. A co jsem slyšel, zase se dala dohromady s Weaslym. Úplně mi neodpustí, že jsem odešel bez toho, že bych cokoliv řekl. Ale ona by mě jinak jít nenechala. A pro mě by to byla ta nejtěžší chvíle v životě.

Theo ji bude sledovat v knihovně, stejně si pořád čte. Na tréninky boje ji budou doprovázet Serno a Seth. Nitrobranu učím já, takže tam nikoho jiného nepotřebuje, Daphne s ní bude ve dvojici na lektvarech a Blaise se o ni postará při obranných trénincích. A Skye bude všude jinde. Musí se s ní co nejvíc lidí spřátelit. Nebude to lehké.

Původně jsem z lidí tady nechtěl vychovat bojovníky, ale jinak to nešlo. Každý z nich tady má své místo, svou specializaci. Trénujeme je, jak jen se to dá, ale i tak mám strach, že to bude málo. Potřebujeme, aby co nejvíc lidí přežilo. Teta Bella je šílená, když tohle rozpoutala. Zítra si s Hermionou popovídám. Těším se. Můj život má zase nějaký cíl. A tím cílem je získat ji. Minule se mi to téměř podařilo. Je to už ale rok. Rok od toho, co jsem naposledy cítil její uklidňující blízkost.

Hermiona

Ráno, když jsem se probudila, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde vlastně jsem. Zírala jsem na světle modrý strop dobrých pět minut. U Draca Malfoye, obklopená lidmi, jako byl on. Hrdými aristokraty nesnášející lidi jako já. Je to šílené. Při pohledu na hodiny jsem zjistila, že je teprve pět ráno, a snažila jsem se usnout. Po dvaceti minutách jsem to vzdala. Osprchovala jsem se v jedné z četných dívčích koupelen, vyčistila si zuby a učesala se. Nemalovala jsem se. Ne, když hrozilo vypuknutí války. Vypadala bych jako nána. A to rozhodně nechci. Oblékla jsem si černé jegginy a stříbrné tričko. Vůbec jsem se netěšila na snídani, ale radši jsem tam šla hned. Jednak abych to už měla za sebou, jednak proto, že teď tam nebude tolik lidí.

Nakoukla jsem do jídelny. Seděl tam jen Draco, Daphne a dvojčata*. Daphne se na mě usmála a zavolala, ať si jdu sednout k ní. Na chvíli jsem se zastavila, abych se porozhlédla. Vypadalo to úžasně. Kolem stěn byly rozestavené švédské stoly** přeplněné nejrůznějšími dobrotami. Když mě zpozoroval i Draco, odtrhl se od snídaně a zamířil ke mně. Když už stál jen metr ode mě, kouzlem přivolal talíř a pomohl mi vybrat jídlo. Byl stejně milý jako před rokem, proto jsem si nevšimla udivených pohledů Daphne a dvojčat* a plně si užívala jeho pozornost. Poté, co jsem objevila nejméně tucet nových jídel, jsem zamířila na své místo vedle Daphne, ale on mě jemně navedl na židli hned po pravé straně jeho velikého křesla. Pozdvihla jsem obočí, ale on se na mě jen šibalsky usmál. Když přišel Blaise do jídelny a spatřil mě na jeho místě, moudře nic neříkal a radši se klidil za Daphne.

Všichni až na mě a Draca na sobě měli hábity velice podobné těm bradavickým a já si kvůli tomu připadala ještě víc nepatřičně. Když jsem dojedla, Draco mi pomohl vstát a odvedl mě k jedné z místností. Přečetla jsem si štítek na dveřích: Hábity. Draco ani nemusel ťukat, hned otevřela starší buclatá malá paní s šedými vlasy svázanými do volného drdolu, ze kterého jí splývalo pár pramínků na záda. Když spatřila Draca, uklonila se a otevřela nám dveře dokořán. Hlásek v mé hlavě se ozval: Kdo, sakra, Draco je, že se mu lidé klaní? Místnost byla téměř totožná s krámkem paní Malkinové až na to, že tady byla většina hábitů a jen pár společenských šatů a obleků. Ta paní si odkašlala. „Dobrý den paní Grangerová, já jsem Dotty a šiji zde hábity. Mohla byste si, prosím, vysvléct kathoty a tričko, abych vám mohla vzít míry?“ Začervenala jsem se. 

„Draco?“ podívala jsem se na něj a on odešel z místnosti.

Nechtěla jsem, aby to viděla, tak jsem si zakryla rukou břicho. Ona mi je ale jemně oddělala. Bylo mi jasné, že to udělá, ale přece. Její reakci jsem ovšem nečekala. Zaječela. Spatřila moje jizvy, které se mi táhly na břiše. Jsou tři. Každá na jedné straně boků a jedna uprostřed. Vtom Draco vtrhl do dveří. „Co se děje?“ S neskrývaným zájmem si mě prohlížel. Když ale uviděl jizvy, rychle se odvrátil a já bych přísahala, že se trochu červenal. Zašeptal: „Promiň“

„Kdo...“ vyjekla Dotty. Sklopila jsem oči a ona poznala, že se o tom nechci bavit. Draco vycouval z místnosti a my pokračovaly mlčky v práci. Teď se na mě dívala Dotty jakoby s obdivem a já nemohla poznat proč. Kvůli tomu, jak jsem škaredá? Hábit na mě padl jako ulitý a nebylo potřeba ani žádných úprav. Jeden hábit jsem si hned nechala na sobě a další dva mi spolu s oblečením poslala Dotty do pokoje.

Když jsem vyšla ze dveří, Draco mě chytil za ruku. Na chodbě nikdo nebyl. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Ještě jednou se omlouvám. Mám ti je odstranit?“ Moje srdce se rozbušilo. Nejen proto, že by bylo možné se toho zbavit, ale taky proto, jak stál blízko u mě. Když jsem nic neodpovídala, nechal mě přemýšlet. Pustil mou ruku. Až k mému pokoji jsme dorazili mlčky. Podívala jsem se, kdo že obývá sousední pokoje, a téměř zalapala po dechu. Z jedné strany to byl Draco a z druhé Daphne. Můj pokoj je vedle jeho! Hlásek v mé hlavě mi ale sděloval, že on jistě mé nadšení nesdílí. A tak si ode mě Draco vysloužil jen pozdvihnuté obočí.

*= Serno a Seth Smithovi

**= stoly, na kterých je rozestavené jídlo a vy si můžete vzít, co chcete

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 9. kapitola - Jizvy války: