Me?! - Prolog - Malá tajemství • OurStories.cz ~ naše povídky

Střípky, které dají dohromady počátek příběhu.

22.04.2014 (20:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 2900×

z deníčku Hermiony, 6. ročník

Jsem vinna. Ne u soudu, ne, já jsem vinna sama před sebou. Měla jsem tajemství před jedinými dvěma lidmi, kteří byli mými nejlepšími přáteli, těmi jedinými dvěma lidmi, po jejichž boku jsem bojovala, před lidmi, kteří by za mne položili život.

Když jsem ho poprvé uviděla, myslela jsem si, že je to prostě obyčejný kluk z bohaté rodiny, který bude mít vždycky všude protekci. Začala jsem si na něm ale všímat věcí, co jiní ne. Za svou bledou maskou netečnosti a arogance se ukrýval strach, ale i láska. Ke komu? To jsem v té době ještě nevěděla. Vždy, když byl Draco v přítomnosti svého otce, jako by se mu snažil ukázat, že je nejlepší. Svého otce obdivoval a zároveň se ho děsil. Byl vychován k tomu, jaký byl.

Vždy mě určitým způsobem přitahoval, ale zároveň jsem ho nenáviděla. Jaký je ale mezník mezi láskou a nenávistí? Pokud je, tak hodně nejasný a nezřetelný. Stalo se to zrovna dnes. Ron je neustále s Levandulí a na mě kašle. Vždycky jsem si myslela, že mě miluje, jenže se stydí, nebo že je tupec. Prostě jsem si myslela (samozřejmě mylně), že jednoho dne za mnou přijde s kyticí a alespoň mě někam pozve, stačilo by mi i málo. Nečekala jsem prince na bílém koni, to ne.

Seděla jsem s Harrym zrovna na schodech a brečela jsem, když kolem nás proběhl ten tupec s Levandulí okolo krku. Bylo mi z nich na zvracení. Naštvala jsem se a poštvala proti němu kanárky. Odešel a po něm taktně odešel i Harry.

Nikdo kromě mě nevěděl (tedy skoro), co se dělo dál. Jak jsem tam tak seděla na schodech a brečela jsem, uslyšela jsem kroky. Netušila jsem, kdo to je, a nestála jsem o ničí společnost, a tak jsem se schovala za sochu a čekala, až ten dotyčný přejde. Najednou kroky ustaly a já opatrně vykoukla. Mé překvapení bylo obrovské, když jsem zjistila, že na místě, kde jsem ještě před minutou sama seděla, teď brečí Draco Malfoy. Má hlavu v dlaních a já mám nutkání za ním běžet a utěšit ho.

Vtom se ale zvedl a odešel. Vyšla jsem ze svého úkrytu. Na zemi, kde ještě před chvílí seděl ON, leží nějaká kniha. Deník. JEHO deník. Musím si ho přečíst. Ale kam jít? V ložnici není bezpečno, tam mě může kdokoli vidět.

Koupelna Ufňukané Uršuly. Nikdo mě tam nenajde. Jen si pro jistotu vezmu tašku, kdyby bylo potřeba deník schovat. Co kdyby.

Jen otevřu deník, vybafne na mě spousta informací. Některé jsou veřejně známé, jako Dracova nenávist k Harrymu. Jiné, co jsem už zjistila z jeho pozorování, třeba jeho strach z otce. Jsou tam ale i věci, které mi otevírají nový pohled na jeho osobu, a já si všímám, jak je citlivý.

Čím víc jsem četla, tím víc jsem ho milovala. I noc jsem strávila v umývárce a nemohla odtrhnout oči od deníku. Po dvou dnech jsem ho uměla snad celý nazpaměť. Jen mě mrzelo, že tam o mně nebylo téměř nic. Jen pár vět.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter