OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 6. kapitola

28.07.2017 (11:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 9× • zobrazeno 903×

Connie zavrtěla hlavou a odfrkla si. Nechtěla ani pomýšlet na to, co ji čeká. A že měla velkou představivost. Chvíli ještě stála nad schody a dívala se na Severusovy zavřené dveře. Nakonec pokrčila rameny a zašla do opuštěného pokoje na konci chodby. Vybalila si několik důležitých věcí a sedla si na postel. Nejvíc ji znepokojovalo, že o Neeně nic nevěděla a hlavně, že jim Brumbál nesdělil, jak dlouho tady budou muset být. Modlila se, aby to bylo jenom pár dnů. Nebyla si totiž vůbec jista, jestli tu s profesorem lektvarů vydrží pod jednou střechou tak dlouho. Nakonec se natáhla na lůžku a zavřela oči. Po chvíli uslyšela tiché vrznutí dveří. Severus nejspíš vyrazil na obchůzku. Začínalo jí kručet v břiše. Bylo už dávno po poledni a ona ještě nejedla. Po včerejším extempore v baru neměla dosud chuť, ale teď by jistojistě něco polkla. Odhodlala se odebrat do kuchyně prozkoumat zásoby. Předpokládala, že hlady tu neumřou, a kdyby něco chybělo, určitě bude nějakým způsobem zařízeno dodání zásob. Nemyslela si, že by Brumbál byl až takový nelida, že by je tu nechal pojít hlady, nebo by chtěl riskovat, že by se jeden z nich musel na delší dobu vzdálit. Potichu otevřela dveře a sešla po schodech. Ve dveřích kuchyně se zasekla. Údivem rozšířila oči. Severus stál opřený o kuchyňskou linku s knihou v ruce a chroustal sušenku. Na tom by nebylo nic tak překvapivého, kdyby neměl na sobě pohodlné ležérní kalhoty a bílou košili s rozhalenkou. Vypadal najednou tak jinak. Sama ho viděla pouze v jeho kabátci. Vlastně… v hlavě se jí rozsvítila vzpomínka, jak za ním byla v jeho komnatách mu vylát za jeho chování. A jak moc ji vyvedl z míry. Přimhouřila oči a v duchu ho okřikla, jak si dovoluje se tu vůbec takhle promenádovat. Na krku měl stříbrný řetízek, kterého si tenkrát nevšimla. Severus k ní na okamžik zvedl oči, ale vzápětí je hned zabořil zpět do stránek knihy a opět ukousl ze sušenky. Constance si důležitě odkašlala.

„Přišla jsem prověřit, co je tu všechno k jídlu. Mám už docela hlad. Od včerejšího dne jsem nic nejedla,“ oznámila mu jakoby mimochodem a začala se kolem něj ošívat. „Pokud něco najdu, mám připravit i něco pro vás?“ zeptala se ho, aby řeč nestála. Chtěla se opravdu chovat, jako kdyby spolu byli vždy za dobře a svým způsobem se mu chtěla vlichotit, i když jí za to nestál. Ale chtěla mít co nejvíc klidu. Severus se na ni zadíval nečitelným pohledem a zvedl jedno obočí. Ukázal sušenku, kterou třímal v ruce. Connie na ni zaměřila zrak.

„Zdá se vám, že chci připravit něco k jídlu?“ zeptal se jí odměřeně.

„Nevím, jestli považujete sušenku za pořádné jídlo,“ odvětila mu bez zájmu.

„Kdybych chtěl pozdní oběd, nedávám si přece sušenku,“ protočil oči a v duchu si říkal, jak je ta ženská nechápavá.

„No, jak chcete. Jen jsem se ptala,“ a zmizela za dveřmi spíže. Určitě se bojíš, že by to nebylo k jídlu. Nakonec našla spoustu možností, jak připravit chutný chod.

„Stejně nejspíš neumíš vařit,“ zamumlal si černovlasý kouzelník, aniž by ho jeho kolegyně slyšela.

„Tak vážně si nic nedáte?“ vystrčila zrzka hlavu zpoza dveří.

„Ne, děkuji. Myslím, že použiji metodu starých válečníků a radši si půjdu něco ulovit do lesa,“ a zaklapl knihu. Constance se na něj překvapeně podívala, i když už si to sama dávno myslela.

„Vy si snad myslíte, že neumím vařit?“ protáhla hranou překvapenost do otázky.

„Nejsem si zcela jist, zda je to bezpečné,“ pokrčil Severus rameny. Connie se uchechtla.

„Třeba bych tam mohla něco přidat, že?“ a pohnula obočím.

„Dost možná,“ přitakal.

„A nevíte, proč bych to měla dělat, když bychom to jedli všichni?“

„Co já vím, co se vám ženám honí hlavou.“

„Partnerku snad máte, tak byste to měl vědět.“

„To ale neznamená, že ji chápu. Jsem perfektní kouzelník, ale žel bohu, vaše myšlenkové pochody mi zůstávají utajeny,“ a pronikavě se na Constance zahleděl. Chtěl navodit dojem, že použije nitrozpyt. Nedělal to, pokud nemusel, ale když jeho tak moc bavilo ji provokovat. Uhnula pohledem.

„Ale prosím vás, snad si opravdu nemyslíte, že jste perfektní,“ ušklíbla se. Severus se jenom usmál jedním koutkem a zavlnil se.

„Taky vám je takové vedro?“ Přejel si rukou po čele a rozepl si knoflík u košile, takže ji měl rozhalenou až k břichu. Connie se od něj odvrátila. Chtě nechtě si musela přiznat, že v tomhle mundúru nebyl k zahození. Toho si všimla už tenkrát. Zmetek, beztak to dělal schválně, aby ji vykolejil, jelikož si byl moc dobře vědom toho, že nevypadá nijak odpudivě. Vytáhla suroviny ze spíže a položila je na pracovní desku.

„Ne, vůbec mi není vedro. Ale u vás se ani nedivím, když bydlíte v takové kobce.“

„Aspoň tam mám klid.“ Vstal od linky a prosmýkl se kolem Connie. Ta jen zakroutila hlavou. Ty abys neměl poslední slovo. Zmijozel přešel do obývacího pokoje a sesunul se na pohovku. Zvrátil hlavu na opěradlo a mělce dýchal. Nemyslel to jako vtip. Opravdu mu začínalo být vedro. Po spánku mu stékal pramínek potu. Začínal si připadat jako v pekelném ohni. Constance připravila chutný pozdní oběd. Severuse se už ani neptala, jestli si dá s ní. Na třetí obyvatelku chaty ale přece jenom zavolala. U jejího pokoje se pootevřely dveře.

„A můžu vylézt ven?“ zeptala se sarkasticky.

„Samozřejmě, jenom už pojď,“ přitakala jí žena se smíchem. Dívka si měřila přimhouřeným pohledem kouzelníka na pohovce. Ten jí vracel stejnou mincí. Rychle zaplula do kuchyně. V pozadí slyšel už jenom cinkání nádobí a jemné dívčí cvrlikání. Semknul rty a zavrtěl hlavou. Znovu si opřel hlavu o opěradlo a poslouchal. V dálce slyšel zurčení vodopádu. Zbystřil. Okolí by mělo být chráněno, nemělo by vadit, kdyby šel prozkoumat trochu terén, aby věděl, jak to tu vypadá. Však ho tu nikdo na těch několik minut postrádat nebude. Vyšel ven a zabezpečil dveře ochrannými kouzly. Obešel chatu a zaplul mezi stromy. Stačilo málo kroků k tomu, aby se ocitl na břehu jezírka s malým, ale roztomilým vodopádem. Rozhlédl se kolem. Všude bylo ticho a klid. Rychle ze sebe shodil oděv a s úlevným výdechem se ponořil do slastně studené vody. Provedl pár temp pod vodopádek a zase zpět. Voda ho příjemně ochladila, najednou se mu dýchalo lépe. Že s sebou nemá žádný ručník, začal řešit, až když opět vylezl na břeh.

„Kruci!“ tiše zaklel a nasoukal se zpět do svého oblečení. Košile se mu přilepila na tělo a lehce se zprůhlednila. Než došel k chatě, bylo mu opět horko.

„To přece není možné. Nejsem takový zimomil,“ zkonstatoval nahlas. Nebyl pryč déle jak deset minut. Zkontroloval zabezpečení a ještě věnoval dlouhý pohled okolí. Nic. Tak se mu to líbilo. Tiše vešel dovnitř. Connie s Neenou seděly v obýváku před krbem a právě rozkládaly mini kouzelnické šachy. Obě synchronizovaně stočily pohledy jeho směrem. Až na to, že Neena zvědavě pozvedla obě obočí a na tváři se jí rozlil hodnotící úsměv, Constatnce naopak nehnula brvou a tvářila se spíš zachmuřeně. Severus se znovu rozvalil na pohovce a ztěžka oddechoval.

„To vám je opravdu takové vedro?“ zeptala se zrzka se starostlivým nádechem v hlase.

„Očividně,“ mávl rukou Zmijozel, aniž by otevřel oči.

„Chcete namíchat nějaký osvěžující nápoj? Třeba mojito?“ Severus při její otázce zpozorněl. Nechtěl, aby mu něco připravovala, ale vidina skvělého nápoje byla silnější než on.

„No...“ ošil se kouzelník.

„Tak dobře,“ a vyskočila na nohy. Už o koktejlu uvažovala předtím, ale jenom pro sebe ho dělat nechtěla. A aspoň se mu trošku zavděčí a třeba s ním potom bude k vydržení. Zaplula do kuchyně. Neena pozorovala bradavického profesora se zájmem. Takhle nevypadal vůbec jako protivný parchant. Jemu už ale začal být gauč nepohodlný, a tak s námahou vstal.

„Jdu do svého pokoje,“ oznámil mimochodem, aniž by věnoval jediný pohled dívce na zemi. Ta mu jich naopak věnovala až moc. Když za ním cvakly dveře, objevila se Constance se džbánkem nealkoholického mojita, aby ho mohla ochutnat i nezletilá dívka.

„Kde je?“ rozhlédla se zmateně po místnosti.

„Šel k sobě. Klidně mu tam pohárek odnesu,“ vytáhla se brunetka s úsměvem.

„Nemyslím si, že by byl nadšen z toho, že ho vyrušuješ… ale zas na druhou stranu...“ a podala Neeně sklenku s nalitou tekutinou. Pořád lepší ona než já. Ta nádobku s radostí uchopila a vycupitala schody. Zaťukala na Severusovy dveře. Když se nedočkala žádné odpovědi, nesměle je otevřela. Profesor ležel jenom ve spodním prádle na posteli a dřímal. Položila mu pohár na noční stolek a dotkla se jeho ramene.

„Snape?“ oslovila ho potichu.

„Profesore Snape! Kolikrát to mám opakovat...“ zavrčel do polštáře, ve kterém měl zabořenou hlavu. „Co chceš?“ štěkl po ní.

„Přinesla jsem vám ten koktejl,“ oznámila mu, aniž by spouštěla oči z jeho těla.

„Fajn. Tak jsi ho přinesla a můžeš zase jít. A pro příště už se neopovažuj vstoupit do mého pokoje bez vyzvání. Mohlo by to být to poslední, co uděláš.“

„Ano, pane,“ přitakala mu hraně a donutila se otočit k odchodu. „Nevypadáte zrovna nejlíp,“ oznámila mu ještě přes rameno.

„Do toho, jak vypadám nebo ne, ti nic není.“

„Třeba vám mohu nějak pomoct, aby vám bylo líp,“ a pohnula obočím.

„To dost pochybuji. Mazej!“ a mávl rukou. Po jeho gryfu se rozlétly dveře dokořán, až dívka nadskočila. Pochopila, že nemá smysl se s ním dohadovat. „A pošli mi sem Vall,“ zavolal ještě za ní. Neena se jenom ušklíbla, když zavírala dveře.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 6. kapitola: