OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Nečekaná volba - 4. kapitola

31.08.2014 (19:00) • Alexis • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 1678×

Delacourovi přijeli kolem páté odpoledne. Jako první je Molly provedla po zahradě a s hrdostí jim ukázala růžové keře a svatební stan. Pak jim Fred s Georgem odnesli kufry a všichni jsme se sešli v obývacím pokoji a povídali si. Delacourovi byli sympatický postarší pár, se kterým jsme si velmi dobře rozuměli. Moc se jim líbilo zařízení Doupěte a velmi Molly chválili její svatební výzdobu. Pan Delacour o všem říkal charmant, zvláště o míse s domácími koláčky, u které se po dlouhou dobu zastavil. Všechno probíhalo správně, jen Fleuřina sestra Gabriela byla menší problém. Stále se motala kolem Harryho a Ginny kvůli tomu neskutečně žárlila. Gabriela byla stejně jako Fleur čtvrteční víla a i na svých devět let byla neskutečně krásná. A když na Harryho začala mrkat svými hustými řasami, vypadalo to, že Ginny vybouchne. Myslím, že jsem ji dokonce přistihla při myšlence, zda ji má nebo nemá na hlavu vychrstnout hrnec rajské omáčky, kterou jsme měli mít k večeři. Když jsem jí hrnec sebrala, vrhla po mně nenávistný pohled a nasupeně odběhla zpátky do kuchyně. Jinak večeře probíhala vcelku dobře. Molly s Delacourovými vesele klábosila a dvojčata se snažila odvést Ginny od pochmurných myšlenek svými vtípky. Moc to nepomáhalo vzhledem k tomu, že Gabriela seděla vedle Harryho a neustále mu něco žvatlala. Molly si Ginnina rozpoložení všimla, a tak ji na zbytek večera naložila tolik práce v kuchyni, že neměla čas na nějakou žárlivost.

Gabrielu všichni považují za dokonalou, ale já po večeři měla tu čest poznat její druhou stránku. Molly mi dala za úkol provést ji po domě. Gabriela nad každým pokojem ohrnovala nos, nad zaprášenými kouty protáčela oči a u domácího ghůla znechuceně odvracela pohled. Prohlídku jsme zakončovali naším pokojem. Molly už tam pro Gabrielu nachystala rozkládací lehátko a George ji donesl kufry.

„Ale tam já spát nebudu!“ vykřikla rozhořčeně a svým pečlivě upraveným prstíkem ukázala na lehátko.

„Co-cože?“ vykoktala jsem. Její komentář mě naprosto zaskočil.

„Že na tom spát nebudu!“ opakovala tvrdohlavě. Pak mi lámanou angličtinou vysvětlila, že jinde než na posteli prostě spát nebude. Ve slabé chvíli, kdy ona brečela vzteky a mě z ní příšerným způsobem bolela hlava, jsem jí slíbila, že jí přenechám svoji postel. A proto jsem teď ve dvě ráno ležela na tvrdém rozkládacím lehátku, které při každém pohybu vrzalo, a vůbec jsem nemohla usnout. Možná, že to bylo dobře, protože bych jinak z obýváku nezaslechla zahučení letaxu. Tiše jsem vylezla z provizorní postele a vyšla do tmavé chodby. Při cestě ze schodů jsem slyšela hlas pan Weasleyho, jak něco vysvětluje své ženě. Připlížila jsem se co nejblíž na doslech a soustředila jsem se na Arturův hlas.

„… proto mě nechtěli pustit zpátky. Musel se za mě přimluvit Kingsley, jinak by si mě tam nechali až do zítra.“

„Ach, Arture… Co teď budeme dělat?“ ptala se ho Molly roztřeseným hlasem. Jeho odpověď jsem už ale neslyšela. Čísi ruka mi zacpala pusu a začala mě odtahovat do kuchyně. Vzpouzet jsem se přestala, až když jsem v přítmí kuchyně poznala Freda.

„Co si, k čertu, myslíte, že děláte?“ zavrčela jsem na ně. Takhle někomu jít po zádech bylo příliš stupidní i na dvojčata.

„Jen jsme ti chtěli nabídnout efektivnější způsob odposlouchávání…“

„… a zbylé informace, které jsi nestihla,“ řekla dvojčata.

Povzdechla jsem si. „Tak co pro mě máte?“ zeptala jsem se se smutným úsměvem. Měla jsem takové tušení, že nás nečeká nic dobrého.

„Bohužel, Hermiono, samé špatné zprávy. Ministerstvo vydalo zatykač na Harryho, který vstoupí v platnost zítra ve dvě. Proto taťka přišel tak pozdě. Oni… Báli se, že nám to prozradí a Harry uteče, než si pro něj přijdou.“

„Ale to přeci nemůžou! Harry je nevinný, nic špatného neudělal. Co Brousek…“ začala jsem se rozčilovat, ale hlas Artura Weasleyho mě rychle přerušil.

„Ne, Hermiono. Ministr Brousek s tím nemá nic společného. Dokonce hlasovat proti, jenže Starostolec si to stejně prosadil. Já bych se to ani nedozvěděl, kdyby mě tam neposlal na pomoc s papírováním. Věř mi, on je na naší straně,“ řekl smutně. Najednou mi došel význam toho všeho a sesunula jsem se na židli vedle Molly.

„Ale co teď budeme dělat?“ zeptala jsem se tiše.

„Nevím, Hermiono…“ řekl beznadějně a pak se podíval na svou ženu. Lehce na ni kývl a pak dodal: „Asi byste už měli jít spát, zítra bude dlouhý den.“ S dvojčaty jsme beze slov vstali a odešli ke schodům.

„Co teď?“ zeptala jsem se jich tiše, když už jsme byli z dosahu.

„Necháme je poradit a zítra si o tom všichni promluvíme… Tak dobrou, Hermiono“ rozloučila se se mnou dvojčata a odešla do svého pokoje. Já ale nemohla. Potichu jsem vklouzla k Harrymu a Ronovi do pokoje. Opatrně jsem je vzbudila a dávala při tom pozor na jejich hůlky. Harry mě málem proklel, ale když mě konečně rozpoznal, vzpamatoval se.

„Co se děje, Herm?“ zeptal se rozespale, zatímco rukou šátral po brýlích. Počkala jsem, až se i Ron pohodlně usadí, a pustila jsem se do vyprávění.

„Budeme muset pozměnit náš plán…“

Autor: Alexis, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná volba - 4. kapitola: