OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » New Hogwarts - 2. kapitola

11.05.2014 (17:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 1007×

Nevím proč, ale toužil jsem tu Mirabell poznat. Zdálo se mi, že všichni až na ni a mě jsou tupci. Byl jsem zklamaný, když šla do Nebelvíru. Otec mi říkal, že s Nebelvíry kamarádit nesmím. Možná bych mohl ale jeho příkaz porušit. Ona by byla výjimka. Každopádně hostina byla výborná. Naši domácí skřítci dělají taky dobré jídlo, ale tohle bylo lepší. Těšil jsem se sem. Bude tu zábava. Táta na mě nemá čas, řídí svou magitektorskou firmu, a máma pořád někde něco zařizuje. Mám je rád, ale někdy se mi zdá, že jim překážím. A že se navzájem nemají rádi.

Když jsem vešel do svého pokoje, věci už tady byly. Vytáhl jsem svou sovu a vypustil ji z její velké, zlaté klece. Svého hada Elmera jsem položil na noční stolek a šel spát. Postel byla celkem měkká, ale povlečení nebylo z pravé egyptské bavlny, na jaké jsem zvyklý doma. Hůlku jsem si dal do šuplíku u nočního stolku a zhasnul světlo. Těšil jsem se na hodiny. Opravdu moc.

Ráno jsem se rychle nasnídal a běžel do učebny lektvarů. Po cestě jsem ale zabloudil. Narazil jsem na nějakého ducha, který ale nebyl úplně duch. Házel po mně míčky. Najednou se tam objevila Mirabell. Podívala se na strašidlo a přísně pronesla: „Nech ho, Protivo! Chceš, abych na tebe zavolala Krvavého barona?“ A to se spořádaně uklidnilo a odplulo pryč. Mrkla na mě a křikla: „Pojď! Ať to stihneme včas.“

Do učebny jsme doběhli jen pár sekund před profesorem Křiklanem, který byl zároveň ředitelem Zmijozelu. Všechny nás utišil a začal nám vykládat o důležitosti lektvarů. To mě moc nezajímalo. Najednou zvolal: „A kdo ví, na co je bezoár?“

Mirabellina ruka vystřelila společně s tou mou. Křiklan se na nás překvapeně podíval a vyvolal ji. Odpověděla správně a Nebelvír za to obdržel deset bodů. Šibalsky se na mě usmála a vyplázla jazyk. Předstíral jsem uraženého.

Najednou začal Křiklan říkat něco zajímavého: „V rámci kamarádství mezi kolejemi jsem se rozhodl vás rozdělit do dvojic na tento rok jinak. Jeden bude ze Zmijozelu a další z Nebelvíru.“ Přečetl seznam a já měl to štěstí, že jsem byl právě s Mirabell. Pak jsme měli připravit lektvar na spaní. Jednoduché.

Na rozdíl od ostatních dvojic jsme si nijak zvlášť nevadili, spíš jsme se přetahovali o to, kdo bude lepší. Zatímco jiní ještě krájeli listy viridiflosu, tak my už byli dávno hotoví. Oba dva jsme obdrželi dalších deset bodů pro svou kolej. Pak jsem se nudil, tak jsem poskládal z papíru origami labuť. Samolibě jsem se na Mirabell podíval, ale ona už měla v ruce hůlku a nechala můj skvostný výtvor vzlétnout. Nechápal jsem, jak to udělala, vždyť to jsme se měli teprve učit. Ale ona toho nejspíš uměla na pár let dopředu.

Pak jsme měli létání s madam Hookovou. Zamířil jsem na hřiště. Je škoda, že prváci nemůžou mít vlastní košťata. Stoupl jsem si vedle jednoho koštěte a čekal. Začal hloupý výklad o létání a bezpečnosti, který zčistajasna pročísl výkřik. Z Astronomické věže vypadla nějaká součástka z pozorovacího zařízení. Takže chvilka bez astronomie? Mirabell ale najednou naskočila na koště a plnou rychlostí tam vyrazila. Plnou rychlostí se hnala proti zemi za tou věcí a mně se úplně zatajil dech. Asi půl metru nad zemí to ale vybrala a zamířila nahoru. Delaney, učitel astronomie na ni zíral.

Když se vrátila, dostala pořádnýho sprda: „Vy jste mě snad neposlouchala!“

Ona se jen usmála a řekla: „Ne, proč?“

Madam Hooková se na ni zděšeně podívala. „Mohla jste se zabít! Každopádně takovýto výkon jsem neviděla od doby, co odešel Potter! Zítra se budete hlásit u Nebelvírského famfrpálového týmu jako chytač. Jméno?“

Ušklíbla se na ni: „Mirabell Weaslyová, madam.“ Ještě udělala pukrle a všichni jsme se zasmáli.

Madam Hooková si po zbytek hodiny mumlala věci jako historie se opakuje, ta holka to má v krvi nebo dokonce lepší jak Potter.

Létám od svých tří let a musím uznat, i když nerad, že to bylo úžasné. Chtěl jsem za ní po hodině jít, ale ona zamířila k madam Hookové a já slyšel jak se ptá: „A můžu mít vlastní koště?“ Byl jsem překvapený, když dostala povolení. Pak jsem ji potkal v sovinci. Odesílala dopis svým rodičům.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek New Hogwarts - 2. kapitola: