OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Nymphomaniac - Prolog

18.04.2014 (11:00) • arnesis • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1927×

Prolog

Obyvatelé této části Londýna byli už dávno zalezlí ve svých bytech a domovech, v noci nebylo bezpečné se tam pohybovat. V zapadlých uličkách této čtvrti se vyskytovala různá pochybná individua s těmi nejzvláštnějšími typy kariéry, od drogových dealerů přes prodejce orgánů k vymahačům dluhů.

Venku už se sbíhala tmavá mračna, která zakrývala tmavnoucí oblohu, jak slunce zapadalo. Kapky, které padaly z mraků na měděné střechy s charakteristickým dutým zvukem, voda stékala i po zdech jedné ztemnělé uličky, která se dala až děsivě snadno přehlédnout i přesto, že navazovala hned na hlavní ulici této čtvrti.

Tohle počasí ani potencionální nebezpečí nezabránilo muži vyjít ze svého bytu. Člověk by mohl říct, že jen absolutní blázen by si mohl dovolit to, co on, ale už z dálky působil neohroženě. V ruce pevně svíral zvláštní kus klacku, tak by to aspoň vypadalo pro nezasvěcené osoby. Pro osoby zasvěcené by to byla hůlka. Celé jeho vzezření jako by vyzývalo pochybné existence si něco zkusit. Přesto si k němu nikdo nic nedovolil.

Osoba mířila po hlavní ulici někam dál, do centra Londýna, kde taková čtvrť už nebyla. Jakýkoli drobný pohyb upřeně sledovaly temné oči osoby. Ačkoli pršelo, voda jako by se narážela do nějaké překážky asi půl metru nad tím člověkem a po ní sklouzávala ze stran. Byl nedoteknutelný deštěm. Ani pramen jeho uhlazených černých vlasů se nehnul ve větru, jako by se i sám vítr bál zkřivit byť jediný.

Mužův pohled upoutal pohyb po jeho pravé straně. Ihned se na něj jeho oči zaměřily a zableskly se nebezpečně. Z ulice se vyřítila černá kočka, která se ztratila mezi popelnicemi vedoucí do temné uličky. Jeho pohled zůstal na tu uličku zaměřen, i když kočka už byla pryč.

Hluboko v uličce, mezi odpadky, leželo něčí tělo, člověk by si ho skoro ani nevšiml, leželo tam nenápadně, voda na něj dopadala a nic ji neodvracelo, oblečení bylo potrhané. To vše se dalo zaznamenat už z dálky. Muž se prodral skrz odpadky až k bezvědomému tělu, nebo tak alespoň vypadalo. Zastavil se nad ním a sledoval, jak se to tělo chvěje zimou. Chvíli nad ním jen stál a prohlížel si ho.

Bylo to tělo mladého muže, neřekl by mu víc než dvacet pět let. Černé vlasy, které by zřejmě byly za normálních podmínek velmi rozcuchané, se mu vlivem deště lepily k obličeji a zakrývaly tak zranění na hlavě. „Lumos!“ zamumlal tiše muž stojící nad tělem a špička jeho hůlky se rozsvítila. V záři hůlky si ho mohl prohlédnout lépe. Obličej byl v tomto světle naprosto celý poset modřinami, od roztrženého rtu až k formujícímu se monoklu pod levým okem. Jeho šaty byly potrhané a na některých místech ukazovalo, že zranění neutrpěl jen obličej. Postava ležícího muže byla docela drobná, štíhlá a mírně svalnatá.

Muž přenesl svůj deštník, který si předtím vytvořil kouzlem, i nad bezvědomé tělo. Stále ještě rozsvícenou hůlkou přejel nad celým tělem muže, spíše chlapce, který ležel u jeho nohou. Přejížděl od jeho chodidel, na kterých mu chyběla jedna bota, přes nohy, přes roztrhané oblečení na trupu až k obličeji. Tam si všiml něčeho, co ho přesvědčilo, aby zde tělo nenechával jeho osudu.

Pod zmáčenými vlasy mladíka se skrývalo cosi jako jizva ve tvaru blesku, která byla ale celkem matná. Muž se nad tím zamračil, moc dobře věděl, kdo v jeho světě nosí stejný symbol, symbol po temné kletbě. Přesto mu přišlo až nereálné, aby hrdina kouzelnického světa ležel zde, u jeho nohou, zraněný. Rozhlédl se kolem, jako by čekal, že je to nějaký vtip nebo nějaká past, ale místo toho nalezl kousek od sebe rozbité brýle s kulatými obroučkami. Sebral je a uklidil do svého hábitu.

„Enervate!“ zamířil hůlkou na bezvědomé tělo. Chvíli poté, co kouzlo seslal, se oči mladíka otevřely a zmateně se rozhlédly po okolí. Jeho oči zakotvily nejprve na záři hůlky a teprve potom se zvedly až k jeho majiteli. Bylo zřejmé, že ho moc jasně nevidí, z toho, jak přivíral oči. Chyběly mu ty brýle.

Jakmile se do muže zabodl pohled malachitových očí, byl si téměř jistý, že skutečně před ním leží hrdina kouzelnického světa. Harry Potter. Chlapec se před ním ani nenamáhal nějak bránit, kdyby na něj teď seslal jakoukoli kletbu, podařilo by se mu to a chlapec, který přežil, by už nemusel existovat. Tohle prolétlo hlavou muži, než se k němu natáhl, aby mu pomohl vstát, a promluvil: „Vstávej, dovedu tě do nemocnice svatého Munga,“ zavrčel muž nelibě a podepřel Haryho pod paží, čímž ho vytáhl na nohy. Přesto ho ale dál musel přidržovat, bylo na něm vidět, že se sotva drží, aby nespadl.

„Ne, ke svatému Mungovi ne…“ vydechl bývalý Nebelvír. I přese všechnu bolest mohl muž spatřit v jeho tváři neústupnost a chuť se hádat, pokud by dál trval na tom, že ho dotáhne do nemocnice. Harry ale očividně ještě neskončil. „Radši mě tu nechte, jestli hodláte někoho zavolat, nějak se už pryč dostanu, přemístím.“

Muž ho propálil svým temným pohledem a pomalu s ním klopýtal k východu z uličky. Zhasnul světlo své hůlky a schoval ji do hábitu. Nepotřeboval na sebe upozorňovat ještě další mudly, už stačí, že ho uvidí, jak táhne nějakého bezvládného kluka. Vlastně, ne jen tak nějakého. „Nikoho nezavolám, ale v tomhle stavu se nepřemístíš, mohlo by dojít k odštěpu. Vezmu tě k sobě, zkusím tě dát nějak dohromady,“ zachraptěl temně muž vedle Harryho a táhnul ho ke svému bytu. Téměř ho spíš nesl, mladík nebyl schopen udělat krok sám. Harry jen něco tiše zaprotestoval, ale i tak se nebránil, neměl sílu. Muž ho dotáhl až ke vchodu do jeho bytu. Bral ho k sobě z jediného důvodu, chtěl vědět, co se stalo, že největší hvězda kouzelnického světa skončí v uličce temného mudlovského Londýna

Nepochyboval, že to je pravý Harry Potter. Z jeho pohledu dokázal vyčíst pravdu, dokázal cítit tíhu, co to vezme, když na něm spočíval osud celého kouzelnického světa, když na něj všichni spoléhali, dokázal vidět tu bolest v něm.

Odemknul dveře bytu a dovedl Harryho až ke koupelně. Nebyla moc velká ani prostorná, ale to se od bytů v této čtvrti ani očekávat nedalo. Posadil ho na kraj vany a ze skříně, která stále hned u vchodu do koupelny, vytáhl nějaké svoje oblečení, které položil na poličku vedle umyvadla, a opustil koupelnu, přičemž za sebou zavřel dveře.

Po chvíli se z koupelny ozvalo dopadání vody na povrch vany. Muž to neřešil, pouze šel připravit postel, věděl, že toho kluka bude muset trochu vyléčit. To, co na něm zatím viděl, mohla být pouze povrchová zranění.

Na stolek vedle postele položil skleničku s dýňovým džusem a misku s francouzskou polévkou bujabézou, kterou přes den pomocí pár kouzel připravil. I přesto, v jaké žil čtvrti, si dokázal ponechat alespoň nějaký styl.

Hůlku pevněji sevřel v ruce, když uslyšel, že voda přestala téct. To, že si ho pozval do bytu, neznamenalo, že nebude ostražitý. Otočil se, právě aby viděl, jak Harry vstoupil do tohoto pokoje. Nebylo těžké ho v tak malém bytě najít. Na sobě měl jenom temně zelenou košili muže, který byl o dost vyšší než on, takže i košile mu dosahovala někam do půlky stehen.

Kvůli chybějícím brýlím si nemohl všimnout vykolejeného pohledu muže, který se od něj ale hned odvrátil. „Lehni si, ošetřím ti nějaká zranění,“ zavrčel tak tiše, že se Harry musel natáhnout, aby lépe slyšel. Jen přikývl a přešel k posteli a opatrně si přes bok lehl. Snažil se, aby se nemusel posadit. To totiž bolelo.

Muž si toho všiml, ale radši to nijak nekomentoval. Napadal ho jen jediný důvod, proč by se tak bál toho si sednout. Zamračil se nad tím a podal Harrymu už spravené brýle. Přisunul se k němu na židli a sklonil se nad ním.

Harry sebou cuknul, když na něj zamířil hůlkou. Kdysi bystrozorský reflex. Najednou ale ucítil úlevu, když se mu už téměř vybarvený monokl vyléčil. Přikryl se po pas peřinou a rukama ji pevně držel, jako by věřil, že to je nějaký štít před neznámým.

Ruka muže sklouzla k jeho bradě, kterou nadzvedla, aby mohl lépe uzdravit jeho ret. Mužův pohled sklouznul o něco níž, k Harrymu krk, a pozvedl nad tím obočí. Harryho krk totiž byl obtáhnutý rudým pruhem, jako kdyby ho někdo něčím škrtil. Celý pruh byl úplně rudý a muž si všiml, že z toho pruhu trčí sem tam nějaké třísky. Kouzlem mu postupně krk vyléčil.

Stejnou ránu, jakou měl Harry na krku, nesla i jeho zápěstí. Muž se ani nesnažil zjistit, od čeho to je, protože měl jistou představu, jak se tam Harry vzal, přesto to stále neodpovídalo na jeho otázky. I přesto, že Harry promluvil, nepřestal ho léčit.

„Kdo jste?“ zeptal se Harry tiše, jako by se bál upozornit na sebe nějakého dravce. Upřeně muže přes brýle pozoroval, že pomalu ani nevnímal úlevu od bolesti, kterou cítil.

Muž k němu zvedl svůj temný pohled a upřel ho do těch smaragdových očí, které na něj hleděly. „Mám spoustu jmen v kouzelnickém světě, i když pochybuji, že bys je ke mně kdy přiřadil. Říkej mi jednoduše… hm, Viper,“ navrhl tiše muž. Harry jen tiše přikývl. „Předpokládám správně, že ty jsi ten slavný ‚Zlatý chlapec‘ Harry Potter?“ Další přikývnutí. „Jak se stalo, aby hrdina kouzelnického světa skončil v této části Londýna?“

Harry se trochu zavrtěl, ale pohled do jeho očí nepřerušil, stejně jako Viper nepřestával v léčení jeho zničeného těla. „Musel bych vám říct dlouhý příběh, abyste to pochopil,“ odpověděl nejasně Harry.

Viper přikývl a opět se na něj zadíval. „Myslím, že času máme oba zrovna docela dost, rád si ten příběh poslechnu celý.“

„Dobrá, ale budete mě soudit. Budete si o mně myslet, že jsem pravděpodobně nějaký zplozenec ďábla určený jen k tomu, abych plnit Zem hříchy,“ řekl odevzdaně Harry.

Muž zavrtěl hlavou. „Ne, nebudu tě soudit,“ přislíbil.

„Můj život by se dal rozdělit na několik kapitol, první kapitole dejme název… ‚Ďábel‘.“

Zde jsou vysvětlivky k příběhu, který sepisuji. Název má tato povídka po filmu, který měl premiéru na přelomu roku 2013/2014, kde se popisuje sexualita žen. V podstatě z toho filmu pochází nápad na tuto povídku a povídka je dle toho také strukturovaná. Jistě, mnoho z vás řekne, že nymfomanie u mužů neexistuje... a máte pravdu, ale proč to tak je, se dozvíte v průběhu povídky. 

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Nymphomaniac - Prolog: