OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 49. kapitola

09.04.2017 (12:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 807×

Zvedla k němu uplakané oči a bodala do něj pohledem. Shlížel na ni. Z jeho očí nedokázala nic vyčíst. Jediný náznak emocí, ať už kladných, nebo záporných. Často byl tak ledový, jenom jeho medové oči zářily jako uhlíky. Objala ho kolem krku a měkce ho políbila.

„Čarodějnice,“ zavrčel. Odtáhla se od něj a zkoumavě se na něj zadívala s jedním obočím zvednutým. „Umíš kouzlit i bez magické moci,“ ušklíbl se.

„Jak to myslíš?“ zeptala se ho s neskrývaným nepochopením. Olízl si rty a skousl si ten spodní. Usmál se nevýrazně jedním koutkem. Odpovědi se ale nedočkala. Políbil ji na čelo a pustil ji. Otočil se a odcházel pryč. „Kam jdeš?“ zeptala se ho překvapeně.

„Domů,“ odpověděl jí, aniž by se otočil.

„Proč?“ nechápala.

„Nechci nechat Scarlett samotnou celou noc. Ne že by to nezvládla, ale chci ji mít na očích, když není ve škole. Stejně jako tebe,“ a rozhodil rukama, stále k ní stojící zády.

„Severusi…“ povzdechla si.

„Vrátím se,“ a přemístil se ve chvíli, kdy se nadechovala k další otázce. Vztekle dupla nohou do země a zavřela francouzské okno. Ale malé vítězství bylo přece jenom její, a mohla se aspoň trochu uklidnit. Dopila doušek vína ze sklenky, kterou položila na konferenční stolek, a odebrala se do sprchy. Konečně byla schopna normálně usnout a probudit se až v pozdních dopoledních hodinách.

Severus byl také řádně unavený, i když to před pár okamžiky ještě nevypadalo. Vystoupal schody do obývacího pokoje. Sorbonne ho s radostí přivítal. Scary ležela na pohovce přikrytá dekou a tiše oddechovala. Povzdechl si a stoupl si před ni. Byla zkroucená jak paragraf, ruku, visící dolů, měla zlomenou v zápěstí a prsty se opírala o podlahu. Zavrtěl hlavou a opatrně vložil jednu ruku pod její záda a druhou pod kolena. Nechtěl v těchto případech používat kouzla. Byla strašně neosobní a on měl chuť dceři dokazovat svou náklonnost, i když nahlas by to nikdy neřekl. Zavrtěla se mu v náruči a přitulila se k němu. Víčka se jí pohnula a ona ztěžka otevřela oči.

„Kolik je hodin?“ pípla, že jí bylo sotva rozumět.

„Hodně,“ odpověděl jí, když s ní stoupal po schodišti do patra.

„Hmm…“ zamručela, „pozdravoval jsi Miu?“

„Ne, nebyla vhodná příležitost.“ Scarlett se najednou vzbudila, jak když ji polije ledovou vodou. Zadívala se na svého otce.

„Ty jsi s ní opravdu byl?“ propalovala ho pohledem.

„Spi,“ zamluvil to.

„Ale…“

„Řekl jsem, abys spala,“ přerušil ji a hodil ji do postele v jejím pokoji.

„Tatíííí!“ zavolala za ním, než zavřel dveře. Protočila oči a zachumlala se do peřin. Však to z něj dostane později.

Ráno vstala a sešla do obýváku. Dům byl klidný, ticho narušovaly pouze pendlovky. Viditelně byla sama. Usadila se v křesle a během chvíle se na stolku objevil zelený čaj s citronem a mřížkový koláč. Natáhla se po novinách, které ležely hned vedle. V poslední době nebyla schopná je ani číst. Samé lži, ať už o Brumbálovi, nebo Potterovi. Znovu je s nechutí zavřela a odhodila stranou. Když se nasnídala, podívala se na galerii v patře. Neslyšela vůbec nic. Předpokládala, že Severus ještě spí. Vstala a došla před jeho ložnici. Opatrně stiskla kliku. Bylo odemčeno. Potichu došla k jeho posteli. Opravdu ještě spal. Naklonila hlavu na stranu a pozorovala ho. Ležel k ní zády. Neviděla mu do obličeje. Podívala se na jeho noční stolek, kde ležela běloskvoucí kostěná maska. Kousla se do rtu. Věděla, že je bez ní, a pokud se otočí, na vlastní oči uvidí, jak vypadá po té nehodě. Nebyla si jistá, jestli to opravdu chce. A zvlášť, když s tím sám nesouhlasil. Jenže s maminkou se ráno navštěvovaly, když jedna nebo druhá ještě nevstala, a chvíli spolu třeba i sdílely jedno lože. Byly si tak bližší a vytvořil se mezi nimi pevný vztah matky s dcerou. Věděla, že otec je úplně jiný, ale podle všeho ji měl rád, tak proč by ho nemohla naučit něco nového? Rozhodla se, že mu dá vybrat, jestli vlastně chce, aby ho viděla. Uchopila jeho masku do ruky a sedla si k němu na postel. Lehce se ho dotkla na rameni. Automaticky se vymrštil a zabodl jí hůlku pod bradu. Zavřela oči, aby ho nespatřila, a poslepu mu podala jeho masku. Jakmile si uvědomil, že je to ona, hůlku sklonil a podíval se na masku, kterou mu podávala. Nemohl se před ní neustále skrývat, jednou se stejně mohlo stát, že ho uvidí. Vzal si od ní masku a položil ji zpět na noční stolek. Po tom zvuku otevřela oči a zalapala po dechu, když spatřila jeho tvář. Nečitelně se na ni díval a nepromluvil jediné slovo. Vrhla se mu kolem krku a pevně ho objala. Rozpřáhl ruce a chvilku mu trvalo, než jí je položil na záda.

„Může k tobě?“ zašeptala.

„Co?“ vyloudil ze sebe nechápavě.

„S mamkou jsme se po ránech navštěvovaly.“

„No…“

„Prosím,“ skočila mu do řeči. Povzdechl si a pevně sevřel rty. Vysunul se k čelu postele a opřel se o něj. Nasoukala se k němu pod peřinu a sedla si vedle něj. Oba se dívali před sebe. „Taťko?“ přerušila dívka ticho nakonec.

„Hm?“ zamručel už se zavřenýma očima a pomalu začínal znovu bdít.

„Co nás čeká?“ špitla.

„Nevím, Scarlett, ale nic milého to nebude,“ oznámil jí unaveně.

„Máš strach?“ vyptávala se ho dál.

„O sebe ne. Už ani nevím, co to slovo doopravdy znamená. Ale nechtěl bych, aby se tobě něco stalo.“

„Vážně?“ usmála se a podívala se na něj.

„Hm,“ odtušil.

„Jak to?“ a jemně do něj šťouchla prstem.

„Takto.“

„Ta-tín-kuuuu,“ a při každé slabice do něj znovu zabodla svůj prst. „Svěř se miiii.“

„S čím zas?“ a stočil svůj pohled na ni. Trošku sebou škubla, když opět spatřila jeho obličej. Pochopila, že bude chvilku trvat, než si na něj zvykne.

„No, že mě máš přece rád.“

„A jak jsi na to přišla?“ uchechtl se.

„Ty jsi teda pěkně podlý,“ zamračila se.

„Podlost je mé druhé jméno,“ a zašklebil se na ni.

„To teda babi s dědou neměli moc dobrý vkus,“ a vyplázla na něj jazyk. Severus znovu zavřel oči a s bouchnutím si opřel hlavu o čelo postele. Scarlett ho začala pozorovat. Prohlížela si detailněji každý záhyb jeho obličeje. Nakonec k němu natáhla prsty a jemně mu přejela od prostřed čela přes nos a stranu tváře, kterou k sobě měla blíž. Když ji ucítil, trhnul sebou, ale oči neotevřel. „Bolí to?“ zeptala se nakonec.

„Už ne, jenom je to nepříjemné.“

„Ale ty vymyslíš nějaký lektvar, který ti pomůže, že ano?“ naději v hlase nedokázala skrýt. Potěšilo ho, že si o něm myslí, jaký je výjimečný. To byl, ale na vše lék najít nedokázal. Vynalezl alespoň lektvar, který rány po útoku černou magií zaceloval a hojil, ale nikoliv bez následků. Jen díky němu tu stále byl.

„Na černou magii není žádný lék, Scarlett, to bys měla vědět,“ odpověděl jí nakonec.

„Vím,“ kývla na souhlas, „ale ty jsi nejlepší, mohl bys přece něco najít, ne?“ Severus si povzdechl. Kdyby to bylo tak jednoduché, jak si nezkušená puberťačka představovala. Nebyl jí schopen ani odpovědět. Otázka zůstala viset ve vzduchu. „Můžu se zeptat, jak se ti to stalo?“ Byla zvědavá a dlouho jí tenhle dotaz svrběl na jazyku. Severus na ni upřel své medové oči. Musel se pousmát, když se střetl s těmi samými.

„Nemyslím si, že bys to chtěla opravdu vědět, a navíc to není vhodné.“

„Proč?“ zeptala se nechápavě.

„Věř mi,“ a unaveně mrkl. Scarlett stiskla rty, ale víc už se ho neptala. Věděla, že když bude chtít sám, řekne jí to. Zasunula se víc pod peřinu a opřela se o otcův bok.

„Mám tě ráda, tati,“ zavrněla a přitulila se k němu. Chytila ho za ruku a zavřela oči. V tu chvíli byla přesvědčená, že by ji ochránil přede vším na světě. Cítila se s ním v bezpečí.

Když se probudil podruhé, Scarlett už vedle něj neležela. Divil se, že nepostřehl, když odcházela. Asi byl opravdu velmi unavený. Chvíli ještě ležel a přemýšlel. Konečně si přiznal, že nemá smysl utíkat před nastalou situací. Musí se jí jednoduše poddat. Pokud je Mia seznámena s možnými riziky a je s nimi smířena, nebude se už pokoušet jít tvrdě proti pocitům. Ale nějakým způsobem by ji ochránit měl. Nebo ji aspoň naučit se ochránit. Prudce si sedl na posteli a zadíval se na židli, kde měl přehozené své věci a mezi nimi jednu malou osobní příruční, která mu už nejednou zachránila život. Škodolibě se usmál jedním koutkem. Rychle se osprchoval, přehodil si přes ramena černou košili, nasoukal se do oblíbených kalhot a nastrkal si veškeré potřebné věci na svá místa. Vyšel z ložnice a svižně seběhl schody. Zamával Scarlett, která seděla na pohovce s kocourem v klíně a zrovna luštila křížovku. Vytřeštila oči a nestačila ani nijak zareagovat, když jí zase během vteřiny zmizel z dohledu. Položila kocoura vedle a vyběhla za ním. Hledat ho nemusela, byl vlezlý v jedné komoře ve vstupní hale. Nikdy se nezajímala o to, co by se v ní mohlo skrývat. Teď to zjistila. Její otec tam měl plný arzenál zbraní. Brada jí spadla až na zem.

„No tati,“ hlesla překvapeně. Během několika okamžiků byl venku, dveře se za ním zaklaply a uzamkly se. V ruce držel malý kufřík.

„No co?“

„Co jdeš dělat?“ nedalo jí to.

„Musím něco zařídit.“

„Aha,“ zatvářila se osvíceně.

„Ale ne to, co myslíš,“ mávl rukou. „Vrátím se co nejdřív,“ a otočil se k odchodu.

„Taťko?“ zavolala ještě za ním. Zastavil se a podíval se na ni. Přiběhla k němu a dala mu pusu na tvář. „Buď opatrný, ano?“

„Opravdu nejdu dělat nic nebezpečného,“ s těmi slovy za sebou zavřel dveře. Scarlett osaměla. Povzdechla si a s hlavou nakloněnou na stranu se zadívala do patra.

„Fiškusi!“ zavolala do ticha. S lupnutím se vedle ní objevil domácí skřítek. „Zahraješ si šachy?“ zeptala se s nadějí. Fiškus se usmál od ucha k uchu a lusknul prsty.

Severus se přemístil do zahrady Miina domu. Na příjezdové cestě stálo pro něj neznámé auto. Ve značkách se nijak nevyznal, ale Mie rozhodně nepatřilo. S těmi už se seznámil předtím. Rychle si přihnul mnoholičného lektvaru z placatky. Otřásl se odporem, zakřenil se a vyplázl jazyk. Na tu chuť výtažku z vlastního bratra si snad nikdy nezvykne. Přešel ke vstupním dveřím, nadechl se, nasadil svůj vražedný výraz a vešel dovnitř. Na zápraží zrovna uslyšel Miin tlumený smích. Ošil se, aby zahnal nával podezření, a odhodlaně se rozešel do obýváku. Cecil Frump seděl na pohovce a Mia naproti němu v křesle. Kdyby byl kámen na jeho srdci hmotný, uslyšeli by oba jeho ránu. V ruce svíral svoji hůlku, kterou měl jinak schovanou v rukávu, a byl celkem i rád, že ji teď nemusí použít. Neměl náladu na nějaké zásahy. Jakmile ho blonďák spatřil ve dveřích, vytřeštil oči. Zrovna jeho tu opravdu nečekal. Mia si všimla jeho výrazu a otočila se směrem, kterým zíral. Když si všimla Severuse, lehce nadskočila. Nečekala by ho tu, i když tvrdil, že se vrátí. Vřele se usmála a vstala z křesla.

„Miláčku, ty už ses vrátil?“ zašveholila všudypřítomně a ladně k němu přiskočila. Objala ho kolem krku, položila mu ruce na tváře a vášnivě ho políbila.

„Ano, stihl jsem ukončit cestu dřív,“ zalhal pohotově, když se od něj odtáhla. „Říkal jsem si, že tě překvapím. Mrzí mne, že jsem včera nestihl tvou premiéru, ale vidím, že máš společnost. Jel jsi náhodou kolem, Cecile?“ zeptal se ho s přimhouřenýma očima. Frumpovi bylo z jeho pohledu nevolno. Připadalo mu, jako kdyby mu četl myšlenky. Nechápal, kde se tu vzal, měl za to, že spolu ti dva nežijí, i když mu to Mia nikdy nepotvrdila.

„No… já...“ zakoktal se a vstal z pohovky.

„Trochu daleko od domova, nemyslíš?“ nepřestával do něho Severus bodat pohledem.

„Cecil mě včera doprovodil po představení domů, víš?“ položila mu Mia ruku na předloktí a lehce ji stiskla, aby mu tím dala najevo, že se má uklidnit. Bylo jí jasné, že žárlí, a věděla, čeho je schopný. Nehledě na to, že tu hráli divadlo. „Byl v opeře a nechtěl, ať se v noci vracím sama, když jsi nemohl být se mnou, a dnes se jenom stavil na kávu.“

„Aha… zástup. To bych ti měl poděkovat, že...“ oznámil mu s ironií v hlase. Frump poznal, že je na čase vyklidit pole. Cosi už o tomhle muži slyšel a nechtěl poznat, jaký může být doopravdy. Doby, kdy byl dítě a on chodil jako mladý za jeho sestrou, byly ty tam. Udělal dva kroky vpřed a zabořil pohled do země. Před nimi se uklonil.

„Děkuji vám, hraběnko, za kávu. Rád jsem tě viděl, Severusi.“

„Škoda, že to samé nemohu říct já,“ ušklíbl se kouzelník. Cecil si odfrkl.

„Ven trefím sám,“ a prosmýkl se kolem nich.

„Dozajista,“ neodpustil si černovlasý muž poznámku.

„Severusi, mohl bys být trochu vstřícnější,“ napomenula ho Mia.

„Každý ví, že jsem všechno, jenom ne vstřícný a milý,“ odvětil jí. Cecil se zastavil a ohlédl se po něm.

„Víš, zajímalo by mě, proč si tě tedy Damiana vzala,“ zeptal se ho kousavě.

„Někdy ke šťastnému manželství vstřícnost nepotřebuješ. Stačí úplně jiné přednosti,“ uzemnil ho a probodával ho potměšilým pohledem.

„Severusi!“ zajíkla se Mia a šťouchla do něj. Ten jí věnoval výmluvný pohled. Frump se usmál jedním koutkem a odfrkl si.

„Na shledanou,“ a zaklapl za sebou dveře. Přešel k autu a ještě se ohlédl po domě. Ve francouzském okně spatřil, jak se Mia k manželovi vášnivě přitiskla, hrábla mu rukama do vlasů a začala ho zuřivě líbat. Objal ji a pevně ji sevřel v náruči. Frump se ušklíbl, nastoupil do auta a odjel.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 49. kapitola: