OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 52. kapitola

15.04.2017 (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 805×

„Jste objeli celou zeměkouli, nebo co? Kde jste, u Merlina?“ hubovala jim Scarlett, když dorazili do stájí. Počkala si na ně, jakmile spatřila, že se vracejí. „Byli jste pryč celé odpoledne! Měla jsem o vás strach,“ zamračila se.

„Ale no tak, neprskej,“ řekl jí Severus, když seskakoval z koně. Věci už oba měli suché, jenom trochu pomačkané od ždímání. Vlahý větřík jim je vysušil, když leželi pod stromem a užívali si společné chvíle. Zbytek potom dokonal vítr při zběsilém cvalu, jak spolu závodili na lukách. Odsedlali a pustili koně na pastvinu.

„Je krásný podvečer, mohli bychom něco ugrilovat,“ navrhla Mia, když se vraceli ze stáje k hlavnímu vchodu. Oba kouzelníci se na ni s povytaženým obočím podívali. Mia propukla v hlasitý smích. Ani jeden z nich nechápal, co to má znamenat. „Měli byste se oba vidět,“ řekla jim, když už mohla popadnout dech, „vypadáte jak dvojčata.“

„Fakt vtipné,“ ušklíbl se Severus. Scarlett se ale zakuckala. „Co znamená to tvoje grilování?“ zeptal se jí se zájmem. Mia se na něj nevěřícně zadívala s úsměvem na rtech.

„Vy negrilujete? Tak to je dobré, ochuzujete se o jednu z nejlepších činností vůbec,“ mávla důležitě rukou. „Máte nějaký flák masa?“ zeptala se.

„Fiškusi!“ zavolal Severus. V okamžiku byl skřítek u něj.

„Pán volal?“ Upřel na svého majitele malá očka.

„Proč se vždy tak hloupě ptáš?“ zeptal se ho příkře. Skřítek jenom mlčky pokrčil rameny. „Máme ve spíži flák masa?“ Skřítek zavrtěl hlavou.

„Přímo flák masa nemáme, pane. Jen maso vcelku, ale není problém z něj flák připravit. Stačí říci, ze kterého byste si přál.“ Severus ukázal Mie rukou na skřítka a kývl na ni. Ta se jenom usmála.

„To je skvělé, Fiškusi. Já sama bych chtěla suché kuřecí, stačí jedno prso, potom by bylo skvělé, kdybys připravil camembert do alobalu a zeleninu. Papriku, rajčata, mrkev. Pán se slečnou ať ti řeknou sami, na co by měli chuť,“ a otočila se zpět k Severusovi. „Dobře se griluje krkovička nebo pečeně, kuřecí prsa, nebo křídla, hovězí by trvalo trochu déle.“

„Pořád jsi mi neřekla, co to vlastně je.“

„Ano, promiň. Je to příprava masa na ohni. Rozděláš oheň v ohništi, nasypeš brikety, uděláš žhavé, nad které umístíš mřížku, a na tom připravuješ maso, sýry, zeleninu a tak,“ otočila se ještě zpět k Fiškusovi, který ji se zájmem poslouchal. „A pečivo nesmí chybět. Bagetky, kaiserky, venkovský chléb…“ Severus nepřítomně hleděl do dáli a přemítal.

„A proč se to vlastně dělá?“ zeptal se Mii nakonec. „Najíst se můžeme doma.“

„Ale jídlo je třešinka na dortu. Je to společenské posezení. Povídáš si, odpočíváš, užíváš si krásného počasí, těšíš se na dobré jídlo, piješ k tomu lahodný mok. Uvidíte, zamilujete si to,“ a povzbudivě se na ně usmála. Severus pokrčil rameny.

„Nu, dobrá. Nechám se překvapit. Fiškusi, připrav mi pořádně prorostlé vepřové na steak a ty, Scarlett?“ otočil se k dceři.

„Já chci křidýlka,“ usmála se od ucha k uchu. Fiškus kývl a zmizel.

„A dál?“ zeptal se Mii.

„Je třeba udělat ohniště a zapálit oheň. Šla bych se ale nejdřív převléct z jezdeckého. Předpokládám, že ve skříni najdu něco dalšího na sebe, že?“ nevinně se na muže podívala. Odfrkl si a zavrtěl hlavou. Usmála se a zaplula do domu.

„Tati, kde jste byli tak dlouho?“ strčila Scarlett do Severuse.

„Co se zajímáš?“ syknul po ní.

„Teda, že se nestydíte, za bílého dne,“ a zatvářila se naoko pohoršeně.

„Jsi nějak moc chytrá,“ zašklebil se na ni.

„Celá po tobě,“ rýpla si.

„Někdy si říkám, jestli je to dar, nebo trest.“

„A to jsem s tebou teprve pár týdnů.“

„No, právě proto.“

„Ty jsi ale…“ zamračila se na něj. Severus se škodolibě usmál jedním koutkem a zavlnil se. Otočil se a došel k houpačce, na kterou si sedl. Chvíli se díval před sebe a přemýšlel, jak postavit vhodný gril. Nakonec se rozhodl, že počká na Miu, jelikož vůbec neměl představu, jak něco takového má vypadat. V životě by ho nenapadlo, že někdy bude něco opékat na ohni, pokud to nebude životně důležité. Mudlovský a kouzelnický svět se opravdu lišil. Ale pokud ona pronikla do jeho světa, mohl by se pokusit trochu poznat ten její. Nějakou mírnou představu měl, to samozřejmě, ale dopodrobna se o něj nikdy nezajímal. Neměl potřebu. Netrvalo dlouho a Mia se objevila ve dveřích.

„Tak pověz, jak ten tvůj gril vypadá,“ a vstal z houpačky. Žena mu uvedla hrubý popis a on dle toho kouzlil. Vytvořil cihlovou základnu pro ohniště, kterou následně prodloužil do kamenných nožek, na které vyčaroval obdélníkové stěny s drážkami pro umístění rožně. Nakonec šlehl hůlkou do cihlové základny a rozdělal oheň. Aby byly Mia a Scarlett také užitečné, poslal je k lesu nasbírat nějaké klestí a sám přivolal briketky ze sklepa, kde se nacházel velký kotel, o který se Fiškus staral v třeskutých mrazech. Nebylo by možné celý dům vytopit jedním krbem v obýváku. Vedle houpačky umístil dostatečně velký stůl a nechal ho prostřít. Než se ženy vrátily, přichystal víno a máslový ležák a sám si sedl se sklenkou v ruce zpět na houpačku. Za pár chvil už slyšel štěbetání, které se stávalo čím dál tím víc hlasitějším. Usrkl vína a počkal, až se obě dvě dívky objeví před ním. Jedna nesla náruč plnou klestí, druhá za sebou táhla dlouhý klacek. Málem se rudou tekutinou polil, když vyprsknul smíchy. Scarlett se na něj vyčítavě zadívala. Mia naházela klestí do ohně, aby se udržoval a vytvořilo se žhavé, do kterého mohli nasypat brikety. Severus kouzlem rozštípal větev a jednou za čas přihodil kousek dřeva, a když Mia usoudila, že je dostatek všeho, přihodil brikety. Mezitím se na stole objevily přichystané potraviny skřítkem. Mia si ještě poručila obracecí kleště. Naskládala vše na rožeň a po krátké úvodní sekvenci, jak maso a sýry se zeleninou správně obracet, zaujala místo vedle muže a dívky se sklenkou v prstech. Slastně vydechla a zavřela oči. Sluníčko ji příjemně hřálo do obličeje. To byl pro ni ten správný relax. Houpačka se jemně pohupovala, jak ji Severus ladně odstrkoval nohama. Dřevo praskalo a jídlo vonělo, jak se grilovalo. Najednou jí v hlavě bleskla myšlenka.

„Fantome?“ oslovila muže sedícího vedle ní.

„Hm?“ ozvalo se. Dál hleděl do neznáma a čekal, co z ní vypadne.

„Říkal jsi, že nikdo cizí na pozemky nemůže, ale přece pastor Dwyer se tu objevil,“ konstatovala a se zájem se na Severuse zadívala.

„Mám obranná kouzla nastavena tak, že pokud chce někdo za mnou s nezištným záměrem, má přístup povolen. Můžou se různě upravovat, nastavovat pravidla a výjimky. Do přilehlých pozemků ale nemá přístup nikdo. Vyvolená osoba se dostane na příjezdovou cestu, ale všude kolem už by se nikdo nedostal. Správně jsme neviditelní pro všechny, ale výjimky potvrzují pravidlo. Nebudu ti sáhodlouze popisovat, kdo má přístup a kdo ne, ale i kdyby se jednalo o nejlepšího přítele, kdokoliv chce vstoupit na pozemky Snapeů s nekalými úmysly, nemůže nás najít. I proto nemohu pochopit, jak se Malfoyovým podařilo moji ochranu prolomit.“

„Komu?“

„Těm, co jsem zabil, když jsi mi zachránila život.“

„Ach… aha,“ vzdychla osvíceně. „Víš, ale někdy i nejlepší ochrana může selhat,“ a spiklenecky na něj mrkla. Severus pevně stiskl zuby, aby zamaskoval úsměv.

„Moje ne.“

„I tvoje, miláčku.“

„S tím na mě radši ani nechoď.“

„Ale mohla by,“ skočila jim do rozhovoru Scarlett šeptem.

„Scarlett!“ obořil se na ni otec.

„No co? Vždycky jsem chtěla mít sourozence,“ a pokrčila rameny.

„Tak na to honem rychle zapomeň. Jedna příšerka mi stačí.“

„No dovol!“ pohoršila se dívka. „Já jsem náhodou čarokrásné stvoření,“ a omotala si pramen vlasů kolem prstu. Mia se pobaveně smála, ale raději nic nekomentovala. Nebyla ta správná chvíle, kdy mu dát najevo, že ne sice teď, ale pokud spolu měli být, že někdy v budoucnu by malé snapeátko chtěla. Ale na takové úvahy bylo i na její vkus trochu brzy.

„Nějak se nám ta naše seance zvrhává. Jak to vypadá s jídlem?“ otočil svůj zrak k Mie. Ta se nahnula směrem ke grilu a zase se zpět opřela do houpačky.

„Celkem dobře,“ a pokrčila rameny. Severus našpulil rty a naklonil hlavu na stranu. „No dobře, už tam jdu,“ a vstala z houpačky se sklenkou a kleštěmi v ruce. Několikrát pošťouchla maso a obrátila ho. „Ještě to chvíli chce,“ a vrátila se zpět vedle černovlasého muže. Ten dopil svou sklenku vína a vstal. Beze slova zašel do domu a nechal tam obě ženy samotné.

„Mio?“ přerušila ticho dívka nesmělým hláskem.

„Ano?“ podívala se na ni žena s pozvednutým obočím.

„Budete s tátou spolu?“ zeptala se jí s nadějí v hlase. Miu ta otázka zaskočila.

„No… já doufám, že ano. Vypadá to, že už si ujasnil, co chce.“

„Bylo by to fajn. Strašně mi chybí máma,“ a v očích se jí zaleskly slzy. Mia ji objala kolem ramen a přitiskla si ji k sobě. „Mám tě ráda, jsi hodná a rozumím si s tebou a táta taky. Vidím to na něm. Slyšela jsem o něm různé zkazky a předpokládám, že jsou založeny na pravdě, ale ke mně se chová vcelku dobře. I když mi to nikdy neřekl, cítím z něj, že mě má rád. A to samé mi přijde u tebe. Chtěla bych tě za nevlastní maminku,“ a objala ji. Mia cítila, jak Scarlett ukápla slza na její paži. Pohladila ji po vlasech.

„Buď ráda, že jsi ho nikdy nezažila, když se chová, jako v těch zkazkách. Není o co stát. Tobě by ale nikdy neublížil. Nikdy nikomu nepřizná, že ho má rád, můžeš si to jenom myslet, nebo to tušit, nebo cítit, to už záleží na tobě, jak to pojmeš. Ale tohle vycítíš. Zvlášť, když víš, jak se chová k ostatním.“

„Já to ale doopravdy nevím,“ vzlykla tiše.

„Myslím, že někdy to poznáš, aniž bys chtěla,“ povzbudivě jí stiskla ruku. „A ráda budu tvoje maceška, když chceš,“ dodala nakonec šeptem. Scarlett zvedla zrudlé oči k ní a usmála se. Několikrát za sebou rychle kývla s roztaženým úsměvem.

„Přestaňte pomlouvat, už jsem zpátky,“ vstoupil jim do rozhovoru Severus.

„Kdo tu pomlouvá?“ zeptala se naoko zvědavě Mia.

„Vy dvě,“ odvětil jí pohotově.

„Tak to potom opravdu nevíš, co znamenají pomluvy,“ odbyla ho bez zájmu. Severus před ně natáhl lahev bílého vína.

„Chateau Latour… vyhrabal jsem ho až úplně v nejzazším koutě sklepa.“ Luskl prsty a v ruce se mu objevila malá vinná sklenka. Postavil ji na stůl a odšpuntoval lahev. Nalil do ní víno a podal ji Scarlett. Ta se střídavě dívala na sklenku a svého otce s otevřenou pusou. Váhavě k ní natáhla ruku a uchopila ji do prstů.

„Opravdu můžu?“ zeptala se ho překvapeně. Severus přikývl.

„Decka bílého ti neuškodí. Abys netvrdila, že máš bezcitného otce,“ a dolil Mie i sobě. Žena se při těch slověch zakuckala. Severus se zamračil.

„Co?“ zeptal se se zamračeným výrazem.

„Vždy jsi přece tvrdil, že jsi bezcitný,“ mávla rukou.

„To ano… byl jsem… stále jsem… ale občas se skutečnosti, za určitých okolností, ve vybraných případech… mění,“ a nečitelně se jí díval do očí. Přeběhl jí mráz po zádech. Ty jeho medové oči, které téměř svítily, jí snad viděly až do duše. Zavřela oči a odvrátila se od něj. Scarlett se dívala na svou sklenku a nemohla uvěřit, že jí otec opravdu nalil víno. Začínala si být jistá, že ji bere takovou, jaká je. Že jí svým způsobem věří a má ji rád. Že ji ochraňuje a nepřeje si, aby se jí něco stalo. Že se snaží být opravdovým otcem. Vstala z houpačky a přistoupila k němu. Objala ho a políbila ho na tvář.

„Jsi ten nejlepší táta na světě,“ oznámila mu radostně.

„To dost pochybuji,“ odvětil jí. „Myslím, že večeře už bude hotová, nemyslíte?“ Mia vstala a stáhla grilované maso se sýrem a zeleninou na tác, které donesla ke stolu. Každý si nabral dle svého uvážení a zasedli každý na jednu stranu stolu. Oba kouzelníci museli uznat, že mudla měla pravdu. Bylo to báječné a rozhodli se, že grilovat budou častěji. Po jídle ještě chvíli seděli venku. Dospělí dopili lahev vína a Scarlett se napájela nealkoholickým vinným nápojem. Nechtěla víc. Důvěra jejího otce pro ni byla důležitější. Však to nebude dlouho trvat a může si dát s nimi naprosto bez obav. Začalo se již stmívat, když zašli do sídla. Scarlett se odebrala do svého pokoje, za doprovodu psa a kocoura, kteří si s ní zvykli usínat a dělat jí společnost, a Severus s Miou do jeho ložnice. Nechtěl, aby spala ve „svém“ pokoji. Už dávno se rozhodl, že když tu bude, najde veškeré své věci u něj v ložnici, protože se stane i její. Nechtěl chodit spát sám. Ty doby byly dávno pryč. Chtěl cítit její blízkost a usínat s ní v náručí. Když se po sprše zavrtali nazí do přikrývek, připadal si nesmírně vyrovnaně a naplněně. Uvědomil si, že nikdy nic podobného nepociťoval a velmi se mu tenhle nový poznatek zamlouval.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 52. kapitola: